…a zazvonil zvonec…

Zůstal mi tady ještě malý dluh. Jeden nedovyprávěný příběh. Napřed bych rád pozdravil pana Starého, který důkladně čte všechno, co se na Rozinkách zveřejňuje: Zdravíčko!! :-)
Možná by bylo na místě vysvětlit vám, proč to vlastně vyprávím. Moje důvody byly čistě zištné. Nechtěl jsem ve vás vzbuzovat lítost, ani se domáhat pomoci. Chtěl jsem jen dostat co mi patří. Nikdy jsem nic podobného nemusel udělat. Díky tomu že jsem se pohyboval v zázemí mnoha a mnoha podniků nejen v Praze, měl jsem přístup ke spoustě informací, ke kterým se nedostanou ani agenti Scuku :-D Považoval jsem za neprofesionální dávat tyhle informace kdekoliv k lepšímu. Ale za stejně neprofesionální považuji nedodržování dohody a ekonomickou popravu. Když jsem zveřejnil první povídání, přišla mi z Brna část peněz. U druhé části jsme dávali dohromady dlužnou částku a způsob jak ji dostat zpět.
A potom už se nestalo vůbec nic.
Když byla v prodlení moje první faktura, byl to signál který jsem neignoroval. Přijde mi samozřejmé, že když si dejme tomu nakoupíte v supermarketu plný košík jídla, nebo natankujete u benzínky plnou, tak potom nejdete k pokladně s úsměvem a vysvětlením že nezaplatíte, protože nemáte peníze. Ale přesně takového vysvětlení se mi dostalo první měsíc. Mít víc rozumu, sbalil bych se a jel domů. Ale přijeli za mnou do práce pan Starý a pan Göth a vysvětlovali mi, že došlo k nedopatření, které se už nestane. Pan Starý dokonce použil kouzelnou formulku: „Řekněte den a částku a bude to tam.“ A já prostě zůstal. Dál jsme spřádali plány, v kuchyni se snažili vychytat mouchy, začali za mnou chodit známí, plánovali jsme svatby a rauty. Byl jsem svědkem pokusu o nový ekonomický zázrak. Totiž – jak rozjet hospodu bez peněz. V podání pana Starého se to jeví jako nejlehčí věc na světě. Prostě do toho nedáte ze svého ani korunu. Peníze vám dá pivovar, dodavatelé dají na dluh a vy během měsíce otočíte peníze tak, že budete moci začít postupně splácet. Má to jedinou nevýhodu. Takových dobráků už není tolik jako dejme tomu před deseti lety. A pro mě osobně další nevýhodu. Netušil jsem, že jsem se stal také součástí systému „na dluh“. Měl jsem prostě žít v Brně, chodit do práce a čekat na svoje peníze až na dobu kdy to začne sypat. A mezitím jsme pilně spolupracovali. A já se o panu Starém dozvídal to, co mi potom jen potvrdilo několik lidí v Praze, kteří měli tu smůlu, že s ním spolupracovali. Protože on zas nebyl tak moc „Nikdo“, jak se zdálo. Jen se vyplatilo tak působit. Jedna z věcí, která by vás mohla zarazit je, že někdo tak zkušený, inteligentní a schopný, někdo kdo pracoval pro fakt bohatý boháče, jezdil po světě, byl v Rusku a v JAR, v Champagni je jako doma, pomáhal zakládat řetězce a taky sám podnikal, při všech svých schopnostech skončil v kavárně na Černých Polích. Někdo, kdo si tykal s Wesley Snipesem a obsluhoval Angelinu Jolie, kamarádil s miliardáři, najednou sedí v Brně a řeší krizi malé kavárny s šestičlenným personálem. Hmmmm.

Brno je hodně své. Co mě osobně nejvíc brzdilo v rozletu, byl fakt, že každý – myčkou nádobí počínaje a číšníkem konče – byl osobnost a vpodstatě celebrita, která si sama určovala jak a co bude dělat. Nebyl to tým. Byla to jen skupina osobností. Myčka nádobí konzultovala s obsluhou jestli jídlo které vydávám je v pořádku a může „na plac“. Uklízečka mi radila nejnovější trendy a vysvětlovala mi co bych měl a co bych neměl vařit. Každý tvrdě bránil svoje právo na názor. A to i na věci do kterých jim nic nebylo a za které nebyli zodpovědní. Bylo to k zbláznění. Když jste si dupli, riskovali jste, že se všichni urazí a vy tam druhý den budete stát sami. Stejně frustrující to muselo být i pro pana Starého, který se evidentně v systému vyznal a věděl, o kolik by se to dalo zlepšit a zefektivnit. Nemyslím, že to co se potom horempádem událo bylo osobní, nebo že by to byla nějaká zlomyslnost. Pan Starý uměl být vtipný, byl skvělý vypravěč a netekly mu nervy jako všem kolem. Jenže co je to platné, když mě už došly všechny peníze, dokonce jsem se zadlužil abych ještě v Brně posečkal na příchod lepších časů, ale on pro mě mou výplatu prostě neměl. Peníze jsou motivace. Když je mám a nemusím řešit takové starosti jako kde budu bydlet a čím zaplatím telefon, jsem schopný, ba dokonce i ochotný trávit v práci spoustu času, jezdit svým autem na nákupy (protože mám na naftu)a ráno vstávat tak abych byl v práci jako první. Jenže tady nebylo nic. Když už jsem se načekal dost a bylo 14.2., odvedl jsem poslední slíbenou práci, den sv.Terpentýna a šel si domů sbalit věci. Nebavilo mě poslouchat sliby dávané ze dne na den, že peníze budou, jednou hotově, podruhé převodem, potom zase do zítra a zítra do konce týdne… To byl konec.15.2. jsem neslavně opouštěl Brno bez peněz. Teď už mi přišlo k smíchu, když v kavárně seděl majitel pan Fait a něco se sesypalo, (jako naschvál právě při jeho návštěvě) šel jsem se pochopitelně omluvit. Říkal s trochu skeptickým výrazem: „No, to bude výplata…“ Nemohl v té době tušit, že jsem žádnou výplatu nedostal, že si v kuchyni myju sám nádobí, protože jedna z brněnských osobností která to měla dělat se den předtím opila a zkouřila tak že se vzbudila až odpoledne… Tohle všechno měl filtrovat pan Starý, který sice žádnou pravomoc neměl, ale na druhou stranu měl vlastně pravomoc největší. Zkrátka, sliby účty nezaplatíte, ani to auto ńejede na sliby. Dal jsem Eře hořké sbohem, protože i za tu chvíli jsme si na sebe celkem zvykly. Tedy myslím. Doufám. :-D

A potom už jsem jen koukal jak dostává výplatu kuchtík, uklízečka…pochopitelně pan Starý, který je placený nějakým zvláštním systémem, který je trochu v mlze ale je zřejmě součástí plánu, který se panu Faitovi musel líbit. Totiž, že jeho to nebude stát nic. Takhle účetnictví Ery i Kastelána zřejmě nebude nějakou dobu dávat smysl :-D Ale u toho já už naštěstí nebudu. Líto je mi projektu který vypadal tak slibně. Líto je mi lidí, kteří v tom pracují a jsou za to zodpovědní, protože s tím nemohou nic dělat. Líto je mi mně. Protože se naplnilo jedno temné proroctví z ledna, kdy mi všichni známí a přátelé radili ať zdrhám tak rychle jak to jen jde. Teď už nemám kde bydlet, nemám čím platit účty a je konec. Konec dobře poznám. To je tehdy, kdy už nezbývá nic. A tady už nic nezbylo. Čekal jsem tak dlouho jak to šlo. Kdyby Era zaplatila co měla, vydržel bych ještě do půlky dubna kdy zase začnu vydělávat s pomocí Boží. Občasné kšefty to nemohly spasit a Brno mlčí. Takže zbývá ještě poslední projekt a potom Rozinky a mandle zavírají krám. Rád bych touto cestou poděkoval panu Starému, za příliš drahou lekci a deziluzi. Je opravdu velmi, velmi schopný. Nesl riziko, že o něm někdo zjistí to co já, o jeho návštěvách v City Caffe Cosmopolit, neblahé historii ve firmě Bacchus, všimném pro nákupčí Makra, najednou bylo pana Starého všude plno. Jenže to už bylo pro mně pozdě. Já už svoje drobný zaplatil. Pokud jde o Eru samotnou, pořád si myslím že má veliký potenciál, že by to šlo udělat tak, aby se jí dařilo. Ale asi jen tehdy, až bude sama za sebe, vyřeší své staré závazky a bude stát pevně na nohou. Až její tržby dojdou tam kam mají vcelku. A zbytek už vlastně není moje starost.
Ještě jednou se moc omlouvám, že jsem vás s tím otravoval. Chtěl jsem jen abyste věděli, že příčinou mého častého a náhlého cestování není jen má neposednost. V Brně mám rozdělanou školu, kamarády, Riccardo tam bude otvírat novou restauraci Mercato… Prostě jsem tak trochu plánoval že už tam třeba i zůstanu. Od té doby to jde jenom z kopce. Dokud jsem v práci a nemusím na to myslet tak to celkem jde. Ale jak zavolá banka, dá to hodně práce zvednout telefon a poslouchat co bude když nezaplatím. Hlavně když vím, že teď už nemám čím. Ufff. Ještě jednou bych touto trochu trapnou cestou chtěl poděkovat Danymu Kolskemu z Mamacoffee za střechu nad hlavou a Michalu Günsbergerovi z King Solomon za příležitost přivydělat si. A panu Starému ať mu to vychází tak dlouho jak bude třeba. :-) A slibuju, že s tímhle blátem, které jsem teď setřepal už vás nebudu unavovat a budeme už jen vařit :-) Fakt.