Na trhu Mahane Yehuda bych mohl strávit celý týden. Ale já měl právě jen jeden týden. Od rána do večera, můžete koukat, očichávat, nakupovat, obdivovat a když večer trhovci zavřou svoje stánky, otevřou se v opuštěných uličkách Mahane Yehuda bary a kavárny, uličky zaplní v tento zimní čas teplomety, židličky a stolky a vy si můžete sednout s přáteli a dát si pivo. Doporučuji Gold Star nebo Makabi, jsou nám asi nejvíc povědomá, když budete chtít experimentovat, máte samozřejmě spoustu příležitostí, nicméně nejsem právě pivař, takže zatímco ostatní hodlovali nasládlým mokům rozličných příchutí, já cucal svůj arak a bylo mi fajn. Zatímco u masa a zeleniny rozhodně máte z čeho vybírat a konkurence je veliká, pokud jde o kávu doporučuji vřele, navštívit obchůdek na ulici Yaffa, která vede kolem trhu, vedle pekárny. Objednáte si jedno pikolo a je to. V obchůdku obsluhuje sympatická mladá dáma, prodává koření a vaří kávu. V obchodě můžete koupit i některé druhy obilnin a luštěnin a také tzv. izraelský kuskus „ptitim“.
Po ulici Yaffa dojdete pěšky za pár minut až k Yaffa Gate, Jaffské bráně vedoucí do srdce Starého města – centra Jeruzaléma.
Staré město je podle relígií rozděleno na část křesťanskou, židovskou a muslimskou. Osobně jsem asi nejvíc času strávil v muslimské části města. Cítil jsem se tam dobře a to co mě obklopovalo mi bylo více než povědomé.

pekárna
Od Jaffské brány vstupujete do židovské části města. Všude kolem se nachází ješivy, knihovny a rozličné studovny. V přízemích se nachází obchůdky se suvenýry, starožitnostmi i tretkami náboženského charakteru. Právě tady můžete nakoupit mezuzy, menory, chanukije a tality.

u Jaffské brány
„Jsi strašně nápadnej“
„Jak nápadnej? Oblík jsem se tak aby nikdo nepoznal kdo a odkud jsem.“
„No právě!“
„Ale zatímco jsi byl na záchodě, pozdravili mě už čtyři Palestinci.“
Ulička kterou přicházíte vás jakoby sama dovede až ke kontrolnímu stanovišti, kde musíte ukázat svačinu, vyndat z kapsy telefon a drobné na telefon a teprve potom vás hlídka pustí k Západní zdi Chrámu, nazývané Zeď nářků. Přiznávám bez obalu, že na takových místech se cítím nepatřičně, ale jistě bylo zajímavé tohle místo navštívit a pobýt tam.

Lina
Když projdete kolem Západní zdi, můžete se opět spokojeně vnořit do spleti uliček Starého Města. Na mém seznamu byla návštěva restaurace Lina, kde se vyrábí údajně jeden z nejlepších hummusů v Jeruzalémě. Nevím jestli nejlepší, rozhodně jeden z nejlépe sevírovaných. Izrael je poměrně drahé místo, pokud jde o jídlo, navzdory tomu nevidím velký rozdíl v tom, když se chcete najíst v kterémkoliv historickém centru, kteréhokoliv turisticky atraktivního místa. Z tohoto úhlu pohledu je Lina levná restaurace! Za základní hummus zaplatíte 18 šekelů což je něco málo přes sto korun, naprostou samozřejmostí je teplý chobz, který si místní restaurace pečou buď samy, nebo si je nechávají nosit přes ulici z okolních pekáren.

Hummus v restauraci Lina
Hummus jak se patří. Sametově hladký, přiměřeně slaný, s jemným tónem citrónu, téměř neznatelnou chutí česneku a oříškovou chutí tahiny. Uprostřed hummusu trůnila „omáčka“ z téměř rozvařené cizrny s čerstvě nasekanou petrželkou, trochou tahiny, citrónovou šťávou a hezky opraženými piniemi. To co nejvíc vévodilo celému hummusu byl silný a voňavý olivový olej, který všechno spojoval.
Při každém servisu vám přistane na stole nakrájená čerstvá zelenina, miska cibule a kabís mašchkal – tuřín nakládaný s červenou řepou, takže pěkně růžový, slané okurky a mrkev.

nakládaná zelenina
Další varianty nabízejí hummus bi lahm (s mletým dušeným jehněčím), hummus bi snupr (s piniemi)a Lina není skvělá jen v hummusu, pokud na něj právě nemáte chuť, můžete si vybrat z nabídky zeleninových i masových jídel. Asi tak tři až čtyři. Tak jak to má být.
Prohlídku města rád přenechám vám samotným. Doporučuji druhý den zmuchlat mapu a vydat se do Starého města jen tak. Mám za to, že zabloudit v uličkách Starého města, je nejlepší způsob jak ho poznat zblízka. Vaši cestu nediktuje mapa, ale náhoda.

Al Wad
Touhle dobou, už jsem byl v Jeruzalémě sám. Dýchal jsem ho plnými doušky, vstřebával celým svým já, potuloval se celé dny po ulicích a uchýlil jsem se ke svému oblíbenému způsobu jak co nejvíce protáhnout čas, když se mi odněkud nechce. Přišel jsem na to na Sahaře.
Prostě neděláte nic. A Čas, který se jindy vleče zoufale, v takovém případě mírně a poklidně protéká kolem vás jako řeka mazutu, lepí se na vás, leskne se a není na něm ani pěna ani bublinka. Jakoby se skoro zastavil. A já si přitom někdy vesele, někdy smutně a někdy hodně zamyšleně brouzdal starými ulicemi Jeruzaléma po lesklých a kluzkých kamenech, které toho pamatovali tolik, až se z toho hlava zatočí.

Falafel
Dalším zastavením byla restaurace Abu Shukri na ulici Al Wad. Pro sebe bych si to přeložil „Jako doma“ Pro arabskou restauraci typicky laskavý a hbitě pohostinný personál a naprosto klasická nabídka. To nejhorší co se může gastronautovi stát je, když je tam kde chtěl vždycky být a krucinálfagot NEMÁ HLAD!! Dal jsem si hummus a falafel a měl jsem co dělat abych to dojedl. Bylo mi fakt dobře.

Lafa a pita
Mimochodem, jestli si chcete opravdu užít Staré město, ulice Al Wad je na to ta pravá. Tady to je esence Jeruzaléma. Obchůdky s nakládanou zeleninou, čerstvou lafou, všemi součástmi jehněte s výjimkou kožichu, kořením, ovocem a zeleninou. Na rozích a nárožích sedají drúzské a palestinské stařenky a prodávají všeliký plevel, od petržele, máty až po čerstvý zaatar…

Al Wad
Samozřejmostí jsou pekárny a prodej pečiva téměř na každém kroku. Obvyklou svačinkou je tzv. jeruzalémský bejgl se zaatarem. A další ozdobou ulic jsou stánky s ovocnou šťávou. Ochutnal jsem tamarindovou, a granátovou a musím říct, že kelímek naplněný čerstvě vymačkanou šťávou z ovoce vás přesytí a překyselí až hanba.

Bakery
Čím déle o Jeruzalémě píšu, tím větší pocit marnosti mám. Protože už tam nejsem, protože se obávám, že nedokážu popsat pořádně ani to co jsem tam viděl a ochutnal, natož to co jsem tam, ve stínu datlových palem na třídě Sultan Sulejman pociťoval. Chuť stát se jednou z nich a zůstat tam na tom místě navždy.

Sultan Sulejman street



Myslím, že pocit marnosti není vůbec na místě. Krásně napsaný článek, sálá z něj atmosféra místa, které znám jen z vyprávění a díky tomuto zastavení si je zase umím lépe představit. Díky :-)