Ahoj všichni!
Dlouho jsme se neviděli. Kromě poslední legrácky v Klubu cestovatelů na téma Kuskus kde jsme se po dlouhé době viděli s Helli, Aidou, Michalem Sängerem, ale dokonce dorazili i nováčci, jsem dostal možnost prezentovat na Salimě a Kuchaři roku. O tom ale podrobněji v dalším příspěvku. Zatím jsem po krk zabořený ve studiu, psaní všech možných menu a receptur, lezení po umělých stěnách, pilování technik judo a aktuálně daně. (Ha, to zní drsně. Skutečnost není až tak dramatická!:-D)
Od chvíle kdy jsem potkal Jánošíka se můj život úplně změnil. Jistě jste zaregistrovali, že od loňského listopadu žijeme v Brně, po tom co se Jánoška vrátila z Tasmánie kde studovala Aborigince a příčiny a důsledky jejich slabosti pro lacinou pornografii a levný alkohol. V prosinci jsem si vyjednal školu, protože můj komplex z nedostatečného vzdělání dostoupil meze, kdy už to nešlo jen tak nechat. Takže jsem „přestoupil“ z pražské školy, na kterou jsem vpodstatě ani nezačal chodit, na dálkové studium v Brně, kde bych se měl účastnit pravidelných konzultací každé úterý. Když to vyjde, nechám se propašovat i na nějakou přednášku, protože na MUni jsou fakt zajímavé obory a předměty. Ale znáte to. Moc práce :-(
Začal jsem opět drtit angličtinu, češtinu, zeměpis, psaní All ten fingers, aplikovanou psychologii, dějiny humanitních věd atd. A co je nejhorší – chemii a matematiku. Oč raději zahodím do kouta rovnice a fuknce, názvosloví bezkyslíkatých solí a vyndám sedák a lezečky a vyrazíme si s Jánošíkem na Rajče, nebo na Klajdu! Na lezení je nejvíc super, že po pár neúspěšných pokusech se začnete celkem rychle zlepšovat, přestanete mít panickou hrůzu z lezení někam, odkud by případný pád byl bolestivý (naštěstí jste přivázaní na laně, jehož druhý konec drží více méně pevně někdo, s kým byste to měli mít raději dobrý). Snažím se tedy od lezení stylem „hlava nehlava“ přejít na lezení po vytyčených trasách a barvách, nechytat se kotvícího řetězu ani když už nemůžu atd. V rámci školního tělocviku jsem začal opět navštěvovat tréninky judo v mém oblíbeném oddíle. Měl jsem chodit (a povinně musím) někam jinam. Konkrétně tu.Je to tam moc hezký ale má to háček. Odradila mě trochu nástěnka v tělocvičně.
No, to už se nedá nic dělat. Nepřipomíná vám to něco? :-D Tragicky komické mi připadá, že tenhle blábol visí přímo proti fotografii Džigoro Kano. Takže mnohem radši chodím pilovat svoje kosotogari a sasae curi komi aši na Kounicovu.
Aby to snad nevypadalo, že veškerý čas trávím jen na stěně a na tatami, naše poslední velká akce v Borgo byl rybí dýchánek. Tak jen tak na kukačku…
Jako malá pozornost na lžičku rolka s tuňákem a pažitkou
Sashimi Italiano, alébrž mušle Sv. Jakuba a plátek z langustího ocasu s rajčatovým ceviche a kaviárem z lilku.
A je tady polévka. Silný vývar z plodů moře, s rajčaty a kroupami. Jej ta byla!!
Tahle se mi moc nepovedla – tedy fotka. Plněná sépie na trojuhelníčku z focaccia. Pupík sépie byl naplněn jarní zeleninkou a zeleným hráškem.
Kousek humra na bramborovém pyré s černou čočkou. Laskominka.
A je tady z jedné strany grilovaný tuňák, s peperonatou a demi glace. Bez komentáře
A tohle byl můj mazlík. Dortík z pohankových blinů s creme fraiche a lososovým kaviárem. Proto jsem si ho vyfotil dvakrát. Na druhé fotografii je to komplet s papilotou z excelentní tresky a filátka mořského vlka z udice se zeleninou.
Takže takhle je to u nás v práci. Už brzy se chystá menu z arabské kuchyně, na které jsme spojili síly já a Ahmed, náš nový cukrář z Egypta. Bude to hezké. No a co se vlastně dělo na Salimě a na Kuchaři roku, to vám povím už brzy.
