„Marto?“
„Jo, šéfe?“
„Dvakrát vývar, prosímtě.“
„Už letím!“
„Co to je? Ty sis prala ponožky?“
„To je přeci vývar!“
„Jakej vývar? Tahle ropa?“
„To je ten, co tam zbyl po Milanovi.“
„Z čeho Milan ten vývar dělal? Z komína? Vždyť v tom plavou nějaký saze, nebo co!?“
„No, ale jinej nemáme.“
„Tak ho rychle vyčisti!…Na co máš ten hadr?“
„…jste říkal vyčistit vývar :-(“
„Hadrem?! A saponát sis nevzala? Vyklepni rychle tři bílky. Ale fofrem!“
„Šéfe, ale ten vývar není psanej s vejcem.“
„Čistím vývar ty husičko.¨
„Aha…bílkama? Fakt?“
„Jasně. Rozšlehám v trochu vychladlém vývaru bílky a dám ho pomalu vařit. Bílky se začnou srážet a přitom na sebe naváží všechno to svinstvo, který tam Milan nechal.“
„No jo! To je super! :-) A šéfe?“
„Ano drahá?“
„Proč se vlastně ten vývar čistí? A co je to za drobečky, co tam plavou?“
“ Vzhledem k tomu, že ho dělal Milan, hádám že tam plave mletý pepř a trochu muškátového květu. Zbytek je vysrážená bílkovina. Proto se vývar dělá z blanšírovaných kostí ( spařených vroucí vodou ), nebo kostí zapečených v troubě. Ty se dají pomalu vařit do studený vody, aby se postupným ohříváním pěkně vylouhovaly do vody. Při varu se udělá pěna a ta se má sebrat. Když jí nějaký prase nesebere, zavaří se ten šedivej bordel do vývaru. A protože se pěna sbírá, dává se do vývaru celý koření, až potom co seberu pěnu. Jinak bych si to koření sebral i s tou pěnou…“
„To je mazaný!“
„Ne tak, jako ty.“
„A proč ti ta bílkovina vlastně vadí? Tuhle jsi říkal, že bílkoviny jsou důležitý!“
„Když potřebuješ bílkoviny, dej si steak. Ale když vývar používáš na aspik, omáčky nebo ho podáváš jako bujón, nemůže vypadat jako voda z nádobí. Proto tam taky nedávám mletý koření a když už, tak na konec vývar přecedím přes hustý cedník a ubrousek.“
„Má tak hezkou barvu.“
„Dřív se přidával do vývaru třeba šafrán, ale na to nejsme dost bohatí a slavní. Takže nám musí stačit, když hovězí žebra – tzv. harfy, upeču s kořenovou zeleninou a půlenou cibulí se slupkou dozlatova v troubě a do vývaru přidám půlku rajčete. Udělá to moc hezkou, zlatohnědou barvu. Ale vývar se musí vařit pomalinku a dloooouuuuho….Taky přidávám nové koření, muškátový květ, celý černý pepř a malý stroužek česneku. Česnek s hovězím prostě ladí…Tak už prosímtě nandej, ty lidi pořád čekají na svou blbou polívku!!“
„Jdu na to!“
„Marto?“
„Ano šéfíku?“
„Přines sem špejli prosímtě.“
„Tady je“
„Teď si na ní stoupni a druhou si dej na hlavu.“
„Takhle?“
„Přesně tak, Martičko…krev a kroupy…“
„Co to znamená?“
„Znamená to, že jsi jelito Marto!!“
„Co jsem zase udělala?“
„Nabrala jsi polívku shora a všechno to mastný, co pustily morkový kosti, jsi nalila tomu nešťastníkovi do talíře! A navíc studenýho!! Říkal jsem ti, že máš talíře vždycky nahřívat!“
„Achjo :-(„
Čoveče Rachade, ty umíš nejen v kuchyni ale i na blogu. Martička prostě nemá chybu. Opět jsem se od srdce zasmál a po ránu přišel dík tvému článku k dobré náladě. Díky a jen dál piš, než si tě podá myš… :)
Rachade, nečetla jsem zábavnější instruktáž na téma, jak nepo…. hovězí vývar :o)))
Marty nemají konkurenci. ((-:
Člověk se zasměje, dobře pobaví a navíc ještě poučí. Rachad je prostě multitalent.
To tedy ano! V tom dnešním pošmourném a hektickém dni jsem se na chviličku zastavila a pobavila se!!
Rachade díky, piš dál!!! Fakt by to stálo za vydání takové malé, roztomilé knížečky. (-;
Helli: recept na skořicovo-kardamomové placičky pošlu mailem, nestíhám, měla jsem děsný fofr. Takže to napravím, hezky večer odpovím na mail a recept přidám. (-;
a ruku na srdce, kdo se v Martě nepoznává…občas…já se přiznávám veřejně.
Hm šéfe bílek znám, ale mleté koření do vývaru strák taky (-:. Já už nebudu, čestně!
Bezva se to čte!
Marta je super! Rachade, jen tak dál :-)!
Marta je hödná holka, jen občas vypíná hlavu a svou pozornost upírá jiným směrem. Na druhou stranu, jde o nekvalifikovanou sílu. Smutné je, když potkáte stvoření v rondonu s výučním listem a je na tom ještě hůř než Marta…
rachade, děkuju za seriál o Martě. Když přijdou špatné chvíle v kuchyni (nepochybně přijdou), tak se mi vždycky vybaví „Marta“. Těším se na pokračování.