Marta učí vařit

Publikováno 28. 1. 2009 | Autor: rachad

„Ne takhle! Děláš to úplně blbě!“

„A jak to teda má být?“

„Četla jsem o tom teď na internetu!“

„A tohle fakt jde?“

„Oni to tam takhle psali“

„Marto? Co to tady vy dvě děláte?“

„Áááále…ukazuju tady nový kolegyni jak se to dělá.“

„Takhle jsi jí to poradila ty?“

„No…“

„Zamíchat mouku do horkýho mlíka – tomu říkáš bešamel?“

„No,  je to rychlejší.“

„A tobě tahle hnusná pšeničná kaše chutná?“

„No.“

„Tak to seš v hajzlu Marto! A nesplachuj tam i novou kolegyni, buď tak hodná.“

„Řekli mi, že jí mám zaučit.“

„Jak chceš někoho učit vařit, když sama vařit neumíš?“

„A kdo jinej by jí to vysvětlil?“

„Aha…Marto?“

„Jo?“

„Víš ty co?“

„Nevím.“

„Nevím – to je dneska první chytrá věc, kterou jsi řekla. Už mě totiž nebavíš. Svět je plnej lidí jako jsi ty. Sotva k něčemu čuchli, už to chtějí učit ostatní. Čemu nerozumí, to odsoudí. Co se nedokážou sami naučit,to nějak očůrají a okecají. Co sami nezkusili, kritizují a prázdná hlava nejvíc duní.Vyhýbají se konfrontaci, ale tváří v tvář laikovi jsou moudří a zkušení. Už mě sakra nebavíš Marto! Mám plný zuby tvých připálených hrnců, ale ještě víc tvýho hýkání. Sršíš vtipem, jen když brouzdáš na netu. Na všechno máš správný názor, všemu rozumíš, ale jak stojíš u plotny, padají ti od rukou s prominutím hovna.  Na všechno se mě chodíš ptát a potom děláš chytrou. Jdu vařit. A ty si jdi klevetit.“

„Ale já přece nedělám chytrou! Řekla jsem, že neumím vařit!“

„Jasně, že jsi to řekla. Říkáš to vždycky,když máš dokázat že umíš víc,než jen žvanit.  Ale chováš se jako hvězda. A zatím jsi obyčejnej pucflek. Slušelo by ti trochu víc pokory. Víc práce a míň keců Marto!“

„Co jste dneska sakra tak nabroušenej?“

„Ještě potkám jednu takovou Martu jako jsi ty, která si roky nepálila ruce u sporáku, netahala každý ráno pytle se zeleninou, nebyla poškrábaná a popíchaná když čistila padesát kilo ryb,nehrabala se v krvi, když čistila dalších třicet kilo masa, nechodila do práce ráno v devět zadarmo, jen aby se něco naučila, a odcházela zpocená a smradlavá v jednu v noci, neměla na dlaních mozoly od poctivý dřiny a nohy ve třiceti samej křečák a nateklý jak konve sakra, ale směje se na potkání každýmu, kdo si svý oddřel i když není zrovna Ramsay…ještě jednu takovou Marto…a začnu dělat zkurvenýho foodkritika!!“

„To byste moh! Hezky byste si psal o kuchařích…“

„Víš kdo jsou ti lidé, co o tom píší Marto?“

„Ne.“

„Jsou to lidé,kteří chtěli řídit vlak, ale neměli na to. Tak si hrají s vláčkem. Nechala by ses od člověka co napíše knihu o doktorech operovat? Nechala bys řídit autobus novináře bez papírů, který napsal článek o profesionálních řidičích?“

„…“

„A Marto?

„Hmm“

„Je Jamie Oliver kašpárek?“

„Je?“

„Ne, není. Je to kuchař. Umí vařit. A narozdíl od lidí jako jsi ty, to už mockrát dokázal.“

„Ale mě ty jeho recepty nefungujou!“

„Protože jsi kráva, Marto. To, že  neumíš vařit neznamená, že jeho recepty jsou špatný. Máme na nich postavenou skoro půlku jídeláku“

„Fakt?!“

„Ach Bože….,jdi škrábat brambory ty hloupá,sluší ti to.“

„Díky šéfe!“:-)

Rubriky: Marta v kuchyni | Štítky: | 21 komentáře

Catering RaM

Publikováno 15. 1. 2009 | Autor: rachad

 Asi před dvěma měsíci jsem dostal zajímavou nabídku. Iniciátorem byl v duchu filozofie „pojďme to udělat“ kdo jiný,než pan Cuketka. Při návštěvě kavárny Biozahrada, se zmínil o mojí posedlosti sefardskou a arabskou kuchyní. Následovala nabídka na spolupráci.  Když budu péct sušenky a koláče, které tu zatím nikdo jiný nepeče, dostanu za ně zaplaceno a všichni budeme spokojení. Přistoupil jsem na tu nabídku, s tím, že to zkusíme a uvidíme. Kavárna Biozahrada se mi moc líbila a stejně tak se v Biozahradě líbila moje nabídka. A protože na zásobování kavárny nemám čas, spojil jsem se s Pečící blondýnou, která není zkažená profesními zlozvyky, a byla ochotná nechat se zotročit ((-:

  Její posedlost pečením se záhy zvrhla natolik, že náš společný repertoár se rozšířil o dorty.

Začali jsme pečením sušenek mammoul plněných fíkovým džemem. Skvělé sušenky k čaji. Každá z nich vzniká v dřevěnné formičce, takže když jich má Té péct 2 kg, má o zábavu na večer postaráno((-:

  Další je osvědčená hitovka cantucci – mandlové sušenky s rozinkami. Tradičně se podávají v italské kuchyni na závěr hostiny, spolu s dezertním vínem. Je to mor…jakmile nějaké máte po ruce, prostě je musíte pořád chroupat.

 Potom je tu ovšem šlágr v podobě aškenázského medového koláče leikech, nacpaného rozinkami, sušenými meruňkami a dalším sušeným ovocem, ořechy a rumem. Jeho výhodou je, že vydrží hezky dlouho v krabici. Jak dlouho se asi nedozvíme, protože mizí záhy (-:

 O taženém závinu jsem psal na souku poměrně nedávno. Té ho zvládla brilantně. Objednává se pravidelně.

Ovocné křehké koláče podle receptu Jamieho Olivera, s ricottou a ovocem podle sezóny,nebo zásob z mrazáku.

 A potom jsou tu rozličné quiche  s náplní špenátovou, cibulovou, brokolicovou a co kdo chce. A taky slané muffiny z bramborového těsta, které je krásně vláčné a kypré, ochucené fetou, olivami a bylinkami.

V nejbližší době budeme rozšiřovat nabídku o klasické mezze – babaghanouge, hommos bi tahina, salatat meshouia, nakládané olivy a další dobroty podle zájmu. Té se k tomu po hlavě vrhá do klasických babičkovských dortů, jako je Schwarzwaldský dort, Doboš, Sacher a další…

Pokud chcete trochu zaměstnat málo vytíženou Pečící blondýnu a ušetřit si práci při přípravě pohoštění na rodinnou oslavu,nebo párty s přáteli, dejte vědět! Já navíc taky nemám poslední dobou do čeho ďoubnout, takže jsem si rozšířil  aktivity RaM na minicatering a vaření na telefon. Pokud si chcete uspořádat vlastní „seminář“ u vás doma, napište mi! Můžeme si užít spoustu legrace, jako tomu bylo například při oslavě narozenin ve Znojmě, kde se konala privátní Balkánská jízda((-:   

  Nabídku RaM v nejbližší době pověsím na stránku Rozinky a mandle.Pokud budete chtít něco z naší domácí pekárny ochutnat, navštivte Biozahradu v Belgické ulici.

Rubriky: Dezerty, Kavárna, Pekárna, Rozinky a mandle | 10 komentáře

Halaszle

Publikováno 9. 1. 2009 | Autor: rachad

Příští sobotu se konečně koná v jižních Čechách ultimátní večírek Maďarsko na sněhu, kde se mimo jiné,bude v polních podmínkách, v kotlíku nad živým ohněm a pod mrazivým nebem připravovat halaszle. V souvislosti s tím, jsem si při návštěvě prodejny ryb v Brně koupil asi tři kila ryb a večer se dal do díla…

Jak už jsem asi říkal, posedlost maďarskou kuchyní mě zachvátila před několika lety. Strávil jsem v Maďarsku několik krásných dní, naplněných jen návštěvami restaurací a čárd, spekulacemi nad tím,jaký kotlík je nejlepší na halazsle a jaký na guláš, doma jsem potom zuřivě tahal a vinul záviny, dusil guláše, tokáně, perkelty a paprikáše, dokonce vyráběl klobásy… Prostě maniak. Z té doby mi zůstalo i několik hezkých maďarských kuchařek, ale jedna, v níž byl recept na halaszle v podobě dlouhého vyprávění o pobytu na březích Tiszských jezer a vaření halaszle ve společnosti rybářů,z nichž má každý vlastní fígly a tipy jak udělat to nejlepší, ta někde zmizela, spláchnuta časem. Nicméně, dost mi utkvělo v paměti. A co neutkvělo, to jsem oživil právě při pobytu v Maďarsku. Když jsem o loni na Slovensku prodával ryby, samozřejmě jsme se zákazníky zapřádali debaty na toto téma. Překvapil mě odlišný a značně zjednodušující přístup slovenských hospodyněk, které rozmanitost ryb v halaszle omezovaly jen na kapra( což lze taky a jedná se v tom případě o polévku ponty – tedy z kapra,ne typické halaszle ze čtyř a více druhů ryb) , polévku zahušťovaly moukou, jakoby na způsob balatonského halaszle s nudlemi a dokonce do ní vkládaly kořenovou zeleninu. Korunu tomu nasadil jeden kuchař v Brně, který podával halaszle s kysaným zelím,bobkovým listem a novým kořením a na závěr vkládal do polévky z uzeného lososa(!) mražené fazolové lusky. Tak tudy ne, přátelé! Btw.vyčerpávající článek o halaszle s odkazy naleznete u Mánka 

Zakoupil jsem v brněnské rybárně půlku kapra (paní ho zabíjela přede mnou a leckterý prodejce vánočních kaprů by se před ní mohl schovat!), vzal jsem k tomu i hlavu a vnitřnosti, kus sumce, candáta a dva karásky (ty bych si příště odpustil) . Do halazsle se jinak doporučuje například jeseter, úhoř a lín.

Připravuji halaszle podle receptu rybářů od Tiszy, ale na způsob szegedinského halaszle, tedy tak, že pokud to podmínky dovolují, připravím si z kostí, ocasů, hlav a ploutví silný vývar, následujícím způsobem: všechny ryby připravené na polévku zbavím šupin (tzv.podřezáváním) a žaber, pokud  to jde, tak je vyfiletuji,jen menší kusy nakrájím na tzv.podkovy.

Větší filety pokrájím na kostky, které ukládám do hrnce spolu s nakrájenou paprikou. Nekupuji zásadně kapie, ale tzv.zelené, nebo bílé papriky (zpravidla dovoz z Řecka nebo Slovenska). Už jen když přičichnete,cítíte obrovský rozdíl. Barva v tomhle případě nehraje roli, nejde o „fintivou pestrobarevnou polévku“. Ohnivě červenou barvu spolehlivě dodá jemně mletá,sladká růžová paprika z Maďarska. Do připraveného hrnce, tedy vložím na plátky pokrájenou cibuli, zmíněnou světle zelenou papriku nakrájenou na úzké proužky, dva stroužky česneku nakrájené na plátky a jedno rajče pokrájené na kolečka. Směs masa a zeleniny opepřím a důkladně osolím. Sůl má v tomhle případě zajímavý účinek na rybí maso. Během delšího stání uvolní z masa vodu a ze směsi rybího masa a zeleniny  se na dně hrnce začne hromadit silně aromatická šťáva. Rybí maso, zbavené vody jakoby ztuhne a při následném varu se “ nerozbíjí“, lépe vydrží v požadovaných tvarech a velikostech. Původ solení rybího masa do halaszle je třeba hledat na březích Tiszy (pokud jde o tento recept). Takto nasolené maso necháme v klidu odpočívat až dvě hodiny. Při rybolovu,kdy se v kotlíku skládají vrstvy rybího masa jedna za druhou,to může být i víc.

Z „odpadků“, tedy hlav zbavených žaber a očí (já oči nevyndávám, protože jsem lemra líná a taky mám rád, když má ryba o vaření přehled a dobře vidí na všechno, co s ní dělám. Žádná ještě nekritizovala, takže to asi dělám dobře..?), ocasů, ploutví a koster, si připravím silný vývar. Jednu cibuli nakrájenou na plátky, rybí odřezky a odpad vložím do studené vody, nesolím,(protože  vím, že jsem dost silně nasolil rybí maso v druhém hrnci) a pomalu přivedu k varu. V tu chvíli přidám, na naše poměry ale ukrutné množství sladké růžové papriky z Maďarska,  3 – 4 lžíce a všechno to pomalu nechám vařit až dvě hodiny. Předpis hovoří jasně – až cibule téměř zmizí…

Vzniklý vývar přecedím, odpad který výborně posloužil k jeho přípravě vyhodím a vývarem zaliji připravené nasolené maso s nakrájenou zeleninou. Pro sebe si ještě přidávám na malé kostičky nakrájené brambory, které mám prostě v polévce rád a do halaszle se to smí, takže proč ne?((-:

A teď pozor. Všechno společně se má podle předpisu vařit prudkým varem 10 – 15 min. Během vaření se halaszle zásadně nemíchá, aby se porce rybího masa nerozbily. Hrncem se jen potřásá a otáčí aby se rybí maso nechytalo dna a nepřipalovalo. Touto dobou je už totiž silný rybí vývar na poloviční cestě ke kvalitnímu aspiku((-:  Podle chuti můžete ještě přisolit, přidat papriku nebo pepř, ale zpravidla je chuť tak lahodná a silná, že se bojíte abyste to nakonec ještě nějak nepokakali. Když jsou uvařené malé kostičky brambor, mám jistotu, že jsou uvařené i porce ryby. Malý tip na závěr – někteří kuchaři, včetně mě, přidávají mletou papriku ještě úplně nakonec. Nádherně pokrm “ rozsvítí“ a ovoní. Podmínkou však je, že nepoužijete české „mleté cihly“ ale jemně mletou maďarskou papriku, která má opravdu úžasnou schopnost, rozpustit se na povrchu pokrmu, nepřepálí se vám, což by v základu z rozpáleného tuku udělala a je lahodné chuti i vůně, nezůstává viset na patře a nedrhne na jazyku. A je čas podávat!

Tradice říká jasně, že halaszle se podává s tzv.“cseresznyepaprika“,což jsou malé, temně rudé,kulaté sušené papričky. Podávají se na talířku zvlášť, aby si každý upravil chuť podle svého. Samotné halaszle není až tak pikantní, jak bychom předpokládali, zvláště ne v čardě, nebo v restauraci. Host má možnost vychutnat si skvělé halazsle právě jen se sladkou růžovou paprikou, nebo si jí okořenit jako rázovití rybáři. Ujišťuji vás, že jsem zkusil obojí a „třešňová paprička“má rozhodně koule…Bude vám pěkně horko ((-: Já jsem použil sladké,velké chilli papričky z Holandska, protože jsem nechtěl většinu strávníků na zbytek večera „odstavit“ z provozu. Bylo to jemné a milé. K halaszle se podává jen pečivo – maďarský chléb. Jde o natolik vydatnou polévku,( stejně jako je tomu u většiny maďarských jídel ), že budete rádi,když do sebe dostanete jen servírovanou porci. ALE, na druhou stranu je to tak vynikající záležitost, že vám bude líto opustit ještě z třetiny plný servírovací bográcsek …. Naviděnou na Maďarsku na sněhu!!

Rubriky: Ryby | Štítky: , , , | 89 komentáře

Vrstvený lilek aneb „to mi zaplatíte!“

Publikováno 4. 1. 2009 | Autor: rachad

Ještě dřív, než jsem se dozvěděl co znamená melanzane alla parmagiana, už jsem věděl, že je to dobrý a že si to každý kuchař dělá po svým. Proč? Protože jsou v tom samý dobrý věci ! :-)

Porvé jsem ho dělal pro společnost Fusion, kde pracoval anglický šéfkuchař. Čerpal z jakési anglické kuchařky ( Rhodes?) už nevím… Plátky lilku silné asi centimetr jsme obalovali jako řízky, tedy v mouce, rozšlehaných vejcích a strouhance.  Na večeři v kantýně pro 80 lidí si umím představit i lepší nápad…Obalené lilky se jako řízky i smažily. Takže ve finále tady máme lilek, obalený ve vejcích a strouhance, hezky nasáklý olejem z hromadného smažení, skládaný do pekáče, přelitý rajčatovým sugo, prokládáný mozzarelou ( tedy její levnější verzí pro pizzerie ) a ve finále zapečený se strouhaným parmazánem. Ufff!! Jen jsem na tu strouhankovou záležitost pohlédl a už mě pálila  žáha!

Lilkům jsem se dostal pod sukni (dámy prominou) v Dahabu, kde se zpracovávaly na kila. Tam vznikl recept na jejich smažení dokřupava ne do mastného vlhka. Ten byl ještě lepší po tuningu strouhaným parmazánem v Aromi. Smažené lilky se staly pravidelnou součástí bufetu. Další vylepšení přišlo ,když se smažené lilky poskládaly na talíř, politý rajčatovým sugo a posypaly sekanou petrželí…No a už tu máme solidní základy melanzane alla parmagiana.

Dalším potvrzením správnosti této kombinace, je recept na imam bayldi, který se dá najít od indické kuchyně, přes Turecko, po Maroko,  pod rozličnými názvy a v různých podobách. Ale základ zůstává společný. Sází se na lilčí vlastnost, hltat při tepelné úpravě cokoliv mu nabídnete.Pokud někdo griluje lilek nasucho, nemůže se potom divit, že získá suchou a chuťově celkem bezkrevnou zeleninovou pryž. Lilek výborně zúročí lehkou spršku kvalitním olivovým olejem, a při úpravě imam bayldi ( imámova pochoutka ) jeho žíznivost hasí šťáva z rajčat, podobně jako u melanzane alla parmagiana, navzdory smažení. Předpokládalo by se, že osmažení „uzavře“ lilek vnějším vlivům. Naopak! Smažení na chuti skoro vždycky přidá a následné poválení se v rajčatovém sugo, je příčinou, doslova chuťové exploze.

Recept na imam bayldi ponechám na lepší časy, dnes vám předkládám k laskavému zvážení recept na něco pracnějšího, ale neméně dobrého.

V první řadě nakrájím lilek na plátky, silné asi půl centimetru. Na pekáč bude třeba asi dvou větších,nebo tří středních lilků. Plátky poskládám v jedné vrstvě na papírový ručník a posolím. Přikryji vrstvu lilků dalším papírovým ručníkem a skládám další vrstvu plátků lilku. Cílem je, aby se lilky vypotili a podobně jako u dětí, funguje i tady „papírová plenka“ aby se lilky neválely ve vlastní šťávě.

Připravím si těstíčko v poměru 5 lžic škrobu (solamyl), 5 lžic hladké mouky, 1 lžíce strouhaného parmazánu, něco pepře a vody asi tolik, aby těstíčko na plátcích lilku dobře ulpívalo. Soli netřeba. Lilky jsou nasolené a parmazán se postará o zbytek. Ale pro jistotu…vždycky ochutnávám. Doporučuji. Lepší, než být za vola a svádět to na recept ((-:

Rozpálím vyšší vrstvu oleje – v práci fritézu, doma pánev wok, naplněnou co to jde a když je olej hezky rozpálený, smáčím plátky lilku v těstíčku a smažím v oleji dokřupava a dozlatova. Vůně vysmaženého parmazánu a krásná, zlatavá barva se nedá splést. Doporučuji vkládat plátky hezky po jednom,aby se neslepily a během smažení otáčet. Usmažené plátky v křupavém těstíčku dám okapat na papírový ubrousek a v tuto chvíli bych se nestyděl, podávat je s bramborovou kaší a jogurtovým dipem, nebo rajčatovou salsou.

Jenže nás ještě čeká kus cesty…Až po několika hodinách (nadsázka (-:) osmažím všechny plátky, dám se do přípravy rajčatové… hmmm …řekněme rajčatového pyré, nebo omáčky. Nebude třeba vařit. Stačí 3 – 4 plechovky loupaných račat pelati, které propasíruji, dochutím solí, pepřem a špetkou cukru, až mi to chutná.

A potom skládám do pekáče osmažené plátky lilku a každou vrstvu hezky zaliji rajčatovou šťávou. V  košer receptu nepoužívám mozzarelu, a vynechávám parmazán v těstíčku, ale jinak,mozzarela tam patří a sympaticky zvedá kalorickou hodnotu připravované krmě (-:  Když vyskládám a pozalívám všechny vrstvy, v tradiční verzi zapékám lilek mozzarelou, ve své košer verzi aromatizovanou (ochucenou) strouhankou. Vlastně je to taková slaná drobenka. Strouhanka,vlhčená olivovým olejem,osolená a opepřená.

Šup s tím do trouby a hezky při 170 stupních Celsia zapéct dokud strouhanka nahoře není tmavě zlatavá. Hotový vrstvený lilek nechám trochu vychladnout,aby se líp porcoval a můžu podávat.

Možná by nebylo od věci vysvětlit název příspěvku. Připravoval jsem zmíněné vrstvené lilky na Zavadilce a nepočítal příliš s přirozenou českou fóbií k neznámým jídlům. Při úmorné práci s lilky a při vědomí nákladů na jídlo, jsem vzhledem k pracnosti ( tedy hlavně proto, že jsem zároveň chystal další čtyři druh jídel )v duchu tvořil cenu a  cedil skrz zuby : „tohle mi zaplatíte…tohle mi zaplatíte…“ Docela jsem si zaplaval, a navzdory povedenému dílku,  do vrstvených lilků šlo jen velmi málo lidí…:-( Takže dobrou chuť!:-), snad s vrstvenými lilky uděláte větší štěstí….

Rubriky: Zelenina, rýže, kuskus... | Štítky: , , | 29 komentáře

Bilance

Publikováno 29. 12. 2008 | Autor: rachad

Blincesy jsou lívance a bilance je rozvaha. Vážím, měřím a rozděluji.

Končí rok 2008 a tak jsem chtěl trochu shrnout a zhodnotit, co všechno tento rok přinesl a jaký směr udal roku nadcházejícímu.

Loni v lednu pracovaly RaM (Rozinky a mandle) pro firmu C.I.P.A. na blíže nespecifikované pozici podpory prodeje. Vpodstatě to znamenalo, že jsem opravoval a doplňoval položky v internetovém shopu C.I.P.A. Home Delivery. Veškeré semináře a akce kterých se RaM účastnila byly podporovány firmou C.I.P.A.

– únor : Účast na soutěži Kuchař roku. Zároveň s RaM se prezentace účastnil i Berkat a jeho Ethnocatering. RaM měly velké oči a rozhodly se prezentovat menu, jehož příprava za normálních okolností trvá několik hodin během jedné hodiny. Byly za to po zásluze vytrestány :-D Ale jinak to bylo fajn. Součástí prezentace byly i produkty firmy C.I.P.A. a Ethnocatering měl na soutěži stánek a nabízel jídlo.

– březen : vznikly stránky www.souk.cz. Impuls vzešel od pana Cuketky, který tvrdil, že blog osloví mnohem víc lidí, než semináře a workshopy v komorním duchu. Bohužel měl pravdu…:-)

– duben Rustikální Sicílie. Vynikající podnik, při němž jsme zdemolovali jednu zahradu, rozřezali krájecí desku, spálili pět kilo grilovacího uhlí, zbaštili dvě kila krevet a dvě kila tuňáka, sabayon s ovocem, vypili spoustu vína a tím pádem odstavili z provozu několik slušných lidí, včetně jedné redaktorky Apetitu…

– květen Čile v Chile. Na základě nadšených ohlasů ze Sicílie se ozval Matesola a navrhnul uspořádat podobný dýchánek s víny z Chile. Napřed se mi moc nechtělo, protože jsem v Chile nikdy nebyl, znal jsem jen Pinocheta a to je pro pořádání workshopu dost málo. Ale nakonec to bylo docela fajn. Někdo si tam řešil svoje problémy, někdo se opil, jiní se umastili, někteří zamilovali, trvalo to dlouho, bylo nás hodně. Ale myslím, že všem, s výjimkou Ondřeje Gurmeta se to celkem líbilo. Šlo o nejdražší workshop v historii RaM a také první, který vydělal nějaké peníze…:-))

-červen Sahara. V první chvíli to vypadalo na monstrakci. Nicméně jako již tradičně, řada nadšených a natěšených účastníků, v průběhu přípravy semináře střídavě potvrzovala a rušila svou účast. Nakonec z toho opravdu byly dvě noci nad Brnem, vonící jehněčím, mátovým čajem a chlebem pečeným v popelu. Vzhledem k účasti elity foodblogerské scény, se seminář tradičně zvrhnul do mytí zadniček konkurence, výměny názorů a získal tak atmosféru blogerského mejdánku s adminem Cuketkou a Chilli Julkou. Všichni se bavili výborně a odpadávali až hluboko v noci…Brno dokázalo, že pořádat na jižní Moravě imitaci ramadánové večeře, je předem odsouzeno k neúspěchu. Na obě Sahary se pašoval pod pláštíkem noci alkohol…:-D

– červenec a srpen: RaM pracují v Bratislavě na otevření obchodu s chlazenými rybami pro firmu C.I.P.A. Nebylo to ani trochu snadné. Bratislava je krásné město, ať si říká kdo chce, co chce. Ale není to ani Francie, ani Itálie. V tuto dobu vznikly stránky w.cerstveryby.sk které právě dodýchávají…Obchod se otevřel v září a ke konci roku by měl skončit, přesně tak, jak řada lidí předvídala. No, alespoň jsme to zkusili…:-(

-září Balkánská jízda: Tak z téhle akce jsem měl obrovskou radost. V první řadě, se vařilo to co mám rád a to co se mi líbí. Brňané byli také spokojeni, protože konzumace alkoholu byla až nadměrná. Hrála hudba, všichni voněli jako uzená makrela, ale skvěle se bavili. Na Balkáně se sešla řada „veteránů“ seminářů RaM, ale chyběli tam přední osobnosti FB scény, takže jsme se mohli naplno věnovat vaření a povídání o všem možném a nejen o FB. Což je taky někdy fajn. Účastníků bylo mnohem méně, než jsem přepokládal, takže RaM se tak trochu vrátil rodinný duch a atmosféra, kdy jsme doslova za hranicemi všedních dnů a zoufale se nám nechce zpátky…

– další Balkán se opakoval, tentokrát jako dárek k narozeninám ve Znojmě s nemenším úspěchem. Díky Zorce se tedy sešlo šest lidí a během několika hodin opět utrhali drápky několika lahvím vína z Chorvatska, Bosny a Hercegoviny, Makedonie, lahvi rakije a potom se jelo z místních zdrojů.Smažená jablková latkes byla tak nasáklá rumem, že nám až tváře zčervenaly!

– Degustace v Techtle Mechtle: Jedna z mála komerčních akcí RaM. Byla úspěšná. Výrazně Rozinkovo-mandlová, protože po kuchyni pobíhala Helli s Toskem a vařili se mnou jako o život :-) Menu z degustace jsme si s Helli zopakovali při rodinném setkání v Novém Jičíně, kde jsme dělali „workshop“ pro soukromého klienta.

– Spolupráce s C.I.P.A. už tou dobou byla ukončena a já vymetal jednorázové akce Perfectu v Nymburce, v Brně a Liberci, vařil jsem na zámku pro Ondřeje Slaninu, zkusil restauraci Zavadilka, do které jsem vkládal velké naděje, ale bohužel, měsíc a půl práce víceméně dokázal, že to za daných okolností nezvládnu. Odmítl jsem několik dobrých nabídek, protože bych přišel o RaM. Nenašel jsem pro ně prostě ten správný kabátek, dost šik aby jim slušel a dost volný, aby se  jim dobře dýchalo :-)

Už když jsem se vracel z Tuniska, věděl jsem, že už to nikdy nebude jako dřív. Že se něco zásadně změnilo. Že už nemůžu zůstat na jednom místě. V průběhu roku jsem se stihnul rozvést, zmarnit svůj vztah, zároveň dostat padáka a přijít o střechu nad hlavou. Letos, na co jsem šáhnul, to spadlo. ALE! Potkal jsem strašnou spoustu úžasných lidí a  bavil jsem se jako nikdy. Za celou dobu jsem pravděpodobně nespal týden v kuse na jednom místě. Koupil jsem si Sněhurku, kotel na vaření. Hodně jsem vařil a hodně cestoval. Poznal jsem Martu. Slyšel jsem spoustu dobré hudby. Hodně se smál a jen málo se trápil. Užíval slunce, vítr a volnou cestu. Vařil na motoru. Vařil motor. Vařil a pařil. Svoboda je návyková. A já jsem závislák.

Díky Vám všem – Helli, Toskovi a jeho skvělé přítelkyni, Monice, Terezce, Cuketkovi a Chilli Julce, Cutie, Šárce DolceVitě a jejímu příteli, Vilmě, Zorce a dalším milým lidem, kteří do toho šli se mnou, podporovali mě a vymýšleli co všechno bychom ještě mohli společně podniknout…Vy jste tomu všemu nakonec dali smysl :-)

Byl to dobrý rok. A co bude dál? Kdo ví? Já jen VÍM,  že příští rok bude skvělý a bude dávat smysl, dokud budeme mít kde spát a co jíst, ale hlavně když to všechno budeme mít s kým sdílet. Budeme se mít dobře, když budeme chtít.

Rozinky a mandle Vám přejí hodně lásky, setkávání, radosti a smíchu, štěstí a splněných snů ( ne nočních můr !!) Ať se vám daří a buďte na sebe hodní. Nečekejte, že Vás každý bude mít rád a začněte s tím pro jistotu sami! :-D

Rubriky: Rozinky a mandle | Štítky: | 21 komentáře