Cože?!Rejžovej nákyp?

A máme tady premiéru v naší cukrárně. Naprostá klasika arabské a perské kuchyně kterou školní jídelny deklasovaly na zbytkový pokrm z laciné rýže z předchozího dne, smíchané s kompotem a zapečené v troubě…Hmmm,nic moc. O něco lepší verze se vyráběla na letišti na centrální varně, kde se vařila rýže v mléce s cukrem a citronovou kůrou a do rýžové kaše se vmíchala pěna ze žloutků a sníh z bílků. Dle neplatných Norem závodního stravování se při výdeji rýžový nákyp přelíval šťávou z kompotu, který byl použit při výrobě. Švestky, nebo meruňky.

A já teď hledám kořeny. Na Festivalu perské kuchyně v hotelu Praha byla mhalabía (arabsky) neboli fereni (persky) jediným reprezentantem sladkých dobrot. Existuje mnoho verzí. Z rýžové mouky (jemně pomleté rýže) nebo přímo z rozvařené rýže basmati, s růžovou nebo pomerančovou vodou, s ovocem nebo ořechy, s pistáciemi nebo s mandlemi, s kardamomem, šafránem nebo skořicí, nebo všechno dohromady…V obchodech je k dostání mhalabia v instantním stavu podobně jako náš puding. Doma si tuto dobrůtku můžeme snadno připravit, pokud máme k dispozici jakékoliv sušené ovoce, nebo rozinky a jasmínovou, nebo basmati rýži.

Předkládám jednoduchý recept. Není patrně nejlepší ani jediný správný, ale FUNGUJE a chutná!

Do vroucí vody (asi půl litru) se špetkou soli dám vařit velký hrnek rýže basmati. Jak se voda vyváří a rýže nabývá na objemu, dolévám postupně mléko a přidám med, nebo cukr s trochou vanilky (případně jeden vanilkový cukr) a stále míchám, protože po přidání cukru by se mohla rýžová hmota snadno připálit. Protože jsem nenašel nic jiného, přidal jsem do rýžového pudingu rozinky, špetku skořice a špetku kardamomu. Přilévám mléko a stále míchám, zatímco mi rýže hezky houstne. Ke konci, když už je rýže rozvařená  a hmota náležitě hustá, přidám ještě lžíci kukuřičné moučky, rozmíchané v malém množství mléka. Nechám ještě probublat a to už je opravdu husto! Přeliju rýžovou hmotu do formy a hezky uhladím.

A jupííí! Našel jsem ve skříňce mandle! Celé, vyloupané mandle. Teď už je jasné co bude zdobit mojí mhalabíju. Pistácie by se u nás neohřály, šafránu je mi líto… Rozpustím si tedy na pánvi dvě lžíce cukru. Ve chvíli kdy se začne tvořit karamel, vhodím do pánve mandle a nechám je v karamelu hezky obalit. Karamel má v tu chvíli velmi, velmi vysokou teplotu, takže dříve než by se karamel připálil a zhořknul, jsou mandle jakoby upražené. Rozhodně moc hezky voní…Přeliju všechno na talíř potřený olejem a nechám hmotu vychladnout. Potom ji ztuhlou nasekám nožem na kosmickým prach!

Zatím mi moje voňavá rýžová kaše hezky stydne v lednici a díky škrobu, přidanému ke konci vím, že až ji vyndám, nebudu jí muset jíst lžící, ale budu ji moci nakrájet nožem a podávat podobně jako baklawu v porcích!

Mám teď  vpodstatě dvě možnosti. Můžu mhalabía vyklopit z formy a hladké dno se tak dostane nahoru. Na druhou stranu, pokud povrch posypu nasekanými mandlemi v karamelu, je to opravdu nutné? Ale rozhodně dříve než povrch mhalabíje, měkké a voňavé, ozdobím křupavými kousky mandlí v karamelu, budu ji muset naporcovat.

A je hotovo! Mhalabíja lehce pocákám růžovou vodou, čémž korunuji vůni kardamomu a skořice. Nožem lehce nakrájím měkkou rýžovou hmotu na klasické tvary, čtverce, kosočtverce a trojúhelníky a celý povrch posypu rozsekanými mandlemi v karamelu. Moje mhalabíja je měkká a voňavá, zároveň sladká a křupavá. Nemalý podíl na chuti a vůni má výborná rýže basmati – bez ní by to nebylo ani z poloviny ono!

Připadá vám to příliš obyčejné? Nenechte se zmást. Jak říkal  starý Mistr -Je to jednoduché. Ale je těžké  se k té jednoduchosti dostat! Ne nadarmo zvolil p.Ramsay rýžový puding jako jeden z dezertů na svoje menu v pražském Maze…

Rubriky: Bezlepkové, Dezerty | Štítky: , , , , , , | 22 komentáře

Primitivní jehně

Další nenáročná úprava pro vlky samotáře, kteří dostali chuť na kus ovečky a nechce se jim čekat hodiny na to až patřičně zkřehne. Tedy, ono úplně původně to tak mělo být, ale průběžně se mi hroutí jakýkoliv časový plán a jsem nucen surfovat na divokých vlnách improvizace…Dostal jsem jehněčí plec a slíbil ukvapeně, že dárci připravím něco dobrého a pojíme spolu. Bohužel mě převálcoval pracovní týden, jehněčí bylo v lednici už třetí den a já se rozhodl,  sprovodit ho ze světa dřív než mi odkráčí samo.  Předesílám že veškeré ingredience, s výjimkou jehněčího, jsou stálou součástí mého kuchyňského arzenálu a tak mám po ruce vždycky prostředky na nějakou rychlou a dobrou žranici. Je to v první řadě chic(k) peas v plechu, anobrž cizrna v nálevu, římský hrách v konzervě…Je to skvělá surovina na rychlý hommos bil tahina, součást tangie (u nás tažínu) vložka do polévky, nebo surovina na salát jak tomu bude dnes!

            K přípravě tohoto lahodného, sytého salátu bude dále třeba 2 – 3 rajčat, asi 1 dcl opravdu dobrého olivového oleje, sůl, pepř, šťáva z jednoho citrónu a hrst sekané petrželky (prosím ne kudrnky – tu si schovejte na chlebíčky (-: ) Já si pro sebe přidávám jednu chilli papričku, protože to už je hrome závislost! Propláchnutou cizrnu z plechovky, smíchám s nakrájenými rajčaty, petrželkou a vším ostatním, osolím a opepřím a dám na chvilku nezbytnou k přípravě jehněčího „k ledu“(tj. do chladničky nebo za okno)

Zatímco salát odpočívá za oknem v míse zakryté tak aby mi ho nevyzobali straky, vezmu jakýkoliv nůž, delší než 10 cm a oddělím z plecka tzv. „lýtko“ Je to šlachovitější a menší bratříček tzv. jehněčího kolínka, pro samotného kluka tak akorát. Jako koření jsem použil drcený česnek, nasekané chilli, zaatar (chystá se u stánku s kořením, ale jinak k dostání – buď směs saturejky, citrónového tymiánu a sezamu od Arabů, nebo prostě tymián…)sůl, pepř , olivový olej a koření bharat, což je něco podobného jako cajúnská směs, nebo čínské koření pěti vůní. Tady je těch vůní sedm, někde se mu také říká „horké koření“ a povinnými členy tohoto volného sdružení jsou : skořice, muškátový oříšek, nové koření a hřebíček…Potom už podle fantazie tvůtce následují pepř, kardamom, kurkuma a jiné. Pro mě je důležité, že je tam nové koření kterému se v angličtině příznačně říká All Spice a skořice bez které si jehně neumím představit…A to je vše. Žádné odblaňování, žádné vykosťování všechno zůstává jak je. Při pomalejší verzi „durch“ pečeme při cca 150 stupních Celsia  tak dlouho dokud nám ČEZ neodpojí proud (-:, ba ne – asi tak tři až čtyři hodinky. Při rychlejší, kterou jsem zvoli já – evropskou verzi medium – medium well,  remoska, která se nedá nastavit a netuším kolik v ní je, ale v troubě bych volil 180 stupňů Celsia. Šup do pekáče, šup s pekáčem do trouby a pečeme dokud maso nezačne klást při tlaku prstem aktivní odpor.Víc než pruží. Jinak –  je slušný způsob jak to jistojistě zjistit, ujistit se a pojistit –  ukrojit kousek masa u kosti. Pokud je u kosti růžové, není co řešit a můžeme si naládovat cizrnový salát na talíř a vrhnout k němu bytelný kus masa.

Proč že vykosťuji maso až upečené? Méně odpadu, než při vykosťování zasyrova, pokud nejste zběhlí bourači masa ( konkrétně u jehněčího měla spousta kuchařů velké problémy) silnější výpek, a potom – hrozně rád oďobávám maso od kosti. Je to jediné „královské“ gesto, které si můžu dovolit. Hodit ohryzanou kost za sebe – ajajaj to by bylo facek! I moje malá dcerka hrozně ráda okousávala krůtí „stříkačku“, tj. spodní stehno. Líbilo se jí, že může vzít jídlo do ruky a jíst jako neandrtálec (-:

A jsme ve finále! Jakmile maso trochu vychladlo vykostil jsem je – studená jehněčí pečeně byla i studená hezky pikantní a voňavá – mluvit u jehněčího a zápachu skopového jsou hloupé a zbytečné předsudky! Jehněčí lůj je tak jemný, bílý a je jen lehce cítit ovčinou, že můžete risknout i jehněčí škvarky! Pokud nabídnete tradičním požíračům jehňat kotletku, zbavenou tuku a všeho ostatního, budou na vás koukat, jako že jste se zbláznily! Taková ta „lízátka“ s holou kostičkou, tzv. kotletky French rack jsou vyložený výsměch.

Takže vychladlou pečeni můžete s klidným srdcem předložit jako jehněčí verzi roastbeefu i druhý den, kdy i cizrnový salát bude mít větší chuťové kvality. Dárci jehněčího tímto děkuji, přispěl na dobrou věc a já mu včera musel za odměnu upéct dva seabasse a nějaké mořské potvory…)-:

Měli jste na Velikonoce jehněčí? Máte svůj oblíbený recept? Jedli byste to… ? (-:

Rubriky: Rychle a snadno | Štítky: , , , , , , , | 9 komentáře