ARO pokračování

…v minulém příspěvku jste četli:

”Když to začne bláznit”,  tak říkala…nasucho na plotýnce kamen…je neuvěřitelně systematická… i v kousku toaletního papíru…naplňovala příjemným šimráním jen jednoho mého šéfa…Potom dřímal v chladu ledničky…možná z vrozené lenosti…dřív byl strašně dobrý…nebuďme extrémisté…stáhnul a šel domů. 

Tak to by byl ve zkratce obsah předcházejícího příspěvku. A vy už jste jistě napjatí jak to všechno dopadlo. Tak já vám ještě budu muset říct, PROČ jsem to vlastně začal psát, když internet je plný maniaků posedlých pečením chleba a je spousta novinářů a fanoušků kteří zastávají rozličné protichůdné i vedlechůdné a souchůdné názory, rozpory, rozbory, zápory, vzory, bory a vory. Já totiž nikde nenašel co mám dělat, když mi ten kvásek trčí v lednici už měsíc a já nevím jak mám poznat že je v háji a třeba už to nerozdejchá anebo taky jó, ale to nikdo neřeší. A my jsme si na sebe prostě zvykli, jmenuje se Milan a já ho nemůžu jen tak vzít a spláchnout do záchoda jen proto že z něj táhne alkohol, to se na mě nezlobte. A víte co? O tomhle nikdo nenapíše. To je fakt zajímavý. Takže zatímco já dával Milanovi umělý dejchání, a doslova po lžičkách ho krmil syrovou moukou a hledal jak vůl všude na netu co je špatně, proč nedýchá, proč je tak bledej a co pro něj můžu udělat, ostatní kváskotvorci pravděpodobně doma laskají svoje miláčky s teploměrem v podpaží, pouštějí jim seriály a vůbec si na nich hojí své deprivace. Představte si, že mi kamarádka dokonce nabídla klíče od svého bytu abych jí chodil krmit kvásek, zatímco pojede na týden k Macháči!!

Tak proto tady píšu: Lenko, prosímtě, to není vůbec nutný. Nemusíš se bát, to nebude jako s Evženem (to byla kombucha) to přebolí, život jde dál. Kvásek je v pohodě, když je v chladu a nakrmíš ho dost moukou tak prostě normálně zazimuje. Tak a teď zpátky k chlebu. Vy se teď jistě ptáte, jak jsem si sakra mohl dovolit odejít od pece ve které byl naložený chleba. Říkáte si – to on si z nás zase dělá legraci. Nebo má nějakou speciální troubu. No, to vlastně mám. Nefunguje mi na ní termostat. Ale ne… Kdepak. Jen jsem musel jít nechat vyčurat Rifinu a v práci byla naštěstí jedna hodná Petra a ta mi ten chleba ohlídala. Řekl jsem jí:“ Petro!! Přestaň blbnout! Až bude chleba dunět jako bubínek, tak mi ho vyndej.“ No a Petra to krásně zvládla. A to je konec druhé části a tady je fotka těch miminek. A já jsem byl tak rád že to Milan rozdejchal, že jsem ten chleba převážně rozdal. Jen jednu půlku jsem prodal za 15 Kč.