Jména hloupých na všech sloupích

 Aktivita na blogu je přímo úměrná množství práce v kuchyni. Zatím co jsme se neviděli (a z pohledu návštěvníka souku to musí vypadat jako děsná nuda!) tak jsme si odbyli tu naší slavnou charitu – vizte foto dole, a přibylo několik klientů. V kuchyni proběhl velký úklid nazývaný sanitárka, stal jsem se plátcem DPH a udělali se mnou rozhovor do novin. Taky se ozvali z jednoho rádia, jestli bych tam nepřečetl občas nějaký svůj názor. Odvařili jsme krásnou svatbu. Na další svatbu jsme pekli tři sta koláčků. Myslím že se mám fajn. Zapomněl jsem se znovu přihlásit do školy. Prostě jsem zapomněl. Ale oprášil jsem klarinet a když se něco peče nebo zavařuje, tak si dudlám klezmer. Třeba tuhle krásnou ukolébavku

Proč se to dneska jmenuje právě takhle? Reaguju vlastně na zmíněný rozhovor v časopise Týden. V posledních týdnech jsem musel dost hodnotit a vážit sám sebe i vlastní cestu a výsledkem bylo, že když rozhovor vyšel, neudělal mi až takovou radost jak by někdo mohl čekat. Jo jasně, reklama a blablabla. Napsali mi dva kamarádi kuchaři. Jeden z Brna, který je fakt dobrý kuchař a přesto o něm nikdo nikde nenapsal a druhý totéž i když šéfuje a plánuje celkem rozsáhlou a náročnou práci. Ten první mi blahopřál a ten druhý mi s úsměvem blahopřál s tím že kvůli brigádám mi už asi psát nemusí když jsem mediální hvězda. No a to je právě ten háček. Víte fakt, že je někdo „mediální hvězda“ a je třeba v televizi, nebo v novinách, nebo dokonce obsadí v úplně pošahaným žebříčku „Nejčastěji zmiňovaný kuchař v médiích“ JAKÉKOLIV místo, není garantem kvality zmíněného kuchaře. Často zmiňovaný v novinách mohu být i když budu masový vrah, nebo třeba politik. Takže Romane – pořád stojím o práci, protože tady mi to zatím nevydělává tolik abych se nemusel bát zítřka. Klidně piš. A Pavle, to že je někdo v novinách obyčejně neznamená nic víc, než že má někde známého, který zná někoho v novinách a ten se zmínil, anebo to zrovna nějaký novinář nutně potřebuje a v kolonce „pošuci a alternativa“ má zrovinka prázdné místo.

Rád a hrdě otevřu jakýkoliv plátek kde budu mít fotku vedle lidí jako je Riccardo Lucque, Michal Göth a další, když tam budu proto JAK vařím a ne co vařím a protože jsem v tom co dělám dobrý a ne jen JINÝ. Tak toliko k mé mediální kariéře. Uf.

A teď lidičky smeteme staré dluhy – Tanec v srdci dopadl úžasně. Bylo toho hodně, bylo to dobrý a všem a nám možná nejvíc se to děsně líbilo. Jen pro pořádek abyste si nedělali zbytečné iluze o mediální kampani. Pomohli lidé co mě znají osobně. Kromě SPARU který poslal těstoviny na salát, pomohli jen známí a kamarádi. Peníze nakonec nikdo neposlal. Soukromě jsem dostal spoustu surovin od paní Novákové a  z farmy Na kopci. Pomoci nepřišel nikdo, jen Standa a Bára. A moje dvě dcery. Na to budou asi dlouho vzpomínat. Poprvé ochutnaly jak se vydělává na alimenty :-D

Těch fotek jsou spousty tak aspoň malá ochutnávka. A brzy zase načtenou. Fakt!!

Rubriky: Drby, Nezařazené | Napsat komentář

Tanec v srdci – jdeme do finále

  Rád bych poděkoval všem kdo se se mnou svezli v charitě pro Tanec v srdci. Moc jste pomohli a budiž vám za to to odměnou hřejivý pocit u srdce, že jste ve světě prosáklém marketingem a neúprosnými zákony ekonomiky dokázali na chvíli všechno hodit za hlavu a prostě jen dávat. Díky všem na Kopci za tvaroh na koláče a morální podporu,  panu Krejčímu, mému nejoblíbenějšímu dodavateli zeleniny a ovoce už od časů mého působení v Aromi. Paní Novákové a taky firmě SPAR za materiální podporu. Janě Krúpové za bábovky které dozdobí chystanou hostinu. Zorjaně, Báře, Standovi a Lucce, kteří se uvolili pracovat zadarmo a strávit páteční odpoledne v kuchyni při popíjení vínka a poslechu ska. Protože z dobrého skutku byste měli mít především dobrý pocit. (-:

Rád bych tímto oslovil ještě vás moji milí čtenáři a příznivci. Poslední co nám zbývá, je obléknout bílá trička a jít to naházet na stůl. Pokud nemáte na sobotu program přijďte prosím přidat ruku k dílu.  Sejdeme se ve 12 hodin v Belgické ulici 33.

Rubriky: Nezařazené | 3 komentáře

Na veselém kopci

  Slovo dalo slovo a já se nakonec přeci jen vykopal z Prahy a vydal se na vzdálený kopec s dodávkou naloženou suchým chlebem. Kláru a Jidáše jsem několikrát donutil napéct vítací bochník a naplnit slánku, ale potom jsem odřekl. Ne tak tentokrát. Po dvou týdnech vyčerpávajícího nasazení ve vinohradském sklepení, jsem se rozhodl pro kompenzaci v podobě výletu na kopec. „Kotelna“už byla téměř plná suchých patek, oschlého pita chleba a spousty sušenek, které naše zákaznice už nechtěly konzumovat, protože – světě div se – sušenky byly tvrdé a suché. Připravili jsme s Jánošíkem spacáky a já navrch kupu otázek, jimiž jsem se chystal  zahrnout své hostitele.Cesta byla jako ze starých časů – z rádia kvílel klezmer a Disco Partizani, slunce pálilo a silnice vesele ubíhala pod koly Sněhurky II. Jakmile jsme vyjeli až na kopec, přesně podle instrukcí, v ústrety nám vyjel vůz plný Indiánů, tažený koňmo a místo teplé náruče útulné světničky, jsme plnily naše náruče balíky sena a sváželi je k chaloupce jak z pohádek. Děti, psi, koně a vůbec všechno nás uvítalo mile a přátelsky a já hned vzpomněl na svoje mladá léta na Toulcově dvoře a sám se podivil co vlastně ještě dělám tak kde zrovna jsem…Před večeří, během ní a dlouho po ní jsme probírali všechno co nás bavilo a zajímalo – od pečení chleba, zakládání kompostu, pěstování zeleniny, dětí a domácí výuky, až po lukostřelbu, jízdu koňmo, výrobu sýrů a život vůbec. A bylo mi jako bych se po strašně, strašně dlouhé době vrátil domů, na kopec kde fičí, štěkají psi a čas se naráz promění z rozmazané šmouhy a dostává tvar stromů, mraků, lidí i zvířat. Potom jsme spali na louce a já měl zase sny a probudil mě až vlažný deštík. Všechno bylo tak normální až mi to připadalo nenormální (-: Normální lidé a normální přístup k životu, jídlu a světu vůbec. Bez politiky, bez náboženství – žádný fundamentalismus. Prostě normálně žít. A tu se mi vrátila myšlenka, kterou jsem nevědomky vyslovil už na TEDx v Brně. Těším se na časy (a já pevně věřím že přijdou), kdy se lidé vrátí k půdě a k tomu co je živí, místo aby se živili mluvením a přeprodáváním a přelepováním etiket a kdy výraz bio nahradí pouhé nic, protože to co je dnes bio bude prostě normální jídlo, nepředražené a nejen pro skupinku osvícených a elitářů, a to co normální nebude bude zřetelně označené jako jídlo kontaminované potravinářskou chemií a poznamenané dobou vůbec. A lidi přestanou bláznit a třeštit a dbát razítek a certifikátů a spolehnou na prostý úsudek, rozum a logiku a bude dobře na světě…:-DTak to všechno ve mně pomaličku bublalo a šveholilo a bylo mi tak dobře. A nakonec jsem s hostitelkou nakydal do pytle trochu startéru pro svůj nový kompost, uložil do Sněhurky mléko, vejce a tvaroh pro Tanec v srdci, na který mi ho tak laskavě poskytla a jel zpátky do Prahy, abych měl nějakou dobu zase z čeho žít. Utvrzený v tom, že smysl má jedině to, co děláte rádi, a zbytek je jen ztráta času a usychání zaživa. Že marnit čas někde, kde vás to nebaví, nebo to nemáte rádi je jedna z největších pošetilostí, kterých se můžete dopustit. A já bych na to měl myslet taky mnohem častěji… Tak ještě jednou díky moc a hodně pozdravů na kopec!!

Rubriky: Nezařazené | 5 komentáře

Rozinky a mandle na FB

Ještě pro ty z vás, kdo nepostřehli okénko s odkazem na Facebook – Rozinky a mandle jsou na FB jehož prostřednictvím jak nabízím čerstvé produkty právě mi odpadlé od ruky (včetně bezlepkového chleba který právě teď není :-D), hummusu, ajvaru, plněných vinných listů a samozřejmě taky polední menu v Bio Zahradě. Tímto také děkuji svým žhavým sto příznivcům stránky Rozinky a mandle na FB!!

Rubriky: Drby, Rozinky a mandle | 2 komentáře

Ajvar aneb do třetice lilek

Nebylo snadné najít recept stejně dobrý jako ty předešlé a zároveň hodný označení „naložený“. Ale měl jsem ho celou dobu prakticky před nosem…vlastně v lednici. Používám ho k dochucování hummusu na způsob semaforu, který se překvapivě dobře ujal v Bio Zahradě. Nevím kdo si ho tam kupuje, i když jsem speciálně židovské zákazníky ujišťoval, že hummus který připravuji je parve a tudíž hodící se jak k masu, tak k mléku.Ajvar zastupuje v semaforu červenou barvu a proto taky nejde o jednodruhovou lilkovou záležitost. Je poměrně snadný, i když náročný na čas. Jak jsem se už jednou zmínil, chystám příspěvek o nakládání zeleniny vůbec. Jak je mým dobrým zvykem, přicházím takříkajíc s křížkem po funusu a příspěvek o nakládání zeleniny začal vznikat začátkem jara, místo koncem léta, kdy by nakládání zeleniny mělo být aktuální. Nicméně pro přípravu ajvaru je teď ten správný čas – kvalitní úroda paprik bude na spadnutí a čím lepší papriky, tím lepšejší ajvar.Ajvar má bratra, který se jmenuje pindžur. Jde vpodstatě jen o jiný název té samé dobroty, rozdíl spočívá především v tom, že ajvar je převelice populární v Srbsku, Chorvatsku či Makedonii, zatímco pindžur je především bosenská záležitost. Je to zdrojem veselí především ve Farahu, kde mě na něj upozorňovali jako na pin..oura. Ostrého. Btw. pokud se vám nechce s přípravou ajvaru špinit, můžete ho koupit pod značkou Baktat (kvalitní turecká značka) právě ve Farahu, ve formě ostré i tupé.Proč mě nenapadlo použít ajvar hned zkraje? Je to jednoduché. Ajvar je natolik paprikový jako ljutenica zeleninová. Nekoplo mě jak důležitou roli tam lilek hraje a že bez něj to prostě není ono. Protože tam prostě není vidět. Ona peperonata, nebo papriková pasta je taky dobrá věc, ale ajvar je svým způsobem nepřekonatelný. Pod tímto názvem ho znají na Balkáně, v Turecku, v bývalých republikách SSSR. Možná i u nás. Zorja miluje když dělám ajvar. Vůně pečených paprik v ní vyvolává vzpomínky na přípravu šašliku tam u ní doma. A já zase miluju lilek a bez něj si ajvar ani nemůžu představit.Takže v první řadě si sežeňte tak 3 až 4 kila masitých, jasně červených paprik. K tomu adekvátně stejné množství lilku. Dále palici česneku a jestli chcete aby váš ajvar měl jak se říká „koule“ tak ještě hrst pálivých paprik. Já kombinuji papriky žluté a čarvené, takže se ve finále dostávám k odstínu jasně oranžové barvy. Zelené papriky pro svou hořkost u mě nenacházejí místa. Dále budete potřebovat bílý vinný ocet, sůl a dost slunečnicového oleje abyste svoje dílo mohli zakonzervovat. Na plotýnku svého plynového sporáku (pokud nemáte tak buď rychle koupit, nebo začněte žhavit gril) umístěte mřížku. V krajním případě se dá použít i opékání v troubě či na pánvi, ale když potom ochutnáte rozdíl mezi paprikami grilovanými, či spálenými na plameni a těmi z trouby, věřím že to přehodnotíte. Pusťte si rádio, nebo seriál, protože tohle je ta nejnudnější část přípravy. Možná… Jednu papriku po druhé (já po třech až čtyřech) opékám na plameni do dokonale černé barvy. Sklepením se šíří vůně pečených paprik, šťáva v nich jen buble a Zorja „skučajet“ čili teskní. Lilek se dá péci vcelku, jen propíchaný ze všech stran, v troubě nebo se dá použít má oblíbená zrychlená verze, při které lilek oloupu, nakrájím na kostky a opeču a dodusím na pánvi s celými stroužky česneku, solí a pepřem. Při pečení v troubě ho nechám upéct ale úplně úplně, až slupka ztmavne a celý lilek povážlivě změkne. Ze slupky potom lžící vyškrábu udušenou dužinu a nechám na cedníku vykapat zbytky šťávy. Ta pánevní verze je ovšem mnohem výraznější. Mezitím však peču papriku za paprikou a odkládám do větší nádoby na vychladnutí. Někdo doporučuje nechat opečené papriky zapařit, pravdou je, že když je děláte ve větším množství, neustálé přikrývání a odkrývání vám za chvíli leze na nervy a výsledek je přitom vlastně  stejný.  Po zuhelnatění i té poslední papriky, začnu loupat bývalou slupku. Jde to dobře, jen ruce mám jak horník, nehty černé a na paprikách zůstávají zbytky zuhelnatělé slupky. Takže nakonec všechny papriky ještě zlehka opláchnu, i když dost nerad. Ale obětuji trochu toho kouřového odéru aby hosté nenacházeli v ajvaru černé šupinky. Čisté papriky zbavím opatrně semínek (opatrně proto, abych nepřišel o šťávu z paprik, která je uvnitř) a čistou dužinu i se šťávou házím do připravené mísy. Tam přijde i vykapaná dužina z pečeného lilku.No a teď už zbývá jen vzít mlýnek na maso (pokud jste konzervativní) nebo tyčový mixér (pokud nejste a snesete výrazný rozdíl v konzistenci). Na mlýnku se přemelou pečené papriky a lilky, spolu s česnekem a pálivou paprikou na pastu. Do té se postupně při dochucování octem a solí zašlehává slunečnicový olej „kolik pojme“ Výsledkem je úžasně žravá záležitost z lilků a paprik, která nejen perfektně doplní grilované maso, ale dá se baštit i jen tak s chlebem, nebo se s její pomocí dá vytunit hummus či obarvit a dochutit třeba i bramborová kaše, ale především se v této formě dá uskladnit na dlouhé zimní večery, kdy vám svojí vůní a chutí zase vrátí na talíř trochu sluníčka. Tak a to byl třetí dobře naložený lilek. Mějte se krásně!

Rubriky: Tradice, Zelenina, rýže, kuskus... | Štítky: , , , , , , , | 3 komentáře