Bramborové noky

mě prostě baví. Chvíli jsem se s nimi pral, abych zjistil že prát se s nimi je špatně a hledat v tom vědu taky není můj šálek kávy. Když jsem ještě bydlel pod Jizerkami, chodíval jsem na výlety do Oldřichovského sedla. Nebylo to daleko a nebylo to těžké vylézt nahoru a nakukovat přes hranici do Polska. Až jednou v listopadu jsem se chtěl vytáhnout před jednou mladou dámou a rozhodl se Oldřichovské sedlo atakovat. Dopadlo to tak, že jak už to v listopadu bývá, setmělo se, do toho padla ta správná jizerská mlha která přikryje oči a pohltí hlas a začalo pršet. Dobývat v takovém počasí srdce mladé dívky není žádná legrace a dobývat byť i jen kopec, je už opravdu mrzutost. Nebyl problém během chvilky sejít z cesty a ztratit se mezi žulovými balvany v bukovině. Že mám problém jsem zjistil, když jsem za batoh visel hlavou dolů v nějaké průrvě a moje souputnice zděšeně vykřikla, protože jsem se jí doslova propadl před očima. Došla baterie v mobilu, byla zima, mlha, tma a pršelo. Tak mě teď napadá, že se vlastně nemám tak špatně :-D Na Špičák jsme nedošli.
Scénář se opakoval když jsme šli s bratrem „dobývat“ Smrk. Kdo ho zná, ví že je to hezký výšlap na horu, která má vrchol plochý jak velký stůl s ubrusem z kleče. Skončili jsme asi dva kilometry pod vrcholem, totálně vymrzlí, byla tma a nahoru jsme úplně trapně nedošli.
Někdo by se třeba zapřel. Já se uvolnil a rozhodl se jít tam na výlet. Ne dobývat. Smrk jako by do mně viděl. Jizerky se na mě smály, sluníčko svítilo a já došel hezky až nahoru, tam posvačil a potom zase sešel dolů a šel se vykoupat pod vodopád pod Červenou rukou. Od té doby hory nedobývám. Prostě tam chodím na výlet. Vám to možná funguje jinak, já ale udělal takovouhle zkušenost.
Podobně to bylo s noky. Předkládám dvě verze a můžeme vyrazit na výlet. Pro perfektní výsledek se předpokládají správné brambory a dobrá mouka. Brambory tzv.moučné a mouka hladká, pokud možno semola. Když je nemáte, dopadnete jako já. Takže použijete ty brambory co máte a tu mouku co máte. A případně použijete fintu mojí válečné babičky, která přidávala pro jistotu do těsta na bramborové knedlíky trochu bramborového škrobu. A hladká mouka je hladká mouka i když semolina má údajně několikanásobně víc lepku než mouka běžná.
Brambory uvařené ve slupce oloupu ještě horké a nastrouhám je na jemném struhadle. Mezitím už jsem si dal vařit vodu na noky s trochou soli. Přidám špetku muškátového květu a sůl a potom už tam láduju hladkou mouku kolik to jen pojme, abych udělal relativně tuhé těsto. Vejce nepřidávám, pokud bych nějaké chtěl utratit asi bych použil jen žloutek. Těsto příliš nepropracovávám a snažím se pracovat rychle. Jako v případě bramborového chleba té mouky bude celkem dost. Na podsypávání používám mouku polohrubou, hrubá mi klouže a hladká se mi lepí na paty. Rychle rychle vyválím na prst silné šulance a rychle rychle pokrájím noky.

Efekt vroubkování funguje na obalení noků omáčkou a její zachycení, jako u většiny italské pasty, kde existuje propracovaný systém na kombinování omáček a pasty právě podle tvaru a vroubkování. Když se s tím chci zadírat, popadnu vidličku, každý noček zmáčknu jako kdybych se zbavoval beďaru a na vystrčenou prdelku mu otisknu vidličku. Takže vypadá jako kdyby dostal výprask :-) Já měl nočky malé, zajedna jsou rychle vařené, za dva to vypadá že toho mám víc, za tři – mám se na co vymluvit když se mi nechce vroubkovat. Takže gnocchetti.
Ještě než hodím noky do vody, nachystám si omáčku z:
půlky cibule pokrájené na tenké plátky, jednoho stroužku česneku pokrájeného na plátky a půlky lilku nakrájeného na nudličky. Neloupaného. Heč. Všechno to orestuju na olivovém oleji dozlatova a přidáme hrst rozmačkaných loupaných rajčat. Tahle kombinace je super s kousky lososa a nasekanými kapary s čerstvou petrželkou mimochodem. To bohužel nemám.

Noky se uvaří velice rychle. Jakmile vyplavou, napočítám do pěti a vrhám je rovnou do omáčky. Dva – tři rychlé prohozy a můžu servírovat.

Velké dobrodružství jsem si zažil o vánocích, kdy jsem Jánošíkovi chystal bezlepkové noky prostým nahrazením mouky Solamylem. Hustýýýýý!!! Musel jsem je po uvaření ihned prudce zchladit aby se nerozblemcaly a potom jsem je jen prohřál a servíroval ke kachně se zelím z nakládané řepy. Ufff. Někdy to zkuste. Noky jsou jinak báječné i s pestem a trochou pecorina Sardo nebo Cixerri, s máslem a šalvějí etc.