Jak je pro mne příznačné, od května jsem opět udělal několik přemetů, ale prozměnu jsem přistál na nohou a ne na hlavě jak se mi podařilo vloni. Pustil jsem tak trochu otěže a od května jsem hodil za hlavu spřádání byznys plánů a rozhodl se, že ať už to skončí jakkoliv, je na čase si to trochu užít. Můj diář se začal utěšeně plnit. Od května jsem pomáhal s prezentací parní trouby pro firmu Miele. To byla moc hezká práce. Proč? Protože to za prvé obnášelo sbalit si věci a v určený den vyrazit někam kde jsem ještě nebyl a vařit tam pro potenciální i stálé zákazníky firmy Miele co uznám za vhodné(pokud to bude v páře) a protože takových věcí opravdu pár znám, vařili jsme společně lososa s bramborovými gnocchi a jindy zase kávový nákyp v páře, boeuf a la ficelle a jen tak zeleninu, na teppanu jsme chystali lívanečky s mačkanými jahodami a zakysanou smetanou, paštiku, sněhové noky nuvolette , na páře pomalu vařenou vepřovou panenku se zeleninou, crema Catalana…no byly to čtyři štace a bylo to tak hezký, že jsme se dohodli že to zopakujeme i v Praze a na podzim zase. Ta pára fakt funguje!! :-o
Další tvůrčí zastávka byla na Brumlovce v nově otevřené vinotéce Vino vino vino. Hezký nápad, skvělé provedení, výborné místo a fajn lidé. Vino vino vino má ambice být něčím víc než jen dobrým kvelbem s vínem a tak to dopadlo tak, že jsem tam napřed nějakou dobu jezdil s kyblíky hummusu a grilované zeleniny a teď už se tam prodávají obědy, tapas a saláty, k tomu vám someliér nabídne skvělé víno a nakonec se vám odtamtud ani nechce. Jsem moc rád že jsem mohl být při vzniku takového krásného projektu.
Celou tu dobu jsem si ještě pěkně griloval na Horní palubě restaurace Podolka a šéfkuchař Honza Dlabal na mě byl tak hodný, že mi dovolil vařit a grilovat po svém a taky mi povolil výjimku a já směl po Horní palubě běhat v ruské tělňašce, ve které mi bylo dobře a když fičelo od Vltavy tak hlavně teplo!! Tam jsem začal péct na grilu domácí lafa (lavaš, tabún) tedy z placatých chlebů ten nejplacatější a plnit ho dle svojí libosti a přání zákazníků hummusem, mutabalem, grilovanou zeleninou, nebo krůtí šawarmou. Horní paluba byla super a já bych rád touto cestou poděkoval za podanou ruku a možnost pracovat a vydělat si v restauraci Podolka než jsem se dostal z nejhoršího. Ale to už červen klepal na dveře a já se musel nachystat na další úlet a to úlet do Hradce Králové na festival Open PlantAge.
Jeden by si řekl co bude sakra kuchař dělat na takovém festivalu? To jsem si taky říkal když mi Emilka alias Jasanka Kajmanová oznámila že jsme přihlášeni abychom v parku v Hradci Králové před obecenstvem rozkrývali tajemství pečení chleba…bez trouby…jen tak na trávě…hmmm.
A tak jsem měl nějaký čas na trénink pečení chleba ve všem možném a ten zbylý jsem trávil hledáním ideální nádoby na tanůr, procházením železářství a vymýšlením jestli na pečení chleba budou lepší hřebenáče, okapová roura, nebo sprchový kout vystlaný šamotovými deskami…Vyhrál sprcháč kvůli ceně a mobilitě. Bylo nachystáno několik kilogramů chlebového kvásku, nakoupena mouka, sbalena celá kuchyň protože bylo jasné že u nezůstane jen u chleba.
Taky jsme přichystali asi patnáct kilo hummusu, velký kotel bramboračky a potom už jsme jen stáli v parku a pekli a pekli, tabún, chalu, klasický kváskový chleba i celkem nepodařeného borodina a nejvíc se to asi líbilo dětem :-)
A kalendář zase otočil pár listů a já jel do Brna do Franze na Jídlo zblízka. Kdo chtěl, ten si našel a myslím že na to jak je Brno v létě pusté, měla akce celkem slušný ohlas. A Franz se taky za tu dobu hezky rozjel!
Od května do července jsem také pilně jezdil do Českého Ráje vařit veselky. Jmenovitě do Ondříkovic . Já prostě miluju veselky!!
A byl červenec a já frčel na sever. Tam někde za Frýdlantem je totiž statek, kam jezdím tuze rád. Chytilovi hospodaří v Jizerkách ke kterým mám vřelý i sentimentální vztah (k Jizerkám – k Chytilovic jen vřelý :-D) a kromě toho že produkují naprosto skvělé telecí, hovězí a jehněčí tak se taky vrhli na českou husu a když tam dorazím a je dobrá záminka, dáme za uši nějaké zvěřině. A když se to zrovna nesejde, tak si prostě uděláme něco jiného: třeba krásný řecký večírek, kdy víno i ouzo teče proudem, z ohně voní kleftiko, na ohni se peče pita a v troubě baklava. Halt není sedlák jako sedlák!!
A protože to ještě zdaleka není všechno do čeho jsem strkal prsty a snad každá z těch věcí by si zasloužila samostatný příspěvek, o dalším napíšu zase až bude chvilka. Teď už snad nějaká chvilka bude.
