Chvála chalvy

Už od chvíle kdy moje babička Maruška poprvé dovezla plechovku mastné šedé hmoty z Ruska, jsem věděl co je to láska na první ochutnání. Ta šedivá cihlička voněla po oříšcích, nebyla to právě krasavice, chutnala sladce a malinko nahořkle, ale co bylo na ní nejzajímavější – jakmile jsem ji jednou ochutnal, nemohl jsem přestat. Jeden můj bývalý šéf takhle definoval opravdovou pochoutku. Ochutnáte a už nemůžete přestat. Z toho co bylo napsáno na krabičce, která kupodivu přestála u nás doma věky (ve dvaceti jsem v ní pašoval tabák do Skandinávie pro případ ztroskotání) jsem nebyl nijak moudrý. Ale vzhledem k tomu, že v té době jsem ještě azbukou napsaný název Svazu sovětskýchh socialistických republik slabikoval CCCP, je to jasné. Teď mám za sebou rozdílové zkoušky z ruštiny (HEČ!) a vím, že „халва“ znamená chalva.

Jako další se přidala moje maminka, která občas dovezla z práce (indické ambasády) sladkou přesladkou cihličku ve tvaru kosočtverce, zajímavé vůně (cukr a kardamom) a rozličných barev (potravinářské barvivo). Bylo v tom hodně cukru a to mají racháďata ráda. Byla to halva. Bez jakékoliv souvislosti.

Potom jsem se vrhnul na vaření a v kuchařce s recepty ruské kuchyně jsem mimo kvasu, medoviny, pumperniklu, salátu ze sleďů a dalších lahůdek objevil i popis chalvy. A tu jsem se jal experimentovat s výrobou této lahůdky. Výsledky nebyly nic moc. Vzhledem k tomu že informace se omezovala na konstatování, že chalva je karamel vyšlehaný s mletými praženými semínky slunečnic a já opravdu jako trouba dělal karamel, výsledek byl tvrdý jako brok. Kdepak byla křehká a jen tak tak pohromadě držící chalva z Krymu!

Když jsem poznával půvab, chuť a vůni arabské a kavkazské kuchyně, konečně jsem pochopil co chalva vlastně znamená. K tomu se přidalo poznání chalvy bulharské, makedonské, řecké a já nevím jaké ještě.

A tak jsem si nedávno řekl, že by třeba nebylo od věci, dát si jednou tři deci a napsat o chalvě. Jako vždycky jsem se ponořil do temných hlubin internetu abych si ověřil že nebudu psát bludy. Hmmm. A jako téměř vždy, jsem zjistil, že i kdybych je psal, mám pořád ještě slušný náskok. Jakmile na jednom blogu někdo napíše, že chalva znamená arabsky „pochoutka, bonbon“ na dalším už zní doslovný překlad „bonbon“. Mimochodem, víte kde se vzal výraz bonbon?

Jakmile někdo napíše že tato pochoutka je tak stará, že ji mohl docela dobře mlsat i Ježíš, nějaký suverén okmažitě přepíše, že na chalvě si pochutnával dokonce samotný Ježíš. Jako že to je prostě fakt. Další napíšou, že původ slova chalva je neznámý…snad dokonce mýty opředený. Jako téměř vždy v takových případech je pravda ošuntělá a trapně nudná. Chalva je významově totéž co halva nebo přesněji halwa ( حلوى )foneticky „halaui“ a to v arabštině znamená prostě „sladká“ Objednáte si tak oslazenou kávu z džezvy (kawa halwa) a stejně dobře můžete konstatovat že to co jíte je prostě sladké – dámy prominou – jak cecek. Všechno ostatní už si můžete najít na netu, ale doporučuji vyhýbat se českým blogům a stránkám o čajích (nezdravé sklony k mysticismu), zdravá výživa (romantické a enviromentální, bohužel leckdy zkratkovité) a raději zabruste na stránky jinozemské, jejichž jazyk ovládáte nebo máte možnost solidního překladu, pokud možno ze zemí kde je chalva běžná. Pokud vás tedy zajímá chalva. Celý Balkán, Palestina a Izrael, Spojené státy kde žije veliká židovská komunita, Rusko, Kavkaz, Írán, Afghanistán, Indie atd.

Rusové konstatují že chalva k nim dorazila prostřednictvím řecké manželky jednoho ruského kupce. Tedy přesněji řečeno, se údajně právě takto začala v Rusku vyrábět. V Egyptě si můžete dát halwa v podobě např. kokosové bassbousy o které jsem tady tuším už psal. Překvapivě blízko chalvě jsem byl, když jsem si například dával v Řecku makedonskou tahiny s medem. Protože i tak se dá vyrobit velmi dobrá domácí chalva.

Možností jak vyrobit chalvu domácí je nespočetně. Uvádí se rozličné druhy i způsoby jak chalvu (tedy „sladké“) doma vyrobit. Po několika kilogramech rozličně zpracovaných slunečnicových semen jsem vzdal pokusy o napodobení ruské chalvy a začal jsem si prostě jen hrát. Napřed jsem opražil vyloupaná slunečnicová semínka. Neudělal jsem dobrou zkušenost s tím, míchat chalvu z ještě horkých semínek, takže jsem si je nechal vychladnout a zatím jsem nasypal do rendlíku cukr, zvlhčil patřičně vodou a na mírném plameni připravil hustý sirup. Vmíchal jsem jej do semínek umletých na mlýnku na maso – asi tak třikrát až čtyřikrát. Vřele nedoporučuji mlít slunečnicovou pastu smíchanou se sirupem. Ne že by výsledek nechutnal dobře, ale vzhledem a konzistencí připomíná spíš tmel než chalvu. Takže prášek z opražených slunečnicových semen zlehka spojím s hustým cukrovým sirupem, vytvaruji pěkný bochánek a energií nabitá hmota pro případ ztroskotání je na světě. Nemusí být v lednici, jen je dobré nechat ji trochu ztuhnout a vylisovat alespoň do druhého dne. Podobně nám vznikne druhá základní mutace chalvy ze sezamové pasty (tahini) a medu nebo cukerného sirupu.

„Na obrázku je makedonská tahini s medem, kterou jsem snídal s řeckým jogurtem. Škoda že nemám žádnou sexy fotku chalvy…“

Tohle jde dohledat pokud hledáte tak jako já ty nejjednodušší verze chalvy bez použití mouky. Od Rusů a Ukrajinců, stejně tak jako od Arabů a Turků jsem se dozvěděl že chalvu doma nikdo nepřipravuje, protože je mnohem výhodnější si ji prostě koupit. Stejně jako v případě balousa, nebo rahat lokum – tureckého želé. Při svém pátrání jsem ještě zjistil, že se dost plete tzv. nugát anobrž turecký med s chalvou. Rozdíl , který se v moc neřeší spočívá jen v rozdílnosti přípravy. Zatímco při přípravě tzv. bílého nugátu neboli tureckého medu se horký cukrový sirup zašlehává do sněhu z bílků a do vzniklé hmoty se přidávájí celé ořechy (lískové, pistáciové, mandle apod.)čímž vzniká hezká mozaika a vylisovaná hmota je pěkně bílá, sladká a houževnatá…prostě turecký med, chalva je sprostá nesofistikovaná hrouda cukru s pomletými ořechy, nebo semínky. Její další varianty jsou k vidění například u stánků Ghovinda (mrkvová chalva, banánová chalva) kde jde prostě o protlak ze zeleniny či ovoce, s máslem a cukrem, případně mléčnou redukcí. O patřičnou hustotu chalvy se postará opražená krupice, která nasákne šťávou a sirupem a učiní chalvu kompaktní. A to už je pro mě passe, páč je tam mouka a není to dostatečně bezlepkové a tudíž bych to všechno musel sníst sám a to nevím co by potom se mnou bylo :-D

Jinak jsem též od soudružek z Ukrajiny dostal recept ve kterém se použijí pomletá slunečnicová semínka, tak jak uvádím výše, ale navrch se k sladkému sirupu ještě přidává jíška z mouky a másla, nebo mouky a slunečnicového oleje.Ale jak sami poznamenali, nikdy to není takové jako chalva prodávaná jako konfety (ruské bonbony) s kakaem, vanilkou, v oplatce či v čokoládě. Hmmmm…

O tom co chalva obsahuje (kromě asi miliónu kalorií a energie menší atomové bomby) se dočtete kdekoliv. Mrtě vitamínů, železo, hořčík, draslík a takové ty věci co vám udělají dobře po těle. Samozřejmě však záleží na tom z čeho je vlastně chalva udělaná. Např. moje oblíbenkyně blábolenkyně Míša Chýlková z Vaření.cz se s tím nemaže. Prostě to v chalvě je a basta. Stejně tak je chalva prostě turecký med. Pokud si však dáte právě ztuhlou krupicovou kaši se sladkým sirupem – tedy indickou halwa, budete patrně obsahem minerálů, generálů, admirálů, korálů, chorálů, orálů, stopových prvků, prdků, prvoků, patoků a proroků zřejmě zklamáni. Hlavně je v ní spousta cukru, opia dvacátého století, bílého jedu a co já vím jak se tomu ještě říká. Pokud se mu vyhýbáte, solidní volbou je melasa, med, či některá z forem tmavého cukru. Myslete ovšem na to, že problém není cukr, ale jen to jak se s ním nakládá. V případě chalvy je to dost podstatný konzervant, který zajistí že se vám při vašem dalším výletě nezkazí v baťůžku a budete v ní mít schované baterky na vysokohorskou tůru, nebo tvrdý výšlap na kole. Uvádím několik zajímavých odkazů na výrobu chalvy pro ruštináře a angličtináře. A něco málo i v jazyce českém. Anebo starý dobrý Labužník… Brmbrm. Toto byl hravý článek o chalvě. Máte jí rádi? Je fakt zdravá? Nebo spíš dobrá?

Příspěvek byl publikován v rubrice Dezerty se štítky , , , , , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

4 komentáře u Chvála chalvy

  1. Rézi napsal:

    Dostala jsem téhle věci poměrně velkou vaničku, třikrát si zobla a měla dost. (Ale nevím o jak kvalitní nebo nekvalitn chalvu šlo.) Na mě je to moc sladké. A bonbón je, tuším, z francouzštiny. (bon-bon = dobrý-dobrý)

  2. Pisulka napsal:

    Chalvu znám z let osmdesátých, kdy jsme jí objevili v malé sámošce v Krušovicích – tenkrát byla v cca 800g plechovkách. Výrobce a zemi původu už si nepamatuji. Na tu konzistenci s lehkým olejovitým filmem (zásoby z roku sakra myslím), na ty rozzářené oči příbuzných z bývalé podkarpatské Rusi, na vykulenou prodavačku, které jsme vykoupili všechny zásoby, na ohnutou polévkovou lžíci, kterou jsme tu dobrotu dlabali po večerech …. Od té doby je pro mne chalva vzpomínkou na dětské mlsání a oblíbeným „jídelním hříchem“ (včetně té polévkové lžíce)

  3. rachad napsal:

    1. Nazdárek Rézi! Prosímtě napiš mi jestli máš teď nějaký blog. Rád bych ho měl v oblíbených. Pokud tedy nejde o nějaký blok…A jestli ti nějaká TA věc zbyla, tak pro mě není nic dost sladké, s výjimkou rokových balad a amerických seriálů.
    2.Já znám chalvu taky z osmdesátých let a moc mě baví jakou recesi zažívá. Dřív nám o ní nikdo neříkal že jí máme chálovat po lžících, protože je zdravá. Jí jí uždiboval slepenýma a ulepenýma prstama protože mi prostě chutnala a kamarádi kteří byli na Bajkalu mi vyprávěli, jak si jí domorodci nosili na delší marše po lesích a horách. V pytli na zádech chalvu a brambory. A když to ne, tak aspoň kostičku jen tak k čaji.

  4. Rézi napsal:

    3. tady to je, stará adresa, starý blog. Pac a pusu z kladenského Rock’n’rollu (bramborovou kaši tu neumí). :)

Napsat komentář