Dršťková po bulharsku

Dršťky jsou dršťky ať už s nimi máte za lubem cokoliv. Na tom jsme se shodli s Řeky aj s Bulhary. Když je milujete není co řešit. Když je nemáte v oblibě, můžete z nich klidně upéct dort. Na těchto stránkách už jsme se s nimi setkali v příspěvku Berber trip. Já dršťky rád. Dokonce moc rád. A měl jsem to štěstí, že náš vedoucí v jedné bývalé práci taky, takže je pravidelně zařazoval na jídelníček a já se tak s nimi mohl důkladně seznámit. Hlavně při jejich zdánlivě nekonečném drhnutí a opakovaném vaření. Jak tomu v mém případě bývá, stala se z toho až posedlost. Zalíbilo se mi v dršťkování a začal si dělat častěji než často klasickou dršťkovou, zadělávané dršťky a po způsobu pana šéfa aj dršťky smažené jako řízky. No, chutnalo to jako smaženej papír, ale proti gustu žádnej dišputát že?

Škembe jsou bulharsky dršťky, nebo také nářečně pupek či panděro. A škembe čorba je prostě bulharská dršťková oblíbená hlavně v zimních měsících ( má skvělé hřejivé účinky ) a taky oblíbený vyprošťovák pijáků. Pokud máte rádi dršťky, oceníte škembe čorba ráno po předcházejícím vydatném popíjení Zagorky a rakije :-) ( vyzkoušeno na lidech!)

Největším trablem drštěk je jejich tolik diskutované aroma. Mnohým opakováním jejich přípravy jsem dospěl k názoru, že nelibou vůni způsobují zbytky tuku na hrubě očištěných dršťkách a jejich dlůkladné odstranění vás zbaví problémů. Já jsem vydyndal od místního ostrovního řezníka dršťky až po drahné době. Běžně v sortimentu nejsou a ten starej lichvář si za to nechal připravit svou oblíbenou mlsku – kuře na grilu s mojí bramborovou kaší. Tu tady totiž normálně nepotkáte. Ale když já na ně měl prostě děsnou slinu!!

Vypral jsem dršťky, ořezal z nich zbytky bílého tuku a pořádně je vydrhnul solí – několikrát. Když jsem se přesvědčil že tady dršťky nikdo nejí dal jsem je bez obav vařit. Pokaždé jakmile přebublaly deset a více minut, slil jsem vodu a dal je vařit zase do čisté. Po několika “lázních” začaly vonět tak, jak dršťky vonět mají :-) Jen je třeba je ohlídat, neboť se mršky dršťky občas rády přichytávají dna hrnce a pak se nepěkně napálí, připálí až spálí.

A teď samotná škembe čorba. Recept od Petji kázal připravit si vývar. Já si přichystal vývar z kuřecích koster kterých mám plný mrazák. Dále máslo a hladkou mouku na zásmažku. Já to obešel tím, že jsem si připravil napřed máslovou jíšku s cibulkou a zalil jí masovým vývarem a mlékem. Do něj jsem ihned zavařil uvařené a na tenké nudličky nakrájené dršťky – škembe a přidal trochu smetany. Původní receptura říká: zavařit dršťky, uvařené a pokrájené do masového vývaru, ten zahustit světlou máslovou jíškou, přidat mléko, sůl a pepř, provařit a před podáváním vmíchat trochu pálivé papriky, zašlehat žloutek a na stole si polévku dle chuti zpestřit pomocí nakrájené cibulky, octa a sekané petrželové nati. Vzhledem k tomu, že jsem si jí dělal jen pro sebe, a není mi zima a smetana mi připadala už tak dostatečně výživná, vynechal jsem žloutek a ke konci vaření jsem tam vrazil trochu octa aby měla říz. Do misky s polévkou jsem si potom zamíchal štipec pálivé papriky a špetku sekané zelené petrželky. Jejda! Ta píše!!

Zbytek uvařených a nakrájených drštěk čeká na svou chvíli na mrazáku, hned vedle zbývajících dvou porcí škembe čorba. S pořádným kedrem chleba (jak říká moje maminka krající silnějšímu než dva centimetry) je to bytelná snídaně. Takže dobrou chuť a načtenou příště! :-)