Při posledním workshopu jsme se rozpovídali o jednom z nejdůležitějších nástrojů v profesionální kuchyni – o pinzetě. Je až neuvěřitelné, k čemu všemu dokáží kuchtíci 30 cm dlouhou pinzetu z anticorra použít.
Měří s ní teplotu, vpíchnutím do masa a následným přiložením na zápěstí, dokáží s ní nandat i lehké a křehké zdobení, které by prsty zničily, proráží s ní otvory do velkých plechovek s olejem, vytahují nakládané olivy a zeleninu z oleje a láků, aniž by si zamastili ruce a zkalili nálev, jedí s ní oběd, obracejí maso na grilu, dostávají se s její pomocí do míst, kam by se normálně nedostali, vytahují s ní z polévky věci, které tam nepatří, škrábou se s ní na zádech, šlehají s ní vejce na omeletu, popichují s ní kamarády, ale na klíšťata ji asi nepoužívají (aspoň doufám ). Je vždy po ruce, v kapse našité na pravém stehně, takže ji nosí jako John Wayne svojí bouchačku. Jestli chcete rozhodit kuchtíka uprostřed polední smrště, schovejte mu jeho pinzetu a potom se můžete bavit pohledem na to, jak naštvaně a značně neobratně nandává jídlo lžící, nebo velkými salátovými kleštěmi a proklíná přitom bohy a celý zbytek světa (-: Ale to je profi vaření.
Já vám dnes chci představit svého společníka na cesty. Pravda je taková, že coby bývalý profesionál, nosím nerezovou pinzetu stále u sebe – na krátké cesty malou a na delší výlety i tu dlouhou. Nevím proč. Asi jsem pošuk. Ale co mi rozhodně v batohu nesmí chybět, je předchůdce kuchyňských pinzet, staré dobré – čínské jídelní hůlky!
Vzhledem k tomu, že miluju čínské nudle, šmahem jsem se s nimi naučil ohánět a v kuchyni mi výtečně posloužili stejně univerzálně jako pinzeta. Mají jednu nevýhodu. Jakmile ztratíte jednu, jste nahraní a zbytkem šikovného dua se můžete leda tak dloubat v nose. Ale taky mají výhodu. Všude jsou jich mraky, prodávají se v rozličných verzích, délkách i zpracováních, takže v čínském bufíku za deset korun získáte dva užitečné kousky dřeva. Mám ještě jedny doma( tedy mám jich tam asi třicet párů…), jsou dlouhé 38 cm a jsou určené pro profesionální čínské kuchaře. K jejich ovládnutí už potřebujete silné a obratné prsty. Můžete s nimi míchat vejce na omeletu, míchat jídlo na pánvi, čechrat rýži a nudle, nebo obracet maso na grilu. Mě pomáhaly s knedlíky. Kynuté knedlíky je po uvaření nutné okamžitě propíchat, aby se zbavily páry a nesrazily se. Na popichování jsou čínské hůlky expertky a tam kde by zvlněné hroty pinzety trhaly celé kusy těsta, čínská hůlka vklouzne a vyklouzne jakoby nic. Když jsem jejich konce spojil delším kusem navlhčené režné nitě, měl jsem v tu ránu univerzální kráječ na knedlíky. S jejich pomocí jsem vyndaval větší kusy uvařeného masa z hrnce jako velkou vidličkou. A v neposlední řadě jsem se s nimi dobře najedl (-:
Asi je zbytečné, říkat vám jak se čínské hůlky drží, ale pro všechny případy…Spodní, statická hůlka je zapřená mezi záhybem u palce a podepřená prsteníkem. Zbytek obstarává horní pohyblivá hůlka sevřená špičkou palce mezi ukazovákem a prostředníkem. Pokud získáte dostatek praxe, naučíte se s ní nabírat i zrnka hrášku, či jednotlivá zrnka rýže. Ne, že by to sem úplně patřilo, ale podle etikety se v Číně a Japonsku do jídla hůlkami nepíchá a jídlo se na ně nenabírá. Jí se shora po promíchání jídla a jídlo se hůlkami nabírá jako čapím zobákem – klapy, klap ((-:
Hezký den!!((-:
Když nejsou hůlky, dobrou práci odvedou 2 špejle… Třeba na semináři, kdy je člověku líto zanechat zbytek skvělé salsy na „talíři“… ;-)
Tak já se jdu učit(: Tohle je jedna z dovedností, které pořád odkládám a uvažuju, jestli se ještě někdy stihnu naučit než přijde artritida… Na těch jednotlivých kuličkách hrachu se to prý mám naučit, až přemístím misku hrachu po jednom do jiné misky, prý to zaručeně budu umět. Hrách bych měla, hůlky si musím pořídit.
2: Copak artritida, ale až to tady ovládnou Číňani tak se nenajíš ((-:
Taky bych se měla učit, ať nedopadnu jak minule, kdy jsem na první večeři u rodičů svého milého dostala suši, hůlky a radu „Tuž se!“
Hm tak jsem se moc nenajedla, no..
Pinzeta a hůlky rulezzz!
Rachard, pokud jsi pošuk, tak to jsme hned dva. Stejnou lékařskou, dokonce historickou pinzetu po dědečkovi nosím v kabelce, proč ?, na to se mě neptej, nevím. Jen jsem s ní minulý týden odlamovala kaktusové odnože u kamarádky, kterou to moc píchalo. I na to je pinzeta dobrá. :)) Při vaření ji nepoužívám, asi nejsem profík.
Hůlky používáme vždycky, když je to vhodné, tj. nějaké maso na kousky ala čína, rýže. Biftek se s tím pokrájet nedá :))Už s tím docela umím, zrnko rýže zvládnu, ale na hubnoucí dietu „hovězí vývar jíme hůlkami“, si ještě netroufám :))))
bombos ;)
stěma velkejma hůlkama jsem viděl kuchaře zatím jen na videu. umí se s tim geniálně ohánět!
při nedávně návštěvě korejské resturace jsem zase viděl porpvé v akci jejich tradiční kombinaci – sujeo
http://en.wikipedia.org/wiki/Sujeo
ocelové hůlka a k tomu lžička. je s tím docela sranda. na rozdíl od klasických asijskýuch hůlek jsou teňounké a kluzké jak úhoř ;) moc pěkná zábava!!!
Čínští kuchaři dovedou s hůlkami spoustu triků. Mrkala jsem, když jsem je viděla dělat stir-fry a všechno — od přidávání ingrediencí až po nabírání jednotlivých porcí — dělali jen a jen hůlkami. A jak to frčelo! Napichovat jídlo na hůlky je opravdu považováno za neslušnost, ale posunovat ho hůlkami z misky přímo do pusy je dovoleno. ;o)
Dloubat se v nose osirotčelou hůlkou bych nedoporučovala, to by nemuselo dobře dopadnout! :ob
http://www.thermofisher.cz/eshop/2305_4250.html
našel jsem pinzety..
Jojo, pinzeta je univerzální pomocník… V případě potřeby by se s její pomocí dala provést i trecheotomie…(-;
Ad hůlky…než jsem se v restauraci DLouhá Zeď odvážila poprvé nesměle požádat o jejich přinesení, dlouho a intenzívně jsem doma trénovala. Teď už hrdě hlásím příbor pryč, hůlky sem. A statečně naháním pslední zrnka rýže v misce…Ovšem na vývar si taky netroufám. (-;
To by fakt byla dietka.
Však na něj mají úžasné lžičky.
ehm, tracheotomie…
To jsem netušila, že jsem profik, když mám 25cm pinzetu mezi vařejkama a často ji v kuchyni používám. Je to pozůstatek z anči; příslušné skalpely už zmizely ve víru času. ;-)
P.S. Pište dál, Vaše články jsou moc fajn.