Záměrně píšu toto slovo tak jak se u nás vyslovuje. V Severní Africe pro něj existuje několik přepisů, kterým se ale přisuzují různé významy – buď tangia, tajine, tagine a další výrazy v arabštině. Tangia bývá označována nádoba ne nepodobná většímu džbánku – někteří kuchtíci se přou o spojitost slov tangia, tandoor, tannúr – tannúr je však pícka podobného tvaru ( velký džbán ) se žhavým uhlím, používaná k pečení šiš kebab, kefte a chlebových placek, zatímco tangia se používá na pomalu dušené pokrmy.
Fotografie z kuchařky Casa Moro
Zajímavé je, že v různých zemích se pod stejným slovem skrývají i různé významy. Oficiální a oblíbená verze je, že slovo tažín je výrazem pro speciální hrnec, nebo chcete-li keramickou misku s kónickou pokličkou.
Většinou se turistům na souku nabízí glazované kousky s hezkou malbou, ty jsou však vhodné spíše jako dekorace, či na pouhé servírování tažínu. Od tohoto hrnce byl jen krůček k pojmenování pokrmů v něm připravovaných. A tak se slovo tažín uchytilo i pro pestrou škálu pomalu dušených jídel v jednom hrnci, které se způsobem přípravy od původního tažínu trochu vzdálily. Ale jistě to není škoda. Vznikla tak celá řada úžasně variabilních a chuťově barevných jídel.
Nenechme se však rozbít mnohostí pojmů. Pro pomalu dušená jídla se používají téměř shodně všechny tyto výrazy ( s výjimkou Tuniska, ale o tom až příště ) a o to nám jde především. Pro ilustraci vkládám video s přepychovou arabštinou, kde je patrné jak jednoduše krásná je příprava tohoto pokrmu. Dělám to stejně, jen se s tím méně mažu, protože se nikdo nekouká. ((-:
http://www.dailymotion.com/video/x420ix_koe-tangia-15122006-1_family
K přípravě tažínu, přezdívaného také vojenský hrnec ( hned pochopíte proč ) , se váže krásná historie. Podle Kadira, mého marockého nejvíc nejlepšího kamaráda, se původní tažíny připravovaly tak, že když se přestalo topit v lázních ( podobných tureckým lázním, nebo sauně ) zůstalo ohniště plné žhavého popela. Do tohoto popela se vkládal tažín naplněný po způsobu pejska a kočičky pečících dort, tedy samé dobré věci. Tento se vyzvedával z popela jako pták fénix dlouho, dlouho poté a po zdvižení pokličky nastávalo zdvihání obočí a krčení nosů, protože ingredience v hrnci se vlivem dlouho působícího, řekl bych “ něžného“ žáru proměnily v něco jedinečného. Pojem vojenský hrnec vzniknul pro primitivní, ale velmi účinný způsob přípravy, blízký srdcím všech osamělých mužů ( jako já (-: ), tedy naházet vše do jednoho hrnce, potom se jít dívat na televizi, nebo si schrupnout, případně vybojovat nějakou tu bitvu o vezdejší pecen chleba, a potom se hypnotizován úžasnou vůní vrátit k plotně a výsledek „snažení“ zhltnout za hlasitého mlaskání pokud možno s chlebem ((-:
Příprava tažínu má úžasně blízko k původní přípravě guláše. Venku, na ohni, pomalu a dloooouuhoooo…
Další odvozené varianty tažínu laborující se smažením čehosi, opékáním onoho a složitého obíhání magické nádoby ( nemyslím záchod ), nedej Bože ještě s přípravou kuskusu ve mě vzbuzují odpor, i když výsledek je jistě úžasný. Ale jak by řekla Vimaana – “ kouzlo je pryč „. Navíc, použití tažínu v souladu s tradicí vylučuje tradiční přípravu kuskusu – logicky.
Dnes se uchýlím k prosté úpravě á la tažín – á la proto, že nepoužiji originální tažín a kopec popela, ale prachsprostý litináč, přikrytý alobalem. Dále jehněčí kotletky ( není mi to ani trochu trapné ), česnek, harissu, koření ras al hanút, plechovku loupaných rajčat, jednu cibuli a pytlík mraženého hrášku – můj mražený favorit. Nakrájenou cibuli, nasekané kotletky a nadrcený česnek s kořením a rozmačkanými loupanými rajčaty vrazím do litináče jistě třikrát staršího než já a jdu se oddávat dolce fare niente, neboli jak říkáme mi lingvisté, jdu se flákat.
Ba ne. Ještě jsem zjistil, že nemám doma ani kousek chleba. Recept vám asi neřeknu, protože si nemůžu vzpomenout jak jsem ho dělal. Jen vím, že v něm byl tymián a celé stroužky česneku. A taky olivový olej. Asi něco jako focaccia. Ale stejně se mi trochu zdrcnul, takže vám to ani nemusí být líto…(-:
Ten se dělal v remosce. Byl jsem dost hladový a taky netrpělivý, takže místo abych si ještě nechal zredukovat a patřičně zesílit omáčku, která je královskou korunou tažínu, vrhnul jsem se na něj jen co to bylo možné. Úplně nakonec jsem vrazil do omáčky hrášek. Kdyby se dusil déle, legračně by se scrvknul, asi jako já po koupání v ledové vodě jezera Inari ve Finsku a navíc by úplně ztratil barvu…asi jako já po koupání v ledové vodě jezera Inari ve Finsku.(-:
Takhle zůstal krásně zelený ( teplo ničí zelené barvivo jako káva ranní depresi ) a plný chuti. Vzhledem k tomu, že byl mražený, stačila chvilka v horké omáčce a byl měkkoučký a sladký jako broskvička. UÁÁÁÁÁ, MÁM HLAD!!!
Nalámal jsem chleba a pustil se do svého litinového tažínu až kosti z jehňat lítaly vzduchem.
Varianty: kdekoliv na webu, ale třeba kachna s granátovou melasou a datlemi, jehněčí se švestkami a mandlemi, kuře s fava boby, na „minutku“ merguezy s paprikami a rajčaty a další a další….
Poučení :
-na přípravu tažínu nepotřebujete tažín
– je fuk jestli se to jmenuje crockpot, slowcook, stewpot, eintopf, tajine, tangia nebo guláš, hlavně že je to dobrý
– můžete tam dát skoro cokoliv, ale maso s kostí tomu dá šmak!!
– neobjednávejte si v Tunisku tažín – dostanete omeletu á la frittata
– jestli nechcete špinit víc hrnců, nechte kuskus kuskusem.
– jestli chcete dělat tradiční tažín, neničte si ten hezký glazovaný co jste si přivezli z dovolené a sežeňte si „obyč“ neglazovaný džbánek, květináč nebo něco, co vám nebude líto hodit do ohně.
– na Souku budou v srpnu prázdniny…asi ( mám moc práce ), tak mi nenadávejte, když tu dlouho nebude nic nového. Ale klidně sem piště co vás napadne. Na Souku není nic OT. A já si rád pokecám…
Téměř všechny fotografie k tomuto příspěvku jsou ukradené, nebo stažené za zvláštních okolností. Při stahování nebylo zraněno žádné zvíře. Při přípravě tažínu zařvalo jedno jehně.
Čím dál lepší, čím dál vtipnější!
Úplně nejradši mám obrat:nejvíc nejlepší kamarád!
Není tu někdo fanda Foresta Gumpa? (-;
1 ano prosím ((-:
ahoj,
tagine ma velmi potesil, nieco som sa ho navaril v marockom Fez Cafe, kde som pracoval. Jednak na neho bolo treba vzdy nacistit asi 100 kilo zeleniny a jednak sa varil aj cely den.
Davali sme do neho tieto suroviny: mini baklazany, sladke zemiaky, zelene lusky, cukinu, petrzlen, mrkvu, zltu maslovu tekvicu no a samozrejme to zaliali hutnym vyvarom. Vsetky zeleniny sa varili po paroch, podla tvrdosti. Mrkva isla s petrzlenom, cukina s tekvicoou, atd, ak by sa to cele varilo spolu, tak je jedno este tvrde a druhe uz na blato. Takymto sposobom sme aj v restike s beznou pecou pripravili tagine taky, ze kazda zelenina bola tak akurat fajnova. K tomu bolo vacsinou kura s harrisou, pripadne nejaka jahnacia kotleta.
ach jaj, mal by som zasa niekedy doma spravit…
Tak na tohle já celou dobu čekám :) Tohle miluju, něco dobrého dát do pekáče: maso na kusy, zelenina na kusy, koření a podlití. Zavřít, dát do trouby na mírno a jet ven. PO návratu se na talíři ocitne něco krásného. Prostě jeden z důvodů, proč mě má můj muž rád. Díky Rachade, je to krásný článek. A keramickej tažín si strašně přeju…
1:nejvíc nejlepší kamarád = my bestest friend
Hezký článek.
Pokrmů s názvem podle hrnce je na světě víc. Napadá mě francouzký Tian (placatá plněná „omeleta“), indické Korai nebo Balti, španělská Paella.
Anglický Pancake?
:-)
Už se moc těším, až se na podzim sebereme s pár dobrými lidmi a založíme si někde čtyři – pět rozličných druhů tažínů a postupně jak se budou dodělávat tak je budeme jeden po druhém ochutnávat…Miluju kurzy vaření!!((-:
moc krásné, čtivé, poučné povídání. Už se moc těším na ten podzim… ;-)
5. My best friend ale normálně překládají prostě jako můj nejlepší kamarád(přítel). Tohle spojení nejvíc nejlepší kamarád, navíc v povedeném dabingu a ústy V. Dlouhého zní kouzelně. Byť preferuji originální znění s titulky. Ale dost OT tématiky.
Podzimní kurz vařeí s rozličnými druhy tažínu? Už šetřím do prasátka! Joj! (-:
8: To není O.T. proč jste pořád tak plaší? Kde vás tak vyděsili? Já bych tuhle “ dětskou “ formulaci do angličtiny nedokázal přeložit a v angličtině jsem ještě Forresta neviděl, ale myslím, že je to takové logicky absurdní spojení, jako moje milované české několika… zápory typu: Nikdy jsem nikde, nic takového neviděl ((-:
8:My best friend ale normálně překládají prostě jako můj nejlepší kamarád(přítel).
Já ale napsal „bestEST“, gramaticky nekorektní, ale zejména dětmi používané super-stupňování.
A když už to není OT, tak přidám ruské stupňování přdavného jmena teplý (mohlo by se v kuchyních hodit):
Ťoplij
Očeň ťoplij
Maxim Gorkij
10: Termín O.T. má na souku až hanlivý význam. S výjimkou sexuálních zkušeností turistek z Egypta a Tuniska a světonázorů islámských fundamentalistů.
Po vzoru estonských rybářů bych si dovolil, ještě vystupňovat a přitvrdit na samij očeň ťoplij Maxim Gorkij – v dřeváckém překladu nejvíc nejteplejší Maxim Gorkij…nebo maximálně horký?
Přidám k lepšímu že v bratislavské slovenčině se běžně říká ja som neni v Bratislave. V překladu: nejsem v Bratislavě. Nedalo mi abych se nepodělil…(-:
9. -11. dobrá, dobrá, budu s klidem tlachat o čemkoliv.
jednorožec: to bestest jsem přehlédla, má chyba.
Říkala jsem si, že jste asi neviděl Foresta Gumpa v českém znění. Ono to zaujme hned. Je to přesně ono – jak říkáte, dětské gramaticky nekorektní stupňování. Jdu si to pustit v angličtině a ještě tam hodím angl. titulky, abych si ujasnila, jak je to v originále. (-:
ad stupňování: ghííííí!
Ja som neni či neni som – není typické jen pro Bratislavu. Používají to i v okoli Liptova a já nevím kde ještě. Soudím dle našeho slovenského příbuzenstva. A kamarád z Blavy to pro změnu až tak moc nepoužívá. No čo už s tým? (-;
Hm, tak v originále Forest říká: my best good friend. Takže tak. (-;
12. Je to sranda, nedávno jsme rozebírali původ slova kefa – kefka, a já se smál, že ani nevědí kde má tohle slovo původ. Uzemnili mně, když se na oplátku zeptali na původ slova kartáč ((-:
Ale zahřálo mě, že Češi nejsou jediní, kdo se nechal inspirovat latinou u názvů měsíců.
Tažín je skvělý, bestest friend ještě lepší a mražený hrášek úplně nejlepší(: Syn ho doluje z mrazáku místo zmrzliny vždycky. Původy slov normální jenom přiměřeně magořící člověk v hlavě nenosí. Neznám původ kefy, kartáče, ani brushe (česky skloňovaná anglická slova jsou mor, ale co už), dokonce ani bruschetty… abychom se oklikou přes jazyk zase vrátili k jídlu, že ano?(;
Kdo by tušil, že český „kartáč“ a anglický „card“ a „carding“ mají společný původ – u bodláku!
(Musel jsem si to vyhledat.)
16: Hahááá!!Jsme světoví!(-:
Nemyslel jsem to jako podporu „světopupkismu“!
A až po odeslání mě napadlo i kulinární spojení = co má kartáč a artyčok společného?
18: Oba se zapomněli ráno ráno oholit? Bratislavané ze střední nižší třídy si spojují artyčoky s olivami. Ja zajímavé, jak některé věci považujeme za úplně samozřejmé, když jsme s nimi v kontaktu téměř každý den…Potom nás takové nedopatření samozřejmě pobaví.
Jednorožče, chci vaše vyhledávací schopnosti! Já našla card, první doložený výskyt 1401, z latinského charta = list papíru, nebo řeckého khartes = vrstva papyru, případně
card, česat vlnu, 1393, původně z protoindoevropského kořene kars- = seškrabovat.
Můj zdroj je etymonline.com, kde jsou vaše, ať se poučím? Takovéhle nástroje se mi moooc hodí.
Hele co jsem náhodou objevila:
http://www.ikea.com/cz/cs/catalog/products/60087707
20 Vladko, až nyní 25.srpna čtu váš dotaz – mezitím jsem totálně zapomněl, jak a kde jsem hledal. Ale obvykle jdu po dvou stezkách: papírový Collins ED a online gůgl. Takže žádná magie, sorry!