Vykročeno levou nohou

Můj příběh pokračoval. V srpnu 2010, kdy jsem se protloukal a lepil brigády ale také už odpočítával dny do odjezdu do matičky Prahy, protože od května se toho kolem Ery moc neudálo, byla svolána schůzka všech zainteresovaných stran. Měl se zúčastnit zástupce investora, Michal Göth jako gastronomický garant projektu. Za Studio 19 se měli zúčastnit David Kuchař a Tomáš Javora. Mě ohledně tohoto projektu oslovil Michal Göth a proto mě překvapilo že mě oba pánové ze Studia 19 telefonicky kontaktovali a požádali o setkání v Hansenu den před plánovanou schůzkou. Informoval jsem o tom pana Götha, protože mě najal on a nechápal jsem proč bych se právě já měl scházet s někým jiným a ještě navíc den předem. Rozhovor na zahrádce restaurace Hansen byl krátký a celkem neplodný. Šlo vpodstatě jen o to sladit gastronomický koncept který si pánové předsevzali navrhnout a potřebovali si ověřit zda to dává smysl.( doslova „domluvit se co budeme říkat“).

Stejně tak jako v Avii byla původně plánována pizzerie, i Era měla mít trochu jinou tvář. Jestli se to tak dá říct. Už nějakou dobu se David i Tomáš nijak netajili se záměrem postavit kuchyni v Eře na holandské gastronomii aby tak navázali trochu krkolomně na původ Ery, tedy její holandskou inspiraci De Stijl. Nejsem odborník na holandskou kuchyni a nevím jestli někdo je, ale neměl jsem v tuhle myšlenku příliš mnoho důvěry a to jsem také Davidovi a Tomášovi řekl.

Hodně věcí mi docházelo dost pomalu. Když ještě v Avii brali můj názor vážně, zapřísahal jsem Tomáše aby nezakládal v Brně řetězce dříve než jeden podnik bude stabilní a nezadlužený. Vzápětí následovalo střídavé otvírání a občasné zavírání kaváren. Budování impéria v době kdy jsem se vrátil pokračovalo tak, že oba pánové oslovili různé investory, zainteresovali se nějakým procentem v několika projektech a pokusili se garantovat že dokážou „udělat“ hospodu (s odkazem na celkem úspěšnou Avii která v té době šlapala opravdu hezky). Hansen, Era měli být začátek ale ukázalo se že sousto bylo příliš velké. Při následné schůzce kdy prezentovali koncept a rozpočet se ukázalo že všechno stojí na velice vratkých nohou. Byl kolem toho trochu rámus, a dopadlo to tak, že jsem si sbalil věci a trochu zklamaný odjel domů. Era teda nebyla otevřena v květnu 2010 ale nakonec až v červnu 2011. Celou dobu se nějakým zvláštním způsobem dařilo celý projekt držet v podvědomí veřejnosti a přesto nevzbudit ani trochu nedůvěry. Celé to bylo výborně marketingově zpracované (pozná se že Tomáš má skvělou praxi v reklamě – bistro Špargl například mělo ke dni otevření na FB už tolik fanoušků jako nemá leckterý kvalitní a dobře zavedený podnik za rok provozu! :-))  Protože tam muselo zahučet nemálo peněz, a trvalo to o nějaký rok déle než se plánovalo,  dá se dohadovat  že to někoho muselo hodně bolet (finančně samozřejmě). Mě už to bylo celkem jedno, protože tou dobou jsem válčil na vlastní pěst v kuchyni kavárny Bio Zahrada, jezdil na farmářské trhy, pekl sušenky a snažil se vzdorovat systému s tím trapně naivním přístupem který mi neustále zvyšoval zálohy na všechno možné. Když jsem do roka a do dne zjistil že to s tou naivitou daleko nedotáhnu, říkal jsem si že mi bylo líp když jsem se staral sám o sebe a nemusel platit nájmy, rozličné daně, popelnice na což jsem si musel v posledku půjčovat a vedlo to celé jen k tomu že se to začalo hroutit. Práce to byla hezká ale namáhavá. Lidé byli spokojení ale já  nestál o to aby to bylo jinak.

Asi není úplně normální když jste zavření ve sklepě od šesti ráno do večera, a pouštíte si pořád dokola Simpsonovi tak dlouho že už umíte citovat celé pasáže z hlavy (možná jsem se měl radši učit cizí jazyky) a potom si koupíte tahací harmoniku a skládáte songy o tom jak chcete ven a pryč a vržete na ní tak že vás sousedé na ulici přestávají zdravit s úsměvem. Možná to není normální ale já se docela bavil.  Uznal jsem že je čas s tím skončit. Od té chvíle když slyším jak někdo něco dělal fakt poctivě a  je tedy opravdu s podivem že do roka a do dne zkrachoval a skončil na huntě, musím se usmívat. Nechci tím říct že se to nedá. Ale já to prostě neuměl. Hořká pilulka na rozloučenou byla krátká spolupráce s Vasilem který pobýval v Izraeli a ovládal tedy můj sortiment. Vasil asi po třech týdnech zmizel, od té doby nebyl k nalezení můj notebook a záhy začali chodit smsky v ruštině o tom že mi patrně shoří auto když nezaplatím… Díky intervenci Vasilových známých a nezájmu všech zúčastněných o problémy s úřady, přišla další den omluva a od té doby byl klid. Vybavení kuchyně a zbytek skladu jsem odprodal kavárně, zaplatil z výtěžku co se dalo a nevěděl co bude dál. A jeden den (jako na zavolanou) mi zazvonil telefon a nebyl to nikdo jiný než Michal Göth. Era byla otevřená, Studio 19 mělo být ze hry (to není z mé strany osobní, ale vybírám si s kým pracovat chci a s kým už radši ne) a pan Göth se mě zeptal jestli bych se nechtěl vrátit. No jasně že jsem chtěl!!! :-)