Asi by nemělo smysl čekat ještě déle. Někteří lidé kteří ještě nezapomněli, se ptali kde teď jsem a co dělám. Prostě je to zajímalo. Proč? Kdoví… Ale abych udělal přítrž dohadům a pošklebkům rád bych vám vyprávěl o začátku a průběhu svého konce. Teď pár dní před vystěhováním z bytu, s dluhy které se vymkly kontrole, bez práce a bez perspektivy. Rád bych ještě dodal, že to co budu vyprávět není žádný depresívní výlev, fňukání ani stížnost. Prostě jen co se odehrálo a čeho jsem byl svědkem či přímo aktérem. Ještě pořád jsem nepropadl beznaději, nechystám se spáchat sebevraždu ani jsem nezačal pít nebo tišit obavy pomocí halucinogenů. I když už mě nikdo nezná, asi mě nikdo nebere vážně a pětadvacetiletý kluk s praxí z kavárny mě může poučit o tom, že když si chci povídat se zákazníkem mám se umýt, převléknout a použít deodorant abych nesmrděl a nedělal ostudu. A kdy ubývá návštěvníků na mých stránkách tak rychle a takovým kalupem že si to nedokážu vysvětlit. Je to tak protivné, nebo taková nuda? Omrzely se Rozinky a mandle? Začínám se cítit hodně sám. A co hůř – opuštěný. Je to těžší a těžší a nemá cenu zastírat že já už si s tím nevím rady. Možná je čas se vším skončit a jít dělat něco úplně jiného. Změnit jméno a tvář a přestat mluvit.
Datovat začátek konce jde jen těžko. Všechno se zdálo snadné a krásné. Nikdy jsem nebyl bohatý a pojem nouze má pro mně jiný význam než pro většinu slušných lidí. Přivykl jsem jisté dávce nepohodlí, snad jsem v ní dokonce nalezl zalíbení. Cítil jsem se spokojený když jsem byl na cestě za novou prací a moje krátké úvazky a časté změny nebyly výsledek mojí nestálosti. Tak jako instalatér opraví kohoutek či splachovadlo a jde do další domácnosti, tak jsem bral práci na tři až čtyři měsíce a měl jsem téměř vždy postaráno o další práci. Navrhoval jsem menu, sepisoval kalkulace, hodně jsem o gastronomické historii četl a trochu jsem cestoval, živě se zajímal a rád se učil, tak jsem takovým způsobem mohl svoje znalosti a zkušenosti uplatnit. Protože navíc rád učím. Nemyslím že bych byl lepší kuchař než ostatní. Nejsem rychlý a nemám žádné zvláštní nadání, kromě užvaněnosti a celkem slušné paměti. Tahle úvaha snad měla stát na začátku. V čem dobrý jsem a v čem ne. A podle toho se zařídit.
Těžko ještě někomu radit jak něco dělat. Snad ještě jak to nedělat když se zhroutilo všechno co jsem měl.
Žil jsem v Brně a měl se celkem dobře. Měl jsem hezký byt v Králově Poli, stálou práci v Borgo Agnese, hodnýho šéfa, temperamentní přítelkyni a chodil jsem do školy abych si dodělal maturitu a splnil si sen studovat dál. Potom přišla nabídka vést kuchyň v kavárně Era která se právě rekonstruovala. Byl jsem nadšený z té nabídky. Každá taková nabídka probudí mou fantazii a kreativitu k životu a mně se v hlavě začně promítat film: jak bude vypadat interiér, na čem si tam lidé budou pochutnávat, všechno je jako dekorace ve filmu a zákazníci a obsluha jsou jako herci co hrají můj scénář. Všechno vypadá dobře a já vím přesně co chci dělat a jak to má vypadat. Navrhl jsem tedy koncept a s předstihem tří měsíců dal výpověď v Borgo Agnese. Byla to krásná doba. Bylo léto, já věřil v hezkou budoucnost, v Brně jsem měl kamarády a známé a neměl jsem chuť hledat něco jiného. Proč taky? Měl jsem přislíbenou volnou ruku, dohodnuté peníze…všechno vypadalo tak hezky! A co si budeme povídat, je fajn když vám zavolá známý šéfkuchař známé restaurace a dokáže ocenit práci odvedenou v kavárně Avia tak moc že by vám zprostředkoval vedoucí pozici ve funkcionalistickém klenotu který se jeden bohatý investor chystá otevřít. Komu by to nedělalo dobře. Byl jsem rozhodnut dokonce netrvat na své podmínce že v projektu nebude figurovat Studio 19 se kterým jsem neměl nejlepší zkušenost a nechtěl jsem riskovat úspěch projektu na kterém jsem měl být závislý. Měl jsem v živé paměti jak mi Tomáš v černém roláku a nohu přes nohu vysvětloval proč by mi neměl zaplatit dohodnutou odměnu, když mou navržený koncept byl vlastně tak jednoduchý že na něj mohl přijít sám, velkoryse přešel všechno co jsem mu kdy poradil a vysvětlil. Měl totiž tu schopnost zamilovat se do myšlenky či nápadu natolik že ho prostě jaksi adoptoval a během několika dní vám ho přednesl jako vlastní. Jenže mě nešlo o slávu. Chtěl jsem svoje peníze. Nakonec jsem je dostal. Protože to neměl být konec naší spolupráce… Nabízely se další kavárny a restaurace. Celý řetězec napříč Brnem. A já byl tak ukecanej a levnej… Ale nakonec to byl někdo jiný kdo mě najal i když ještě nebylo kam. Spřádal jsem v hlavě nápady co vařit a jak jídlo prezentovat, jaké snídaně chystat…úplně jsem přitom zapomněl že jsem ještě nemluvil s majitelem a investorem budoucí Ery o tom jak by si to představoval on! Nic mě netrápilo. Ani když mě vzal do Ery David Kuchař a řešil kde bude stát vařič pasty který jsem nepotřeboval a já procházel staveništěm které mělo do kavárny hodné otevření asi tak daleko jako já do prozíravého a chytrého hocha. Byl snad už tohle začátek mého konce? Upozornil jsem na fakt že kavárna není připravená na otevření, ale investora to nezajímalo. Řekl že na podobné věci má svoje lidi a že se nemám o nic starat. A já se tedy důvěřivě nestaral. Když na to tak myslím, je zarážející že jsou to pořád ti stejní lidé, pořád ty samé situace, podobné typy. Já se snad nikdy nepoučím. Takže jsem čekal, trochu nervózně a taky vlastně bez peněz na stále se vzdalující datum otevření. A mezitím se dozvídal jak moc špatné to je. A stále váhal, protože dávám šanci lidské dobrotě, upřímnosti a otevřenosti i tváří v tvář neúspěchu. Třeba dokázat říct že jsem něco nedokázal, nezvládl, nebo že něco nevím. Má to větší cenu než jít a lhát, nebo zpronevěřovat peníze? Já fakt nevím. A možná i proto že to ještě pořád nevím, jsem teď tam kde jsem. Na ulici. Ale tehdy to tak ještě nebylo. Měl jsem brigády, měl jsem byt a stále doufal, že Studio 19 odněkud vytáhne trumf a otevře Eru. Takže kapitola první „Proč Michal opustil Brno když se tam měl dobře“ bude pokračovat příště. Snad mi tahle terapie psaním pomůže dobrat se vlastní ceny a přijít na tu hroznou chybu která mě stála všechno co jsem měl.
Ahoj, drzim palce at to s co nejmensimi uhonami preckas, doufam, ze zase budu mit moznost nekam kamkoliv zajit na tvoje jidlo a idealne i na kus reci. Navstevnici mozna budou muset chvili hledat, kam zmizel souk.cz, ale snad ho tady zas najdou.
Bez úhony už to nedám, na to je trochu pozdě. Moje chyba. Ale pracovat budu pochopitelně dál. Jen ještě nevím kde a jak. Souk prostě nebyl úplně tím soukem jakým jsem ho chtěl mít a rozinky a mandle by pro setkávání těch několika podivínů co si to oblíbily mohly postačit :-) Díky za tvou přízeň
Rachade, tohle se necte vubec dobre. Drzim ti palce, at je pred tebou co nejdriv dalsi kucharska vyzva a doufam, ze se zas uvidime na nejakem varicim kurzu. Zrovna v sobotu jsme na mezze s Lucii vzpominaly.
Ahoj Michale, dík za tvojí stránku, ať tam chodí kolik chce lidí, ta kvantita asi není úplně měřítko. Ať se to otočí!
Já jsem si Vás oblíbila a čtu a budu číst dále! Hodně štěstí – a ať se z toho brzy vyhrabete.
Ahoj, jak se zdá jsi na svět kolem sebe moc hodný a víc dáváš než bereš. To kolobouk dolů umí jen málo kdo, ale zaslouží si to všichni kolem tebe, nebylo by vhodné to věnovat jen těm kteří to oplácejí stejnou kartou? Většinou se to nevyplácí a člověk se musí naučit být tak trochu vypočítavá sebestředná „svině“ hledící jen na svůj prospěch. Věřím, že s tvojí zásobou nápadů, pracovitostí tvůj aktuální stav nebude nadlouho. Držím palce, aby jsi našel nejlépe místo dirigenta jak si přeješ, a když ne, tak holt člen orchestru na dočasnou dobu taky dobrý.
Tom
Ahoj Michale, asi jsem zapomětlivý, ale měl jsem za to, že naše 3 roky stará dohoda na startu kuchyně v Avii byla tehdy bez vážných potíží naplněna z obou stran. Mrzí mě, že se ti nyní nedaří tak, jak bys chtěl ale na to nemám nejmenší vliv a ani o tom nemám jakékoli informace, Era jde od doby před jejím otevřením zcela mimo mě. Pokud máš pocit hořkosti, nabízím ti pomocnou ruku, nebo (alespoň) debatu směrem k vyřešení čehokoliv nedořešeného mezi námi. Tomáš v černém roláku
Dobrý den,
chtěl jsem Vám poděkovat za Vaše stránky.Když jsem začínal cca před pěti lety vařit, byly jedním z hlavních důvodů proč mě to bavilo a baví doteď. Dodnes je rád čtu.Díky a držte se.
Tak já se taky hlásím k těm podivínům, co tu všechno čtou. Ale tento článek nezní moc příjemně. Držím palce, ať to vše zvládneš a pořád se těším, že se taky někdy dostanu na tvoji lekci vaření… třeba brzy v Brně…
obvykle tě s chutí čtu v Google Readeru, ale zabrousil jsem osobně, abych ti zvednul návštěvnost ;-)
Ztracen den, kdy není článku od tebe, ty voe!
Držíme palce a zdravíme kamkoliv…
3: Kačko i takový věci se prostě stávaj. Nejde o to jestli se to čte dobře nebo špatně, prostě se to stává. A je fajn o tom vědět. Hodně lidí si dělá spoustu iluzí a ne že bych si kdovíjak hověl v tom je o ně připravovat, ale pořd to nemůže být jen afektovaně optimistický, to uznej :-)
4:Máš recht. Mažu net agenta!:-) Je to blbý měřítko.
5:Díky moc! Jinak to nepůjde.
6:Gimly tak zle snad nebude. Až do teď mě takový – s prominutím voser – nepotkal. A dělám tuhle práci už pár let…
7: Ahoj Tome v černém roláku. Máš dobrou pamět a proto taky nikde nepopírám že naše dohoda byla po určité a nevážné prodlevě naplněna. Možná tě to zklame, ale tohle není úplně o tobě, takže hořkost vůči tobě už jistě ne, pomocnou ruku budeš možná potřebovat brzy i ty :-) a myslím že jsme vyřešeni. Tento příspěvek bude mít ještě pokračování. Těší mě tvůj zájem!! :-)
8: Díky moc! Zajímalo by mě, kde vaříte, doufám že se někdy potkáme.
9. Věruško, nemám pocit že bys právě ty potřebovala nějaké lekce vaření :-D
10:KaTe!! Rd tě zase potkávám. Doufám že si tu jízdu v Praze někdy nekomerčně zopakujeme :-)
Rachade, pevne se drzte! Hlavne sveho presvedceni a neprestavejte delat co Vas bavi, protoze nas bavi o tom cist a jist! No a trocha pouceni samozrejme nevadi, ale doufam, ze Vas ta zkusenost nesvede z Vasi jinak dobre cesty, na ktere jste vzdy vypadal stastne a spokojene. Pokud budete priste chtit, rada Vam pomuzu po pravni strance spolupraci upravit tak, abyste nemusel nic resit v situaci, kdy druha strana nepostupuje dle dohodnuteho ocekavani. Sice je hloupe psat smlouvu, kdyz si s lidmi verite a jste kamaradi, ale na druhou stranu, ucty platime kazdy sam. Jinak bych moc rada prisla na kurz vareni:-)
Děkuji moc za vaši podporu, ale tak dobrého právníka si nemohu dovolit :-D Pořád jsem šťastný a spokojený protože žiju tak jak chci a na tom ostatním tolik nezáleží. Zatímco to vždycky šlo a Bůh ví zase půjde. Jen bych tenhle příběh rád dovyprávěl. Kamarádi…no to asi vy právníci budete vědět nejlépe jak může taky skončit přátelství nebo láska že? :-) Budu se těšit na vaši účast!
Zřejmě jsem ztracena v překladu :)
a)Začínám se cítit hodně sám. A co hůř – opuštěný. Je to těžší a těžší a nemá cenu zastírat že já už si s tím nevím rady.
vs
b)Pořád jsem šťastný a spokojený protože žiju tak jak chci a na tom ostatním tolik nezáleží.
Vyvinulo během jednoho dne a díky podpory rozinkářů od A do B? Opravdu mě to mate… :)
Já to tak mám. Cítit smutek a zároveň být šťastný že díky Bohu žiju jak jsem chtěl se nevylučuje. To že pociťuji smutek a deziluzi neznamená že z toho budu nešťastný. Protikladem štěstí je neštěstí. Protikladem smutku je radost. Většina lidí si plete štěstí s afetkovaným veselím. Ale šťastná můžete být i potichu a dokonce i s pocitem smutku. Nebo vy třeba ne, ale já ano. :-)
„Pořád jsem šťastný a spokojený protože žiju tak jak chci a na tom ostatním tolik nezáleží. Zatímco to vždycky šlo a Bůh ví zase půjde.“
Půjde, Vám to půjde :)
Já doufám že to půjde. Holt jsem v tomhle trochu nepraktický a dostal jsem se zády ke zdi. Ale to půjde.
Protikladem štěstí je i smůla, kterou jste zřejmě měl, ale jsem moc ráda, že má u Vás navrch to štěstí. Vypadá to na tu hořko-sladkou kombinaci, kterou máte tak rád (:
A propos, jste odvážný. Já bych si netroufla tvrdit, že si většina lidí plete štěstí s afektovaným veselím.Obzvlášť když si čtu ty milé reakce na Váš článek. Ale…možná jsem naivní (:
Tak se mi zdá, že s tou návštěvností stránek a příznivců Rozinek a Mandlí to není tak zlé :-D
Též zdravím a přeju mnoho štěstí a nových cest, které budou následovat. Myslím si, že Vy jste člověkem s velkou sílou a ta Vám pomůže otevřít další dvířka :o).A že Vás v tom Brně ještě zastihnu někdy, protože jsem si kořeníčko už přivezla.
18: Jak se budete mít možnost dozvědět, nejde o smůlu ale prapodivný přístup, který se v dnešní době stává bohužel častým. A nejde ani tak o hořko sladkou, jako spíš o trpkou chuť. Hmmm, odvážný nejsem. Jsem vděčný za svoje milé čtenáře a vážím si toho kdo a jací jsou. Ale stejně tak jak mnoho lidí zaměňuj pojem „realita“ za synonymum slova krutý, bezohledný či špatný, tak podobně má hodně lidí opravdu zvláštní představu o tom co je to vlastně štěstí. Ale to je na dlouhatánskou polemiku :-D
19: Je to tak Gimly! Nejsou vás tisíce, ale jsem vděčný že vás většinu znám osobně a jste mi blízcí :-)
20: Vyskytuji se na Veveří v bistru Franz, tak se někdy ukažte!
Není to zase tak složité. Všichni to už víme. Štěstí, to je přece: „Muška jenom zlatá.“ Tím končí polemika.
tak mě už je to jasný která vy jste madam. S vámi tady filozofovat ani polemizovat nebudu :-D Až budu na zdravotní dovolený nebo v invalidním důchodu a nebudu mít tak 20 let co dělat, tak si o tom poklábosíme jo? :-D
Víte pane Hromasi co znamená slovo „končí“? Jen pro jistotu…jedná se o řečnickou otázku, která si nežádá odpověď. V tomto případě je odpověď přímo nežádoucí!
Mužu se jen zeptat, kdy tam býváte (kavárna)?aspoň tak přibližně hodiny a nejlíp i den. Protože určitě tam nejste každý den od rána do večera :).
25: tak – jsem tam zítra od rána do 18hod, potom ve čtvrtek od rána do 18hod. a potom už balím kočku a svůj uzlík a jedu pryč. Tak snad to nějak stihnete. :-)