Jak ojebat chleba

Jak splašená kobyla si pádí kupředu trochu vratkým, nicméně rychlým krokem trend chlebový. Tak jsem si říkal: „trh se nasytil, vlk nažral, jenže jak to že koza zůstala celá?“ Vzniklo několik nových, progresivních blogů o pečení, spousta nových teorií a hlubokých studií o kvašení, záparu, oparu, výmaru a rozmaru, a taky slova kterým úplně nerozumím a nevím jestli ten chleba vlastně nebyl špatně, a jestli jsem třeba někomu neublížil, nebo ho nějak nepoškodil, když jsem při pečení zapomněl na eeee…shaping.
Protože chleba byl a je moje vášeň, a to proč ho mám mimo jiné rád, je skutečnost, že tak, jak si ho mohla upéct kterákoliv stařenka, nebo na Kopci desetiletá dívenka, aniž by studovala rozličné zahraniční autority, nebo se musela učit význam slov jako je: zápara, hydratace, třístupňové vedení kvásku a další věci a taky spoustu a spoustu neznámých cizích jmen, které bych měl potřebovat jako oporu a autoritu, protože jinak můj chleba, šmalc, nebo cokoliv jiného neplatí a nepočítá se a sám takovou věc přeci nikdy nemůže nikdo dokázat. Blahoslavenní chudí duchem – teď mluvím o sobě, protože zlekáni vědeckým přístupem, najdou sobě cestu přirozenou, jak si porozumět se svým chlebem, tak jako se doma sblížíte se svým psem, nebo kočkou, i když nejste etolog, za čas víte, že když škrábou na dveře chtějí ven, a když mlátí prázdnou miskou o zem, asi mají hlad a taky časem zjistíte takovou věc, že když budete celý večer chlemtat vlažný čaj, budete chodit hodně čůrat.
To mi umožňuje dělat prasárny, protože fungujou a nedbat toho, co si o tom myslí nějaký cizí pán s židovským jménem, jako Einstein, Bíblbrox, nebo Ementhal. Jen se tím nemůžu chlubit, protože když někde řeknu svůj názor, jsem záhy přehlasován vědeckou autoritou a prohlášen obecním blbem, závislým na drogách a zmateným jak Maďar v kukuřici.
Nicméně bych se rád pochlubil svým několik let starým, osvědčeným přístupem, který si až po nějaké době našel místo v srdci i těch pekařů, kteří na to šli od lesa a propekli se k nahé pravdě během několika let, ignorujíc dokonale tipy a doporučení těch, kdo to před nimi už mnohokrát pokazili. Inu, každý máme vlastní cestu. Výsledek takové štrapáce, je například skutečně hezký článek, lidsky a srozumitelně napsaný, který z pečení nedělá vědu a zhruba shrnuje závěry, s kterými jsem ztotožněn.
Nicméně ani to nedokáže zabránit tomu, aby se i z tak prosté a jednoduché věci, jako je smíchání vody s moukou a vyčkání až to prostě zkvasí (a ono to zkvasí:mojí mamince takhle každou chvíli něco kvasí v ledničce)stalo celosvětové hnutí s vlastní asociací, regulemi , webovou stránkou a pravidelným měšíčníkem s fakt hezkými obrázky a povídáním o tom jak ta zkvašená mouka s vodou v kelímku od základu změnila život několika rodin, které už by se byli málem rozpadli, ale kvásek jménem Evelina, to zase tak nějak hezky stmelil, děti si s ním povídají, táta Evelině hraje každý večer na kytaru Stánky od Honzy Nedvěda a v létě se chystají všichni na dovolenou do Egypta, tak budeme doufat, že se Evelina neposere.
Takže: do láhve od koly(jiná nádoba nebyla volná) jsem nasypal mouku(zkvasí jakákoliv) kousek kůrky(téměř cokoliv může odstartovat kvašení, to je stará pravda všech kdo kvasí, pálí a potom to pijou, ale kůrka se k tomu hodí tak nějak tematicky a je to i praxe stařenek z Krkonoš, když se jim nechtělo čekat na kvasnou bábu – obchodnici s droždím), dobře ale fungují i rozinky, kousek droždí, možná i kočičí bobek by způsobil divoké kvašení, ale to bych potom nedoporučoval do pečení – má to chuť kočičiny.

kvásek

Mouku s vodou jsem smíchal před dvěma dny. Každý den jsem láhev protřepal a dal do ní lžičku mouky, něco jak když krmíte rybičky. Dneska jsem si řekl že si vystřelím chleba, ale protože mám něco s pravým zápěstím (doktor to přičítá příliš častému věnování se sebelásce), nic jsem nehnětl ani neválel.

mouka a sůl

Nasypal jsem do misky mouku a kvásek – jeden díl pšeničné hladké mouky, jeden díl celozrnné pšeničné mouky, která mi zbyla z čapátí a třetí díl byl kvásek. Do toho lžička soli, rychle prohodit a nevšímat si toho, dokud není čas.

těsto

zase těsto

Po čtyřech hodinách, strávených příjemně vařením tamarindu, kdy miska odpočívala pod igelitkou z Kauflandu na polici, jsem těsto vyklopil na stůl a roztáhl nežně do čtverce.

placka

Počkal jsem hodinku a těsto na třikrát přeložil.

ztraceno v překladu

Troubu jsem dal na plno, šišku těsta svalil na plech a počkal až bude mít barvu a vůni chleba. No a to je asi tak všechno.

chlééébááá

šišák v akci