Off topic – středočeská „brambůrka“

Ačkoliv to na souk úplně nepatří, musím dát k lepšímu, kterak jsem šel na houby.

Po několika týdnech intenzívního nasazení na Slovensku, kdy jsem se od rána do večera hrabal v ledové tříšti a filetech z lososa, kuchal pstruhy a zabíjel kapry, večer dával dohromady zmatené údaje v pokladní knize a umdlený padal do postele, abych z ní po chvíli vstával na další směnu, jsem si udělal volný víkend. V pátek jsem jel do Prahy do práce, řešit služební věci a večer jsem vyrazil k rodičům na chalupu. Mají krásné, prastaré, kamenné stavení, asi dvacet kilometrů od Rakovníka, tam kde ani lišky nedávají dobrou noc. Žádné tam nejsou, protože by se tam děsně nudily. Vesnička Újezdec nemá ani místní úřad, stálí obyvatelé by se dali spočítat na prstech, chybí tam i ten nejmenší koloniál a není tam ani hospoda. Ztracena v polích, asi hodinu pěší chůze od Berounky a obklopena lesy, kde ( když se vyznáte ) rostou houby, maliny, ostružiny a borůvky. Nejsou to ani jižní Čechy, které vás vezmou za srdce, ani respekt vyžadující Vysočina, nedá se to srovnávat s Jizerkami, kde jsem strávil krásné dva roky, ale mám to tam rád. Všimli jste si někdy, jak je v Čechách krásně? Je to malé, ale milé – a hlavně naše!

Strávil jsem tam téměř celé dětství ( tedy alespoň ty nejzajímavější okamžiky – jako je první francouzák, první seknutí sekerou do ruky, první chycená ryba, první kolo apod.(-: ) Kdyby dal někdo nahromadu všechno kamení a hlínu co jsem se natahal, asi bych to nepřelezl. Těch kbelíků vody na cestě od pumpy a od nádrže, když horké léto spalovalo zahrádky a my museli intenzivně zalévat mladé stromky a keře… A toho naštípaného dříví! To mě děsně bavilo. Při ničem jiném si tak nepročistíte hlavu, jako při štípání bukových špalků a trhání pařezů.

V sobotu jsme si s maminkou vyrazily za Novosedly na houby. Našli jsme pár pravých hřibů, nějaké klouzky a babky. Nebyly toho plné koše, ale za to náramní krasavci! Udělal jsem první co mě napadlo. Když jsem četl Švejka a hlavně mojí oblíbenou část, ve které dobrý voják Švejk putuje do Českých Budějovic, vždycky se mi hrozně líbila ta část, kde mu dobrá babička dává zmatené informace o správné cestě, odkazuje ho na svého bratra a potom říká: “ Tamhle. vojáčku, v tom lesejčku počkají, já jim vod nás přinesu brambůrku, vona vás zahřeje…“

Od té doby už neřeknu bramborové polévce jinak, než brambůrka (-:

Uzmul jsem taťkovi z lednice trochu špeku a spolu s máslem jsem ho rozpustil ve velkém kastrolu. Přihodil jsem nadrobno nakrájenou cibuli a drcený česnek ( dávám trochu do základu a nakonec ještě “ ladím “ před podáváním namačkaným česnekem). Když cibule zesklovatěla, zadělal jsem si po másle a špeku vonící jíšku.

Mezitím se mi vedle v hrnci vařily brambory pokrájené na kostky, spolu s celým kmínem a solí. Žádnou jinou zeleninu jsem neměl, jen řapíkatý celer a libeček, tak jsem k bramborám přihodil silně vonící natě. Jakmile jíška přestala být cítit po syrové mouce a hezky zavoněla, zalil jsem jí vývarem z brambor i s bramborami, hezky zamíchal a přidal na větší kousky nakrájené „maso chudých“ aromatické lesní houby…Polévku jsem řádně opepřil a přidal trochu celého nového koření a dva bobkové listy. A nechal jsem to pomalu vařit, aby se jíška v polévce dobře provařila a polévka se hezky spojila do voňavého a lahodného celku.

Kdybych jen nebyl tak líný, zadělal bych si i kynuté těsto a napekl k polévce „dolky“ nebo škvarkové placky. Ale on takový křupavý rohlíček k brambůrce, vůbec není k zahození. (-:

Když jsem vařil brambůrku pro zahřátí na Jebelu Tebaga a na Djerbě při nočních dotáčkách, měl jsem k dispozici buď voňavé lesní žampiony ( mražené z hotelu ) nebo sušené houby, které mi loni do Tuniska poslala maminka. Tunisanům kupodivu naše houby dvakrát nevoněly. Taky je dost překvapilo, jak populární jsou polévky bez ohledu na denní dobu – ať už jako snídaně, svačina, oběd, nebo večeře. O tom, kterak jsem ochucoval boršč a zelňačku octem a oni mi to chtěli vylít ( jakože jsem to zkazil (-: ) a strašně se šklebili při představě kyselé polévky, až jindy.

Brambůrka byla dovařena a zbývalo jen, doladit ji, mezi dlaněmi promnutou majoránkou a rozmačkaným česnekem. Potom ještě krátce provařit a mohlo se debužírovat. Zmizela v průběhu jednoho odpoledne. Lesní houby jsou fakticky malý zázrak matičky přírody a nikde jinde jsem se nesetkal s takovou posedlostí jejich sběrem. Ve Skandinávii jsou přenechávány velkoryse lesní zvěři – lidé si přeci houby mohou koupit! A to tam rostly úplní obři, krásné a zdravé houby! A nechte to tam, že? (-; Už se těším na podzim a pomalé procházky lesem s hlavou sklopenou k zemi, rozhrabávání spadaného listí a rosou se třpytící trávy, jehličí na čepici, mlžný ranní opar v podzimních úvozech a maličkých údolích sevřených zalesněnými svahy a pocit triumfu, když se můžete pochlubit nálezem skutečně pěkného kousku. Miluju podzim… A na závěr malý příspěvek od Káti z Islandu:

zdravím z Islandu a píšu tady příspěvek místo do souku, abych mohla připojit i fotky, já jsem hřibama přímo posedlá, suším denně, mražák už mám plný podušených, no prostě houbový ráj tady. Nikdo je nesbírá(teda nikoho jsem zatím neviděla), rostou tu ponejvíce „kozáky“ viz fotka a taky babky, ale nic víc a sem tam někdy narazím na polích na žampiony. Brambůrku, omáčku, smaženici, už mě nenapadá co víc bych z nich dělala, ještě zkusím qiche :o)
takže tak k tvému článku
Katka

Chodíte na houby?

A jíte je?

Už jste někdy byli otrávení?

Když jste žádné nenašli, anebo nasbírali ty nesprávné ?((-: