Jak laskaví čtenáři pochopili, nebudou se na tomto blogu setkávat s kulinářskými limuzínami. Je pravděpodobně určen pro nižší střední třídu – tedy obyčejné gastronauty, kteří s chutí válčí s přílivem nových receptů a přitom vyškrabují ze dna peněženky pár korun na nějakou večeři. I tento recept je určený spíše pro skromnější domácnost.
Solženicinovy knížky a pobyt na Ekocentru, (kde byl po ruce jen pytel hrachu a nějaká ta cibule) mě naučili vyšetřit s málem a pokud možno nevyhazovat jídlo. Právě Solženicin mi připomněl prastarou praxi sušení chleba. Tuto zkušenost jsem znovuobjevil v poušti jižního Tuniska, kde mimo hotel seženete pravidelně jen rajčata a brambory.
Jakmile mi doma zbyde nějaký ten krajíc, nebo větší kus chleba a topinky už mi lezou krkem, dříve než se ho chytne plíseň, chytnu se já nože a nakrájím ten Boží dar na kostky a usuším na velkém tácu. Sušeného chleba už se plíseň netkne a já si čas od času zvýším energetickou hodnotu polévky nebo salátu sušeným chlebem. Protože je obvykle tvrdý jako kámen, je lépe nechat ho v polévce, nebo v salátu trochu „nacucat“ aby se lépe kousal. Stejně dobře, ba lépe si můžeme chleba pojistit vysušením v troubě. Při sušení si k chlebu můžete přidat nějakou tu bylinku, posolit ho a opepřit a tu již pokládáte základ k dobrému salátu z chleba – panzanella, v arabské verzi fattúš. Když jsem poprvé viděl v Aromi, kterak Ital podává bezostyšně lidem jídlo chudých – chlebový salát panzanella, nevěřil jsem svým očím. Ale byl vynikající. Kouzlo, které proměnilo pár kousků starého chleba v plnohodnotnou přílohu se jmenuje pelati, trochu bílého vinného octa a kvalitní olivový olej. Stačí rozmačkané pelati (loupaná rajčata) z plechovky, lžíce dobrého oleje, sůl a pepř a máte základní verzi. Potom už je na vás jestli si salát dochutíte čerstvě nasekanou bazalkou, koriandrem, mátou nebo petrželkou, nebo místo loupaných rajčat použijete čerstvé (jako to dělám já) , či přidáte nakrájenou papriku, olivy nebo salátovou okurku, jestli si do salátu přidáte škvarečky italské slaniny(nebo české) nebo tuňáka z plechovky (jako já). Získáte tak překvapivě dobrou a rychlou přílohu k rybě, nebo v podání se sýrem, či vařeným vejcem lehkou večeři.
Doporučuji jen: v případě že použijete sušený chléb,nechejte ho chvíli odpočinout a vstřebat „atmosféru“salátu, aby se s ním dobře sladil a hlavně se dal kousat (-: , v případě že použijete opečené krutony z čerstvého chleba, rohlíků, bagety nebo arabského chleba, smíchejte chleba se salátem těsně před podáváním protože se chleba v salátu během chvilky rozmočí. Verze na obrázku je moje včerejší večeře: papriky, rajčata, cibule, dobrý olivový olej a tuňák z plechovky. Do toho sušený chléb a navrch vejce naměkko. Měl jsem hlad a tak jsem nevzpomněl na černé olivy s peckou a ovčí fetu které mám v lednici a které by jistě chlebovému salátu neudělaly ostudu…)-: Někdy to zkuste – stojí to za to.
Panzanella může být úžasná, mám ale pořád pocit, že tento salát je v Čechách nedoceněný a má punc tzv. krmení pro labutě. Bohužel i přímo v Itálii je jeho kvalita velice kolísavá, a tak si ho mám málokdy odvahu objednat. Nám doma nejvíc chutná kombinace chléb, rajčata, pečené papriky, ančovičky, černé olivy, zálivka z vinného octa a olivového oleje, dochuceno na poslední chvíli lístky bazalky. Díky za další pěkné povídání.
Panzanella/fatoush (a jejich vzdálený příbuzný Salade niçoise) patří na našem letním stole mezi stálice a finance s tím mají pramálo společného — s kvalitními surovinami je prostě senzační. Přídavek vejce na měkko je geniálně jednoduchý nápad a právě teď, kdy se mnou cloumá hlad (je před obědem), mi celá ta kombinace připadá lepší než kaviár. ;o)
Tohle začlením do repertoáru!
Zatím u nás šel tvrdý bílý chléb buď psům, kterým moc chutná a nebo z něho v mixéru děláme strouhanku. Tu pak uchováváme v patentních sklenicích, na vysypávání pomaštěných forem a na zahušťování. Také je fajn při zapékání strouhankou říznout sýrový posyp.
Moji rodiče jednou obdrželi od někoho recept a střádali chlebové kůrky na nějaké domácí víno. Já jim na ně chodil! (Na ty sladce chutnající kůrky – a později i na ta domácí vína, dělaná ze všeho možného.) (-:
Tohle je opravdu salát s atmosférou vzpomínek :-)) Díky za recept! Přidávám slané ančovičky a pikantní kapary. Ingredience si člověk volí dle chuti a nálady. V chlebovém salátu se všechno kamarádsky snáší :-) Zase o důvod víc, proč starý tvrdý chléb nepatří do koše :-)
Prosté a geniální, jako obvykle(: Hned včera jsem využila cizích nápadů.
Jednorožče, jaké bylo chlebové víno? Recept náhodou nemáte, že? Já už bych si troufla i na něco jiného než vyzkoušené a prověřené domácí rýžové a chlebové zní zajímavě.
vladko, recept nemám a rodičů se už zeptat nemohu.
Není něco na netu?
Osobně jsem měl (kdysi dávno) největší úspěch s pampeliškovým vínem – teď je právě sezóna!
Tohle je lahůdka. Zkoušela jsem něco jako „fattúš“ a bylo to hrozně dobré. Cizrna a rajčata (také čerstvá) a přidávaly se na čtverečky nakrájené chlebové placky, před tím trochu opražené. Také v tom salátu byly kousky citrónu. Nikdy by mne nenapadlo, že to může být tak zvláštní a výborné. S normálním chlebem to určitě také vyzkouším.
P.
:-)
6: na netu je leccos(: ale spousta různých verzí, tak mě zajímalo, jestli nemáte nějakou osvědčenou. Pampeliškové je rozhodně výborný nápad, na chatě jich bude spousta, tak si jdu plánovat výlet(: Díky za inspiraci. Teď už jsem od původního tématu tak daleko, že bych se měla začít stydět.
7: Na fattúš je lepší bílý chléb,bageta, arabský chleba nebo i rohlíky, tohle je italská verze z chleba trochu víc podobného našemu. Ale rozhodně to stojí za pokus. I do Caesar salátu, nebo jiných se přidávají krutony, ale panzanella na chlebu vyloženě stojí. Do fattúš můžou být dobré i ředkvičky, nebo jiný křupavá zeleninka, ale je dobré myslet na to, čím ten chleba zvlhčíme(-:
8: Stud stranou – klíďo si povídejte – jste na souku!Tady je pass jen politika, náboženství a sex s arabskými animátory ((-:
Fattúš je můj oblíbený salát v libanonském bistru na Smíchově.Nesmírně osvěžující v horkých letních dnech. Jediná věc, která je (alespoň pro mě) nezvyklá je dávat do salátu rajčata z konzervy. Nicméně vyzkouším a třeba svůj názor změním…
11: Loupaná rajčata jsou absolutně perfektní součást nejen italské kuchyně. Sama o sobě jsou tak dobrá, že jsou skvělým základem omáček k těstovinám, salsy, gazpacho a dalších a dalších věcí. Určitě si je oblíbíš.
11. Právě, že je používám pouze k tepelné úpravě a přidat do salátu je pro mě nové…
Loupaná rajčata z konservy: Tvrdí se (a já tomu věřím), že v určitou roční dobu je DALEKO lepší použít konservovaná rajčata – byla sklízená v tip-top kondici koncem léta – než tvrdé „čerstvé“ plody, kdovíjak pěstované, utržené ještě zelené a tudíž skoro bez chuti.
Akorát bacha na používání mixéru při dělání omáček – rozšmelcovaná semínka rajčat mohou dát hořkou chuť. Lépe na to vařečkou, dřevěnou kvrdlačkou a nebo holýma rukama!
13:Nejvíc nejlepší je klasická „pasírka“, cedník s klikou který rajčata protlačí a semínka zůstanou stranou, ale tady není snadno k mání. Dělám s ním bramborovou kaši a pasíruju omáčky. jinak, když se mi nechce umývat nádobí, mačkám loupaná rajčata rukou (-:
Ahá, pasírka. Zde mě pomáháte objevit kořeny mého zájmu o vaření. Pasírku měla moje máti mezi svojí kuchyňskou výbavou – já si se všemi těmi věcmi velmi rád hrál. Vidím to jako dnes, ty různé formičky na pracny, formy na bábovky, „srnčí hřbet“, vše s příslušnou patinou mnohonásobného použití. I když zrovna tu pasírku jsem v akci nějak často neviděl.
Sám ji nevlastním, jen cedníky a síta. A na rajčata rukou, naturally!
Zrovna jsem na fattúš vzpomínala u Cuketků,pod reportáží ze semináře a ono to jede i tady!!!(-:
Rajčata z konzervy také ňahňám nejraději rukou, je to příjemný pocit. Jednoržec pravdu dí, v jisté roční době jsou rajčata z konzervy vážně lepší, než „čerstvá“ podtržená, skleníková, bezkrevná rajčata. Letos jsem krom marockých „vajíček“ a třešňových keříčkových ještě čerstvá nekoupila…
Pivli, „bezkrevná“ bude na souku patřit asi do kategorie pochvalných adjektiv, ale pasuje!
Panzanellu dělávám v létě, většinou z bílého chleba, i když jinak mám raději tmavý. Ale na tohle je lepší bílý. Chleba osmahnu na sucho a pak ho pocákám suchým bílým vínem s trochou vody, aby navlhnul. Oliv. olej a dál, co dům dal, rajčata, snažím se o čerstvá. Holohlavá, čili pelati z plechovky :)), bych si nechala opravdu do tepelné úpravy na zimu, když jsou k dostání jen „bezkrevná“.:) Okurka, olivy a další mokrosti se postarají o zvlhčení chleba „akorát“, protože salát nechám v lednici vychladit a proležet. Octem dochutím až nakonec. V horkém létě skvělý oběd.
Pasírky na kliku mám dvě, obě koupené celkem nedávno, takže žádné dědictví po babičce a obě jsou pěkně zabalené a uložené ve špajzu. :) Nějak si vystačím s obyčejným cedníkem a vařečkou. Mám větší přehled, co jsem to tam všechno propasírovala….:))
Jednorožec…nojo, vlastně! Ale halal rajčata snad být nemusí, ne? Co na to p. Rachad?
BTW: navštívili jsem v Cambridge jeden halal fast food a moc jsme si pochutnali. Na Mill Road je jeden orientální obchůdek a restaurace vedle druhé. A to curry v Golden curry! Mana nebeská!Na téhle ulici nakoupíte a ochutnáte nač si vzpomenete! moc ráda tam tudy chodím – je to shortcut do centra.
19: Překvapilo mě, že většina Italů používá rajčata z plechu mnohem častěji než čerstvá. Dělají i celkem dobrá halal i košer, ale my si vystačíme s průměrem – no ne?V Praze, když jste odkázáni na supermarkety, je kvalita rajčat silně kolísavá. Plechovka je jistota a když jste pracovně vytížení klíďo na vás ve špajzu počká ((-: Potom když jdu nakupovat, tak si rajčátko pěkně očichám, protože vůně napoví – u jahod, jablek i rajčat.
Očuchávám i mandarinky, dá se poznat, které mají jadérka a které nikoliv! Na 100%