Výstraha ministerstva zdravotnictví: Pokud máte problémy se svou osobností a nejste si úplně jistí sami sebou a svým zdravým rozumem, pokud vaše sebevědomí nemá zřejmý a zcela pevný základ, potom prosím, laskavě nečtěte první dva odstavce. Mohly by vám úplně vzít chuť k jídlu…(-:
“ Mívám občas období hrozného nedostatku sebedůvěry. Prostě nevěřím, že na to mám a žádný důkaz, že by to mohlo být opačně, mi ten názor nevyvrátí. Chvíli jsem chodil na terapii, ale časem jsem si uvědomil, že je to, jako když si farmář stěžuje na počasí. To taky nezměníte – prostě se musíte naučit s ním žít…“ A pomohl mu tenhle přístup? „Nijak zvlášť“,krčí rameny.
Douglas Adams “ Losos pochyb“
Víte, co je to chandra? Chandra je něco jako depka. Ponurá hořko -trpko – slano- kyselá nálada. Nemyslím depresi jako nemoc. Myslím ten blbej stav, kdy se cítíte, asi jako když vám ráno ukradnou auto. Hned potom vám v práci člověk s IQ nižším než má George Bush oznámí, že vaše výsledky jsou neuspokojivé, poté co vám polovinu skvělých nápadů znárodnil a druhou polovinu zametl pod stůl. Před šéfovou vás označí za přeplaceného nespolehlivého ignoranta a popře vše, o čem jste s ním kdy mluvili. Vypadáte, jakože jste paranoidní, protože všichni z jeho kanceláře jsou ochotní odpřísáhnout, že vás v životě neviděli, natož aby od vás dostali jediný email. Jdete domů pěšky a začne pršet. Chcete si koupit deštník, ale bankomat vám splivne kartu. O kus dál uvidíte v kavárně svou přítelkyni, kterak se objímá s instruktorem jógy. Ujede vám autobus. Doma není nic k jídlu a v televizi běží Křesťanský magazín a zajímavý dokument o hráčích golfu a jejich libůstkách. Pánbůh nebere telefon. Všechno je špatně. Začne vás zajímat, na co asi matka myslela, když vás plodila, protože otec zřejmě nemyslel. Kdyby přišla nejhezčí ženská na světě a požádala vás o potomka, poslali byste jí do háje. Ale uklidňuje vás vědomí, že to se rozhodně nemůže stát. Ale co se bohužel stalo – narodili jste se a jste tady, i když máte pocit, že někde došlo k omylu. Slovo „bádú“, kterým jste se honosili a jež značí “ neusazený, nezakořeněný“, dostává nový rozměr – “ zcela vykořeněný“. Jste příliš slabí, než abyste to rázně ukončili skokem pod rozjetou tříkolku sousedovic Mařenky, ale ne, že byste na to neměli chuť. Vědomí, že to nedáte, vaši chandru zdvojnásobí. Nenávidíte sebe i všechno kolem, protože víte, že s tím nenaděláte ALE VŮBEC NIC!! Potom se litujete, což vás namíchne ještě víc. Nechcete s nikým mluvit, protože víte, že tohle nikdo poslouchat nechce a nebude. Než zazvoní telefon a vaše matka vám sdělí, že umřel pes. Posledním drbnutím, než jdete spát (se svou sebelítostí a krajním odporem ke všemu, co znamenáte) do úplně prázdné a studené postele v pustém bytě, je zmínka o pozitivním myšlení a jeho vlivu na trávící trakt na krabici macesů.Musíte ale se sebou žít dál, protože nikdo lepší není po ruce. Jste tu totiž úplně sami….
A teď si představte tu náladičku – ovšem jen následky zcela bez příčiny. Máte rýmu, i když jste nenastydli a seno vás nechává netečnými a chladnými. Vlastně vám spíš voní. Stejně tak vám voní i život, i když chandra je typickým příznakem alergie na život. Trpíte chandrou, i když venku svítí slunce a celý svět se miluje navzájem. Na vás ovšem nezbyla židle. Jste zdraví, mladí, máte práci a netrpíte hlady. Vyděláváte si peníze. Nejste alkoholik a neberete drogy. Není třeba…A bác! Najednou máte hlavu a srdce plné žluči a nejčernějšího smutku. Černého jak saze, jak oči sněhuláka. Hluboká, přehluboká studna plná černého, ledově chladného smutku a jen váš vlastní hlas zpotvořený ozvěnou, vám odpovídá, ale vrací vždy jen polovinou vaší otázky. Před vámi se promenují šťastné páry, pokud možno ověšené hrozny potomků – roztomilých buclatých blonďáčků s výrazem anděla. Každou chvíli se před vámi vrhne nějaká krásná mladá žena na nějakého nebicha a vy se stáváte trapným a nechtěným svědkem projevu jejich krystalicky čisté lásky. Všude kvete jaro a ve vaší zahrádce vrcholí chronický listopad. Co v takovou chvíli může dávat smysl?
GEFILTE FIŠ
******************************************************************************
Už se ani nemusím dívat na recept. Byl jeden z prvních, které jsem vstřebal. Nikdy jsem ho nedělal. Ale je to tak strašnej úlet, že je to jediná věc, která mi jako masivní kalač vyrazí z hlavy veškerou temnotu. Je to závan zašlých časů, vzpomínka z černobílých fotografií, je to svět, který vás přijme a nikdy vám neublíží, protože už neexistuje.
Je to něco, co vám dovolí roztáhnout křídla a vařit a vařit a vařit a nechat se tím zcela pohltit. A jak vzniká pomalu pod vašima rukama mikrokosmos zvaný gefilte fiš, vaše chmury mizí a tají, jako špinavý sníh z dvorku, líně se plazící z dosahu teplých prstíků březnového sluníčka. Rozeberete kapra a postavíte z něho úplně nového kapra.S každou nasekanou mandlí, s každým rozdrceným macesem, dostává váš svět zase tvar, barvu a chuť. Za chvíli zavoní bytem vývar z kapra a je tady pátek… Vy stojíte v kuchyni, teplé a útulné a okolní svět a všechno, co vás zraňuje, je najednou strašně daleko.
Co mě nesmírně pobavilo, bylo povídání na krabici Tradičních macesů, kde jsem se dočetl, že kromě toho, že pravidelná stolice udělá pravé divy s vaším sebevědomím, nejlepší tradiční maces na světě je se šunkou a sýrem. No nic.
Takže :
1 kapr cca 2kg – pokud to stihnete, tak nevykuchaný
1 větší cibule
2 mrkve
kousek celeru a kořenové petržele
pepř a sůl
celé nové koření
3 vejce
pár nadrcených, nebo mletých macesů – pokud možno tradičních ( bez šunky ) (-:
petrželová nať
hrst nasekaných nebo mletých mandlí a hrst rozinek
Gefilte fiš se podrobilo diktátu času a bývá k vidění ve formě různých knedlíčků a kuliček, nebo nádivky nacpané do bříška kapra, krájeného na “ podkovy“. Ale tohle je výzva! Vlastně ani nejde o výsledek. Vůbec nejde o výsledek! Asi to neumím pořádně vysvětlit, ale gefilte fiš nepatří mezi nejúžasnější jídla na světě. A já ho nedělám, protože mám hlad. Já ho prostě miluju, protože je děsně zajímavý. Je to tak praštěný, vykuchat kapra od hřbetu a stáhnout z něj opatrně kůži. Já stahoval od pupíku, protože jsem koupil už vypitvaného kapříka.
Vykostit maso a nasekat ho do macesů, máčených v rybím vývaru z hlavy.
Nádivka s rozinkami a mandlemi, sněhem z bílků, peprného pepře a cukru! Sekaná nať petrželky, sníh z bílků, sůl a vývar z kapra.
Trochu vývaru si schovat na „přeleštění“ celého výsledku. Nacpat nádivku do kůže, vytvarovat trup ryby, lehce ovázat gázou, aby vám nádivka “ neutekla “ a dát pomalinku vařit do vývaru… Ke gefilte fiš neodmyslitelně patří vařená mrkev krájená na kolečka. Proč? Já nevím!(-:
Plátky gefilte fiš podávané s křenem nebo nakládanou řepou jsou překvapivě dobré. I když je to jen studený kapr.
Končím. Kuchyň voní jako o Vánocích, jsem celej ulepenej a všude se válí šupiny z kapra. Ze zbytku nádivky jsem udělal kneidlach a kapra ozdobil. Na rovinu – ani na to nemám chuť (-: Ale děsně mě to pobavilo. Takže Lechajim!!!Na život! Chandra je v čudu! Aspoň na čas…((-:
Čumim jak umim!!!Kapří kůže plněná nádivkou je pro mne naprosto nepochopitelné umělecké dílo.
To ale musí být chandra všech chander futrál, když se pustíš do něčeho takového!
O gefilte fiš jsem jen četla a domnívala se, že jsou to prostě kuličky z rybího masa a macesů. Ale tohle…wow!!!(%
Ta krabice s macesy mě taky pobavila. Kdo je jejich výrobcem — Vitana? ;o)
O takové gefilte fiš se dnes už málokdo pokouší. Když už je dělané doma, tak jen knedlíčky (nebo spíš jakési velké oválné nočky) a to jen na Pesach a Rosh HaShanah. Ani kapr se tu nepoužívá. Nejen, že není v oblibě, ale je málokdy k sehnání (protože není v oblibě… ;o)). Používá se převážně losos, bělice a štika a nejlépe kombinace všech tří.
Zajímal mě ten cukr, tak jsem otevřela knihu „Jewish Cooking in America“ autorky Joan Nathan a dočetla se v ní, že přidávání cukru býval Polský zvyk a čím víc na jih, tím víc cukru se přidávalo. V Litevsku prý zas místo cukru přidávali do vývaru řepu.
Lepší vybírat ještě dva týdny kapří šupiny z cukřenky, než té chandře podlehnout. L’chaim!
1: Malý archaismus (-: ale jak říkám, byla to spíš terapie, než gastronomie…
2: Kapr je super ryba, když jí přijdete na chuť. Já se kapříka nevzdám. Asi jsem trochu zastydlej, ale neumím si představit gefilte fiš z lososa…O tom cukru v Polsku jsem slyšel taky, ale ztrácí se mi tam česká, rakouská a německá komunita! To jsme ve Státech jako všichni Poláci?((-:
Ahoj, tak pokud máš jako svoji Tróju a Titanic chelou, tak já pro změnu gefilte fiš. Pokoušela jsem se o ni před lety nejmíň třikrát a moc to nedopadlo. Jíst se to dalo, to jo, ale vzhledově nic moc. No a teď se koukám, že to bylo nejspíš ne příliš srozumitelným receptem – byl z jedné z prvních židovských kuchařek, která u nás po převratu vyšla (na přesné jméno si nevzpomenu, vím jen, že jedním ze spoluautorů byl Karel Sýs, ten spisovatel); podle toho receptu se kapr navíc porcoval na podkovy a teprv pak zase skládal dohromady; nějak jsem si to nedovedla představit.
Ty moje pokusy o gefilte fiš se datují ještě do dob předineternetových (začátek 90. let), dneska už bych recept našla jednoduše a například ten Tvůj vypadá opravdu fajn. Tak že bych to ještě jednou zkusila? (-;
4: No jasan! Počkej si na hezky pošmourný den, kdy se ti opravdu nebude dařit, kup si kapříka, rozinky a mandle a garantuju ti, že už jen při tom nakupování se tvoje nálada bude zlepšovat. Natož až se zavřeš s kaprem do kuchyně na několik hodin!((-:
Rozinky a mandle jsou doma pořád, kapříka koupím u Šopíka, mám to kousek, největší problém budou asi ty macesy – už si vůbec nepamatuju, kde jsem je tehdy kupovala. A asi to opravdu spáchám až někdy na podzim; dokud počasí přeje, jsme pořád u vody, zrovna teď o víkendu tady: http://www.h2open.cz/
6:Já jsem sehnal macesy v Tescu. Tradiční (-:
na to se dá říct pouze „jebem ti kokot!“
a to je výraz nejvyššího uznání ,-)
Jéé, tak to si někam schovám, poslední chandra se vlekla sáhodlouze a přitom lék je u Šopíka, hleďme(: Tak doufám, že teď to nějakou dobu nebude potřeba, ale já se snad nakonec naučím preparovat rybu. Gefilte fiš takhle vcelku jsem taky ještě neviděla, kochám se (: