Marto prosímtě – tak ten bešamel,jo?

„A odkud to teda máš?“

„Dělal to tady posledně ten Ital, co nás měl učit vařit.“

„A co dělal?“

„No prostě dal vařit mlíko, nasypal do něj sůl, vegetu, muškátovej oříšek, v mikrovlnce rozpustil máslo…“

„Cože?!“

„No…normálně…a smíchal  to rozpuštěný máslo s moukou, vrazil to do toho vařícího mlíka a stáhnul z plotny. Potom řek – va bene – a šel na cigáro.“

„Tak to kdyby udělal před mým italským šéfem, šel by asi rovnou na nádraží! A to se řekne rodilej kuchař…“

„Mě se to líbilo. Bylo to takový rychlý.“

„Jestli to chceš ještě rychlejší, kup si bešák v prášku. Dělá se zhruba stejně,ale vegeta už je v tom, takže se nemusíš obtěžovat.“

„Vy si ze mě zase děláte srandu! Jen si vzpoměňte jak to bylo posledně. Víte co lidí se mě zastalo?!“

“ Protože tě nemají doma ty klouzku.“

„Hmmm :-( ,tak jak mám dělat ten bešák?“

“ Připravíš si kastrol, máslo, metlu, hladkou mouku, muškátovej oříšek, sůl a mlíko.“

„No to mě podržte! Dyk to je to samý co měl ten Taloš!“

„Jo, ale ty to budeš vařit jako kuchař a ne jako doktor Solamyl.“

„No tak schválně!“

„Rozpustíš si v kastrole se silným dnem máslo, ale tak aby se ti nespálilo. Takže stejně jako ti kuchaři v TV.“

„Myslíte toho fešáka co vždycky rozdá ostatním práci a sám jde rozpouštět máslo?“

„To nepodceňuj Marti. Takový rozpouštění másla, to může být práce hodná šéfkuchaře.“

„A dál?“

„Uděláš si světlou jíšku. To už znáš ne?“

„Myslíte jak zmírním plamen a pořád míchám, dokud to nezačne hezky vonět?“

„Přesně tak. Jíška maličko změní barvu na takovou krémovou a vytratí se vůně syrový mouky a to je ta chvilka.“

„Jako jít si dát kafe?“

„No to třeba taky, ale pokud na to spěcháš, tak v tu chvíli tam strouhneš muškátovej oříšek. V horký máslový jíšce se pěkně rozvoní, ale nesmíš ho tam zase trápit nějak dlouho, jinak by ti vyčpěl. Indové třeba restují koření na suchý pánvi,nebo na másle těsně před podáváním a jídlo s ním posypou když nesou na stůl. Úžasně to voní a chutná silněji.“

„A co to kafe?“

„Furt  s kafem! Děláš snad bešamel, ne? Jsi v kavárně nebo co?“

„Ale říkal jste, že kafe třeba taky…“

„To proto, že když si neděláš kafe na bešamel,ale do zásoby…“

„Hehehehe.“

„Co je zase?“

„Řek jste kafe…hihihihihi.“

„Mě z tebe trefí. No jo….No tak,když si děláš jíšku do zásoby, můžeš jí v takovou chvíli odstavit a nechat dojít někde u topení,nebo nad kamnama. Pěkně se proleží a ztratí moučnou chuť. Hezky se spojí. Potom jí můžeš mít v ledničce ve sklenici a jen po lžičkách si s ní ladit omáčky a polévky.“

„A kdy to vrazím do toho mlíka?“

„Nikam nic vrážet nebudeš!“

„Tak jak to mám teda udělat?!“

„Přidáš do jíšky studený mlíko.“

„Studený mlíko?!“

„Lepší studený. V horkým se ti jíška srazí do mastnejch chuchvalců a hrudek, který budeš muset rozbíjet metlou a nakonec ještě cedit. Ve studeným se začne jíška pomalu rozpouštět, jak se tak to mlíko ohřívá a ty to budeš pořád míchat tou metlou a dochucovat solí a míchat a míchat…“

„A jakou to má jako výhodu, kromě toho, že budu mít ruce jak Pepek námořník?“

„Nebuď drzá! Má tu tu výhodu, že celou dobu co přidáváš mlíko do jíšky , se ten bešamel prováří, a ne jako jako když vrazíš rendlík jíšky do hrnce s mlíkem a už to neumícháš a musíš to stáhnout abys to nespálila. Navíc si takhle určuješ a kontroluješ  jak hustej ten bešamel budeš mít. Jinou hustotu potřebuješ na lasagne, jinou na omáčku a jinou třeba na soufle.“

„Soufle se dělá z bešamelu?!“

„Milá moje, byly doby, kdy se tady z bešamelu dělala tatarka. A není to tak dlouho. Je to takovej kuchařskej sádrokarton.“

„Já z něj teda dělám jen koprovku.“

„Zkus jí z veloute, bude ti šmakovat líp.“

„Když já na tu francouzskou kuchyň nějak nejsem. Dělám jen takovou obyčejnou českou…“

„Veloute je totéž co bešamel ty trubičko francouzská! Jen místo mlíka použiješ vývar.Když tam vrazíš pro změnu žloutky a strouhaný sýr, máš omáčku na zapékání, takzvanou Mornay.“

„Aha! To dělám!Já myslela, že to je taky bešamel!“

„No jo. A je to tady zase.“

„?“

„Zase jsi myslela …“

„Hmmmm. :-((“

„Marto?“

„Co?“

„Skvělej bešák. Lepší než od Taloše.“

„Díky!“:-))