Hotelová kuchyně

Šťastně jsem se začal zabydlovat v Bratislavě. Díky určité praxi, jsem se rozhodl nepodceňovat situaci a nepodléhat dojmu, že jsem na klasické služební cestě, kdy se každé ráno mohu účastnit tradiční hotelové snídaně s fádními vločkami, průměrnými jogurty a podřadnou kávou, na oběd si zajít s několika byznysmeny do nějaké vyhlášené restaurace a večer trávit ve steakhousu s několika slovenskými krasavicemi. Nenene! To přeci nejsem já!!(-:

Jakmile jsem první den přišel „domů“ na hotel, uvědomil jsem si, že oproti mému pražskému domovu nemám ledničku s nakládanými citróny, paprikami a rajčátky, ani skříňku s konzervovanou cizrnou, čínskými nudlovými polévkami, plechovkami s loupanými rajčaty, rýží basmati a červenou čočkou. Hmmm, kde se stala chyba?

Druhý den jsem si zašel do obchodu a zde je nákup potřeb nezbytných pro přežití v džungli velkoměsta. V první řadě jsem vybalil svou starou, dobrou remosku, které se rozhodně nezbavím, i kdyby mi někdo koupil závodní troubu pro šampiony.

Za druhé jsem s koupil nejlevnější rychlovarnou konvici za 220,- SKK.  Koupit konvici v hodnotě pěti šálků espressa mi připadá jako dobrý obchod (-: Aby zdůvodnil tento nákup, koupil jsem ještě cukr, krabici černého listového čaje a plechovku kávy.

A teď zásoby do mé nové „hotelové kuchyně“. Olivový olej – můj kamarád do deště. Kdyby všechno bylo špatně, olivový olej a štipec soli s bagetou zachrání situaci. Takže malá láhev extra olivového oleje. Cizrnu v plechovce jsem bohužel nesehnal a rýže Basmati byla tak nekřesťansky drahá, že vydržím a dovezu si z domova ze svých zásob jasmínovou rýži ze SAPA…Ale co rozhodně nesmí chybět, je plechovka loupaných rajčat, čočka,  sůl a pepř. Pepř jsem si dovezl z Prahy ve svém mlýnku. Sůl jsem koupil v praktické krabičce – čtvrtkilové balení. Sáček karí – nedá se tu sehnat mletý římský kmín )-: a sáček sušeného česneku. Nesmím se tam moc roztahovat. Na jeden den jsem si vždycky koupil tolik jídla aby pokud možno nebyly zbytky. Takže třeba ve čtvrtek – tři brambůrky, sklenička černých oliv, dvě kuřecí stehna a jedna cibule. Jdeme na to?

Zatímco se peklo kuře se čtvrtkami opraných brambůrek na olivovém oleji, ochucené jen solí,  čerstvě mletým pepřem a sušeným česnekem, namočil jsem si hnědou drobnozrnnou čočku. Po hodině jsem otevřel dveře na balkónek, moje hotelové 1+1 se začalo nebezpečně plnit vůní pečeného kuřete na česneku. Čekal jsem kdy na mě vtrhnou z recepce, že jim dělám z hotelu holubník!!

Hotové kuře jsem umístil na improvizovaný talíř z alobalu a do zbylého omastku jsem vrhnul nakrájenou cibulku.

I když je remoska hezky rozpálená, smaží cibulku o něco déle než pánvička. Ale s trochou trpělivosti a zásobou filmů tady vydržím cokoliv!! Do osmažené cibulky jsem vrhnul trochu sušeného česneku, špetku karí a nasypal jsem tam namočenou a propláchnutou čočku. Přilil trochu vody a nechal remosku ať dělá to, v čem je nejlepší. Připečené zbytky brambor a kuřete se hezky uvolnili do bublající čočky a všechno to vonělo ještě líp než prve. Miluju čočku na kari!

Mezitím se venku setmělo, takže výsledek mého dvouhodinového pachtění jsem fotil pod hotelovou lampičkou. Napsal byl rychle a snadno, ale rychlé to nebylo. Taky jsem se trochu obával zásahu personálu, ale hotel je velký a sousedi si možná mysleli, že to táhne z hotelové restaurace, kdoví…? Jsem moc rád, že mám svou malou, hnědou remosku. Nemusím večer zatrpkle myslet na strasti služebních cest, na kterých nemáte co večeřet. Ráno mi rozsvítí hrnek horkýho kafe, který si dám na balkónek a mžourám při tom do ranního sluníčka nad Bratislavou. Ještě musím nějak vykoumat lednici…

Rubriky: Bezlepkové | Štítky: , , , , | 17 komentáře

Marocké lečo

Nezbývá, než se na úvod opět omluvit za sníženou kvalitu obrazu. Většina fotografíí vznikala v restaurační kuchyni, při naprostém nedostatku kvalitní techniky, času a zkušeností, za pomoci umaštěného fotoaparátu v mobilním telefonu.

Dnes máme na menu jehněčí klobásky merguez (z francouzštiny), nářečně arabsky nakaanek, podušené v pikantní zeleninové směsi zvané shakshouka, jak jinak než s vejcem. Takže vlastně ekvivalent našeho známého leča s vejcem a klobáskou, ovšem v mnohem zajímavějším podání. Shakshouka je jednou z mnoha variací na téma papriky a rajčata, se kterými se v oblasti Maghrebu můžete setkat. Jedna známá tvrdila, že v Tunisku zhubla o pět kilo, protože se zásadně vyhýbá „červeným“ omáčkám a ty tam frčí úplně nejvíc. Navíc se používá nepřiměřeně mnoho, naprosto průměrného oleje, takže je to červené, pálivé a mastné, což může slabší povahy skutečně odradit. Kdo tvrdí že tuniská kuchyně je vynikající je podle mě magor. Patří k nejméně populárním v oblasti Maghrebu a podle názorů mnoha znalců nesahá marocké ani po kotníky. Je třeba skutečně kachního žaludku a především silný vztah k Tunisku, abyste jejich stravovací návyky mohli akceptovat. Když vám nevadí, že jíte tři měsíce pořád dokola to samé, a jsou to papriky, rajčata a brambory stokrát stejně, s bagetou a pěkně pálivé, jste zrozeni pro Tunisko. Maročané jsou oproti tomu větší labužníci a hrají si s vůněmi, barvami a jednotlivými ingrediencemi s mnohem větší fantazií. Důvodem je blízkost Evropy a vlastnictví bohatých přístavů s možností „výměny“vlivů a většími nároky na kvalitu, přítomnost většího množství rozličných národů a pronárodů se vším, co k tomu patří.

Proto si dnes připravíme jednoduchou shakshouku, se kterou se můžete setkat kdekoliv v Severní Africe, s tím rozdílem že si ji maličko vymazlíme.

Především si musíte sehnat dobré merguezy. Je to syrová, pikantně dochucená klobáska ze směsi jehněčího a hovězího masa, která se podobně jako vinná klobáska prodává syrová, takže pokud je nepřipravíte hned, je dobré je zamrazit. Rozhodně nedoporučuji supermarkety a velkovýrobce. V Česku se ještě, přes veškerou snahu, nikomu  nepodařilo vyrobit dobré merguezy. Ať dělají co chtějí, vždycky je z toho párek. Navíc je téměř pravidlem, že se téměř do všech uzenin ( včetně kuřecí šunky a jehněčích klobásek ) přidává prasátko. Dobrý nakaanek seženete v notoricky známé prodejně orientálních potravin, kde se dělají pravidelně čerstvé. Složení a dochucení má na starosti jen jeden člověk a nikdo jiný tam recept nezná ( a ani se nedozví… ) (-: A že to tam mám hodně dobrý.

Jakmile si seženete dobré merguezy, zbytek je hračka. Stačí pánev, pro lepší chuť kvalitní olivový olej, který je naprosto samozřejmou součástí kuchyně každého, kdo má rád dobré jídlo. Harissa se dá koupit v tubě a jakmile si jednou na tuhle ostrou dámu zvyknete, už se jí nebudete chtít zbavit. Papriky doporučuji světle zelené – krásně voní, jsou levné a dobré. Dováží se se Slovenska, Řecka a dalších zemí. Pro barvu jednu červenou kapii. Rajčata vybírám stejně jako jablka – po čichu. Jakmile sladce a silně voní, vím že mě nezklamou. Abych měl víc dobrého sosíku, přidám do košíku jednu plechovku loupaných rajčat. Vždycky je mám doma, neznám lepší základ jakékoliv rajčatové omáčky, nebo třeba polévky gazpacho. Dále jedna palička česneku, jedna malá cibule, jedna chilli paprička (na barvě nesejde), malé brambůrky, které si předvařím a vejce. Z koření mletý římský kmín, kardamom, sůl a harissa.

Napřed si nakrájím rajčata na osminky a zbavím je „bubáka“. U dušeného jídla by mi to mohlo být jedno, ale je to prostě zvyk. Jakmile v salátu narazím na bubáka z rajčete, cítím se dotčený((-: Papriky nakrájím na nudličky, cibuli nadrobno, chilli bez semínek na nudličky a rozdrtím dva stroužky česneku. Do pánve naliji štědrou dávku oleje a než se rozpálí, rychle přihodím bobek harissy a česnek. Jakmile se česnek rozvoní, nahážu tam všechnu zeleninu, sůl, dvě tobolky kardamomu a lžičku mletého římského kmínu a pomalu opékám – dusím. Když mi obsah pánve vysmahne a hrozí smažením, rychle do pánve vyklopím loupaná rajčata a rozmačkám je vařečkou. Když už papriky náležitě měknou, přišel čas umístit merguezy. Můžete si je předem osmahnout na druhé pánvi (nasucho), nebo opéct na grilu, pokud máte zrovna nějaký při ruce. Ale jestli si chcete ušetřit nádobí, tak je paprskovitě rozdělte do bublající zeleninky. A jako korunu pro královnu, opatrně rozklepněte vejce do středu pánve. Žloutek by měl zůstat vcelku, bílku trošku vařečkou pomůžu mezi ostatní věci na pánvi, aby mi je v závěru „podržel“ pohromadě. Jakmile bílek ztuhne a žloutek je tak akorát ( tzn. jak ho máte rádi ), připravte si talíř a obracečku a něžně a opatrně přesuňte obsah pánve na talíř, pokud možno ve stejné podobě v jaké jste ho umístili na pánev. Výsledek můžete ozdobit petrželkou, nebo koriandrem a pro cimprlíny vyndat tobolky kardamomu, aby se náhodou někdo „neotrávil“((-:  Když všechno vyjde jak má, je to moc hezká podívaná, a vynikající lehké jídélko. Shakshouka na obrázku je dost „suchá“, slušelo by jí víc rajčatové šťávy, která se během stolování vyjídá bagetou. Podává se s bagetou a tradičně po arabsku s dobře vychlazenou kolou…

Rubriky: Rychle a snadno | Štítky: , , , , | 16 komentáře

Večeře od Sněhurky

Když jsem si musel koupit auto, měl jsem jen dva požadavky. Aby nebylo bílé. A německé.

Takže mám bílého Opela Vectru…Abych se jí pomstil za to ponížení, že jsem nic lepšího ve své cenové skupině (IV-) nesehnal, dal jsem jí jméno Sněhurka. Můj první diesel. Bílé auto. A německé. Prostě Sněhurka, no. Můj, ne zrovna nejvřelejší vztah ke Sněhurce se začal pozvolna měnit se zjištěním, co všechno se do ní vejde, že se v ní dá přespat, a co všechno si ode mně nechá líbit. Skvělý vůz pro kočovníka! Ale než jsem jí stačil dát nějaké důstojnější jméno (na které by měla nárok) už si na Sněhurku všichni okolo zvykli. Takže Sněhurka, no.

Cestou na obhlídky na Slovensko jsem řešil jen dva problémy. Kde budu spát a co budu jíst. To ostatní se zpravidla vždycky nějak poddá. Spát se dalo přinejhorším i ve Sněhurce, ale druhý den už mi bagety od čerpacích stanic začaly nestačit.

A tu jsem vzpomněl, na kamaráda Filipa a jeho veterána Tatru. S kolegou Filipem jsme pracovali na letišti, on na zahraniční restauraci a já na centrální varně. Já dělal stálou noční a Filip za mnou chodíval, když měl čas a probírali jsme všechno možné a krátili si chvíli. Dlouhá byla málokdy. Mimo jiné jednou zmínil, že když jezdí na tatrovácké srazy do Kopřivnice, ohřívá si párky na bloku motoru. Má prostě párky  plechovce, prdne je do motoru a stačí pár kilásků v kopcích a může se večeřet. A tak než bych chodil do nějaké restaurace a utrácel eura a slovenské koruny které jsem ještě nevydělal, radši jsem zaběhl do samoobsluhy a koupil si rajče, papriku, morčacie párky (prostě normálka párky z morčete, že jo?)černé olivy a jeden Hermelín. Alobal je v mém autě vždy, protože…no prostě ho mám sebou pořád, no. Takže jednou takhle odpoledne, cestou do Nitry jsem si sedl u benzínky a nakrájel do přehnutého alobalu rajče, papriku a Hermelín, přidal jsem párky a olivy a vše důkladně zabalil a uložil na motor.

Večeře vařená na motoru má jednu výhodu. Jede se vám mnohem líp s pocitem že si vlastně zároveň vaříte jídlo. Zácpy a kolony, zejména v kopcích, kdy jedete dva kilometry na jedničku vás už tolik nerozčilují, protože víte že bude mít brzy uvařeno. Takže s ledovým klidem, či spíše tichou radostí sledujete teplotu oleje kterak stoupá a když stoupá příliš (ne že by se vám to jídlo připálilo, ale spíš byste uvařili auto) stačí stáhnout okénka, pustit naplno topení a čenichat, jestli už to třeba z „kuchyně“nevoní.

Takže šedesát až sedmdesát kilometrů, jeden hezký štrůdl aby to hezky topilo a bylo hotovo. Na břehu řeky jsem zaparkoval, otevřel kapotu a oproti očekávání jsem balíček se svou večeří našel dokonce na stejném místě kde jsem ho položil. Nebyl ani nacucaný olejem, či splodinami jak jsem se trochu obával.

Takže, zajímá vás jestli to funguje? Ano funguje to. Hermelín se roztekl a vytvořil se šťávou z rajčat, párků a paprik lahodný sosík, z jídla se kouřilo a krásně vonělo. Sýr a olivy krásně a přiměřeně osolili zeleninu, takže nebylo třeba dalších dochucovadel. Pojídal sem hltavě večeři od Sněhurky s rohlíkem a v duchu jásal nad tím, že mám konečně partnerku, která mě odveze až do Nitry i se všemi zavazadly, cestou mi udělá večeři a ještě mě nechá přespat. Škoda, že do aut nedělají sprchy…Ale o hygienu se postarala neznámá, ale nádherná řeka ( asi Váh ). Já totiž neměl mapu, víte…V experimentování budu samozřejmě pokračovat i nadále, se sofistikovanějšími surovinami. Třeba takový kohout na víně, po dlouhé cestě na dálničním odpočívadle -hmmm, proč ne?((-:

Rubriky: Nezařazené | Štítky: , | 36 komentáře

Čerstvé ryby na Slovensku

  Jedna paní povídala, že…rachad vyráží na Slovensko, kde bude pomáhat s otevřením obchodu, který bude zaměřen na sortiment ryb, od kaprů a pstruhů až po nakládané chobotnice a suši. Najednu stranu to kapánek zabrzdí slibně se rozjíždějící semináře v Praze, na druhou stranu je to VÝZVA!! V souvislosti s otevřením obchodu CIPA SK v Bratislavě (v areálu Polus City Center) se chystá nový blog, na kterém budou zveřejňovány recepty, články a reportáže z rybího světa (-:  Během několika dní budete moci navštívit nové stránky www.cerstveryby.sk a popovídat si o různých zajímavých úpravách ryb chlazených, mražených, nakládaných, plodů moře atd. Achjo, to zase bude práce…(-;

                                                 

Rubriky: Drby | 7 komentáře

Leb lebi

Rovnou přiznávám, že nemám ani tušení co ten název znamená, protože cizrna (na které toto jídlo stojí) je  arabsky hommos(nebo hummús) a jiným jazykem nevládnu (perština, turečtina),takže si z pohodlnosti a díky absolutnímu nedostatku času dovoluji vyhlásit malou soutěž o vygúglení správného výkladu tohoto pojmu. Já si dovolím přispět opravdu zajímavým receptem na street food hitovku severoafrických rybářů…

Pro vylepšení atmosféry přikládám fotku přístavu v Tunisu, hlavním městě Tuniska, odkud jsem vyrážel na dalekou cestu za domovem…Mimochodem je nejlepší z následujích obrázků, protože saharský písek mi během prvního týdne vyřadil z provozu fotoaparát, podobně jako dalším kolegům ,takže všechny ostatní fotografie byly pořízeny mobilním telefonem. Laskavý čtenář promine…

S leb lebi jsem se seznámil až v den odjezdu, kdy mě ráno Mohammed doprovázel do přístavu a vzal mě na snídani do jednoho z mnoha bister. Všude okolo se potloukali chlapíci s udicemi a kyblíky s návnadou, proto jsem si leb lebi spojil s rybáři, ačkoliv s rybami nemá společného vůbec nic. Před bistrem stál pultík s velkým hrncem plným vařící se cizrny, koš plný čerstvých baget a misky s mchalal – nakládanou zeleninou – řepou, tuřínem,mrkví ,feferonkami a olivami.

Každý z nás nafasoval kus bagety a dohromady velkou misku. Posadili jsme se ke stolu a jali jsme se lámet a trhat bagetu na malé kousky. Ta spolupráce s kuchaři mi byla po chuti. Všichni kolem nás soustředěně cupovali bagetu na malé kousky a mělo to nádech jakéhosi obřadu.  Když byla miska plná naškubaných kousků bagety postavili jsme se do fronty k pultíku a potom už to šlo ráz naráz. Chlapík v bílém nám na kousky bagety nasypal trochu mletého římského kmínu, přidal lžičku harissy(pikantní pasty z feferonů)trochu drceného česneku a olivového oleje, do další misky nandal trochu nakládané zeleniny. Kousky bagety zalil vývarem z cizrny s úplně měkoučkou a rozpadající se cizrnou a úplně nahoru posadil vejce vařené hodně naměkko, či spíše téměř syrové. Vejce jsou v Severní Africe velmi populární a jsou nezbytnou součástí každé snídaně, nejčastěji v úpravě míchané vejce s harissou a bagetou. Ať už jako náplň do bagety, nebo jen tak na vidličku…

Následovala další usilovná činnost strávníků, kteří obsah misky, tzn. vývarem rozbředlou bagetu, cizrnu, koření a vejce pomocí lžíce vymíchali na narůžovělou kaši, vypadající jako mozek, ale chutnající zvláště po ránu skvěle.

Jak vidno, pravá tuniská snídaně neoplývá mlékem a strdím, tím méně téměř nesehnatelnou čokoládou, kakaem, jogurty a sladkostmi. O celozrnném pečivu nemluvě…((-:  Má říz, je pikantní a s nakládanou zeleninou má, na vyprázdněný žaludek středoevropana, téměř ničivý účinek!! Směs rozmáčené bagety s cizrnou je velmi sytá a lahodná, římský kmín a harissa přidá říz a potřebnou chuť a vůni. Nevábný obsah misky jsme pojídali společně a přikusovali k tomu nakládanou zeleninu, výrazně kyselou vinným octem a dost slanou. Připočtěte si k tomu kávu a s netrénovaným žaludkem můžete rovnou vyhledat nejbližší pohotovost. Na druhou stranu jste zasyceni alespoň do odpoledne kdy dostanete chuť na druhé jídlo dne.

Toto fascinující jídlo, jak z hlediska složení, tak z hlediska přípravy jsem si zopakoval i doma, s pomocí čerstvé bagety, ohřáté cizrny z plechovky (vaření sušené cizrny by se mi dost protáhlo),vejce naměkko, harissy z tuby, čerstvé petrželky a nakládané zeleniny z vlastní produkce. Světe div se, kouzlo bylo pryč!(jak by řekla Vimaana) Další na první pohled postradatelné ingredience jako je čerstvý vánek od Středozemního moře, ruch přístavu a pokřikování tuniských rybářů jak se zdá celému leb lebi přidávají hezký rámeček…

Rubriky: Rychle a snadno | Štítky: , , , | 10 komentáře