A v první řadě díky těm, kteří neztratili víru v mou soudnost a rozvahu. Proč jsem uveřejnil příspěvek, ve kterém jsem dal Martě co proto, až z ní peří lítalo? Proč jsem popichoval v komentářích a diskutoval o blablabla tématech, která jsou mi ve skutečnosti šumák? Důvodem byl takový malý průzkum. Možná si někteří z vás všimli, že po zveřejnění peprného příspěvku na téma „rádobykritici“ a „popichovači“ vyskočila sledovanost souku z průměrných 300 denně na úžasných 468. Komentáře přibývaly jako houby po dešti a myslím, že kdybych tomu ještě trochu pomohl, udržel bych takový stav ještě tak dva až tři dny, možná déle.
Co z toho pro mě vyplývá? No, že asi psaním o jídle zbůhdarma plýtvám časem! Tedy pokud mi jde o návštěvnost. Ale mě nejde o návštěvnost. Takže vás můžu uklidnit. Souk bude i nadále klidné místo, kde budu podle svých možností zveřejňovat své recepty, povzdechy a historky, které zažívám s mou milou Martou. Je také na čase se omluvit. Omlouvám se Martě, na kterou jsem byl hrubý ( ale ona už mě znbá a ví že to je všechno jinak) a taky Chilli Julce, která jako jediná má tolik zdravé pokory, že hledala svůj obraz v pokřivené a nadsazené kritice kritiků, ačkoliv den předtím si se mnou domlouvala, ža narozdíl od jiných fundovaných Všeználků, si to půjde do té malé a umaštěné kuchyně zkusit. A dělá dobře. Jasně že nebude vařit jako profík. Ale koukne se profíkům na zoubek. Zjistí, kde jsou jejich slabiny a v čem lidem lžou. Co se dá dělat lépe a co se prostě jen očurává. Překvapila jsi mě Julinko! Právě ty, která si každou informaci ověřuješ, než se pustíš do psaní hlava nehlava. Ty která ukazuješ směr a píšeš o nových a zajímavých věcech. Ty, která umíš pochválit, stejně tak jako ukázat prstem na chybu nebo levárnu.
Někteří z vás už pochopili, že poslední Marta nebyla o lidech jako je Cuketka, Julka a jiní nemnozí, kteří na vlastní náklady objevují oceán Kulinarie a varují před piráty v mělkých vodách, stejně jako umí upozornit na ostrůvky hojnosti. Studují, vzdělávají se, seznamují se s novými trendy, zajímavými lidmi a podporují menší projekty, tak jako třeba pan Cuketka podporoval mé punkové semináře.
Řeč byla o grafomanech, kteří v převlečení za foodwritery píší tučné titulky slibující senzaci, umí vydupat konflikt ze země a odměnou je jim stoupající návštěvnost, především díky nudícím se lidem, kteří si rádi poštěbetají nad tématem, kde si každý může kopnout, rána pod pás není zakázaná, plivati je povoleno a hlavně nikdo nemusí dokazovat, že o tom o čem mluví něco opravdu ví. Wiki je pohotově po ruce i s některými svými bludy…
Díky za DolceVitu a její úžasné recepty. Vím, že tam je vždycky najdu. Je na ně spolehnutí jako na kuchařku mojí babičky. Její styl je stejně šik jako Šárka sama a vím, že neřekne o nikom křivého slova, protože to prostě nedělá. Díky za Mánka a jeho skvělou rybárnu. Je jednoduchá a dobrá jako panacotta. Proč by ji měl zdobit plátkem karamboly, kerá se nedá žrát i když vypadá zajímavě? Proč a pro koho? Díky za všechny opravdové foodwritery, kteří vaří, fotí a zveřejňují, tu lépe a tu skromněji svá veledíla, učí se od sebe navzájem, scházejí se a užívají si pohodu a sounáležitost. Vyměňují si recepty, nešetří dobrou radou a dokážou si bez žárlivosti i půjčit téma, nebo přímo recept. Mezi foodwritery je mi dobře. (díky za to slovo Skleničko):-)
A ti ostatní, co dokážou napsat třístránkový elaborát, aniž by řekli něco podstatného, nebo někomu opravdu poradili, nebo pomohli? No vlastně…co je mi po nich. Byl to jen takový pokus. A docela vyšel, ne? :-D
A teď ještě odpověď na vaše komentáře:
12: Věřte mi, že bych o tom nemluvil, kdyby se mi nedostalo otravné přednášky, co všechno by měl správný kuchař umět a znát. Ovšem od člověka s vysokoškolským vzděláním, který i přes mou nabídku do kuchaně mezi „ostré hochy“ nezavítal. Někteří z nich mají problém nejen s „i“ a „y“, ale třeba i s převodem jednotek, což může mít v kuchyni leckdy zajímavé následky :-D Ale můžete mi věřit, že kdyby na tom byli se vzděláním lépe, už by v té kuchyni nestáli – romantika, neromantika.
13: Ano souhlasím. Pokud je foddkritik novinář – dobrý novinář, potom je všechno jak má být. Bohužel i trendy v novinařině se patrně mění a trh káže – chceme konflikt – chceme senzaci. Ostrá kritika a peprná kritika se patrně čte lépe než objektivní a konstruktivní hodnocení.Já však neměl na mysli novináře, jako spíš jejich amatérské fanoušky, kteří si myslí, že na psaní kritiky toho vlastně není potřeba tak mnoho…A hlavně že píšou, ne? Internet toho snese spoustu.
14: Ano :-))
15: Záleží na tom z jakých knih, kdo je napsal a co se v nich píše. Pokud mi přijde do restaurace někdo, kdo právě dočetl Anthony Bourdaina a má pocit, že ví tím pádem o vaření a kuchařích úplně všechno, může být překvapen. Nejde o to, přečíst si knihu – jde o to zjistit, jak je to doopravdy, ověřovat si informace, dobře si vybírat zdroje a podrobovat pochybnému zkoumání i nejsympatičtější výroky Gordona Ramsayho, nebo jiných veličin. Protože jedna věc je šoubyznys a druhá věc je nudná praxe.
16: Nevím jakému oboru se věnujete, ale intuitivnímu chápání se může dařit snad v proutkařině, ale nikoliv v oboru kde se stravují lidé. Neumím si představit, jak bych bez znalostí a zkušeností získaných a ověřených praxí mohl dělat jídlo třeba pro dvaapůl tisíce lidí. Kdybych řekl hyginečce z ministerstva vnitra že jsem se řídil intuicí, asi bych jako kuchař skončil. Spousta nevzdělaných kuchařů se však spoléhá a odvolává na kuchařské autority, řídí se normami a zákony ( i když neradi)a odvolávají se na své vzdělanější a zodpovědnější kolegy. Jestli vám připadám pesimistický, potom možná proto, že jste neviděl to co já. Já se považuji za optimistu, protože navzdory tomu co jsem viděl a zažil, se vaření ještě pořád věnuji. :-) Kritikům navrhuji ať to dělají dál. Kdo jen plácá si brzy naběhne sám. Myslím a doufám že stoupá i náročnost a fundovanost čtenářské obce a časem poznají, kdo z nich jen dělá hlupáka a kdo je skutečný profesionál. Jediný důvod proč jim to ještě stále prochází je ten, že neznám žádného kuchaře vyjma mě, který by studoval foodblogy, a lámal si hlavu co o nich kdo kde řekl. Prostě na to nemají čas. Musí vařit. Novinařina a kritika – to je mediální svět.
17: To taky nebylo o tobě. Klíďo si povídej dál – děláš to dobře :-) Marta dělá v kuchyni a na rozdíl od romantických představ většiny lidí o kuchyňském personálu to dělá jen proto že je za to placená. Takže druhý den přijde do práce a bude pokračovat jakoby se nechumelilo. Ona vaření nemiluje. Je to jen její práce. A v kuchyni se dají zažít i mnohem horší proslovy a nejen to. To mi můžes věřit. Nejhorší je, že po Martách to steče jako voda po kachně…
18: Jasan. Jedna věc je, když někdo hodnotí restauraci z hlediska konzumenta, ( spotřebitelský test, třeba jako na mobilní telefony) tj. obsluha dobrá, horší špatná – pomalá nebo rychlá, jídlo studený, dobrý , špatný, chutnalo mi, stálo za starou bačkoru…Ale jak se začne pouštět dál, do pole přípravy a technologie, ocitá se v kuchařském ranku a tu by od něj bylo celkem slušné, pokud by diskutoval o věcech o kterých něco ví, a nejen o čem si přečetl ve Fysiologii chuti. Nebo ne?
19: Hmm. Já vás tedy taky neznám, ale z vašeho psaní mám dojem, že mě vůbec neznáte :-D Na psaní moc času nemám, ale kvůli lidem jako vy si ho rád najdu. Třeba zase ve čtvrtek až doklopýtám z práce. Mnoho zdaru i vám!
Takových míst na štěbetání je opravdu hodně. Idnes může být tou nejzářivější ukázkou, tam ani článek a komentáře nemusí mít (a většinou ani nemají) stejné téma. Nicméně tématické weby a blogy tuto neřest většinou nemají.
Přeji co nejméně takových a co nejvíce těch virtuálních pohodových setkání.
Jejda, teď jsem si to přečetla (nechtělo se mi to zobrazovat), mezitím jsem se vyjádřila pod článkem o Martě.(-;
Trefně napsáno, teď jen zbývá, aby se ti, kterých se to opravdu týká chytli za nos!
Plýtvej prosím dál svým časem – psaním o jídle!
Ještě, že vás máme – Rachade, Šárko,Julie, Cuketko…Je radost vaše weby navštěvovat.
(-;
BTW:Ale návštěvnost Ti stejně klidně budu zvyšovat
Myslím, že mám dost pokory a sebereflexe na to, abych se vůbec nazývala foodblogerem. Ale i ten, kdo to dělá amatérsky a ve svém volném čase a na veřejných doménách má podle mě právo napsat svůj názor na věc. Tohle zase vadí mně, že když se člověk někde zastaví pod článkem s komentářem a nezeptá se ihned naprosto profesionálně a fundovaně, tak je okamžitě uzemněn. Vadí mi mnohdy ta přílišná dokonalost, nikdo nesmí udělat chybu a když jí udělá, tak to okamžitě z mnoha stran schytá.
Nevím, jaký je rozdíl mezi foodkritikem a foodwriterem. Řekla bych, že foodkritik dostává za své články a recenze zaplaceno a foodwriter to dělá jako svého koníčka.
Každého potěší návštěvnost stránek, proto na nich máme počitadla :) ale jak platí všude jinde, kvalita by měla vítězit nad kvalitou.
oprava: …poslední článek o Martě
Já na souk nejraději chodím nakupovat dobré jídla, reportáže, poznatky, nebo rady…Tím spíš mě zarazil poslední text, nejvíc tedy ta obecná argumentace..Myslím, že teď už je to všechno jasnější a že kdybychom spolu seděli takto diskutujíc v kroužku a ne virtuálně po síti, bylo by jasno hned :)
Pěkný pokus, jen co je pravda :o) Taky jsem ti odkazem zvyšoval návštěvnost, protože to téma je zatraceně zajímavé (a kupa jídlo/víno/poživatinopsavců se v tom poznala…)
Za kliky neděkuj, já děkuju za každý nový článek! Přechozí článek mě přinejmenším donutil se trochu zamyslet…kvalita by měla opravdu vítězit na kvantitou – méně je někdy opravdu více.
Rachade, děkuji za odpověď (12):-) I já sem stejně jako většina diskutujících chodím na skvělé recepty, dobré rady nebo aspoň pro inspiraci. Sice neklikám moc často:-), ale vždycky se těším na další povídání.
Víte, asi mám štěstí, ale nevím, o jakých „foodwriterech“ a „foodkriticích“ píšete? Předpokládám, že Macka a jeho výtřelky neberete vážně. Tak tedy, kdo jiný? Pseoudoodborníci v „foodčasopisech“, kterých se teď vyrojilo jako hud po dešti?
Poraďte, nebo alespoň něco naznačte..:-)
Za prvé, Váš blog je super, píšete pro mě velice přínosným stylem – pochopitelně a zajímavě, zaníceně a zkušeně, fundovaně, prosím jen tak dál.
Za druhé – Marta je skvělý nápad, jen… Trochu mi vadí, jak jste na ni hrubý… Možná jde o zbytečnou poznámku a možná je to jen na Vás, jak se k ní chováte, ale Vám by přece taky vadilo, kdyby se k Vám choval někdo takhle arogantně, i když má pravdu, ne?
10: To je od vás moc milé. :-) Nejste první kdo to říká a možná by bylo dobré, abych objasnil jak to vlastně funguje. Marty bývají polovzdělané ženy neurčitého věku,které jsou vychovávány v kódu,který je už i středoškolsky vzdělaným Čechům těžko pochopitelný. Tady nejde o hrubost v tom smyslu jak ji chápete, tím méně o aroganci. Jde spíš o slovník úderný a rázný, pro někoho třeba nepřijatelný, ale pro lidi z oboru víc než srozumitelný a spíše drsně mazlivý. Běžně se v žargonu objevují slova, kterých vás šetřím a která už dávno ztratila svůj hanlivý význam a staly se z nich výrazy označující a popisující naprosto nevinné a běžné předměty a akty. Např velmi populární výraz mrdat,mrdka,vymrdat a mrdnout,označuje všechno od různých ingrediencí,omáček a masových i zeleninových směsí, přes míchání, přidávání, ochucování, přelévání, nandavání (zde i vykydat), sevírování a likvidaci odpadu. Stejně tak nejbližšího a nejdůvěrnějšího kolegu můžete v práci titulovat jako zmrda, hovado, piču,nebo čůráka aniž byste ho tím urazili. Dost záleží na tom, kdo a v jakém smyslu tyto výrazy použije. Věřte mi, že kterýkoliv idiot může riskovat inzultaci použitím ubohého „kámo“, zatímco můj nejbližší kolega mě může běžně titulovat jako mámomrda a dostane se mu jen shovívavého úsměvu. Marta je prostě káča, ale na druhou stranu jste jistě nemohl nepostřehnout, že k ní mám až otcovsky něžný vztah… Takto v kuchyni prostě chodí. A paradoxně čím lepší restaurace, tím zajímavější novotvary. A to buďte rádi, že nevidíte co všechno se v kuchyni děje,když pomineme jak se tam mluví.
Dík za objasnění, budu se snažit vnímat v kontextu prostředí, máte nepochybně pravdu – takhle se vlastně mluví celkem normálně… akorát když člověk u čaje před spaním pročítá novinky, nějak to nepobírá tak jak to bylo myšleno :)
Rachade,
jako amatersky (weekendovy) kuchar k Vam chodim pro napady a pro kucharske finty. Obdivuji Vasi znalost kuchyne od Iranu az po ja nevim kde to na zapadni strane konci. Mate blog, ktery se specializuje na urcity typ kuchyne.
Mate ctenare, kteri si sem zajdou pro info, protoze se tu neco dozvi. Drzte se toho a nechte fudrajtrs a fudkritiks Cuketkovi a podobnym. U Vas se vari a dobre, mate prakticke znalosti a to mnoho ctenaru oceni.
Mam podobny pocit jako „papricek“ – (Marta krava), nejak je to na me trochu silne. Beru vysvetleni ad 11., i kdyz si myslim, ze by se Marta dala psat i bez tech silnych vyrazu, knedlikova i polevkova stories byly vynikajici.
Mimochodem co takhle safran, dostal jsem ho od mych perskych pratel (pravy safran z Iranu) a nejak nemam odvahu ho pouzit, nebyla by tam nejaka esej o safranu. Co me uvadi do transu je, kdyz moji persane delaji ryzi, tak ji trochu prismahnou ke dnu panve nebo kastrolu a pak mi to prismahle nabizeji, ze je to to nejlepsi. Jeste jsem asi nedorostl do Iranske gourmet, stale mam tu ceskou hubu.
Napocitejte navstevnost, piste.
Ahoj, když jsem ten minulej článek četl, chvíli jsem si říkal, co to je, že to sem nějak nesedí. Ale dostal jsi mě, vzal jsem to vážně. Ale určitě jsem rád, že na okamžitou návštěvnost tolik nehledíš a hodláš pokračovat tak, jak jsi na Souk psal od začátku (ono by to imho ani s tou návštěvností nejspíš nebylo tak slavný – na nějakou dobu by ji takový články a diskuse zvedly, ale dlouhodobě? To už je jiná otázka).
13: Díky a poklonu a žádný strach.Souk rozhodně nebude napodobovat své „čtenější“ kolegy. Byl to opravdu jen takový úlet. Ale pro mě docela zábavný. Marta, tak jak byla psanán začátku je opravdu silně filtrovaná a tak tomu bude i nadále. Silnější výrazivo, které je v prostředí sklepních kuchyní tolik populární bylo součástí „dráždidla“. Ad tzv.přismahlá rýže, mrkněte sem,psal jsem otom ještě na Slovensku: http://www.souk.cz/?p=67
O šafránu toho bylo napsáno…snad bych jen řekl, že není třeba se ho bát,škoda když odpočívá na polici, např.v milánském risotto s morkem je okouzlující a já ho doslova miloval v pilafu ze slepice, se sušeným ovocem a ořechy.