Chubz neboli pita

Seminář se utěšeně naplnil, takže se můžeme věnovat bohulibé činnosti – pečení chleba. Vzhledem k tomu, že chleba je základním stavebním kamenem dalších receptů arabské kuchyně a povinnou a neodmyslitelnou součástí tabule, má pro nás tento příspěvek zásadní význam.

Arabský chleba – chubz al arabí, známý v našich luzích a hájích pod řeckým názvem pita, je jedním z nejdokonalejších společníků při stolování. Utržený kousek poslouží jako příbor při nabírání soust babaghanouge, nebo hommos, dá se naplnit a podávat jako sendvič, můžete ho použít jako podložku pod grilované maso, takže úžasně nasákne odkapávající šťávou z masa a zeleniny, nebo naopak, jako ubrousek a jídlo s ním přikrýt aby vám cestou na stůl nevychladlo. Jakmile zvládnete základní těsto na chleba, máte vyhráno. Pouhou změnou tvaru, síly a doby dokynutí získáte tzv.marmoukh neboli ubrousek, základní chleba pro přípravu kuřete msachan, velmi podobný perskému chlebu lavaš. Z menších koleček téhož těsta si můžete připravit koláčky sfíha, nebo taštičky fatayr (ne nepodobné pirožkům) s rozmanitou náplní. Když nahradíte část vody do těsta jogurtem, získáte indický naan, který (posypaný mákem, nebo sezamem) se  peče zprudka v tandúri – ostře rozpálené peci.Těsto je vpodstatě velmi podobné základnímu těstu na pizzu, které v Čechách doznalo modifikace s máslem, mlékem a větším množstvím cukru aby se tak dosáhlo větší vláčnosti a delší trvanlivosti upečené pizzy. Pokud ale zvládnete základy kynutého těsta a budete s ním zacházet patřičným způsobem, nic takového vám nebude třeba. Stejně tak jako pizzaři puristé, ani já nepoužívám do těsta nic víc než vodu, droždí, sůl a trochu olivového oleje. Pokud používám těsto na pečení arabského chleba pro slavnostnější příležitosti, přidávám podle rozmaru trochu anýzu, bylinek, nebo římského kmínu. Tak jako luční kmín u nás, i anýz a římský kmín by měli fungovat u čerstvého chleba jako pojistka proti nadýmání.

V první řadě potřebuji pro přípravu chleba dostatek času a pec nebo troubu schopnou dosáhnout teploty alespoň 240 stupňů Celsia, v optimálním případě 260 stupňů Celsia. Při pečení placek marmoukh nám velmi dobře poslouží plechová vypouklá pánev typu wok, otočená dnem vzhůru a umístěná nad žhavé uhlí (nebo plynový hořák). Pánev se rozpálí a placka se přes ni přehodí a peče se jako palačinka – zprudka a během chvilky je upečená z jedné strany, opatrně otočíme a necháme zapéct i z druhé strany. Vzhledem k tomu, že placka je tenounká, je upečená opravdu během několika vteřin. Jakmile na ní naskáčou hnědavé puchýře máme hotovo.

Není nutné špinit si kuchyň a věnovat mnoho času pečení chleba každý den. Vyplatí se zadělat si dávku alespoň ze dvou kilogramů mouky a chleba si zamrazit. Máte potom na nějakou dobu vystaráno.

Na 1 kg mouky použiji buď půl sáčku sušeného droždí, nebo půl kostky čerstvého droždí. Na droždí nasypu lžičku cukru, lžíci hrubé mouky a zamíchám s vodou na hustou kašičku.

Pustím si jeden díl svého oblíbeného seriálu Červený trpaslík. Jakmile skončí, je kvásek připraven.

Do velké mísy si nasypu hladkou mouku a na kilo mouky přidám  lžíci soli. Promíchám a přidám do mísy vykynutý kvásek, asi půl deci olivového oleje a tolik vody abych po vypracování získal husté a lepkavé těsto. Důkladně ho propracuji vařečkou a ve chvíli kdy se přestane lepit na vařečku a pod vařečkou nám pukají vzduchové bubliny, přetáhnu mísu fólií a můžu se jít na další dvě hodiny věnovat jakékoliv jiné práci. Pokud chcete do těsta přidat jakékoliv koření, nebo bylinky, přidávejte je do mouky zároveň se solí.

Během dvou hodin těsto krásně vykyne, já ho vyklopím na vál posypaný moukou a v tu chvíli znovu doceňuji jeho řidší konzistenci. Postupně si přidávám mouku a těsto zpracovávám a důkladně z něj vymačkávám veškerý „vydýchaný“ vzduch. Zároveň zapínám troubu na požadovaných 260 stupňů Celsia – případně zapnu gril, abych měl troubu připravenou na vyválené placky. Vzhledem k tomu že při zpracovávání kynutého těsta bychom měli neustále podsypávat moukou a mít pomoučené ruce, v průběhu zpracování se těsto zahustí na požadovanou pružnou ale měkkou kouli. Dohadovali jsme se jak blíže popsat úplným laikům jakou konzistenci těsto má. Kamarád tvrdil, že jako ňadro třicetileté ženy, já se přikláním spíše k názoru, že ideální těsto na pitu je hebké, pevné a pružné jako ňadro ženy které bylo právě 28 let. Těsto neustále pracuje a kyne nám téměř pod rukama, protože během zpracování jsme do něj zapracovali čerstvý vzduch a dali tak kvasinkám příležitost znovu se nadechnout. Důkladné zpracování těsta napomáhá uvolnění lepku, který potřebujeme pro další tvarování placek.

Teď se můžeme rozhodnout co chceme péci. Naděláme si z těsta koule akorát do dlaně a přikryjeme je utěrkou aby nám během další práce neoschly. Při přípravě placek marmoukh těsto vyválíme do velkého kola a pomoučenýma rukama ještě dále vytahujeme, až získáme velice tenký plát těsta(podobně jako u taženého štrůdlu).

Pokud chcete mít marmoukh po upečení tenký jako „ubrousek“ můžete placku před pečením propíchat vidličkou aby vám v troubě nedokynula. Jinak to ale není nutné – hotový marmoukh je pěkně nadýchaný a jemný. Připravenou placku tedy vrhnu na mřížku v rozpálené troubě a rozhodně si neodcházím pustit svůj oblíbený seriál!!

Chleba je upečený během několika minut. Jakmile na něm naskáčou hnědavé puchýře, rychle ho otočím a ani ne po minutě ho můžu vyndat.

Upečené chleby je vhodné ihned přikrýt utěrkou aby nezačaly osychat.

Na notoricky známý pita chleba, stačí vyválet těsto na sílu asi 1 cm, podle vaší chuti a nálady. Někdo má rád pitu velmi tenkou, někdo ocení řecký model který je kypřejší a silnější. Vyválenou placku necháme ale dokynout na vále nejméně 15 – 20 minut aby se v peci hezky nafoukla!

Trouba je stále na teplotě 260 stupňů Celsia a připravená vychrlit voňavý a nadýchaný arabský chléb…

Během chvilky se začně arabský chléb nadouvat a plnit horkým vzduchem jako balónek na pouti.

Jaknile se arabský chleba nafoukne a začne měnit barvu je čas ho jemně a opatrně otočit a nechat ještě dopéct z druhé strany. Když ho necháte v troubě déle a dopečete dozlatova budete mít luxusní křupavé krutony do salátu. Stejně jako v předchozím případě i tentokrát přikrýváme dopečené chleby utěrkou aby nezačaly osychat a tvrdnout.

A máte hotovo. Hotové placky se dají velmi dobře zamrazit. Jakmile potom přijde čas je použít, nedoporučuji příliš mikrovlnku – chleba ohřátý v mikrovlnné troubě má tendence po chvíli ztvrdnout. Lepší je ho „napařit“ nad připravovaným jídlem (nechat ho přirozeně rozmrznout – je to chvilička a potom ho prostě položit na horké jídlo se kterým se má podávat), nebo ho pokropený vodou krátce ohřát na suché pánvi, nebo v troubě.

Pokud se vám snad nebude dařit hned od začátku, neztrácejte elán. Jak se říká – trénink dělá šampiony. Recept který vám předkládám je můj osvědčený, je téměř jisté, že jiní kuchaři a kuchařky mají vlastní postupy, své finty, postřehy a zlepšováky. Pokud snad někdo z vás má co dodat k příspěvku, má prostor!! Příště si dáme slibované kuře msachan, na které je vhodné mít napečených několik placek marmoukh.

Rubriky: Pekárna | Štítky: , , , , , | 9 komentáře

Rustikální Sicílie tuto sobotu v Praze

                             

 Máme poslední dvě volná místa na seminář  o klasické kulinární fůzi rozličných vlivů na nejjižnějším cípu Italie. Na chystaném semináři bude vyjímečně asistovat sommelier a ne jen tak ledajaký! Petr z Aromi vám představí v poslední době velmi populární sicilská vína a bude vyprávět o novinkách ve světě vína jako jsou např. super biologico vína. S Rachadem si k tomu připravíte jednoduchá ale výborná jídla sicilského venkova pod širým nebem na grillu a velké pánvi. Na pořadu budou ryby, mořské plody, zeleninka a ovoce v jednoduchých úpravách.

Antipasti

                                              Bruschetta caponata – česky topinka s lečem :))

                                                 Sicilská caponata je super zeleninka(lilek,cibule,rajčata,papriky),

pečená a dochucená balsamicem s rozinkami a piniemi

                                                              

                                                                      Insalata frutti di mare

                                                                     (asi netřeba překládat…)

                                                       Gamberoni fritti con salsa melograna

                                                       Smažené krevetky a salsa z granátových jablek

                                                                               Insalata

                                                              Insalata arancia con cetriolo

                                       salát z pomerančů,okurek a ředkviček-skvělá jarní záležitost

                                                              Panzanella siciliana  (fattúš)

                                            Chlebový salát, známý také jako fattúš…jen trochu jinak :)

                                                                             Pesci

                                                     Tonno ala siciliana  ( salmoriglio )

                                              tuňák v jednoduché,ale velmi působivé úpravě

                                                                              Dolce

                                                                        Ricotta caffé

prostě ricotta s kafem-nic v tom nehledejte…:))

                                                                         Zabaglione

                 jemný krém ze žloutků,sladkého dezertního vína,podávaný s čerstvým ovocem

                                                                        Frutti fresci

Roztodivné úpravy čerstvého ovoce jako dezertu

Víno

       – Prosecco od Fantinel z Friuli
– Anthília od Donnafugata ze Sicílie – bílé(Ansonica a Catarratto)
– La Fuga od Donnafugata – bílé(100% Chardonnay)
– Sedára od Donnafugata – červené(100% Nero d’Avola)
– Vinsanto od Rocca delle Macie s Toskánska – dezertní
                    Seminář se bude konat na zahradě v Újezdě nad Lesy v Praze 9, pod širým nebem . Vína bude prezentovat Petr Hanuš z  Aromi. Začínáme v sobotu 26.4.  v deset hodin dopoledne a budeme končit až už nebudeme mít co jíst a pít :) Kapacita semináře je 10 osob, cena 1500 Kč na osobu.  Momentálně máme volná ještě dvě místa a přihlášky se uzavírají ve středu! Sebou něco na ven (ne smoking), kazetu s nahrávkou šumění moře, zástěru a nadšení! Jako vždy budou k dispozici vytisknuté receptury a spousta prostoru pro otázky, odpovědi, námitky i drby mimo téma.  Připravte se na možné varianty, improvizace a jiná překvapení v duchu mých tradic! Pokud možno závazné přihlášky zasílejte na email: rachad zavináč email tečka cz  Budu se na Vás moc těšit!

Rubriky: Rozinky a mandle | Štítky: , | 13 komentáře

Nedělní pljeskání

Málo známá teta pana Hamburgera se jmenuje pljeskavica a pochází z Balkánu. Na souku bude jako doma – je totiž královnou balkánského fastfoodu. S velmi podobnými výtvory se setkáme téměř po celém světě.

Na vietnamské tržnici můžete vidět trhovce, kterak pomocí dvou čínských nožů (ve tvaru sekáčku) sekají najemno nakrájené maso na jemnou fáš. Působí dojmem temperamentních bubeníků, když v rychlém pravidelném rytmu sekají noži do masa. Rozhodně se obejdou bez mlýnku na maso :))

Mleté maso se potom ve formě velké placky griluje pomocí grilovací mřížky.

My se budeme věnovat pravděpodobnému předkovi hamburského steaku, tzv.hamburgeru, který má v pase razítka z Makedonie, Bosny a Hercegoviny, Srbska, Turecka, Bulharska… a dalších a dalších zemí dál na východ.

Existuje spousta forem zpracování mletého masa – čufty(kofta, kefte) kebabčata(čevabčiči, kebab, kabáb, kobeba)a další. Vpodstatě se liší jen tvarem a velikostí -případně dochucením – princip však zůstává stejný. Šiška, kulička, nebo placka z mletého hovězího nebo jehněčího masa(případně směs), rychle připravená na grilu se žhnoucím dřevěným uhlím, podávaná s nakrájenou zeleninkou, salátem a měkoučkou chlebovou plackou. Navrch jogurt s petrželkou, česnekem a čerstvou mátou. Jméno pljeskavica zní libě a v klackovitém překladu do češtiny přímo navádí k tomu jak si tuto rychlou svačinku připravit. Nechal jsem si u svého oblíbeného řezníka připravit směs mletého jehněčího od žebírek s trochou běloučkého jemného loje a hovězího žebra. Je žádoucí vyšší obsah tuku – při rychlé úpravě sice část tuku ztratíme, ale hotová pljeskavica nebude vysušená, bude krásně vonět a odkapávající tuk báječně ochutí chlebovou placku.

Kořenění směsi je na libovůli kuchaře. Můžete maso třeba jen osolit a opepřit, přidat trochu nasekané petrželky a půl stroužku česneku. Můžete si do mletého nasekat papriku, nebo pikantní papriku na velmi malé kostičky. Někdo do mletého přidává cibuli – já ji moc rád nemám. Velmi jsem si oblíbil koření bharát (doslova „koření“)které si nepřipravuji sám – je to kupovaná směs z Libanonu. Její chuť výtečně koresponduje s jehněčím, obsahuje totiž mimo jiné mletou skořici, kardamom a muškátový oříšek. Velmi zajímavá je například sušená nebo čerstvá máta.

Já jsem tentokrát použil mletý koriandr, koření bharát, čubricu, mletý římský kmín a drcený česnek. Takže pěkně divoká fůze koření Středního Východu a prostého dochucení balkánské kuchyně, která používá většinou čerstvou zeleninu, zelené natě, sůl, pepř a kvalitní olej. Samozřejmě patřičné množství soli. Do mletého masa jsem přilil asi dvě lžíce zlatavého olivového oleje a směs jsem důkladně prohnětl. Rozdělil jsem směs na porce.

Je několik způsobů jak si připravit tenkou a velkou placku z mletého masa. Grillmachři jako z filmů Emira Kusturici prostě kouli z mletého masa rozplesknou v dlaních a otočí rovnou na grill. Pokud nemáte v pleskání dostatečný trénink, můžete porci mletého dát mezi dva olejem potřené pečící papíry, rozválet lahví, nebo rozmáčknout rukou na žádoucí tenkou placku, jeden papír sloupnout a s pomocí druhého otočit na gril, nebo na pánev.

 Maso se při pečení trochu srazí, takže původně tenká a velká placka o něco zmenší svůj průměr a nepatrně zesílí, proto se válí tak do tenka. Před pljeskáním si můžete potřít ruce trochou oleje, pokud je budete péct na grilu. Já jsem měl v pánvičce už připravený olej. První upečenou pljeskavici jsem okamžitě pozřel – občas si u mletého masa dělám test, jak je dochucené, abych ho ještě případně dosolil a dochutil – i když většinou odhadnu výslednou chuť ochutnáním syrové směsi. Zlozvyk řezníků :))

Je na čase začít přemýšlet o tom, kdo bude doprovázet pljeskavici na její „maturitní ples“. Včera jsem si u maminky upekl chlebové placky z kynutého těsta, v lednici mám bílý jogurt a ovčí fetu, petrželku, zelené papriky a rajčata, citrón,  kyselé okurky a černé italské olivy. Do jogurtu jsem vmíchal sůl a nasekanou petrželku, zeleninu jsem pokrájel na malé kousky. Za zmínku stojí tzv.kajmak o němž vám na rovinu řeknu že nevím přesně co vlastně je, vím že se vyrábí sbíráním a hromaděním tučných škraloupů ze syrového, neupraveného mléka, takže získáte něco jako zakysanou smetanu. Prodává se v plechovkách(halal) jako kondenzované mléko, a je to lahůdka, ovšem ne zrovna nejlevnější. Svého času jsem si doma dělal a podával ho se štipcem sladké papriky a čerstvě mletým pepřem k salátu.

Jestli něco nemám rád, jsou to velké kusy zeleniny v sendvičích, které mi potom padají všude okolo. Zakousnu se do sendviče a vytáhnu se soustem velké kolečko okurky a rajčete. Achjo. Takže si pro sebe krájím zeleninu na malé kousky, stejně jako si trhám listový salát na kousky tzv.na vidličku. nerad se peru s jídlem, pokud nejde zrovna o pečenou jehněčí kýtu :))

Než otočím pljeskavici na pánvi, dám si na ní přihrát chleba – je sice čerstvý, ale takhle bude hezky vlahý a nasákne párou a šťávou z pečené pljeskavici.

Přišel čas dát si do nosu! Placku dám do misky, aby se mi dobře balila. Rozprostřu si na placku nakrájenou zeleninu, trochu fety a zakápnu citrónovou šťávou. Přidám pljeskavici a ochucený jogurt.

Takhle nějak si já představuji cheeseburger…

Rubriky: Rychle a snadno | Štítky: , , , | 14 komentáře

زعتر za´atar – v základní výbavě!

Sejně jako římský kmín patří i zatar v syro-palestinské oblasti k povinnému vybavení každé domácnosti. A nejen tam…

Nejdříve-co vlastně zátar je? Přepis výslovnosti tohoto slova z arabštiny není snadný. Nejdříve se přečte za-, potom následuje hrdelní „a“ (téměř jako při dávení :) tzv. ajn) a zakončuje -tar. Slovo zátar by se dalo přeložit jako tymián, ale kdo se spokojí s tímto zjednodušeným překladem, zůstává napůli cesty. Zátar táza je čerstvý tymián. Zátar nášef o kterém bude řeč je namíchaná směs bylinek, chutí a vůní vzdáleně připomínající čubricu – balkánskou směs ze sušených bylinek – která je také velice variabilní(já ji znám -mimo jiné-s dominantním podílem saturejky a trochou bílého pepře a bulharskou kuchyni si bez ní nedokážu představit!) Podobné směsi můžete koupit i jako tzv.směs na gyros. V Severní Africe dostanete jako zátar jemný zelený prášek, se kterým se koření maso na grilu, ale může se přidat v podstatě kamkoliv. Zátar můžete potkat v Arménii a na Kavkaze. Spoustu Italů možná naštvu, ale co vám připomíná slovo pizza? Nezní vám podobně jako řecké slovo pita? A víte jaké bylinky patří na správnou pizzu? Jsou velmi podobné těm které si dávají Arabové na Středním východě na svůj chubz al arabí (neboli pita)s olivovým olejem. Voní jako zátar :))

Když se začnete o zátar trochu víc zajímat, zjistíte že to především není tymián, tak jak ho známe my. Nechci být arabštější než Arab, ale tato směs se opravdu minimálně země od země liší. Zátar v Severní Africe mi chutnal, ale je chuťově dost vzdálený zátaru z Palestiny kerý se považuje všeobecně za „originál“.A teď trochu latiny… Podle Wiki je zátar  Origanum majorana. Naše dobromysl neboli oregano je však latinsky origanum vulgare. Naše majoránka je majorana hortensis a tymián thymus vulgaris-také se mu říkalo římská mateřídouška.

Já jsem poznal zátar jako citrónový tymián-thymus citrodorus.Voní jinak než nám známý tymián. Podle některých odborníků je zátar planá majoránka rostoucí na Středním východě.

A teď když jsem vám dokonale zamotal hlavu,vám můžu říct, že nezáleží tolik na tom, jakou bylinku se vám podaří sehnat, i když je jistě dobré ochutnat zátar takový jaký je. Podle chuti si můžete namíchat zátar z tymiánu a dobromysli a po způsobu arabských hospodyněk dohnat žádoucí jemnou kyselost trochou škumpy(sumaq),ozvláštnit chuť a vůni své směsi zátar nášef praženým sezamem a triumfovat špetkou soli. Stejně dobře vám poslouží podobně upravená čubrica z Bulharska, je jen ostřejší.

V Palestině se říká, že když máte zátar a olej (zátar wa zét) nemusíte se bát hladu. To lecos napoví o tom, jak mnohostranné toto koření je. Když si na něj zvyknete, zjistíte že je po ruce, kdykoliv si nejste jisti  co si chcete připravit. Je výborný do salátu. Skvělý do mletého masa, na pečené jehněčí i kuřecí maso. Brzy bude následovat recept na palestinský m´sachan, který nedávno prezentovali Kluci v akci v Dahabu jako libanonskou specialitu a je velká škoda že nevysvětlili zvláštní postup při přípravě. Ani jeden z jejich arabských přátel je neopravil – jeden je totiž z Tuniska a druhý z Egypta a toto jídlo paradoxně poznali až v Praze :))Takto připravované kuře se totiž nejprve opeče ze všech stran na olivovém oleji, nikoliv na másle a potom se mírně vaří ve vývaru doměkka . Uvařené kuře se potom zprudka zapeče pod grilem nebo v peci. Proč tomu tak je a jaké to má důsledky si řekneme u receptu samotného.Pro tento příspěvek nám tato informace poslouží jako důkaz, že i silný vývar který nám zůstane po vaření kuřete je vynikající s kořením zátar, které na kuře můžeme použít.

Pro mě ale je a zůstane nejlepším společníkem čerstvě upečeného chubz al arabí(arabského chleba) a kvalitního olivového oleje. Zátar rozmíchaný v olivovém oleji je úžasně osvěžujícím dipem, dá se říci arabským pestem! Čerstvý zátar se připravuje rozdrcením voňavých, zelených lístků plané majoránky, nebo citrónového tymiánu se solí a olivovým olejem. Je skvělou náplní do taštiček z kynutého těsta qrás (fatayr). Směs sušeného zátaru se škumpou(sumaq)sezamem a solí je zase výborným kořením na koláčky sfíha.

Když jsem s arabskou kuchyní začínal, chodíval jsem do libanonské pizzerie na Kladně. Jako Italové tedy rozhodně nevařili, ale to mi nevadilo. Dával jsem si pokaždé jejich výborný hummús a suchou placku s kořením zátar a olivovým olejem. V Tunisku se grilovaná drůbež neobešla bez zátaru smíchaného se solí. Přivezl jsem si ho domů kilo a rozdal ho svým arabským kamarádům ze Severní Afriky – nakyslý palestinský zátar jim tolik nechutná… Takže přeji lovu zdar a hodně nových zkušeností se zátarem!

Rubriky: Nezařazené | Štítky: , , , | 29 komentáře

Kafe z Ameriky

Zima byla příliš dlouhá. Už se ve mě bouřila moje kočovnická krev a tak jsme v sobotu vyrazili na Ameriku. Protože jsem závislák na vaření pod širým nebem, nezapomněl jsem přibalit „kochmašinu“ a džezvu. Poslední dobou zmítá foodblogy kávová mánie. V dnešní době se preferují kávové speciality typu latté, capuccino, mokka, espresso apod. Řeší se poměr arabicy a robusty, způsoby pražení, crema a jiné. I dříve tak oblíbená a dnes tak opomíjená káva z džezvy má svá specifika.

Jako vždy, když vám předkládám některý ze svých postupů, i dnes musím zdůraznit že můj způsob vaření kávy z džezvy je prostě můj oblíbený, odzkoušený a vychází z některých doporučení  a zkušeností nasbíraných takříkajíc „cestou“. Když jsem začal s vařením kávy z džezvy první na co jsem narazil bylo mnoho protichůdných a velmi rozmanitých postupů, samozřejmě všechny jedině správné, originální a tradiční. Pro ilustraci Syrsko – libanonská kuchařka tvrdí že „do pravé arabské kávy se nepřidává ani cukr, ani mléko, pouze mletý kardamom. “ Káva se nechává přejít varem třikrát až sedmkrát, dokud nezmizí pěna.

S dalším názorem – pochopitelně podloženým praxí přichází Eleanor Saleh, mnou velmi respektovaná autorka Kuchyně palestinských Arabů. Velmi jemně utlučená káva se vmíchá do studené vody v džezvě a zvolna přivede k varu. Zásadně se nemíchá. Jakmile vzkypí, odstaví se z ohně a takto se nechá vzkypět přibližně třikrát. Potom se pěna z povrchu rozdělí do šálku a zalije kávou. Káva se rozděluje podle pražení na  Šaqra (málo pražená), Wasat (středně pražená) a Mahrúqa (přepražená, téměř černá káva). Podává se jako sadda (hořká), suqr alíl (trochu cukru), ala ríha(ještě méně cukru) a nakonec masbúta neboli halwa ) normálně sladká káva.

Dalším zdrojem informací byla skvělá kniha, stálice mé knihovny Lahůdky od Jadranu od Dušana Karpatského, vášnivého milovníka a fandy balkánské kuchyně. Přišel( pro mě s revoluční myšlenkou ) nasypat do suché, kovové džezvy jemně semletou praženou (ale nepřepraženou) kávu. Džezvu postavíme na oheň a zahřejeme až káva zavoní, zalijeme jí vroucí vodou s cukrem, nebo s medem. Kávu necháme přejít varem a odstavíme z ohně. Zakápneme několika kapkami studené vody aby si sedlina rychle padla ke dnu džezvy. Vždy se podává s ovocnou šťávou, drobnými sladkostmi, nebo zavařeninou – neměla by přijít do prázdného žaludku – je velmi silná.

Potom tady máme Tureckou kuchařku, kde se na jeden malý šálek vody dává vrchovatá lžička velmi jemně umleté kávy. Kávu s cukrem zamíchanou do vody nalijeme do džezvy a přivedeme k varu. Když káva vzkypí, rozdělíme pěnu do šálků a kávu necháme znovu vzkypět. Slijeme do šálků a ihned podáváme.

A je tady skvělá a úžasná Claudia Roden! Tahle dáma má arabskou kuchyni v malíčku – pochází z Egypta, žije ve Velké Británii a má encyklopedickou znalost všeho co souvisí s kulinárními tradicemi Středního Východu a Severní Afriky. Doporučuje vmíchat jemně utlučenou kávu do studené vody s cukrem, aromatizovat kardamomem, mletým zázvorem, mastixem, anýzem, koriandrem nebo skořicí. Přivede se téměř k varu a pěna se ihned rozdělí do šálků. Káva se znovu nechá vzkypět a jakmile sedlina sedne ke dnu, pěna v šálcích se zalije kávou a ihned podává.

Postupem času jsem si z toho vybral vlastní cestu jak připravit kávu z džezvy a velmi jsem jí přivykl. Většina lidí tuto mojí zálibu nesdílela z několika důvodů. Takto připravená káva je velmi silná. Jelikož je velmi silná, připravuji jí velmi sladkou. Mám rád vůni kardamomu, ale mletý kardamom přidávaný do jemně mleté kávy v obsahu až 25% voní spíš jako šampon na vlasy! Přidávám si tedy celé tobolky do vody s cukrem (na jeden šálek 4-5 tobolek) a ve chvíli kdy vodu s cukrem přivedu k varu, tobolky odstraním aby mi nepřekáželi v pěně. Vodu přivedu k varu a vsypu čerstvě a velmi jemně umletou kávu. Zamíchám a nechám rychle vzkypět. Pěnu rozdělím do šálků a kávu nechám vzkypět tolikrát dokud zbytky pěny nezmizí. Kávu v džezvě zakápnu několika kapkami růžové vody (ochladí povrch kávy a zbytky sedliny padnou ke dnu). Kávou přeliji pěnu v šálcích a servíruji jako velmi silný, voňavý a sladký kávový „bonbon“ k sušenkám, baklawě, nebo basbouse se sklenkou vody. Tuto kávu jistě nepřipravujeme jako klasickou ranní kávu – je to zabiják. Ale po dobrém obědě je výborným startérem trávení a dezertem zároveň!

V restauracích a kavárnách zřídka dostanete kávu z džezvy s pěnou, tím méně připravenou z velmi jemně mleté 100% arabicy. Problém spočívá pouze v tom, že dělat cokoliv, když k tomu nemáte vztah a nic o tom nevíte je práce málo platná, zbytečná a urážející hosty. Naposledy(tím myslím skutečně naposledy)jsem si dal kávu z džezvy v restauraci LukaLu, právě proto že se mi spojuje s Gitanes a tím s Dušanem Karpatským, autorem Lahůdek od Jadranu. Přinesli mi kávu zalitou vroucí vodou rovnou v džezvě, s cukrem zvlášť. Kávu zalili z rychlovarné konvice. Byl jsem v pokušení zeptat se obsluhy kde má plotýnku na přípravu kávy z džezvy ale nakonec mi jich bylo spíš líto…Takže nejen espresso, i kávu z džezvy lze velmi snadno urazit…Jak se shodují všichni autoři, připravit tuto kávu je umění, džezvě je třeba věnovat čas a trpělivost, kterou ve vytížené kavárně lze najít jen těžko. Není lepší si tedy přípravu kávy v džezvě spíš odpustit, než kazit? S jedním klientem jsem připravovali kávu v džezvě – šlo o vynikající arabicu z Keni. I bez kardamomu a růžové vody byla úžasně silná a voňavá!

Cestou na Ameriku jsem si připravil kávu tak, že jsem do ní rovnou vmíchal cukr a mletou skořici. Když přišel čas dát si kávu, měl jsem k dispozici rozpálenou „pastičku“ vařič na pevný líh. Založil jsem v pastičce požár pomocí lihové tablety a přidával postupně drobné klacíky. Když jsem dovařil oběd, zbylo tam akorát tolik abych si uvařil kávu. Během chvíle se dostala voda v džezvě k varu. Přidal  jsem kávu s cukrem a skořicí, jednou rukou kontroloval džezvu a druhou obsluhoval fotoaparát. Nic moc. Pěna se příliš nevydařila. Za prvé díky okolní teplotě rychle spadla, za druhé obsluha fotoaparátu mě zaměstnávala natolik, že práce s kávou vázla. Jistě jste postřehli že jako fotograf nejsem zrovna jednička – mnou způsobené snímky mají spíše dokumentární hodnotu (-; Rozhodnul jsem se tedy, že i když káva byla výborná zopakuji vaření ještě jednou doma, jen pro vás…

Stačí trochu tréninku a myslím, že pokud si nastavíte kávu podle svého, rychle jí přivyknete. Její výhodou je, že k ní nepotřebujete kromě malého plamínku a džezvy žádné jiné zařízení.Dá se takto připravit i na grilu, na lihovém nebo plynovém vařiči. Jemně mletá káva se dá koupit vakuově balená v obchodech s orientálním zbožím, je v ní přidán mletý kardamom v různých poměrech. Osobně dávám přednost čisté, jemně umleté kávě, do níž si přidávám celý kardamom, mletou skořici, nebo mletý anýz. Kávu si můžete osladit trochou karamelu, nebo čokolády.

Protože káva kterou jsem použil byla mletá doma, v elektrickém mlýnku, nedosahuje takové pěny jako ručně na prach roztlučená káva.  Toto je jen jeden z příspěvků k současnému kávovému běsnění. Pátrali jste někdy po původu české tzv. turecké kávy? Víte odkud a jak k nám káva přišla? Vařili jste někdy v džezvě? A proč už v ní nevaříte?

Rubriky: Kavárna | Štítky: , | 19 komentáře