Purim jak umim

Purim mám rád. I přesto že je motivován podobně jako většina svátků (a jak už bylo napsáno), totiž „chtěli nás zabít, my jsme se nedali, dobrou chuť!‘, tady se ještě přidává LECHAJIM! Tedy přípitek na život. Purim je svátek opilosti, radosti, purimšpílu a veselí.  Purim má původ v příběhu o Ester, Vaště, Ahašverošovi, Mordechajovi a nějakým Hamanovi. Haman byl ten zlej, Vašta se nechtěla svlíkat tak jí vystřídala Ester, ta to uměla s chlapy evidentně o něco líp, takže když šlo do tuhýho uměla si prosadit svou. Mordechaj jí řekl co a jak, Haman to odskákal, důvodem k radosti bylo, že to vzápětí odskákal každý kdo měl zálusk na židovský majetek, což ve světle, či spíše v temnu dalších věků museli židé pociťovat jako velikánské zadostiučinění.

Nebudu se rozepisovat o tom co si můžete přečíst i jinde. Omezím se na to, že teď v době kdy se postím od masa, vajec a mléka, jsem se nehorázně zlískal slivovicí v sympatické společnosti a protože v době purimu neplatí povinnost nepracovat, druhý den jsem v práci prožíval muka. To bejvá… Někdo řeší co při Purim do sebe, někdo co na sebe. Jak jste oslavili Purim vy?

Nejvíc nejoblíbenější pochoutkou jsou Hamanovy uši. Proč uši? Tak to netuším a jistě k tomu bude nějaká hezká legenda, nebo vyprávěnka plná symboliky. Ale to co se připravuje v sefardských komunitách se skutečně nazývá Hamanovy uši (např.orecchie di Ammon v Itálii) nicméně v severní Africe nebo na Kavkazu se pro tento účel používá například gušefíl (sloní uši . to by měl Haman radost :-D) , bimuelos nebo zalabia – sladké smaženky na způsob španělských churros tvarované do podoby uší. Přijde na to jak velkou máte fantazii… U aškenazim jsou to hamantašen (rád bych podotknul že názvy v jidiš přepisuji foneticky, nejsem si jistý ale myslím že to tak má být aby se nám výslovnost neztrácela v překladu) což by dřevácky přeloženo znamenalo Hamanovy tašky nebo kapsy což milosrdně šetří Hamanovy uši a paradoxně má tvar uší a tašek k tomu všemu odkazovat na jeho třírohý klobouk. Tak to jsem vnesl do celé purimové problematiky trochu víc zmatku a teď k receptu. :-D

Pokud jste nuceni jíst košer a jste líní jako já, je ideální koupit si košer listové těsto a tuhle matlavou část mít co nejrychleji za sebou.

Pokud nejste líní a baví vás vaření máte dvě možnosti. Udělat si gušefíl jako sfaradim variantu nebo hamantašen jako aškenazim variantu. Na tu první nepotřebujete téměř nic. Podle jedné z legend se totiž královna Ester omezila při pobytu v paláci krále Ahašveroše na vegetariánskou stravu aby se tak vyhnula přehmatům. Při svátku Purim tudíž holdujeme ovoci, zelenině a  mléčným lahůdkám, baštíme sladké a smažené a do toho se nezřízeně oddáváme pití alkoholu. Gušefíl už jsem tady myslím jednou popisoval…moment…jo, je to tady!

V komentech dokonce jedna dáma naráží asi v dobrém na to že na Obci (pravděpodobně v Bejt Simcha) jedla hamantašen které vypadaly jinak než Hamanovy uši. Tak to sedí.

No a pokud jde o hamantašen, které jsou tedy – jak už jidiš název napovídá (sefardské verze pokrmů nesou názvy v ladino, španělštině, portugalštině, arabštině, hebrejštině v neposlední řadě…)tak ty mají tvar trojúhelníkových taštiček v klasické verzi plněných makovou, ořechovou nebo povidlovou náplní. Jednoduché těsto:

čtvrt kila hladké mouky

150g másla

1 žloutek

2 lžíce cukru

kůra z půlky citrónu

mletá skořice na špičku nehtu u malíčku

Nachystejte si žmolenku nebo drobenku, podle toho odkud jste. Až bude pěkná, klepněte do ní žloutek a rychle zpracujte do koule, kterou necháte odpočinout v lednici několik hodin.

Složitější kynuté těsto

půl kila hladké mouky

4 žloutky

150g másla

čtvrt litru vlažného mléka

20g droždí

kůra z půlky citrónu

150g cukru

jeden panák rumu do kafe které vypijete až budete hamantašen plnit

a jedna lžíce rumu do těsta

zpracujte všechno do hladkého těsta a nechejte dvě hodiny kynout. Když bude těsto řídké – světe div se – přidejte mouku :-)

Náplně:

Čtvrt  kila mletého máku povařeného v mléce s citrónovou kůrou, mletou skořicí a cukrem na kaši. Ještě lepší než skořice je rovnou perníkové koření. Jinak všeho podle chuti. Místo cukru med=dražší ale lepšejší.

Pomleté vlašské ořechy podobně jako do rugelachu smíchané s cukrem, mletou skořicí a na kostky nakrájeným máslem a zpracované do jakoby drobenky či žmolenky podle toho odkud jste.

A nakonec povidlovec. Osobně nejsem velký fanda povidel. Na můj vkus dost sladké. Takže jsem si kupoval mražené švestky ze Srbska (já vím lokální blablabla, ale byly prostě super, tak proč ne. Řikejte něco klukovi jehož vaření stojí na tahině, římském kmínu a pomerančové vodě :-D) a do hamantašen necpal povidla ale rovnou osušené švestky zastříknuté rumem a obalené ve strouhance s cukrem. Ale pro případ že nemáte v mrazáku dvou a půl kilový pytel mražených švestek ze Srbska a sáhnete po povidlech postupujte následujícně. Milá povidla podle potřeby buď zřeďte horkou vodou, nebo zahustěte strouhaným perníkem či strouhankou a dochuťte citrónovou kůrou, cukrem a rumíčkem lékařským anóbrž božkovským zázrakem, neboli českým koňakem na tři, tedy rumem!!

Purím jako ďas!! Ha!

Z těsta vyválejte placku, sklenkou pomoučněnou vykrájejte kolečka a ze tří stran zahněte těsto dovnitř po stranách stran spojte tak aby jste vytvořili trojúhelník s malým otvorem uprostřed. Potřené vejcem tak jako tak pečte při 180°C dozlatova, jen to kynuté těsto asi nechte napřed trochu vykynout.

dobrou chuť a naviděnou za pár dní v Praze!! :-)