Žít na venkově má svoje výhody. Obzvlášť když máte problémy s postní dietou, nestihli jste si koupit chleba a na dvoře se válí kopec žhavýho popela z ranního úklidu zimního nepořádku. Oprášil jsem tedy saharskou zkušenost. Na Sahaře nerostou právě bukové lesy. Když si chcete rozdělat oheň a to v takové míře abyste si upekli chleba v popelu musíte vyrazit na džebel a sesbírat hromadu suchého chrastí, keříků a trávy která tam místy roste. Potom vyhrabete ďolík v písku nebo prostě na džebelu v závětří rozděláte velký oheň a necháte to všechno shořet. To mě nenapadlo dneska když jsem pálil zbytky růžových keřů a bezového klestí. Ale napadlo mě to když ta velká hromada popela ještě večer žhnula a sálala. Takový popel uděláte běžným dřevem jen sotva. Zajuchal jsem, protože s postupujícím půstem už začínám být lehce vyhladovělý a tady v té zemi navzdory všem okolnostem prostě strkají maso, mléko nebo vejce asi do všeho.
Nedávno jsem se dozvěděl že tomu co dělám se vlastně říká experimentální archeologie – totiž že oprašuji staré a autentické techniky přípravy jídla v různých kulturách. A já mám soukromou teorii že takhle nějak připravovali nekvašený chléb staří Izraelité když se chystali opustit Egypt. Jen ho nenechali odpočívat. Nebyl ČAS!! Takže tuhle techniku pečení nekvašeného chleba si zopakujeme 6.4. v Unhošti na rekonstrukci původního sederu, včetně poražení jehňete. Doufám že alespoň někdo z vás dorazí.
A teď zpátky k chlebu. Do lavoru jsem nasypal cca půl kila hladké mouky, špetku soli a trochu zaataru. Z láhve jsem dolil něco vody a přidal pár lžic olivového oleje. Těsto se vypracovává poměrně dlouho, žádné kypřidlo se v originále nepřidává. Až když byla koule těsta hladká a lesklá a lavor hezky čistý (abych ho nemusel mýt, to je jasný) nechal jsem těsto cca hodinku odpočinout.
Mouku jsem přidával postupně od středu tak abych měl hustotu těsta stále pod kontrolou. Dělám to tak vždycky když neměřím a nevážím.
Z koule těsta jsem prostým způsobem udělal asi čtyři až pět centimetrů vysokou placku a jal se chystat popelnou pícku. Je důležité nachystat chlebu postýlku pěkně vystlanou vrstvou popela který chleba ochrání před spálením. Já při prohrabování narazil na pár rozpálených cihel. Takže je jasný co bude dál.
Oprášené cihly jsem uložil do relativní roviny a plácnul na ně placku. A už je i jasné kde se vzalo slovo placka. Na placku jsem nahrnul popel a na popel navršil žhavé uhlíky. Odpočítávání na třicet minut.
Po třiceti minutách je chleba vpodstatě hotov ale chybí mu pěkná kůrka, takže ho pootočím na cihlách a znovu nahrnu popel a potom uhlíky a přidávám dalších patnáct minut.
Po časovém znamení odmetám popel čistým smetáčkem a chleba nesu do baráku. Dneska je k večeři chleba se zaatarem a olivovým olejem a na zapití půl flašky koly. To je slabý arabský průměr… Dobrou chuť a dobrou noc!
…kuchtění je příměs tvé krve v žilách viď…moc pěkný a zajímavý…a chuť chleba je jaká…doufám, že ne jak zkameněliny, když jsi mluvil o té archeologii :-p
Culie: chutná trochu jako pečenej knedlík, absence kvásku je znát, ale trpasličí chleba to není :-) A s tou krví – každej máme něco že?
Gimly: no s tou sterilitou…viděl jsem kuchyně které bych za širák nevyměnil. Dá se tak vařit, je to jen o zvyk.
Úžasné fotky Michale. Tenhle způsob vaření má svoje kouuzlo. Odklon od sterilní kuchyně je hezkým povyražením, i když si nedokážu představit, že bych dokázal třeba jen měsíc vařit pouze na ohni.
Pěknej! Moje poslední pečení v podobných podmínkách nedopadlo dobře – dvě navrchu úplně zuhelnatělé (hezky vykvašené) bochníky. A nejsmutnější je, že tou spáleninou byl cítít i na pohled nepoškozený zbytek chleba. Chybí mi pouštní výcvik;)
Spíš jen lopatka popela :-) Samotné uhlí žhne docela hodně, toho bych se bál. Jednou jsem takhle nachystal kremaci několika krůtím stehnům. Na oheň jsem naposled přiložil asi v jednu a pekl jsem v devět večer. Chce to správný čas, jako všechno :-)
Parádnickej půst!!!
…a dělají se nějaké rituální tance kolem popela, aby byl chléb co nejlepší? :-D
Culie prosímtě, tak to je ale zásadně, zásadně špatně, všeobecně vžitá pověra. Prosímtě žádná mystika, žádný kouzlení. Nerejpat, netančit, nezpívat, do ničeho nemlátit, nezaříkávat. Jen to nechej hezky upéct, nezapomeň zadělávat svěcenou vodou, růženec na krku taky nic nezkazí a než ho vytáhneš z popela nezapomeň malou modlitbičku, případně nějakou tu mantru… :-D
Na kopec: no už aby to bylo za mnou…chlebová dieta mi nesvědčí.
…hmmm to je nuda :-( a nějaký temperamentní kulinářsky vymazlený kus žvance se na ohni připravuje tak, že potřebuje trochu temperamentu kolem, aby byl jak se patří? …
Culie, pojďme se dohodnout tak že ty si budeš kolem ohně dělat co budeš chtít, hlavně nechytni a nic nespal :-D