Po tom, co nám bylo zapovězeno vařit v řecké pizzerii ((-:) bulharská jídla, byť tzv. na péro ( anobrž pro personál ), uchýlila se bulharská sekce k malé lsti a začala mi podsouvat recepty na jídla která se připravují jak v Bulharsku, tak v Řecku, takže budou legální a nebude s nimi žádný problém. Jedním z nich jsou plneni čuški – neboli plněné papriky, v Řecku gimista pipera. První důležitá věc byla, informovat o tom na vyšších místech a nechat si plán schválit a posvětit jako zcela řecký. Dalším krokem bylo opatřit si dostatečně velké a měkké papriky, hodné zhostit se úkolu nechat se naplnit. Potom je tu rýže, která nemůže být jen tak ledajaká. Jde o řeckou rýži k nerozeznání podobné naší obyčejné usmolené rýži. Na přípravu plněných paprik pro 6 osob jsem si nachystal
Olej slunečnicový
olej olivový
máslo
2 větší cibule
půl kila dlouhozrnné rýže
lžíci sladké mleté papriky
2 plechovky loupaných rajčat
3 stroužky česneku
lžíci čubrice (pssssst! ;-))
asi 1/4 kg boloňského ragů z přípravy
hrst sekané zelené petrželky
a na plnění velká a měkká rajčata a červené papriky a zbytek zelených paprik
Červené papriky jsou na to vhodnější (nejsou tak trpké po tepelné úpravě), ale rozhodně jsem se měl vyhnout kapiím se silnou slupkou a tvrdším rajčatům. V místních supermarketech jsou právě pro tento účel oddělovány procházející měkké a svraštělé papriky a rajčata a jak mi Řekové říkali, plnění si vymysleli pro to aby tuhle zeleninu nemuseli dávat prasatům nebo kompostovat. Co by ne. Fajn finta.
Na slunečnicovém oleji a troše másla jsem si osmažil nasekanou cibuli s česnekem a vmíchal rýži. Míchal jsem, solil, pepřil a čubricoval, paprikoval a míchal, přidal rozdrcená loupaná rajčata která jsem ovšem napřed ochutil solí, pepřem a trochou cukru a potom rýži zalil vývarem tak vysoko, aby hladina vývaru dosahovala po klouby prstů, v případě že bych byl takový magor a pokládal na horkou rýži dlaň. Přikryl jsem to všechno pokličkou a šel psát něco na souk. Na mírném plameni pod pokličkou, za cca 18 minut byla rýže hotová a já do ní už jen vmíchal boloňské ragů a sekanou petrželku.
Z papriky jsem vyndal jaderníky ale nechal jsem čepice a z rajčat taky. Potom mi bylo řečeno, že Řekové plní rajčata z opačné ( tedy jakoby té hezčí ) strany. Mě se to takhle ale líbilo a navíc jsem to takhle dělal když jsem měl rajčata z keřů a nechával jsem jim hezké čepice se zelenou bambulí. Takže už asi ze zvyku.
Napěchoval jsem rýži dochucenou ještě trochou soli a pepře do papriky a rajčat a vrazil je do trouby jen lehce pokropené olivovým olejem. Při cca 180 stupních, (asi, nemá to teploměr sakra) jsem je pekl tak dlouho dokud se mi nelíbily. Prostě byly hezky dozlatova, úžasně voněly, ale ještě držely pohromadě.
Podávalo se Řekům aj Bulharům, s fetou, česnekovým jogurtem a bílým chlebem.
Kaovjan umí mít z jídla takovou radost že bych mu hned odpustil všechny jeho legrácky. Byla to zase taková krásná chvilka, podobně jako nad džuvečem a banicou. Prostě malý svátek. Jen o poznání smutnější. Stůl byl prostřený a všechno to vonělo čubricou a pečenými paprikami, když v tu chvíli zazněla z kompu stará bulharská píseň „Iovano Iovanke„. Podíval jsem se na Majko Petja a její černé oči se najednou leskly slzami a vypadaly najednou ještě tmavší než jindy. Nemusel jsem se ptát co se děje. Cítil jsem se úplně stejně, jen jsem k tomu nepotřeboval svíčkovou s knedlíkem. „Nostalgia…“ řekl Kaovjan a pokýval hlavou, „M´ka za v kště“. ( Stesk, stýská se jí po domově). Bylo mi úplně stejně. Najednou jsem si uvědomil, že jsem už tři roky neviděl Adélku jak jde první den do školy, neviděl jsem doma dozrávat jablka a obilí…vždycky jsem se vrátil až začátkem zimy. A to mám podzim nejvíc nejradši. Janka je někde na konci světa a já tady. A bylo mi taky nějak …smutno sakra. Rychle jsem si opláchnul obličej studenou vodou aby nebylo vidět jak se mi začínají lesknout oči a dal jsem si hlt rakije. Sakra dobrá rakija!! :-) Umí spláchnout stesk. Aspoň na chvíli.
Zdravím Vás do Řecka!
My, kteří rádi čteme váš Souk, jsme vlastně moc vděčni za tu Vaši ostrovní na.ranost! Tolik nových příspěvků! Vidíte, vše špatné k něčemu dobré. Mějte se, pokud to alespoň trochu jde, dobře!
rachade, jaký mají tví kolegové názor na š
šarenu sol? Omlouvám se, „enter“ to odeslal.Co jsem taky čekala.
3: Názor? Oni nemají názor. Prostě jí používají. To je prostě čubrica.:-)
Ahoj, zas pěkný zápisek do blogu, moc ráda od Tebe cokoliv čtu a jen jako obvykle – nemám čas odepisovat, ale určitě si podle Tebe uvařím, každá inspirace se hodí a teď přes léto skoro nejíme a nemám fantazii.
BTW. Odkud jsou ti Tví Bulhaři? Jestli z jihu, dej si na ně (jazykově) pozor. Můj muž takhle před časem taky dělal v Bulharsku. Poprvé jel s tlumočníkem, pak jen se slovníkem a pak už se jen spolehl na kolegy; naučil se, myslím, celkem plynně. Až pak jel do jiné části Bulharska a zrovna s těma čuškama-piperkama byl docela problém, na jihu to znamená něco jiného než na severu; bylo to asi něco v tom smyslu, jako když by se cizinec učil mluvit česky na Ostravsku, u nás v Brně nebo v Praze… Ale i tak, moc rád na to vzpomíná. Pohyboval se v oblasti Rila-Pirin-Sandanski.
Jo a P.S. od manželových bulharských let čubricu miluju; saturejku si teď ve velkém množství pěstuju na balkóně. A jen vzpomínám na „file Elena“, co mi tenkrát vozil – byla to sušená panenka, obalená právě v čubrici. Šarenu sol bohužel neznám.
To se má s tou čubricou tak. Čubricu všichni znají a používají snad na všechno. A šarena soĺ je míchaná směs – převážně z čubrici, ale se solí, pepřem atd, podle chuti. Šarena prý znamená něco jako pestrá, barevná nebo míchaná.
Tyhle zápisky z Řecka se mi moc líbí, je to čím dál tím lepší. Rachad se začíná vypracovávat i jako spisovatel. :-)
Čubrica nemá chybu, začala jsem ji doma používat právě po návštěvě Bulharska.
Vašim textom by svedčila kniha :-) nerozmýšľate o tom? bolo by fajn mať všetky tie krásne príbehy s jedlom, o jedle, pri jedle niekde na poličke a listovať a čítať a robiť si chute :-) nesmierne pútavé, občas štipľavé a krásne čítanie!