Dost často se mi něco prostě nepovede. Mám slabý koncovky a vím to o sobě. Leckdy něco pokazím i při vyjímečné příležitosti, ale obvyke spíš jen tak, mimochodem, asi abych nevypadnul ze cviku ((-: Třeba nedávno jsem pekl svůj první Sacher dort. Protože mám velmi nedbalý přístup k vážení a přesnému odměřování surovin, asi to prostě muselo dopadnout tak jak to dopadlo.
Předpis, který jsem si vybral mi imponoval svou jednoduchostí a dobrou zapamatovatelností ( pěkné slovo, že? (-: )
120 g másla
6 žloutků
120 g cukru
120 g čokolády
vanilkový cukr
sníh ze sedmi bílků
120 g hladké mouky
Pěkný, že jo? Podle receptu se má máslo s cukrem vyšlehat do pěny a do našlehaného másla postupně zašlehávat žloutky. Potom přidat nastrouhanou čokoládu, připravit si sníh z bílků a vše spojit s moukou v těsto, které nalijeme do dortové formy, vymazané máslem a vysypané hrubou moukou a podle staré kuchařky “ …pečeme v mírně vyhřáté troubě hodinu a půl…“
Rozhodl jsem se zkusit si recept rovnou z dvojnásobné dávky, aby moje veledílo o jehož úspěch jsem neměl ani tu nejmenší obavu bylo v hotelové restauraci prodejné. Jenomže jak jsem spěchal, a všichni na mě pořád mluvili, zkrátka jsem něco zapomněl vynásobit dvěma…Prostě, krát dvě to mělo bejt. (-:
Takže jsem milé těsto rozprostřel na plech ( ne do dortové formy ) abych hotový dort prodával krájený v kostkách. Při teplotě 160 stupňů pana Celsia jsem dort pekl asi 40 minut a nevypadal zle. Chvíli. Přehnal jsem to s čokoládou. A nevýhodou výrobků kypřených sněhem z bílků je, že vyšlehaný sníh “ neudrží “ těžší hmotu. Lehounký piškot? Prosím! Ale jakmile přidáte do těsta 350 gramů čokolády, to je jiná. Proto taky z těchto lehounkých korpusů nepostavíte třípatrový dort. Nebo asi postavíte, ale při váze přes pět kilo vám z něj poleze krém na všechny strany a korpusy se budou bortit. To už je prostě stavařina.
Takže sníh dortík hezky nasufloval, ale při chladnutí se projevil syndrom čokoládového dortu. Celý dort klesnul, čokoláda mu vzala lehký dech a péřovou konzistenci. Stála přede mnou hutná čokoládová kostka. Co teď? Když se mi kolegové dosyta vysmáli, vzal jsem zavařeninu z lesního ovoce ( meruňkovou, která na pravý Sacher patří jsem neměl ) a dortík namazal, abych alespoň zjistil jak to chutná. Část dortu jsem polil čokoládovou polevou a větší část potřel rozehřátou Nutellou.
Dort stál v boxu dva dny, když jsem se rozhodl sprovodit ho ze světa. A víte co? Nakrájený na menší kostky, posloužil jako vynikající čokoládová pralinka ke kávě! A Sacher jsem prostě upekl druhý den. A byl skvělej!:-)
((((-:
a to mne se ty pralinky libi vic nez suchej sachr (-:
I já jsem jednoznačně pro pralinky (-: Kdyby nebylo kuchařských pokusů a zdánlivých „omylů“, nikam by se ta gastronomie neposunula! Čokoládová pralinka mi právě v tuhle chvíli ke kávě chybí! Vypadá svůdně v kontrastu bílého porcelánu a na vyběleném ubruse (-:
To je tedy vážně luxusní pralinka! Kávu bych si dala je kvůli ní. :-)))
Předpokládám jistě správně, že žádná pralinka již nezbyla… :-(
Vzpomeneš si prosím, kolik jsi čeho dal doopravdy? Já mám totiž takové festovní kousky ráda, možná víc, než ty nadýchané. Asi pak byly krásně vláčné a naleželé, co? (-:
4: Pár jich tam ještě je. Mají úžasnou životnost, škoda že teď chodí tak málo lidí.
5: Předpis platí, jen čokolády bylo asi o 80g víc, jestli si dobře vzpomínám. Jsou velmi čokoládové ((-:
Když já ani nevím, kam na ní zajít…
7: Za čokoládou? Kup si prostě čokošku na vaření a je to. Nebo za lepší můžeš na moje bývalé působiště.