Pozdrav z Pyrea

Nebo z Pyreu? Či z Pyreusu? Poradí mi někdo? Prostě z přístavu v Aténách. Dostal jsem se vlivem neočekávaného vývoje událostí do Atén, kde jsem měl nějaké nepříjemné pochůzky. Jsem prostě jak se zdá magnet na průsery a dokážu se připlést do nepříjemností aj na takovém ostrově jako je Agistri. Cestou do Atén jsem byl poslouchal hudbu a přemýšlel o všem co se tady odehrálo, o tom jak jsem se tady vůbec ocitnul a neměl ani tušení o tom co bude dál. A co mě samotného překvapilo, vůbec mi to nevadilo.

Představitel pop music volá nadřízenému. A on to nebere….

Návštěva Atén mě smířila s Řeckem. Atény jsou fajn. Dokonce moc fajn. Jsou plné imigrantů z Albánie a střední a severní Afriky, taky Moldávie, Rumunska a Bulharska. Když dělám na somráky v přístavu blbýho jako že nerozumím, klidně se do mě dají aj rusky. Žádný problém. Mám pocit že všechny přístavy jsou si podobné jako vejce vejci. Stejně tak se mi líbilo v Palermu. Na ulicích lůza rozkládá své pouliční obchůdky s cetkami všeho druhu, potulní prodavači drží velké a těžké svazky koboloi, a okolo přístavu je to fastfood na fastfood. Jen o ty největší a nejslavnější importy jsem nějako nezavadil :-) Kus dál od přístavu už jsou to přeci jen hezčí kavárny, cukrárny a obchody s delikatesami, kde by ze zase líbilo třeba vám. Já na to jaksi neměl euráče. Ale nelenil jsem utratit houfec penízů ve Starbucks, abych se mohl připojit na internet a říci své milované sbohem, než skončím v řecké cele předběžného zadržení :-) No, to se naštěstí nekonalo, i když hlavou se mi honily všelijaké chmury. Jsem prostě mistr drastických scénářů. Takže jsem si mohl o pár hodin později dopřát slavnostní oběd v přístavním bufáči.

Tohle je přesně to místo, kde můžete klidně sedět a čekat na konec světa dokud vám nedojdou drobný. Jídlo, vychlazené pivo a kloaka kola, přívětivý majitel vyhlížející jako vysloužilý zápasník, s cigárkem nenuceně přilepeným v koutku, sympatický kuchtík v bílém tričku obhospodařující svoje malé království sestávající z grilu na šawarma – tedy pardon, tady je to samozřejmě gyros, grilu prostého, fritéz a několika plynových hořáku. Jídla ve vitrínce vypadala stejně dobře jako chutnala a hlavně! – tady se žije bezohledně nezdravě, ale úžasně pohodově. Takže na stole mi přistál popelník, vychlazená kola a ošatka s chlebem. Objednal jsem plněné papriky a rajčata (jestlipak má lepší než já?), bamia v rajčatové šťávě a potom jsem jen dlabal, pil, kouřil, utíral si pusu chlebem a byl TAK SPOKOJENÝ!!!:-) Miluju Řecko!

Po návratu na Agistri ( a musím poznamenat, že to bylo poprvé co jsem se těšil )jsme si v kuchyni dopřáli ještě druhý den – dokud jsem byl pod vlivem mého přístavního poflakování – oběd v bulharském stylu.

Takže kebapče s posledními zbytky čubrice, které jsem vymetl z papírového ubrousku, smažené domácí hranolky a šopska salata, aby to nebyla taková vražda jídlem.

Nikdy bych nevěřil jak dobrý může být šopský salát ke sklence ledové rakije!

Majko Petja hezky uklidila stůl a já byl rád, že jsem takovej jakej jsem, a že mi taková blbost jako je jídlo dokáže navodit pocit klidu a pohody. Aspoň na chvilku. Ale stojí to za to. Posílám vám všem srdečné pozdravy z Řecka! :-)  A příště nás čeká škembe šorba a poslední lekce bulharštiny.