Šťastně jsem se začal zabydlovat v Bratislavě. Díky určité praxi, jsem se rozhodl nepodceňovat situaci a nepodléhat dojmu, že jsem na klasické služební cestě, kdy se každé ráno mohu účastnit tradiční hotelové snídaně s fádními vločkami, průměrnými jogurty a podřadnou kávou, na oběd si zajít s několika byznysmeny do nějaké vyhlášené restaurace a večer trávit ve steakhousu s několika slovenskými krasavicemi. Nenene! To přeci nejsem já!!(-:
Jakmile jsem první den přišel „domů“ na hotel, uvědomil jsem si, že oproti mému pražskému domovu nemám ledničku s nakládanými citróny, paprikami a rajčátky, ani skříňku s konzervovanou cizrnou, čínskými nudlovými polévkami, plechovkami s loupanými rajčaty, rýží basmati a červenou čočkou. Hmmm, kde se stala chyba?
Druhý den jsem si zašel do obchodu a zde je nákup potřeb nezbytných pro přežití v džungli velkoměsta. V první řadě jsem vybalil svou starou, dobrou remosku, které se rozhodně nezbavím, i kdyby mi někdo koupil závodní troubu pro šampiony.
Za druhé jsem s koupil nejlevnější rychlovarnou konvici za 220,- SKK. Koupit konvici v hodnotě pěti šálků espressa mi připadá jako dobrý obchod (-: Aby zdůvodnil tento nákup, koupil jsem ještě cukr, krabici černého listového čaje a plechovku kávy.
A teď zásoby do mé nové „hotelové kuchyně“. Olivový olej – můj kamarád do deště. Kdyby všechno bylo špatně, olivový olej a štipec soli s bagetou zachrání situaci. Takže malá láhev extra olivového oleje. Cizrnu v plechovce jsem bohužel nesehnal a rýže Basmati byla tak nekřesťansky drahá, že vydržím a dovezu si z domova ze svých zásob jasmínovou rýži ze SAPA…Ale co rozhodně nesmí chybět, je plechovka loupaných rajčat, čočka, sůl a pepř. Pepř jsem si dovezl z Prahy ve svém mlýnku. Sůl jsem koupil v praktické krabičce – čtvrtkilové balení. Sáček karí – nedá se tu sehnat mletý římský kmín )-: a sáček sušeného česneku. Nesmím se tam moc roztahovat. Na jeden den jsem si vždycky koupil tolik jídla aby pokud možno nebyly zbytky. Takže třeba ve čtvrtek – tři brambůrky, sklenička černých oliv, dvě kuřecí stehna a jedna cibule. Jdeme na to?
Zatímco se peklo kuře se čtvrtkami opraných brambůrek na olivovém oleji, ochucené jen solí, čerstvě mletým pepřem a sušeným česnekem, namočil jsem si hnědou drobnozrnnou čočku. Po hodině jsem otevřel dveře na balkónek, moje hotelové 1+1 se začalo nebezpečně plnit vůní pečeného kuřete na česneku. Čekal jsem kdy na mě vtrhnou z recepce, že jim dělám z hotelu holubník!!
Hotové kuře jsem umístil na improvizovaný talíř z alobalu a do zbylého omastku jsem vrhnul nakrájenou cibulku.
I když je remoska hezky rozpálená, smaží cibulku o něco déle než pánvička. Ale s trochou trpělivosti a zásobou filmů tady vydržím cokoliv!! Do osmažené cibulky jsem vrhnul trochu sušeného česneku, špetku karí a nasypal jsem tam namočenou a propláchnutou čočku. Přilil trochu vody a nechal remosku ať dělá to, v čem je nejlepší. Připečené zbytky brambor a kuřete se hezky uvolnili do bublající čočky a všechno to vonělo ještě líp než prve. Miluju čočku na kari!
Mezitím se venku setmělo, takže výsledek mého dvouhodinového pachtění jsem fotil pod hotelovou lampičkou. Napsal byl rychle a snadno, ale rychlé to nebylo. Taky jsem se trochu obával zásahu personálu, ale hotel je velký a sousedi si možná mysleli, že to táhne z hotelové restaurace, kdoví…? Jsem moc rád, že mám svou malou, hnědou remosku. Nemusím večer zatrpkle myslet na strasti služebních cest, na kterých nemáte co večeřet. Ráno mi rozsvítí hrnek horkýho kafe, který si dám na balkónek a mžourám při tom do ranního sluníčka nad Bratislavou. Ještě musím nějak vykoumat lednici…
Rášo, válíte. Dovedu si představit mít pokoj vedle / nad / pod vámi. Nechat se vyhecovat vábnými vůněmi a v hotelové restauraci pak narazit. (-:
Také miluji svoji starou remosku, protože je to nejúžasnější vynález, kterému se nevyrovnají žádné dnešní rádoby napodobeniny. :-D
Super, ako sa dokáže profík udomácniť v hocijakom aj skromnom prostredí (o:
Inak mám dosť veľkú zásobu mletej rímskej rasce ešte zo Sýrie, rada poskytnem (o:
Zaujala mě zmínka o nakládaných citrónech. Kupované či doma připravené? Naložené na slano nebo…? Prosím o nějaké info. Zrovna včera jsem četla o korsických citrónech – kdo je prý neokusil, neví, jak má správně citrón chutnat. Je fakt, že poslední dobou citróny koupené v ČR nejsou pomalu k jídlu :-(
tie citróny zaujímajú aj mňa. A čo tak použiť autochladničku?
Rachade, ty jseš prostě třída.
Tak jsem dlouho váhala, jestli mám napsat tuhle historku, neb je z poněkud méně radostného prostředí.
Před pár lety jsem se dostala plánovaně do nemocnice a ve strachu, hrůze a úzkosti, že budu mít jen tu nemocniční stravu a lednice po ruce nebude, uchýlila jsem se k malé lsti. Má velká etue nebyla plná kosmetiky a hygienických potřeb, ale spoustou krabiček od kinofilmů a v nich sůl, pepř, chilli papričky, drcený kmín, kari, podravka, to proto, kdyby to opravdu nebylo k jídlu. Dále malá lahvička se sojovkou, pár pytlíků instantních polévek, kdyby se to už vůbec nedalo jíst, dva balíky knäckebrotu, nejím bílé rohlíky. K tomu všemu jsem přibalila plecháček s malým ponoráčkem, co kdyby mi nedali horkou vodu na ty polívky a dvě nohy čabajky, ty vydrží. Nůž na přežití byl samozřemostí. Ostatní pacienti přijeli s taškou, já s batohem na zádech. Jela jsem na vandr.
Když jsem to vybalila na pokoji, mé spolupacientky málem umřely smíchy a se sestřičkou, která po tom halasu hned přiběhla, se dodnes kamarádíme.
Tak mi to tak připomnělo, jak přežít mimo vlastní kuchyň…..:))
Jo a nakonec jsem „nevařila“, dalo se to docela jíst. :))
Teo, doufám, že to nebyla operace žlučníku :-))
4: Oboje. Koupil jsem abych ochutnal, ty byly hodně ostré, doma mám naložené už asi dva měsíce v soli, ale dávám si je jen já (-: A do dušených jídel používám hodně sušené limetky, jsou moc dobrý a vydrží věky!
5: To je dobrý nápad, ale je to dost nápadný (-;
Zatím mi funguje systém „kup a sněz“ Mám pracoviště v supermarketu a cestou do práce velkou tržnici takže s tím nemám problém. Jen mi chybí dobře vychlazená kola…)-:
7: jéé, mi bychom si rozumněli (-: Krabičky od filmů slouží skvěle a co se týká „energetických“ rezerv , tak v tom jsem taky hodně pokročil ((-:
V nemocnici jsem trpěl, byl jsem s krčníma mandlema a dostával jsem všechno z mixéru, jogurty jsem nemohl ani cítit (-:
8: Nic se zažíváním, to bych asi po vybalení batohu jela šupem domů :)))
9: Ještě že jsem takový sysel a každou krabičku i jinou blbost schovám. Teď s digimašinkama už mám utrum :))
A receptík na doma nakládané citróny by nebyl? :-)
11: Ono je to dost banální a potom taky záleží na chuti, je to jako třeba s nakládaným sýrem, ale citróny opravdu chtějí svůj čas. V první řadě je nutné je důkladně vydrbat a zbavit ošetření proti plísni. Potom se naříznou odshora dolů jako na čtvrtiny, ale nedokrojí. Důkladně se naládují a zasypou solí a napěchují do čisté sklenice. Sůl je zakonzervuje a zajistí, že si pustí šťávu, ale aby byly ponořené, přidávám ještě citrónovou šťávu. Já si k nim dávám trochu harissy, nebo sušené chilli, bobkový list a celou skořici. Nechávám je několik týdnů stát stranou a vznikne téměř citrónová „marmeláda“. Existuje zkratka, kdy se citróny pomalu vaří ve slaném roztoku, dokud úplně nezměknou, ale to není ono. Je to pro Evropany dost silná káva, ale k dušenému masu je to perfektní. Je dobré, je před použitím opláchnout od soli a do omáčky přidat trochu medu, nebo cukru aby se vyvážila kyselost. Já už teď používám jen sušené limetky, jsou jemnější a je s tím míň práce (-;
Tea: je pravda že do obalu od paměťové karty se toho moc nevejde((-:
Jéé, díky moc. Já jsem četla recept, kdy se ty citrony právě vařily a nějak se mi to nezdálo. Vyzkouším to bez toho vaření a jsem už teď hrozně zvědavá na výsledek.
Naprosto odzbrojující…dokonalé. Já být místní recepční a překvapit Tě, tak Tě neprásknu jen v tom případě, že mne pozveš na Tvou večeři :-)
Remoska je nedoceněná, doma mám remosku po babičce a některé věci jsou v ní jedinečné. A babi – ta v ní dokázala uvařit a upéci cokoliv (i knedlíky s vajíčkem :-) )
P.
:-)
Divím se, že se neseběhl celý hotel – hosté i personál. Ta vůně musela být omamná. A určitě to byla bašta. Nikoliv baštonáda(když jsme v Orientu).
Remoska je malý zázrak, už jsme o ni myslím diskutovali i u pana C. Babička, která poté, co místo starého sporáku na uhlí a dříví obdržela plynovou troubu používala pouze remosku. Troubu bojkotovala. Ještě tak na plynu uvařit, ale upéct – to nikdy. Takže z remosky padaly skvělé zapečené brambory, kuřátko, moravští brabci,hovězí na česneku, štrůdl i komplet vánoční cukroví. Toho pekla asi 12 druhů pro tři rodiny…trvalo to strašně dlouho a ta spotřeba elektřiny! Ale mělo to své kouzlo a já na to moc ráda vzpomínám. Remosku pužíváme stále, byť ne tak často.
Rachad: obal na paměťové karty je tak na šafrán! Však jsem jej viděla v podobném pouzdérku prodávat…
12: nechávaš ich odstáť v chladničke, alebo len niekde na tmavom mieste?
16: Normálka ve skříňce v kuchyni, stejně jako torši – nakládanou zeleninu. Ale to ještě popíšu pořádně a taky se budu těšit na vaše tipy na nakládání čehokoliv (-: