Moje děti rozhodně nesnídají jen tak něco. Snídaně jsou docela problém. Dobře si vzpomínám, že jako dítě jsem sám snídani moc nedal. Odbýval jsem i svačinu a hlad přicházel až odpoledne. Velkým snídaním mě naučila až babička, která mě odmítala pustit z domova do toho nebezpečného světa, plného nástrah s prázdným žaludkem. A tu jsem seznal, že poctivá snídaně o velikosti menšího oběda je skutečně pádnou odpovědí na ranní únavu a rozmrzelost, a v síle onoho pokrmu jsem schopen se vypořádat s obtížemi pracovního dne až do odpoledne. Minimálně dva druhy pečiva, něco ušlechtilého másla, sýry a jogurty, uzeniny a něco sladkého…A s přibývajícím věkem vejce na mnoho způsobů a vůbec něco teplého a bytelného do žaludku, třebas i talíř polívky. Ale se slečnami ve věku kolem pěti let, to je jiná.
Moje slovenská lednička zela prázdnotou, protože Maruška večer dostala ještě trochu hlad a splivla na posezení dva a půl pribiňáku. Másla poskrovnu, jen pečivo a marmeláda. Co teď? A tu přichází zajícova inspirace. A máte mrkvovou?
Nastrouhal jsem najemno tři mrkve a přidal hrstičku máku. Poslední dvě vajíčka jsem vyšlehal se šálkem cukru a půl šálkem oleje. Drtek másla jsem rozpustil a přidal do směsi vajíček s cukrem.
K mrkvi jsem přidal polohrubou mouku s malou lžičkou kypřícího prášku, protože mi bylo jasný, že dvě vajíčka tu buchtu nevyženou. Přidal jsem něco mléka aby po spojení „suché“ a „mokré“ směsi hotové těsto bylo opravdu lité. ((-:
A dál už to znáte. Remoska ( čekám až se začnou ozývat sponzoři z ČEZ a výrobci remosek (((-: ) vymazaná máslem a vysypaná hrubou moukou, pečení do růžova, a voňavá a rychlá mrkvová buchta byla na světě!! Stačilo by přidat legendu o zajícovi a jeho mrkvové, ale vzhledem k pointě, jsem legendu z výchovných důvodů vynechal…
Máte nějaký tip na rychlou a jednoduchou buchtu?
Vaříte podle hrníčkové kuchařky?
Víte jak končí vtip o zajícovi?
Věříte mi všechno co říkám?((-:
MÁTE MRKVOVOU????
To je krása! Už ten název naznačoval, o co půjde! Letitý vtip, který už je skoro klasikou a neznám člověka, který ten vtip nezná… Pointa se dá přeložit i do slušné češtiny, ale ta jadrnější vtipům tohoto typu asi sedí více :-)))
Už na první fotce jsem poznala, že to byla zase remoska, ten pomocník. To mne těší a nečekala bych, že zde najdu tolik receptů a inspirace pro remosku po babičce. Když se mi před lety porouchal el.kabel, dalo mi moooc práce sehnat nový. Zachránila mne tenkrát ještě taková původní prodejna s domácími potřebami v Jindřišské ulici, na straně, kde je pošta. Ale už jsem tam moc dlouho nebyla a tak nevím. A v obchodě jsem viděla, že daleko menší remosky jsou nestydatě drahé…
Tak díky za úsměv na rtu a bezva recept :-)
P.
Zapomněla jsem: Tip na rychlou a jednoduchou buchtu? Jeden je zde… včera upečený
http://mlsnakocka.blog.cz/0807/rybizova-buchta
Někdo má ten dar, že mu lidi věří úplně všechno :-) Tu mrkvovou vyzkouším, P.
Možná to zná divně, ale já ten vtip neznám!!!
Julča: ;-) Fakt ne? :o)
Rachad: ježiš, nestraš s mrkvovou; mrkvové buchty, to je černá můra mého dětství. Moje babička občas jako kapric vystřihla honzovky se sladkou mrkvovou náplní, to byl fakt postrach celé rodiny (časem jsem přišla na to, že je dělá vždycky, když byli s dědečkem „ve při“). Pak ještě později na škole, spolužačka se mi chtěla pochlubit, jaká je zdatná kuchařka, a taky jakousi mrkvovku nabídla – málem jsem se udusila.
Ale na druhé straně, věkem se mění chutě, třeba by mě to dneska oboje chutnalo (od babičky cokoliv, je už 13 let mrtvá), je to velice pravděpodobné.
Jinak Tě moc obdivuju za ty Tvoje „etudy s remoskou“ a vůbec všechny recepty, na kterých ukazuješ, jak se z mála dá vykouzlit moc – a chutného.
P.S. Tak jsem se trochu zalísala a teď dotaz – ten recept na caponatu by vážně nebyl? ;-) Teď už k tomu mám i dost osobní důvod, autor jednoho z receptů, které jsem měla k dispozici (=maltská varianta, zvaná kapunata), minulý týden zemřel.
Já ten vtip taky neznám (sob, sob – to je anglicky vzlyk, vzlyk).
Znám jen tu bajku, jak vlk spadne do díry. Jede kolem zajíc v mrkvově červeném Ferrari. Po delší domluvě („Nesežereš mě?“, atp.) zajíc vlkovi hodí vlečné lano, zařadí rychlost a vytáhne ho z jámy ven.
O pár týdnů později zajíc spadne do díry. Jde kolem vlk, pěšky. Vzpomene si na prokázanou službu, podá do díry zajíci svůj chvost a zajíc se po něm vyšplhá ven na svobodu.
Z toho plyne poučení:
„Když máš dobrý ocas, nepotřebuješ žádné Ferrari.“
3,5: Tenhle mrkvový je dětsky triviální a typicky zajícovský. Zajíc chodí každý den do cukrárny a ptá se jaké druhy zmrzliny nabízejí. Nechá je vyjmenovat všechny příchutě a až nakonec položí provokativní otázku: „A máte mrkvovou?“A oni, že samozřejmě ne. Tak to jde celý týden, až se cukráři zželí chudinky zajíce a připraví jako specialitu mrkvovou zmrzlinu. Netrpělivě čeká až přijde zajíc a tu on vesele přihopká a pokládá stejnou otázku jako vždy – jakou mají zmrzlinu. Cukrář trpělivě vyjmenuje všechny druhy a v duchu jásá, jak zajíce překvapí s mrkvovou. Zajíc si cucá palec a nevinně se otáže: „A máte mrkvovou?“ Cukrář hrdě prohlásí : „Ano, zajíčku. Máme mrkvovou!“ Zajíc se na něj překvapeně podívá a potom se k němu spiklenecky nakloní a praví tlumeným hlasem :“Ta je ale hnusná,co?!“
Po 6. komentáři jsou už další zbytečné :-). Ale vážně, žravost potomků často nezná mezí a občas jeden plech nestihne ani vychladnout (a už je „zkažený“). Rychlá pomoc – 1x dávka cukru, 2x mouky, 2x krouhaných jablek, od oka mlíka a oleje, kolik dávek tolik vajec. Trochu sody a už to jede… Rekord mám 63 minut: zaděláno / upečeno /..sežráno :-)
Tak mrkvovou jsme teda ještě nedělali. Vyzkoušíme (-: Dobrýýý, v komentářích se to začíná hemžit naprosto jednoduchými, triviálními a rychlými receptíky – taky jeden přihodím – uděláte si klasickou drobenku – radši více, podle plechu, formy, remosky…. Drobenku rozdělíte na dva stejné díly, ten první dáte do vymazané a vysypané formy, na něj nějakou náplň (makovou, tvarohovoru, jablkovou – ta je nejrychlejší… jinak fantazii se meze nekladou)nahoru druhý díl drobenky a poklást tenkými plátky másla. Peče se zvolna. Mňam (-:
Moniko, něco podobného taky dělám, akorát s mou starou plynovou troubou je každé pečení trochu dobrodružství. Nevzdávám se, zkouším to pořád dál; po letech (marných) pokusů se mi konečně povedly i „hnědánky“ (brownies). (-;
A se žravostí dětí jsem na tom skoro stejně jako Lightkeeper; puberta je hrozná věc… (-;
Moje máma dělala dvě hitovky : buchtu ze žlutý limonády ( pro pamětníky ) a ze strouhaných jablek, podobně jak píše lightkeeper. My měli opačnej problém. Sežrali bychom to ještě syrový. Nojo, čtyři děti – spíš takový vlčata věčně hladový.((-:
hitovka byla piškotová roláda či buchta.
proti piškotu se může limonádová schovat :-)
11: Fór nebyl v tom jak to bylo dobrý. Ale že to bylo z limonády! Připadalo nám to jako hroznej úlet. Máma dělala vždycky narozeninový dorty. Vzpomínám si na jedinej a to proto, že byl modrej a ozdobenej lentilkama – určitě nebyl nejlepší:-)) Děti to mají někdy prostě jinak.
Rachade, limonádová buchta to bylo opravdu něco :-) Už jenom ta barva dokázala pozitivně naladit. Když už jsme u těch extra jednoduchých a „blbuvzdorných“ receptur, tady je taky jeden hit do kuchyně – recept na úžasný tvarohový koláč, který popírá všechna kuchařská pravidla. Mouka se jednoduše nasype na plech a potom ….
http://dolcevita.blog.cz/0705/svedsky-tvarohovy-kolac
… dělá se to samo :-)
13: Tohle ja fakticky sexy koláč!! Moje nebožka žena ho taky jednou dělala a já ani neměl šanci ochutnat. Ani nevím kde na to vzala recept, ale připadalo mi že to snad nemůže fungovat, když je to tak strašně jednoduchý.A funguje to!!
Jednoduchost má svůj utajený šarm a půvab;-) Škoda jen, že častěji věříme komplikovaným procedurám.
Tvoje mrkvové dostaveníčko je toho důkazem! Na takovou snídani by byl hřích se nedostavit. Já osobně kvůli dobré snídani položím na oltář oběd, kterého se s klidem vzdám. Snídaně je obřad :-)
Jednoduchá tvarohová: 4 měkký tvarohy, 1 šlehačka pravá, 6 vrchovatých lžiček krupičky, krupice popř. hrubý mouky, cukr dle chuti. Buchta mírně nevzhledná, leč vynikající.
Sakra, zapomněl jsem na vajíčka – 4 kousky.
13,14 : Na limonádovou jsem také nedávno narazila ve svém sešitě, ale odradilo mě, kde vzít jednu obyč. žlutou limonádu. :)
Švédský koláč je výborný, ale strašně dlouho jsem nevěděla, že je švédský. Až asi před rokem jdu po ulici s kamarádkou…co vaříš?…švédský koláč…co to je?…no to tak všechno nasypeš…aha obyčejný drobenkový. Tak ten rozhovor skončil. Až pak jsem někde objevila švédský a koukám jako blázen, já ho mám zapsaný, tipuji tak z 80.tých let, jako „Koláč pracující ženy“. Pěkný název, že ? :))) Ale ten koláč je fakt blbuvzdorný a výborný, navzdory všem „blbým“ názvům. :))))
11: Ještě jsem si vzpomněl, jak jsme se učili o Štěpánské omeletě. Kuchaři museli umět i moučníky, takže jsme se učili knedlíky z odpal.těsta, bombu Malakov, palačinky a tak.Ale nakonec je nikdo neumí (-: Štěpánská byla vlastně jednoduchá piškotová „omeleta“ Na každý vejce lžíce cukru a lžíce polohrubé mouky (já míchal hladkou a hrubou – připadá mi to lepší ), vyšlehat bílky s polovinou cukru a žloutky s druhou, vmíchat mouku a dát péct na pánev.Jakmile se trochu zapeče zespodu, vrazí se do trouby i s pánví (takže pozor na rukojeť ) a dopeče se dorůžova. Podává se pomazaná marmeládou nebo s ovocem a šlehačkou, přeložená napůl. Super. Hlavně když máte elektrický šlehač.
16: Mě se na tom líbí, že když víte co dělají vejce a co dělá mouka a nakonec co s tím vším udělá máslo, nepotřebujete žádný recept a prostě to dáte z hlavy. Kouknete na hustotu a množství a řeknete si – tohle dvě vajíčka neudrží, dám čtyři. Nebo trochu kypřidla. Nebo: hrubá to neslepí, přidám trochu hladký.A aby to bylo pěkně vláčný, přihodím lžičku škrobu…To bych si u klasických buchet netroufnul. Tam se držím Míry ((-:
jednoduchý cuketový koláč:
300 g trstinového cukru,230 g múky,150 g pomletých orechov (podľa zvolenia),300 g nastrúhanej cukety,3 vajíčka,180 ml oleja, lyžička škorice,2 lyžičky prášku do pečiva,1 sáčok vanilkový cukor.Všetko zmiešať a v teplovzdušnej piecť asi 30 minút na 160°C.
18 – Tea :-)
Pátrat po původu názvů je běh na dlouhou trať. Co je na koláči švédského opravdu nevím, ale ten recept je už prastarý, tak mu ten název neberu:-))) Asi ho mám taky z těch osmdesátých let. Tenkrát jsem ho moc nepekla, ale dnes si ho nemohu vynachválit. Je to fakt dobrý koláč a pěkně šílený recept. To mě bere :-)
22- Dolcevita
Však ano, ano, souhlasím, koláč je výborný ! Jen mi přišly humorné ty dva naprosto odlišné názvy u úplně stejného receptu. Zvlášť z historického hlediska. V těch, asi 80.tých letech jsme neměli ani ponětí, co se peče ve Švédsku. V Moskvě, to jo !! :)))) A „prastarý“ recept je pro mne tak z přelomu 19. a 20.tého století. Tohle je naopak pořádná moderna, ale dobrá :)))
Taky se podělím o jeden „blbuvzdorný“ recept…v ohrožení smrtí hladem ho peče i můj manžel. Tím nechci říct, že by snad byl bl*, ale jinak vaří pouze čaj a špagety s kečupem :-) Vezmeme 2 hrnky polohrubé mouky, 3/4 hrnku cukru (kdo je velký sladkomil, ten si ještě 1/4 přisype), prdopeč, jedno vejce, hrnek mléka a půl hrnku oleje, smícháme, vlijeme do libovolné vymazané a vysypané formy (mám odzkoušenou i termosku) a upečeme. Varianty jsou libovolné. Část těsta se dá obarvit kakaem a vznikne tak mramorovaná bábovka, lze přidat rozinky, mleté oříšky. Na litý perník se místo prdopeče dá prdoper, 2 lžičky skořice a lžíce kakaa (normálního holandského, z Granka a jemu podobných to vyjde podivně světle béžové). A pokud mě rozliční příbuzní zahrnou ovocnými přebytky, pak těsto naliji na velký plech do tenké vrstvy a posypu třešněmi, meruňkami, ostružinami, rybízem, prostě čímkoliv, co mám zrovna po ruce. Doma tuhle buchtu peču pořád dokola, zejména proto, že ji pořád někdo dokola užírá a užírá :-)