Na veselém kopci

  Slovo dalo slovo a já se nakonec přeci jen vykopal z Prahy a vydal se na vzdálený kopec s dodávkou naloženou suchým chlebem. Kláru a Jidáše jsem několikrát donutil napéct vítací bochník a naplnit slánku, ale potom jsem odřekl. Ne tak tentokrát. Po dvou týdnech vyčerpávajícího nasazení ve vinohradském sklepení, jsem se rozhodl pro kompenzaci v podobě výletu na kopec. „Kotelna“už byla téměř plná suchých patek, oschlého pita chleba a spousty sušenek, které naše zákaznice už nechtěly konzumovat, protože – světě div se – sušenky byly tvrdé a suché. Připravili jsme s Jánošíkem spacáky a já navrch kupu otázek, jimiž jsem se chystal  zahrnout své hostitele.Cesta byla jako ze starých časů – z rádia kvílel klezmer a Disco Partizani, slunce pálilo a silnice vesele ubíhala pod koly Sněhurky II. Jakmile jsme vyjeli až na kopec, přesně podle instrukcí, v ústrety nám vyjel vůz plný Indiánů, tažený koňmo a místo teplé náruče útulné světničky, jsme plnily naše náruče balíky sena a sváželi je k chaloupce jak z pohádek. Děti, psi, koně a vůbec všechno nás uvítalo mile a přátelsky a já hned vzpomněl na svoje mladá léta na Toulcově dvoře a sám se podivil co vlastně ještě dělám tak kde zrovna jsem…Před večeří, během ní a dlouho po ní jsme probírali všechno co nás bavilo a zajímalo – od pečení chleba, zakládání kompostu, pěstování zeleniny, dětí a domácí výuky, až po lukostřelbu, jízdu koňmo, výrobu sýrů a život vůbec. A bylo mi jako bych se po strašně, strašně dlouhé době vrátil domů, na kopec kde fičí, štěkají psi a čas se naráz promění z rozmazané šmouhy a dostává tvar stromů, mraků, lidí i zvířat. Potom jsme spali na louce a já měl zase sny a probudil mě až vlažný deštík. Všechno bylo tak normální až mi to připadalo nenormální (-: Normální lidé a normální přístup k životu, jídlu a světu vůbec. Bez politiky, bez náboženství – žádný fundamentalismus. Prostě normálně žít. A tu se mi vrátila myšlenka, kterou jsem nevědomky vyslovil už na TEDx v Brně. Těším se na časy (a já pevně věřím že přijdou), kdy se lidé vrátí k půdě a k tomu co je živí, místo aby se živili mluvením a přeprodáváním a přelepováním etiket a kdy výraz bio nahradí pouhé nic, protože to co je dnes bio bude prostě normální jídlo, nepředražené a nejen pro skupinku osvícených a elitářů, a to co normální nebude bude zřetelně označené jako jídlo kontaminované potravinářskou chemií a poznamenané dobou vůbec. A lidi přestanou bláznit a třeštit a dbát razítek a certifikátů a spolehnou na prostý úsudek, rozum a logiku a bude dobře na světě…:-DTak to všechno ve mně pomaličku bublalo a šveholilo a bylo mi tak dobře. A nakonec jsem s hostitelkou nakydal do pytle trochu startéru pro svůj nový kompost, uložil do Sněhurky mléko, vejce a tvaroh pro Tanec v srdci, na který mi ho tak laskavě poskytla a jel zpátky do Prahy, abych měl nějakou dobu zase z čeho žít. Utvrzený v tom, že smysl má jedině to, co děláte rádi, a zbytek je jen ztráta času a usychání zaživa. Že marnit čas někde, kde vás to nebaví, nebo to nemáte rádi je jedna z největších pošetilostí, kterých se můžete dopustit. A já bych na to měl myslet taky mnohem častěji… Tak ještě jednou díky moc a hodně pozdravů na kopec!!