Jemenská kuchyně

Když se podíváte pozorněji na to co dělá z Izraele tzv.“kulinární velmoc“, což je slovní spojení více než nadnesené, zjistíte že to, co činí kulinárium Izraele poutavým, není gastronomická ojedinělost ani osobitost. Nalijme si čistého vína. Samotný pojem židovské kuchyně může být diskutabilní. Můžeme se bavit o pojmu kuchyně, když náboženská komunita v místě kde žije, uchopí místní tradiční recepty a uzpůsobí je svým rituálním předpisům? To je totiž typický způsob vzniku drtivé většiny předpisů židovské kuchyně. A právě striktní dodržování kašrutu činí z židovské kulinární tradice fenomén zvaný židovská kuchyně.
V tomto světle můžeme nahlížet i pojem izraelská kuchyně. Izrael nade vší pochybnost není kulinární velmocí. Síla a kvalita izraelských šéfkuchařů jen zřídka vychází z izraelské tradice. Mladí a nadějní mužové a ženy v bílém zpravidla sbírají zkušenosti ve Francii, v USA, ve Velké Británii nebo v Itálii aby se posléze, tak jako kterýkoliv jiný kuchař buď vrátili domů a svoje zkušenosti zúročili na domácí půdě, nebo si našli angažmá někde ve světě. Koneckonců, na tomto poli zazářil výrazněji jen Yotam Ottolenghi se svou knihou „Jerusalem“ a s palestinským head chefem Samim Tamimim. Ani on své podniky nezasvětil kašrutu a svůj talent probudil díky instituci Le Cordon Bleu. Nijak se netají s tím, že kořeny jeho směřování se nacházejí v kuchyni libanonské, syrské, arménské, turecké, perské…a palestinské v první řadě.
Právě tahle mozaika totiž tvoří moderní izraelskou kuchyni, tzv.mizrahim tedy východní. Ještě bychom mohli probrat šnicl, štrúdl a nadívanou krůtu, bliny, bejgl a uzeného lososa a to bychom se bavili o typicky aškenazim prvcích na kterých si Izrael ujíždí. Prostě všechno košer a dobré se smí.

maraq basa (jemenský guláš), chléb lahoh, vzadu zelený zhoug a u chleba s konzistencí velbloudího soplu náš oblíbený hilbeh

Nezanedbatelnou součástí tzv.izraelské kuchyně a pestrobarevnou kostičku do mozaiky je kuchyně adenských židů. Židovská komunita žijící v jemenském přístavu Aden, si odsud dovezla svéráz jemenské kuchyně, který můžete ochutnat na vlastní jazyk právě v Tel Avivu nebo Jeruzalémě. Silná komunita židů z „Edenu“ se rozpouštěla a opouštěla Jemen mezi lety 1947 až 1967 v rámci osídlování Svaté země. Největší část této kdysi významné komunity, násilím donucené k emigraci během pogromů, opustila Jemen v rámci operace „Létající koberec“ (1949-1950),kdy bylo do Izraele přepraveno letecky kolem 47.000 jemenských židů. Někteří z nich do té doby nikdy neviděli letadlo – farmáři s kozou na provázku…

Jemen nedal Izraeli jen svéráznou gastronomii ale také popovou hvězdu Blízkého východu, ženu s jedním z nejkrásnějších hlasů, kterou jsme mohli slyšet zpívat píseň Jochebed česky(!)v Princi Egyptském a jednu z největších zpěvaček Ofra Haza.

V Tel Avivu, mezi ulicemi Allenby, Magen David a Carmel najdete veliký trh Shuk HaCarmel. Trh se nachází právě u tzv.jemenské čtvrtě.
Pokud chcete ochutnat jemenskou tradiční kuchyni, právě tady kolem trhu a křižovatky ulic Allenby a Melech George máte největší šanci.
Můžete například přijít jen k takové garáži s velkými plechovými vraty dokořán a ejhle…shiput. Jsem žádostiv, kdy už se i u nás podmínky uvolní natolik a lidé budou tak osvícení, že dají šanci vzniknout podnikům založeným na jedné jediné specialitě. Tak jako v Jeruzalémě se na meorav jerushalmi chodí do restaurace Sima´s na Agrippas street, na shiput se chodí sem. Do garáže.

shiput

Hebrejský shiput si můžete objednat pod názvem pargit.
Drůbeží játra na jehle, košerovaná a ugrilovaná, podávaná s pitou, olivami, vychlazeným pivem a všudypřítomným resek - oloupaným a nastrouhaným rajčetem, salátem kitsuts – míchaným zeleninovým salátem který tvoří zelenina nakrájená na drobné kousky a samozřejmě hilbeh - želé z pískavice řeckého sena. Jak vždycky rád říkám, dlouho jsem si myslel, že dělám hilbeh špatně, pravdou je, že takhle má chutnat…:-D

Dalšími pojmy jemenské kuchyně je chléb lahoh a salouf, kořeněná káva s hawaij (čti hauadž)což je mimochodem název pikantní směsi koření do polévky, nebo výrazně aromatické směsi koření do kávy.

Jachnun (džachnůn) je opravdovej úlet. Jestli chcete ochutnat jemenský šábes, jachnun je to pravé. Palačinka z vody a mouky, poctivě promazaná ghí a zapomenutá v peci od pátečního večera, podávaná s beid hamid, tedy pomalu vařeným vejcem je fakt rána pro vaše trávení. To na druhou stranu ospravedlňuje použití hilbeh jako žaludečního opraváře.

jachnun beid hamid

A když už jsme u šábesu, je tu ještě jeden chleba, jehož zvláštností je, že se peče od pátečního večera až do sobotního brunche. Jeho vůně vás uzemní ve chvíli, kdy vstoupíte do jemenské restaurace. To může být stejně dobře normální byt, v jehož kuchyni stojí velká pec a u ní Jemenka s cigaretou v koutku a šátkem na hlavě, která tahá z pece kubaneh
a podává ho s resek a beid hamid.

kubaneh beid hamid

Dalším výrazným prvkem jemenské kuchyně je omáčka zhoug v zelené i červené verzi. Recept na zhoug jsem uvedl zde.

Vřele doporučuji ochutnat jemenskou kuchyni při vaší další návštěvě Izraele. Je to přesně ten závan dávno zmizelého světa, který mám tolik rád.

Vynikající stránky, věnující se osobité jemenské kuchyni naleznete zde:
Jemenská kuchyně

Rubriky: Koření, Nezařazené, Pekárna, Rozinky a mandle, Tradice | Štítky: , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , | 1 komentář

Šábes, šábes!!

„V tomto okamžiku vchází neviditelná Královna Šábes a přináší každému drahocenný nebeský dar:ještě jednu, novou, sváteční duši. Pobožnost končí. Jsme opět v tomto světě. V řadě defilujeme před světcem a přejeme mu „dobrý šábes“!
Jak jsme všichni hladovi! – To dělá ta „druhá duše“ šábesová… Spěcháme do hostinců, abychom rychle pojedli a mohli se dostavit včas ke světcově tabuli. Na hlubokém nebi ukrajinské stepi planou už dávno hvězdy. Jsou veliké jako pomeranče.“

Jiří Langer „Devět bran“

„Šest dní budeš pracovat a dělat všechnu svou práci. Ale sedmý den je den odpočinutí Hospodina, tvého Boha. Nebudeš dělat žádnou práci.“

Jak jen přiblížit někomu, kdo nezažil šábes, co vlastně tenhle svátek, jeden z největších a nejvýznamějších židovských svátků znamená? Jen velice, velice těžko. Já sám, ač jsem byl schopen o šábesu mluvit a definovat ho, jsem musel suchopárný popis zrevidovat po čtyřech, různě prožitých šábesových večerech. Kdybych měl atmosféru šábesu přiblížit někomu, kdo vyrostl v křesťanské tradici, připomněl bych mu ten slavnostní pocit, který zažívá jednou v roce na Štědrý večer, ovšem za předpokladu že by přitom pařil jako Silvestra. Všechno co je něčím něčeho, ovšem ve skutečnosti není ničím ničeho jak trefně podotýká Lisa Simpsonová. Šábes, je jeden z největších svátků. Je dán už desaterem. Je to vůle Pána všeho. Je to projev úcty ke Stvoření. Takže pojďme si to dát hezky jedno po druhém.
Můj aškenázský šábes začíná v pátek dopoledne. Potřebuji nakoupit. Jsem sám, takže nemá smysl prát se s husou, nebo s celou rybou. Mám kuře, batáty, fazole, granátové jablko, kuřecí játra, nakládané okurky a vejce. Mám košer víno a svíčky. Není to žádná sranda, musím si nachystat jídlo až do sobotního večera. Musím upéct barchesy a nachystat si tři chody na večer.

A jedeme dál. Aby můj sváteční „stůl“ tedy kufr na nářadí zakrytý kobercem z Afriky s menorou, pohárem na kiduš a bohatou šábesovou hostinou byl co nejpestřejší, stáhnu z kuřete kůži a nachystám si gefilte hazel – plněný krk. Z kuřete vyříznu prsa, částečně posekám a částečně pomelu s kuřecími játry, spojím vejci, doplním rozdrceným macesem a sekanou petrželkou. Okořením drceným pepřem, trochou muškátového oříšku a osolím. Nádivku nacpu do kůže a stáhnu potravinovou fólií do pěkného válečku. Stehna z kuřete si nechám na pečení a kuřecí skelet na polévku. Skelet i stehna upeču s bobkovým listem, celým černým pepřem a celým novým kořením, přidám cibuli rozkrojenou napůl a kořenovou zeleninu vcelku. Když je zbytek kuřete upečený dozlatova, skelet a zeleninu s kořením přendám do hrnce, zaliji studenou vodou a nechám pomaloučku bublat abych měl voňavý a zlatavý vývar na šábesovou večeři. Batáty oloupané a nakrájené na kostky uvařím v osolené vodě doměkka a zamíchám s fazolemi z plechovky. Oboje vrazím smíchané do pekáčku pod kuřecí stehna a nechám v troubě krátce spojit. Ve vývaru ještě asi dvacet minut povařím plněný krk zabalený ve fólii a potom vyndám a nechám vychladnout. A je to. Na večer mám nachystaný plněný krk, který jen krátce opeču ze všech stran na oleji dozlatova. Vývar bude s nudlemi, zeleninou a masem obraným ze skeletu. Kuřecí stehna pečená s batáty a fazolemi. Zbývají jen sekaná játra – gehakte leber. U košer přípravy jater je třeba postupovat v souladu s pravidly kašrutu. Takže játra důkladně vypereme ve slané vodě a zprudka opečeme nad otevřeným ohněm. Na oleji osmažíme dozlatova nadrobno nakrájenou cibulku, přidáme játra a hezky pomalu opékáme. Opepříme a osolíme, přidáme dva rozetřené stroužky česneku a až jsou játra hotová, necháme je krátce vychladnout. Na prkénku je nasekáme hezky nadrobno a pokud je chcete mít fakt dobrý, přidejte malou lžičku dobré hořčice, na drobné kostičky nakrájenou nakládanou okurku a vejce natvrdo. Jako dezert budou zrnka granátového jablka posypaná cukrem a zastříknutá vodou z pomerančových květů.

Jsou tři hodiny odpoledne. Do začátku šábesu zbývá jen málo. Je listopad a stmívá se brzy. Dát ovcím seno a vodu. Osmnáct minut před setměním je čas vypnout telefon, počítač, odložit peníze a zapomenout na všechnu práci, starosti a světské myšlenky. Ještě rychle naládovat kamna, aby jídlo vydrželo aspoň vlažné v téhle kuče a abych přes noc nemrzl. A to už se stmívá. Když jsem doma sám, mohu i já dnes zastat roli hospodyně která má pronést požehnání nad plameny svící, potom nalít víno, odříkat kiduš a oddělit kus chaly. Šábes je – magický. Najednou jakobyste nebyli na tomto světě plném shonu a starostí. Jakoby se čas zastavil a vy dostali šanci ochutnat ráj. Žádné peníze, žádná práce, nemůžete si rozsvítit, řídit auto, přenášet věci, vařit, studovat ani pracovat. Je třicetdevět zakázaných činností. A do sobotního večera tolik času. Takže se jen povaluji a dávám si do nosu. Mám teplé jídlo, tři chody a víno k tomu! A nestojím u toho. Šábes je krásný! I když jsem sám. V sobotu ráno posnídám chalu a sekaná játra, vlažný čaj se skořicí. Šábes končí v sobotu při setmění a je to jako vracet se z dovolené. Funguje to.
Rytmus pracovních dnů a diktát šábesu dal vzniknout tradici šábesových hrnců. Jídlo se chystalo už ve čtvrtek, bylo třeba namočit fazole, oškubat a vykuchat husu, nachystat těsto na chalu. V pátek už muselo být hotovo a jediné místo kde mohl šábesový oběd dožít v teple sobotního oběda, byla obecní pec v pekárně, která chladla pomalu až do sobotního odpoledne, když se do ní přestalo v pátek přikládat. Hrnec se utěsnil chlebovým těstem (aby snad pekařského učně nenapadlo ochutnávat) a hrnec se označil, aby každá rodina dostala ten svůj. Bylo tradicí, chystat na páteční večeři rybu. Byla dostupná a byla parve. Podle tradice správný způsob porážky osvobozuje duši ze zvířecího těla, proto musí být bezvadně zbaveno krve, která je duší těla. A právě ryba je považována za jednu z nejnižších forem bytí na tomto světě. Ale šábes nemusí být jen tichý, skromný, až zádumčivý. Jeho mystika může propuknout hlasitě a se vší parádou jako jednou v Břehové ulici, kde šábes slavila ješiva ze Spojených států. Padesát mladých kluků jako buků umí pařit. Představte si tvrdé jádro fans, kteří slaví vítězství svého klubu. A představte si padesát skotačivých fanoušků Všemohoucího, jak skandují: ŠÁBES, ŠÁBES!! A zpívají šábesové písně, baští hummus a šoulet a nezřízeně pijí a zpívají a tančí, křepčí na stolech a objímají se. Protože právě vyhráli svůj kus ráje, šampionát víry. Tak tohle není ten zádumčivý šábes, tak jak ho znáte z filmů. To je prostě MEJDÁÁÁÁÁÁN! Takhle se fandí Všemohoucímu, i takhle může chutnat ráj. Jen těžko to všechno zvládnout, zařídit tak abyste ve chvíli kdy vyjdou první tři hvězdy, nemuseli nic přenášet, nebo zapalovat, nemuseli dělat nic jiného než nosit na stůl. Nemuseli nikam cestovat, nic rozsvěcovat a zapínat. Z toho musel mít rabín který dohlížel dost těžkou hlavu. Stát se může všelicos ale něco se stát prostě nesmí! Rabi nás trochu ustaraně pozoruje a přemýšlí jestli na nic nezapomněl. Jako každý správný rabi i on má svůj poplašný systém, který spustí ve chvíli kdy hrozí že by byl porušen Zákon. Termoporty s baštou jsou rozpálené, barchesy nachystané, láhve s vínem hezky po ruce. Řecký majitel podniku, který byl pronajat a vykošerován pro šábes všechno pozoruje s nedůvěrou a obavami. Židé umí pařit. Dokonce tak, že to vyvede z míry i Řeky.

pokračování příště…

Rubriky: Pekárna, Rozinky a mandle, Tradice | Štítky: , | Komentáře nejsou povoleny

Kunáfa náblusíe

Nejznámější pochoutka palestinské kuchyně, nazývaná kunafa nablusía(kanafeh, knafeh, kunafeh, nebo kunafah), pro mě byla dlouho tajemstvím a tedy výzvou. A výzvám se nemusí zrovna čelit, ale rozhodně bychom se s nimi měli nějak popasovat, než z nich mít mindrák. A když je toho moc a já už fakt nevím kudy kam, je ta správná chvíle stoupnout si bez oblečení ke sporáku a střihnout si prostě jehněčí tažín, hrnek kafe a jedny konáfe ala creme.

konafe

Původní palestinská kuchyně nenápadně transformovala do tzv, moderní izraelské kuchyně – celkem logicky, protože když někde žijete, tak prostě začnete jíst to, co tam roste a co se tam tradičně vaří, navíc palestinská kuchyně je kromobyčejně vynikající, ať už se bavíme o kuřeti musakhan, obráceném hrnci maqlúbe, nebo hummusu musabha. Ale byli to právě paradoxně Izraelci kdo všechny tyto dobroty popularizoval, převedl do moderních konceptů a dal je objevit světu.
Konafe si ale navzdory vší propagandě zachovalo status výjimečné palestinské delikatesy, která, jak už název sám napovídá, pochází z města Nábulus a pekaři a cukráři z Nábulusu údajně tuto cukrovinku připravují nejlépe ze všech.

Pokud budete shánět těsto na konafe, které si patrně nepřipravíte doma, obligátně doporučím Farah v Myslíkově ulici, kde ho koupíte z turecké produkce pod názvem Kadaif.

kadaif

To je výraz, který pro konafe používají Turci, ale tenounké pečené nudle kadaif můžete potkat i nacpané pistáciemi nebo vlašskými ořechy pod názvem baklava v Řecku. Když chcete pochopit co vlastně je konafe nebo kadaif, dá se to ještě přiblížit italským výrazem vermicelli nebo capelli di angelo, i když i ty jsou pořád ještě hrubě hrubé ve srovnání s konafe, protože vermicelli mohou být normální nudle a capelli di angelo (andělské vlásky) nebyli ještě pořád dostatečně tenké, a navíc byli sušené. My potřebujeme vakuově balené velmi, velmi tenké nudlinky.

opecene konafe

Konafe nablusa navíc u nás nemají srovnání a pokud chcete alespoň trochu pochopit o čem to je, musíte je ochutnat přímo v zemi původu, nebo s větší dávkou představivosti ochutnat konafe nablusía na veletrhu Biostyl, kde jsem je připravoval přímo na pódiu.

Na poctivé konafe potřebujeme kromě těsta přepuštěné máslo, nebo ghee, ale v první řadě sladký ovčí nebo kozí sýr, u nás nejlépe typu feta, který ovšem několik hodin předem rozdrobíte na větší kousky a zalijete vodou, kterou několikrát vyměníte abyste sýr odsolili. Já použil kozí sýr Gazi.

Kozí sýr

Chyba kterou jsem zatvrzele opakoval, bylo strkat konafe do trouby a zkusit je péct. Tak se to dělat nemá.
Máslo bych podle instrukcí měl umístit do velké hliníkové pánve pod kterou žhne dřevěné uhlí, nebo je vmasírovat přímo do nudlí a jednu vrstvu konafe pomalu a zvolna za stálého otáčení pánve opékat do zlatavé barvy. Rozdrobený kozí sýr je na vrstvě konafe už během pečení a když jsou opečené dozlatova, celá „pizza“ se otočí na čistý plech a zalije cukrovým svarem qater. To je originál z Nábulusu. Já udělal konafe jako sendvič, tedy ze dvou vrstev těsta proložených sýrem. Na opečené konafe jsem rozložil odsolený kozí sýr a souběžně v druhé pánvi pekl další vrstvu konafe, které jsem ne příliš prostým způsobem rafinovaně obrátil na kozí sýr a získal tak křupavý a zlatavý sendvič naplněný kozím sýrem…

kozí sýr na těsto

nebo…jednu opečenou vrstvu konafe ve chvíli kdy je těsto opečené a drží hezky pohromadě odložit stranou a dát péct další vrstvu na kterou poklademe kozí sýr a potom to dát prostě všechno dohromady. Ještě v pánvi zalijeme konafe sirupem qater. Ten získáme prostým svařením cukru s vodou tzv. na nitku, tedy ve chvíli kdy sirup neodkapává ale stéká ze lžíce v dlouhé nepřerušované nitce. Do qateru si přidávám kůru z opraného citrónu nebo pomeranče, celý kardamom nebo skořici a lžičku růžové vody. Výjimečně jsem nepoužil bílý cukr (jsem totiž starý lakomec) ale med, protože nic jiného prostě nebylo po ruce. Med svařený s vodou a citrónovou kůrou poslouží více než dobře. Taky si budete muset přimyslet nasekané pistácie, kterými se konafe zdobí (říkal jsem, že jsem starý lakomec). A vřele doporučuji podávat se lžící zakysané smetany, i když je možné, že to vás už vážně zabije. Není to tak moc těžké, ale když chybí grif a podmínky rozdíl je zatraceně znát. Na ty nábuluské to fakt nemá…málo upečený, všude kolem nudle, ale i tak chuťově vynikající. Zase je co trénovat :-)

konafe

Rubriky: Dezerty, Pekárna, Rozinky a mandle, Tradice | Štítky: , , , , , , , | 3 komentáře

Festival Evolution

Těším se s vámi naviděnou na Festivalu Evolution, kde budu v několika vstupech vařit a předvádět rychlé a snadné přípravy některrých jídel, ale zároveň budu mít vyjímečně i příležitost si s vámi popovídat, potřást rukou, poděkovat vám za vaší přízeň a podporu, díky níž Rozinky a mandle jsou tím, čím jsou. Takže nashledanou 19. – 24.4. na Výstavišti Praha Holešovice!

antipasti

Rubriky: Rozinky a mandle, Rychle a snadno | Napsat komentář

Koření

Pokud začnete experimentovat se směsí vlastního koření, je dobré využít některých poznatků, které nasbírali kuchaři a hospodyňky v průběhu mnoha generací.

zaatar

Do dušených jídel se běžně používá celé koření, kdy se celá dávka používá do dušených jídel od začátku vaření (například bobkový list, nové koření, kardamom nebo hřebíček). Když připravujeme dušené maso, není od věci mletou směs koření použít k naložení masa spolu se strouhaným čerstvým zázvorem, drceným česnekem, sekanou zelenou natí a strouhanou cibulí. Naložení odstartuje enzymatické procesy a pomáhá maso (skopové a hovězí) zkřehčit. Potom stačí jen celou směs masa a koření dohromady udusit.
Pokud chystáme směs koření do zeleninových směsí a víme, že za tak krátkou dobu se celé aroma koření nestihne rozvinout, použijeme stejný trik, který používají někteří indičtí kuchaři.
Půl dávky mletého koření opražíme na začátku vaření a druhou polovinu nasucho zapražíme na pánvi až se rozvoní a jídlo s ní posypeme při podávání.
Pokud si chystáme směs koření, můžeme celé koření do směsi nejprve trochu opražit nasucho na litinové pánvi a teprve potom dohromady utlouct ve hmoždíři, nebo použít elektrický mlýnek na kávu. Takto připravené koření by se ovšem mělo využít hned, časem ztráci na síle. Pokud si připravujeme koření do zásoby nepražíme ho. Součástí pražených směsí koření by neměly být natě a listy (bobkový list, nať koriandru apod.), spálí se a zhořknou.

koření na suqu

Baharat (v překladu „koření“, pokud je chcete koupit v Česku, prodává se pod názvem „Sedm druhů koření“)

1 lžíce mletého kardamonu
2 lžíce mletého římského kmínu
1 lžíce mletého koriandru
1 lžíce mleté skořice
1/2 lžíce drceného hřebíčku
1/2 lžíce muškátového květu
1 lžíce mletého nového koření

Hawaij kawa

1/2 lžičky mletého muškátového oříšku
1/2 lžičky mleté skořice
lžička mletého zázvoru
lžička mletého kardamonu
lžička mletého anýzu

Hawaij na vaření

lžíce mleté kurkumy
lžíčka mletého čili
lžička mletého římského kmínu
1/2 lžičky mletého pepře
1/2 lžičky mletého kardamonu

Zaatar

původ zaataru se odvozuje od Yzopu (etymologicky), botanicky se jedná o rostlinu podobnou divokému tymiánu nebo oreganu. V Česku se nevyskytuje, nicméně není obtížné ho koupit.
Směs nazývaná zaatar nashef se míchá ze sušeného zaataru smíchaného v poměru zhruba 3 díly zaatar s
1 díl sumaq (sušená škumpa koželužská) , 1 díl pražená sezamový semínka a trochu soli

Další varianty zaatar jako směsi se míchají se sušeným granátovým jablkem, koriandrem, římským kmínem, muškátovým oříškem, nebo kardamonem, podle chuti a vkusu míchače.

Koření na merguez

2 lžíce mleté sladké papriky
1 lžíce čili vloček nebo mletého čili
2 stroužky česneku
lžička mletého pepře
lžička anýzu
lžíce mletého římského kmínu
lžička mletého koriandru
1/2 lžičky mletého nového koření
lžíce sušeného oregána
sůl

Ras al Hanút

lžička mletého černého pepře
lžička mletého bílého pepře
lžíce mleté sladké papriky
1/2 lžičky mleté kurkumy
1/2 lžičky muškátového květu
1/2 lžičky drceného hřebíčku
1/2 lžičky mletého kardamonu
lžíce mletého římského kmínu
lžička mletého zázvoru

Směs na zeleninové karí

lžička celé černé hořčice
lžička celého koriandru
lžička římského kmínu
tři kuličky nového koření
tři tobolky kardamomu
tři hřebíčky
dva bobkové listy
dva stroužky česneku
lžíce strouhaného zázvoru
citrónová kůra nebo sušený citrón loomi
hrst koriandru nebo sekané hladkolisté petrželky (ke konci varu)

Vindalú

pasta vindalú, se používá na dušená vejce v karí (vejce uvařená natvrdo a přidaná místo masa do dušeného jídla), na kuře nebo jiná masa. Doporučuji vřele míchat pastu vindalú v poměru 1:3 se zakysanou smetanou nebo jogurtem. Je velice pikantní. Koření se nasucho praží na pánvi a vzápětí míchá se zbytkem ingrediencí na tmavě červenou pastu.

hrst sušených chilli papriček
3 lžíce celého koriandru
lžíce celého římského kmínu
lžíce celé černé hořčice
lžíci celého černého pepře
lžíci celé pískavice řeckého sena
lžičku mleté kurkumy
hrnek červeného vinného octa
lžička tmavého cukru

Amba

Jedno mango zbavené slupky a pecky, nakrájené na kostky
lžička mleté pískavice
lžička mleté kurkumy
půl lžičky mletého římského kmínu
půl lžičky mletého kardamonu
půl lžičky mletého čili
lžička soli
dvě lžičky bílého vinného octa
jemně utřený stroužek česneku
Povařte mango s trochou vody doměkka, přidejte zbylé ingredience a rozmixujte na hladkou omáčku, nebo mango pokrájejte na velice drobné kostičky a svařte doměkka.

Zhoug zelený

svazek naťového koriandru
několik natí zelené plocholisté petrželky
5 – 6 zelených čili paprik
čajová lžička drceného římského kmínu
čajová lžička mleté pískavice řecké seno
půl lžičky mletého kardamonu
půl lžičky drceného hřebíčku
lžička soli
2 jemně utřené stroužky česneku
3 lžíce kvalitního olivového oleje E.V.

Zhoug červený

Stejné složení jako v případě zeleného zhoug, jen místo zelených čili paprik použijte červené čili
a přidejte jedno nastrouhané rajče (pouze dužinu) a lžičku červeného vinného octa.

Hilbeh

2 lžíce mleté pískavice řecké seno
zalijeme teplou vodou a důkladně promícháme. Necháme přes noc stát a potom vodu slijeme.

2 lžíce kvalitního olivového oleje
2 lžíce vody
2 stroužky česneku
1 červená čili paprička zbavená semínek a nasekaná nadrobno
šťáva z jednoho citrónu
hrst nasekaného zeleného koriandru
lžička soli

Je dobré vědět, že skutečné poslání hilbeh je spíše léčebného charakteru, jde o doplněk stolování v jemenské kuchyni a někteří lidé si jí oblíbí stejně tak, jako jí jiní nikdy neocení.

Rubriky: Koření | Štítky: | 3 komentáře