Abruzzo v Brně

Už delší dobu dlužím jedné milé dámě seminář v Brně. Našli jsme společně v kalendáři den D. Téma – moje milované Abruzzo, datum 25.5. v 17hodin. Místo – Brno. Jako je už takovou milou tradicí, prostředí bude méně formální, technologie primitivní ale účinné a důraz bude kladen především na kvalitu surovin, kuchařskou techniku a až bude jisté že máme uvařeno, ochutnáme Abruzzo alespoň formou podávaných jídel a rozlévaných vín a grappy.

Abychom zakusili italskou pohostinnost se vším všudy, dodržíme posloupnost menu a připravovat, podávat a posléze i konzumovat budeme

Antipasti

Plněné žampiony
Crostini s grilovaným lilkem a ovčím sýrem
Zeleninová frittata
Restované fazolky se slaninou
Rajčata plněná salátem faro s bazalkou a sušenou šunkou
(Falerio dei Colli Ascolani 2010)

Pasta
Tagliatelle Boscaiola
(Rosso Piceno Tenuta de Angelis 2007)

Carne

Jehně pečené na švestkách a víně, s ručně připraveným chlebem a salátem
( Montepulciano d´Abruzzo z Valle Reale Abruzzo 2007)

Insalata

Salát Panzanella
(Cerasuolo d´Abruzzo 2011)

Dolce

Pan de Espanya s vinnou pěnou zabaglione
(grappa Le dicci otto lune Mazzadro Trentino)

Cena za osobu je rovných 1.000Kč, přihlášky laskavě zasílejte na adresu rozinkyamandle zavináč gmail tečka com, poté obdržíte potvrzení a vaší účasti s bližšími informacemi.
Těším se na Brno, těším se na Abruzzo a těším se na Vás!!!

Rubriky: Rozinky a mandle, Tradice | Štítky: , , , , , , , , | Komentáře nejsou povoleny

Svatba jako řemen

Letos se se svatbami roztrhl pytel. Nejspíš si všechny moje kamarádky z mládí řekly, že už je nejvyšší čas do toho praštit a vzpomněli si na mě. Ne proto aby mě prohlásily za toho pravého a jediného s kým by sdíleli převážne zlé a občas dobré, ale protože jsem kuchař a ne právě fajnovka.

Obdržel jsem tedy plánek cesty do Votic, peníze na nákup a pravomoc dělat si téměř co budu chtít. Tomu co potom následovalo se prý říká performance. Při mojí práci musíte trochu plánovat, a pokud nejste dobří v naplňování cílů a dodržování plánů, nezbývá jiná cesta než umět si poradit a převelice se hodí schopnost improvizovat. I v tomhle ohledu mám ještě hodně co dohánět. Ve čtvrtek jsem tedy nakoupil maso, zeleninu a nějaké drobnosti které by se mohly hodit a o kterých ještě bude řeč. A co bylo původně v plánu?

Na statku ve Voticích se mělo sejít přes sto lidí, průběžně počty klesly až na osmdesát a v průběhu příprav potom vystoupaly na minimálně stodvacet, obávám se ale, že to co po obřadu následovalo muselo zvládnout ještě o něco více lidí. Nejméně třetina z nich byli vegetariáni, mladé a půvabné dámy koketující s alternativou, divadlem a uměním vůbec. Tomu bylo třeba přizpůsobit nabídku. Rád bych ještě řekl, že si od srdce vážím lidí kteří ví co chtějí a když jde o jejich svatbu, dělají vlastní rozhodnutí a umí si jí prostě udělat hezkou bez ohledu na všechny sny a přání maminek a babiček. Protože tatínkové a dědečci se většinou spokojí s pořádnou pijatikou po akci samotné. Napřed to vypadalo, že na svatbě budu zastupovat alternativu a chystat vegetariánská jídla a některé ze svých specialit. Jenže odpadl avizovaný čuník a musel jsem svoje plány malinko poopravit.

Plán tedy byl, odrazit první vlnu hladových hostů velikánským hrncem bramboračky – to pro případné vegetariány a bezlepkáře a o něco menším bográcsem s gulášem. K tomu domácí kváskový chléb. Jako alternativa pro vegetariány plněný zelný list golubce a plněné papriky. A zatímco budou hosté tišit největší hlad, budu si je pomalinku ladit na další dobroty jako salát Taboulah, poctivý, se spoustou petrželky, velkou mísu hummusu, babaghanouge ,velikánskou mísu míchaného zeleninového salátu a o něco menší mísu salátu Coleslaw. Aby bylo na zub i něco sladkého, sehnal jsem celkem lacino pět kilo jahod a upekl bublaninu, a během následujícího večírku se měly podávat vdolky s tvarohem a hruškovými povidly. Na večer byla nachystána grilovačka a smažený falafel. Člověk míní, dav mění.

Vynechal jsem hovězí maso, které bylo na rozpočet příliš drahé a koupil velký flák bůčku, celou plec, pražskou šunku (celou kýtu), deset kuřat a kousek slaniny. Půlku auta zabrala zelenina, zbytek olej, mouka a koření. Sebou jsem vezl dva stoly, gril na plyn, rošty na oheň, třicetilitrový bogrács, stoličku na vaření a sprchový kout. A pochopitelně psa. Nevěsta nachystala čtyři kila kvásku na chleba.

Ve Voticích jsem se moc neuvedl. Nebudu to moc rozmazávat. Byla to slušná rodina a já jim na oplátku podřízl kozu abych měl víc masa pro hosty, jejich psa jsem probil proudem z elektrického ohradníku, shodil jsem květináč, ztratil pár kousků nádobí a trousil vajgly. To je jen výběr z toho co všechno se mi podařilo. V pátek byl den velkého chystání. Zadělal jsem na chleba z deseti kil mouky, Nakrájel celý vepřový bok a asi tunu cibule, česneku a další zeleniny kterou jsem měl potřebovat. Nachystali jsme s pomocníky (sám bych se asi zbláznil – bylo toho opravdu hodně)salát Coleslaw, Tabouleh, hummus a babaghanouge. Makali jsme všichni asi do dvou do noci abychom měli na ráno nějakýho strýčka. To už jsem začal být trochu uondán. V pátek večer jsem uvařil guláš. Vzhledem k tomu, že jsem měl k dispozici prase, vsadil jsem na sikulský guláš. Do guláše padl celý bůček, okrojky z plece – ta šla na gril a asi osm vepřových kolen. Zahustil jsem ho půl kyblíkem brambor a až v sobotu tři litry kysaného zelí i s lákem. Na bramboračku padly dvě kila hříbků a asi tři kila žampiónů, pytel brambor a asi osm kilo kořenové zeleniny. Bramboračky bylo něco kolem padesáti litrů. V sobotu ráno nastal čas pečení chleba. Těsto z předchozího dne krásně vykynulo, takže jsem mohl rozdělat oheň. Chyba, za kterou jsem záhy zaplatil, byla použít uhlí. Uhlí má tu úžasnou vlastnost že žhne. Tahle vlastnost není na místě, když máte na ohništi dvě šamotové desky s chlebem, přikryté sprchovým koutem. Uhlí naštěstí záhy odhořelo a dál jsem topil jen dřevem a chleba byl malinko uzený i když odtokový otvor fungoval zároveň jako kouřovod. Chleba se málo pekl shora, zato se notně připálil zespoda (to díky uhlí). Od půlky pečení už to šlo jak po másle, takže se dá říct že mám natrénované performance pečení chleba na Open PlantAge v Hradci

Ještě rychle přihodit kýtu pražské šunky na rošt k ohni, sestavit stoly a už jsme jen čekali na hosty. A zatímco jsme čekali, v dáli zahřmělo, zvedl se vítr a my už měli sotva půl hodiny na to všechno přesunout pod přístřešek a rychle se přeskupit. Během chvilky vtrhla horda. Bramboračku všichni přešli jako krajinu, sikulský guláš upoutal pozornost jen části svatebčanů, zato se přede mnou u bufetu naráz objevila drtivá přesila hostů, významně šustících papírovými talíři. Uzená šunka je prostě magnet. I přesto že jsem se snažil odvést pozornost hostů směrem k bublajícím kotlům, můj záložní bufet byl kompletně vypleněn během několika desítek minut. Odpor byl zbytečný…Chleba zmizel jak mávnutím kouzelného proutku a já šel ze zbytku kvásku a s pomocí droždí zadělat na dalších šest bochníků. Večer už plynul celkem svižně. Zmizel sikulský guláš, bramboračky zbylo asi dvacet litrů, já se jal šoulet vdolky. Kolem desáté už na seznamu zbýval jen gril a falafel. V sále se hrálo divadlo, potom se debužírovalo kuře a čuník na grilu. Když jsem smažil falafel v sále se pařilo za zvuků hudby a já měl dost. Mohlo by se zdát že porazit kozu nebyl právě nejlepší nápad. Není to ideální maso na gril, ale naložení do strouhané cibule, koření, sekaných zelených natí a jogurtu ji jakoby předurčilo k dušenému skopovému karí. Všem chutnalo to nemohu říct, ale příště by to chtělo přeci jen trochu lepší organizaci práce a nějakou tu pomocnou ruku navíc. Ve dvou jsme to dali jen tak tak a musím tady poděkovat celé rodině, která svatbu hostila za vydatnou pomoc, neuvěřitelnou trpělivost a mírnost v jednání tváří v tvář svatební apokalypse. :-D
Takže Šimono a Dane, Báro, Anežko, Adélo, Matouši a Michale a hlavně a především Janko moje, děkuju za vydatnou pomoc!! A Leničko a Jakube – mazl tov!! Hodně štěstí, spoustu dětí, lásku, prachy a všechny ty další věci které patří k spokojenému životu v páru.

Rubriky: Dezerty, Maso, Pekárna, Rozinky a mandle | Štítky: , , , | Komentáře nejsou povoleny

Uzený pstruh pro Jeho Excelenci

Je to fakt radost, když vám někdo dovolí dělat co vás baví a ještě je ochoten vám za to dát peníze. Mě baví sefardská kuchyně. A protože příležitostí zavařit si za prachy židovskou, nebo arabskou kuchyň v srdci Evropy není zase tolik, jsem vděčný za každou příležitost přihřát si svůj kuskus. Díky známosti s vedením restaurace King Solomon a díky skromné znalosti židovské kuchyně jsem mohl spolupracovat na občerstvení pro velvyslanectví státu Izrael. K jaké příležitosti není až tak důležité, světlým okamžikem večírku bylo, že šlo o samé dámy :-)

Menu bylo prosté ale dobré:

Zeleninový krém s chlebovými krutony

Uzený pstruh s vinným aspikem a třešňovou zavařeninou

Hummus

Marinovaná řepa

Salát Taboulah z kuskusu

Marinovaný losos

Penne Arrabiata

Kuřecí Supreme s rozmarýnem a houbovou omáčkou

a sefardské sladkosti ke kávě…

Karta byly vyložena na stůl a na mě jasně připadly sefardské sladkosti, hummus a taboulah, ale vzhledem k množství práce v restauraci i uzený pstruh a kuřecí supreme.

S uzením nemám mnoho zkušeností. Jako šéfkuchař v Dahabu jsem měl na jídelním lístku steak z tuňáka, lehce zauzeného čajovými lístky, ale tam šlo o čínskou techniku uzení, kdy umístíte například rybku na mřížku přes pánev, na jejímž dně necháte zahořet ať už piliny, nebo zmíněné čajové lístky a rychle přiklopíte poklicí. Plus je, že to funguje, a mínus že je to opravdu jen lehké zauzení a zauzenou máte i kuchyň a kuchaře.
Potom jsme používali malou udírničku v restauraci Borgo Agnese, kde se ovšem na klasické uzení i nakládalo, a udily se ryby, sýry, hřbety z kanců, či srnek. To už byla jiná jízda.
Pstruzi byly jako lusk – tedy ne zelení, ale prostě krásní, jako malovaní. Jak je filetovat to už víme, a filet to jde vždycky trapem proti celé rybě. Filety dostaly nakládačku jako marinovaný losos – toho jsme ještě nedělali, ale je to celkem prosté. Na lososa potřebujete hrubou mořskou sůl a třtinový cukr (lze nahradit obyčejnou kuchyňskou solí a bílým cukrem) v poměru cca 1:1 a potom už co má kdo rád. Na lososa jsem použil nakrájené pomeranče, řapíkatý celer a nať petržele. Dobrý je i citrón a kopr, nebo limety, koriandr, tymián… Jak říkám, co má kdo rád. V některých receptech se uvádí i vodka, na zvěřinu jsme s úspěchem používali borovičku nebo červené víno. Ale já vodku mnohem raději piju… Navíc to složení co jsem vám napsal se používá prostě a jednoduše k přípravě lososa na uzení – ted původně ne k přímému podávání. Ale i tak je to moc a moc dobrý. Silnější filet lososa je v slanosladkém kabátku třeba nechat déle než den, aby se zbavil většiny vody a dal se krájet na tenounké plátky. V případě filetů ze pstruha jsem ovšem musel trochu víc pospíchat. Takže – klasická sůl, čerstvě drcený pepř, lehce poprášit moučkovým cukrem a čerstvý tymián.

Stačí tak dvě hodinky a filety se mohou udit. Napřed lehce otřít, filety stočit a spojit špejlí či párátkem. No a teď to co si doma neuděláte. Na celokovovou pánev nasypu hrst pilin, důkladně zakryji alobalem a nechám na plotně zahořet. Na konvektomatu nastavím půl hodiny a teplotu cca 80 stupňů Celsia – to proto, že chci udit tzv. za tepla a pstruha tak vlastně rovnou tepelně upravit. Někde venku můžu použít klasickou hliníkovou krabici na svačinu, nebo větší plechovku, do které umístím rošt na ryby a na jejíž dno umístím hrst čadících pilin. Improvizovanou udírnu důkladně utěsním a do půl hodiny mám hotovo. Za studena jde jen o to použít „chladič“, buď delší kouřovod, ve kterém kouř cestou vychladne a jen ovoní aniž by „vařil“, nebo umístit rošt o dost výš nad piliny. Aspoň tak. Pstruh byl hotov. Rolky jsem zbavil otřepaných otrapů a okrajů a čistý řez přeleštil aspikem. Na vinný aspik stačí klasická rybí várka popsaná dříve, řádně dochucená bílým vínem, zredukovaná a obohacená agarem (košer). Až to všechno patřičně vychladne, stačí filátka přeleštit – za jedna super dochucení, za druhé je to tenounký kabátek zabraňující osychání, za třetí lesk na rybách je sexy!!

Zbytek aspiku vypadá moc hezky nakrájený buď na pravidelné kostky, nebo nasekaný na tříšť, kdy se leskne jako skleněné střepy a zdobí okraj talíře. Dalším a nelehkým způsobem jak užít aspik je tzv. zrcadlo. Tedy aspik vylitý na servírovací mísu či tác, ovšem úplně bez bublinek, či prasklin. Na takové zrcadlo se potom upravují podávané lahůdky. Jen škoda, že při práci někdy prostě nestíhám fotit, takže vás bohužel připravím o výsledek při servisu, ale můžete si to vynahradit doma!! :-)

Rubriky: Bezlepkové, Rozinky a mandle, Ryby, Tradice | Štítky: , , , | Napsat komentář

Borodinský chléb a koule na grilu

„My Napoleona neporazíme. My ho obelstíme.“
Michail Illarionovič Kutuzov

Bitva u Borodina je známá z několika důvodů. Největší a nejkrvavější řež Vlastenecké války a údajně všech napoleonských válek. A paradoxně si vítězství přiřkly obě strany. A nakonec dala jméno borodinskému chlebu.

Když pomineme historku že ho jako první začal péct pekař Borodin a fakt že před rokem 1920 o borodinském chlebu není nikde ani zmínky :-D Ale tmavý režný chléb je prostě ruská tradice a bitva u Borodina je pokusu o jeho upečení mnohem mnohem blíž :-) Když budete chtít najít recept na borodinský chléb (ale kdoví proč byste chtěli)najdete ho asi spíše v angličtině – nepředpokládám že byste si frčeli v ruštině. Česky je třeba tady. Ale z toho jsem byl janek.
Tak jsem prostě popadl svůj kvásek (o kterém tady ještě bude řeč) a zadělal na borodinský chléb. Když se pouštíte do režného (žitného chleba)je dobře si uvědomit, že ty úžasné hodně tmavé a nadýchané chleby nevypadají tak jak vypadají protože jsou žitné.

Nebuďte zklamaní až na vás vypadne z pece tuhý, mazlavý, a rozteklý špalík, šedivý jak bláto. Žitná je prostě prevít. Ale když se nedá porazit – dá se obelstít! Takže když péct žitný chléb tak buď s pšeničnou, nebo celožitný ve formě (nedrží tak jako pšeničný) na tmavo se barví karamelem, sladem, karobem, kávovinou, nebo dokonce čokoládou. Vypadá a chutná to skvěle.

Nemějte mindrák z toho použít droždí. Většina kváskomilů nebude schopná vám vysvětlit proč raději kvásek než droždí. Jen jedna paní mi řekla proč, ale mě už se to nepovedlo najít. Mělo to hodně co dělat s kvašením, štěpením a stravitelností mouky. A mouka která neprokvasí (čemuž u droždí pomáhá pomalé kvašení – tzv. retardované) je prý hůře stravitelná, když pomineme chuť a vůni. Fakt je, že droždí bylo dřív hůř k sehnání a nevydrželo zdaleka tolik jako poměrně nenáročný kvásek, ale taky je fakt že bez droždí spoustu věcí neuděláte. Třeba blbej rohlík, který by neměl chutnat po kvásku. Ale udělat se to taky dá. Jo a ještě jedna věc. Nevím, kdo, kdy a kde prohlásil že kvásek se dělá jen z žitné mouky. I hovno kvasí. Takže můžete udělat kvásek ze staré chlebové kůrky a obyčejné pšeničné mouky. Nebo úplně jiné mouky. A třeba s pivem když budete chtít. Nebo i bez staré kůrky. Normálně to funguje. Dokonce i bez tří fází. Je to jako s pejskem. Řeknou vám třeba, že ho máte krmit večer. Nebo ráno. Nebo třikrát denně. A vy potom zjistíte, že když je to pravidelně, a pejsek se má dobře, tak je mu vlastně jedno kdy a na kolikrát mu dáváte najíst :-) A protože jako chovatel stojím za prd, zapomněl jsem párkrát svému kvásku dát najíst a víte co se stalo? Vůbec nic… Normálně zase dostal a normálně zase dál vesele kvasil můj chleba. Hmmm. Zvláštní.
Můj milý borodin dostal lžíci karobu, půl kila žitné mouky, lžíci soli, dvě deci kvásku a asi dvěstě gramů hladké pšeničné mouky (potřebuju LEPEK!!) Borodin borodinem dělá koření – nejtypičtější je koriandr, ale může být i kmín, nebo fenykl. Na co jsem ale zapomněl abych vyvážil trpkost koriandru a kyselost žita byla melasa, nebo karamel. A proto jsem dopadl jako u Borodina. Chleba se povedl, ale vlastně nikdo nevyhrál, protože se skoro nedal jíst :-D
Těsto jsem nacpal do formy na biskupský chlebíček – tzv. srnčí hřbet, shora namočil a posypal koriandrem.
Nabušený kvásek hnal těsto nahoru a hodně tomu pomohla teplota, kterou v strašidelném mlýně postrádám. Tam i kvásek jen tak lenoší a chleba prostě nekyne. Další důležitou věcí kromě tepla je i čas. Je fajn dát mu pár hodin – ne méně než tři. Když se zvětší na dvojnásobek své původní velikosti – šup s ním do pece. Dvěstě stupňů na půl hodiny to u zhruba sedmiset gramového bochníku jistí. Vypadá sexy, a když ho dosladíte tak určitě i chutná skvěle, stejně jako moje první Moskva, nebo pumpernikl. Obzvlášť s nakládaným lososem, kaviárem, čerstvým sýrem, nakládanou zeleninou nebo uzeninou. Ještě jedna důležitá věc – žitný chleba krájejte až druhý den po upečení – ne jako já. Už nelepí…Když se chcete mermomocí podívat, nařízněte opatrně jen kůrku nožem na pečivo/pilkou a chleba zlomte – nekrájejte. Ale vy už asi víte co je to brousek. A jestli chcete o chlebu vědět ještě víc, mrkněte ke Kláře. Má odpečeno metrák chleba a má k tomu co říct!

A protože v Podolí u řeky vládne v kuchyni podobnej magor jako já, měl jsem to potěšení nachystat si býčí koule na grilu se šťouchanými brambůrky a salátem. Žůžo bájo!! Býčí žlázy, kterým jsme doma neřekli jinak než býčí koule vymáčené v mléce, nakrájené na plátky, osolené a opepřené, zlehka obalené v mouce a dokřupava upečené na grilu byly skvostné!! Tak se přestaňte ofrňovat ať ta paráda nepadá nazmar! Je to maso.

Rubriky: Maso, Nezařazené, Pekárna, Tradice | Štítky: , , , | 4 komentáře

Marocké pesachování pod širým nebem

Jak jsem předeslal (a zřejmě to trochu zapadlo), chystá se na pátek 27. dubna 2012 netradiční hostina v sefardském/marockém stylu. Dorazí jehně (nakonec pravděpodobně z Oldříše – je to celkem dřina sehnat dohromady lidi, počasí a jehně, příroda je prostě neúplatná). Vzhledem k tomu, že Pesach se nám už zase vzdaluje, bude menu mnohem pestřejší.

Nachystáme si vlastní chléb – zopakujeme si saharské pečení chleba v popelu, svépomocí nachystané macesy a vzhledem k tomu že jde o páteční večeři i barches(chalu). Pečené jehně nachystáme taktéž v pouštním stylu, za doprovodu malého mezze: hummus, mutabal, domácí výroba harrisy, salát fattúš, pochopitelně čaj ze sušených limet a mátový čaj a k ochutnávce budou i košer vína z Chrámců
Jako dezert budeme podávat charoset nachystaný ze saharských datlí.
Jako již tradičně, nepůjde ani tolik o to dosáhnout během první půlhodiny morální inkompetence, ale spíše získat dovednost nachystat podávání hodné a dobré jídlo z dostupných zdrojů (řekneme si jaké to jsou) na otevřeném ohni, jak porazit a jehně a vytěžit z něj smysluplně maso, či jak připravit v polních podmínkách chleba. To všechno nicméně v duchu přátelském a uvolněném. Samotný večírek se koná v Unhošti v strašidelném domě (necelá půlhodina ze Zličína nebo Hradčanské) započne mezi 18 a 19 hodinou, konec je v nedohlednu, přespání je možné a vzhledem k tomu že už je teplo i voda není až tak partizánské jako v březnu. Cena za osobu je 800Kč, přihlášky prosím zasílejte na adresu rozinkyamandle zavináč gmail tečka com. Těším se na vás!!

Rubriky: Nezařazené, Rozinky a mandle | Štítky: , , , , , , | 2 komentáře