V životě každý z nás občas udělá kotrmelec. Nemám na mysli, když si přišlápnete tkaničku, nebo uklouznete po banánové slupce. Myslím, když si přišlápnete vážnou známost, nebo uklouznete po práci (-: A než se člověk naděje, balí kufry a tradáááá!!
Znám pro tyhle situace kouzelná zaříkadla. Je to slovo hamdulillah ( hamdulilá ) a slovo inshallah ( inšala ).
Zatímco většina Evropanů byla dost podrážděná, když nebylo v Tunisku všechno včas a správně tam, kde mělo být – místní odpovídali jen s pokrčením ramen a úsměvem :“Inshallah! „ Jedním z aspektů islámu, je snášet pokorně a trpělivě vše, co před nás Bůh předkládá. Inshallah by se dalo přeložit: “ Dej Bůh „, nebo “ Když Bůh dá“ a přesně to vystihuje přístup většiny muslimů k běžným životním problémům. Když Bůh dá budu mít práci, jídlo a rodinu. Když Bůh dá, přijede autobus.
Hamdullilah znamená „Bohu díky“ a používá se jako odpověď na otázku “ Jak se máš?“ Takže za všech okolností – “ Díky Bohu za všechno co mám – mám se skvěle!!“ “ Díky Bohu!“ Vždycky se můžeme mít mnohem hůř, než se máme. A co máme, to se počítá.
Mám se skvěle. Užívám si každý den, každou chvíli. Kličkuji mezi špatnými zprávami a hledím s nadějí k zítřku. Inshallah, bude nová práce, vybřednu z drobných trablů, najdu si konečně vlastní bydlení. Hamdullilah bydlím u dobrých lidí, kteří mi nabídli podnájem, mám dobré nabídky, spoustu práce před sebou, mám co jíst, kde spát a plno skvělých lidí kolem sebe. Každý den svítí slunce. Každý den se od srdce zasměju, poslouchám hudbu a těším se ze světa.
Během stěhování jsem zjistil, že sokolíkovi ztěžkly perutě. Ten mladý chvástal, který měl vždy otevřená zadní vrátka a osedlaného vraníka k rychlému, nicméně hrdému odchodu z nepohodlné životní situace, jako je neshoda s partnerem, nebo prostě nuda, má najednou tolik věcí, že Sněhurčiny tlumiče sténaly a nebohá Sněguročka nepojala zdaleka všechen můj nasyslený majeteček. A tu přišla chvíle, vzdát se věcí, oblečení, vzpomínek i plánů do budoucna a přijmout nový život, ať už to znamená cokoliv. A že jsem našel poklady! Pojďte se podívat!
Poznáváte? Starej, dobrej WS krouhač. Už nikdy potom asi nebyl tak dobrej. Ten si na sebe vydělal! V Dahabu krájel lilky na chipsy, celer na chipsy, cibuli na smaženou cibulku, zeleninu na jemné nudličky, zelí na salát… Ustál nešetrné zacházení, obstál v profesionální kuchyni a tím se každá věc používaná v kuchyni věru pochlubit nemůže.
Co je tohle? Kdoví. Ale hrozně se mi to hodilo na děrování chlebových placek, když jsem potřeboval aby během pečení nevyběhly natolik aby se potom téměř nedaly naplnit a zabalit. Prostě jsem dotenka vyválenou chlebovou placku přejel tímhle “ ježkem“ a chleba byl vláčný a kyprý, ale zároveň tenký. Podobná věc ve tvaru válečku na nudle s ostny, vyrobená ze dřeva se používala při výrobě macesů. Macesy se válečkem s ostny proděravěly, abyse zabránilo případnému kvasení.
Tradiční nepálský nůž kukri, který proslavili zejména bojovníci z národa Gurkhů, kteří dodnes slouží v britské královské armádě, ve vlastní elitní jednotce. Tento nůž je jejich symbolem. O kukri se dočtete vyložené legendy. Jediné, co vám řeknu já, je, že je příliš těžký na to, abych s ním pobíhal po světě, ale když ho dostali do ruky arabští řezníci, aby dokázali co je pravdy na legendách, rozsekali s ním celou krávu bez toho, že byste na něm zaregistrovali jedinou změnu. Takže, nadevší pochybnost funguje jak má.
Jediné dědictví po mojí babičce, ještě s kuchařkou s jejími vlastnoručně psanými poznámkami. V Dahabu jsem v tomhle starém mlýnku z NDR mlel veškeré koření ( i na kuře vindaloo ((-: ), ale taky kávu…Skvělý stroj! A památka na skvělou ženu.
Bambusový pařák. Byl jsem posedlý čínskou kuchyní a tenhle pařák JSEM PROSTĚ MUSEL MÍT!!!:-D
Od dob mých experimentů s wontony, rýží vařenou na páře ale i zeleninou a masem vařeným v páře, odpočíval tento bambusový pařák kdesi hluboko v útrobách kuchyňské skříňky. No ale měli byste to srdce ho vyhodit?
Tohle asi všichno znáte. Pasírka, jedinečná pomůcka pro přípravu omáček, italského sugo, ale i bramborového pyré.
Dárek od mého, bohužel již zesnulého kamaráda, Daniela Nevala ze Švýcarska. Dan hrozně rád vařil, byl to jeden z nejchytřejších a nejhodnějších lidí, co jsem kdy poznal a mrzí mě, že jsme nedostali víc času, abychom spolu zažili více obědů, rozhovorů a procházek. Často na něj vzpomínám a moc mi chybí.
Jak jen tohle nazvat? Drátěný vyběrák? Takovej ten jako cedník? Takový to na vybírání…jestli mi rozumíš teda?
Jestli jste si všimli vzdálené podoby s pavučinou, potom vás asi nepřekvapí, že tahle praktická věcička, která v kombinaci s wokem plným rozpáleného oleje vytvoří skvělou fritézu ( nebo jak říkají na Moravě smažku (-: ) u nás dostala přezdívku Spiderman.
V restauraci jsem používal velkého spidermana s držadlem z bambusu na smažení falafelu. Vešlo se na něj téměř 18 velkých falafelů najednou!
A kdopak z vás mi řekne copak je asi tohle?((-:
