Ačkoliv zásadně přenechávám hodnocení seminářů účastníkům, tentokrát chci udělat výjimku. Bohužel nemohu posloužit žádnou fotografií, ale dojem, který ve mně uplynulý víkend zanechal je nesmazatelný.
Celá ( na moje poměry ) „monstrakce“ začala pro mě a pana C. už v pátek brzy ráno, nákupem zeleniny a masa v Praze. Vyrazili jsme směrem do Brna a hezky si cestou popovídali. V Brně na nás už čekal Kontakt ( záměrně s velkým K ), čili Chilli Julie. Tady bych se poprvé pozastavil. Tahle temperamentní bytost, s obrovským srdcem a ohněm v duši, zapálená do každé lumpárny, která se dá vymyslet udělala pro uskutečnění Sahary v Brně obrovský kus práce. Počínaje propagací na svých stránkách, opatřením prostoru a podporou ve formě poskytnutí noclehu, uvaření snídaně, zapůjčení suchého ručníku atd. konče ((-:
Bez Chilli Julie by nebylo Sahary. Pan C. se na chystanou akci vybavil badmintonovou soupravou za 60,-Kč, čímž se postaral o potřebné rozptýlení návštěvníků worshopu i lektora samotného ((-: První Sahara v pátek večer, byla trochu poznamenána nervozitou a únavou z uplynulého týdne. Začala o něco později, než v plánovaných 17 hodin, s čímž se ale tak trochu počítalo. Vzhledem k podmínkám – absence tekoucí vody, potažmo vody vůbec ( odtud Sahara ), propadli někteří návštěvníci panice a vydali se do terému opatřit vodu. Nakonec přivezli nealkoholické pivo, ze kterého se sice nedá uvařit čaj, a ani se v něm neumyjete, ale po hostině přišlo k duhu. Samozřejmě byly k dispozici skryté zásoby vody, ale dělalo mi dobře, pást se na nervozitě lidí, zvyklých otočit kohoutkem a mít vody co hrdlo ráčí ((-: Já sám, navyklý na rychlejší tempo práce, jsem průběh semináře trochu uspěchal, takže jídlo bylo hotovo ještě před setměním. V přestávce, při vaření mátového čaje, jsme si tedy ukrátili dlouhou chvíli vázáním turbanu a rozprávěním a zkušenostech s arabskou kuchyní, bitím manželek ( a manželů ) (-: a zážitky z cest. Nakonec se vyjma jednoho účastníka vydali nocležit domů všichni.
Druhý den ráno jsme se vydali „odfrknout si“ k rybníku pod Hádkem, nedaleko Brno. Krásně jsme si odpočinuli, pinkli badminton ( mimochodem vynikající hra!! ), navzájem se postříkali stříkací pistolí, přítomní psi si utřeli své zadečky do našich svršků a byl čas vyrazit na druhé kolo.
Před použitím Cuketku řádně opláchněte!!((-:
Tady pro změnu dorazili účastníci včas, s odhodláním podvolit se všemu, co jsem si na ně připravil. Po zkušenostech z prvního kola jsem dal účastníkům více prostoru k vaření, nebyl žádný spěch, a doufám, že si to všichni užili stejně tak jako já. Zůstali přes noc a postupně jak oheň odhoříval, usínali jsme jeden po druhém, abychom se ráno zase sešli nad míchanými vajíčky s harissou a zbytky z předchozího večera.
Všichni účastníci byli skvělí, odvážní a hrozně šikovní. Dokonce i pětiměsíční Míša – bezkonkurenčně nejmladší účastník seminářů Rozinek a mandlí ((-: Snesli všechno, co jsem jim nakladl na bedra a nestyděli se uhníst si vlastní pouštní chléb, nařezat jehněčí kotletky, uvařit si mátový čaj na ohni a ochutnat harissu. Byli prostě úžasní – každý jinak, ale všichni a moc!! Jejich nadšení a odhodlání je tím pravým důvodem proč takové strašné věci dělám, místo abych seděl doma u televize a choval na klíně děti. Jejich zápal a touha dozvídat se a zakoušet nepoznané, mě naplňuje radostí a dává mému konání smysl. A z brněnské Sahary jsem odjížděl dojatý a plný radosti z jejich radosti. Největší dík patří dvěma nerozlučným kumpánům a nezvedencům, které se za celý víkend nepodařilo rozsadit ani usadit – panu C. a Chilli Julii. To oni se starali o účastníky ve chvíli, kdy jsem byl zaměstnán opalováním si rukou a obočí u ohně, udržovali tempo diskuse a bavili všechny svými chlebovými a jehněčími eskapádami. Díky vám!!
A samozřejmě díky Kocourovi, který obětoval svou nemovitost na oltář našeho kulinárního běsnění, nevyčítal nám, že jsme mu spálili polovinu zahrady a druhou polovinu počurali, vydržel s námi a nenápadně a elegantně udržoval konverzaci a zásoboval nás vtipy. Díky Kocoure a doufám, že to nebylo naposled. ( Příště budeme hodnější …možná (-; )
A nakonec díky těm dobrým a důvěřivým lidem Helli, Aidě, Líbě, Burmajonesovi, Žufance, Adamovi a dalším a dalším, známým i neznámým, kteří mi poslali své peníze a svěřili se mi na celou noc do rukou, bez ohledu na to jak jsem na ně byl zlý a jaké kočičárny jsem si na ně vymyslel, pod pláštíkem saharské romantiky a za zvuků arabské hudby. Díky za vaši důvěru, za vaše nadšení a za vaši trpělivost. Bylo to moc hezké. Těším se, že se zase někdy shledáme…Inšáalah
Váš rachad
no mně se to líbilo,ale ten bonus v podobě dvou klíšťat nic moc.kdybych nebyl trubka,dovezu si repelent.
takže jestli umřu,tak si z toho vezměte ponaučení a kupte si off.
já jsem normálně dojatá :) tolika péče a zážitků se nám dostalo a ještě k tomu nám pan lektor děkuje, no toto…
mně se tedy na Sahaře líbilo moc, prima skvadra s Rachadem v čele, krásné místo, a spousta nových chutí a fíglů
zkrátka – doufám, že si někdy brzy zase něco navaříme :)
Tyjo! Bledá závist! vůbec nepochybuju, že to bylo FAMÓZNÍ!!!:-))))
Jestli mě tady někdo chtěl dojmout, tak hlásím, že se vám to daří, přátelé drazí ;)
No tedy…bylo to opravdu moc fajn! A má to vzrůstající tendenci:-)
Michalovy semináře mají raketově vzestupnou úroveň. Kromě již tradičně skvělého jídla a pití a know-how tentokrát zajistil i živé světlušky! Jak to ten chlap dělá.. :-)
Pro Lightkeepera – tak to bych se ohradila, ty světlušky zařídil můj syn a jeho jmenovci (více viz. odborná literatura – Karafiát Jan, Broučci: pro malé i velké děti, 1876). ;-)
Jinak, seminář byl fajn, ráda jsem Vás všechny poznala…
Tak nám Rachad krásně shrnul svou vlastní akci, že už k té rekapitulaci téměř není co dodat. Já jsem si svoje srdce vylila u ChilliJulie, až mě málem označila za jednu z autorek Červené knihovny. Musím tedy změnit dikci.
V sobotu jsem poprvé v životě zažila foodblogisty při jejich práci. Lidičky, přála bych vám to vidět! Jakmile se Rachad začal věnovat vaření, pustili se do focení stylem: zakleknout až téměř zalehnout, zadečky k nebi, opřít o lokty, zaostřit na jídlo, hlavu s foťákem zabořit do ohniště oheň neoheň, kouř nekouř, popel nepopel. Byli tak psinózní, že Burmajones začal dokumentovat je namísto těch chuťovek.
Jídlo v sobotním druhém kole bylo skvostné, na tom se shodli všichni. Nedošlo však na vázání turbanu, které podle Lektorových slov trénovali pátečníci. Julie, prosím tě, připiš si to do seznamu soutěží a průvodních aktivit na Brněnskou Saharu II pro pokročilé beduíny! Nejpozději za rok! I když – taková Sahara na sněhu by taky nebyla špatná, co říkáš, Rachade?
Sim, sim, malá urgence – sliboval jsi nám recepty mailem, zatím nic nepřišlo…
9: Omlouvám se. Zatím stále na cestách. Tenhle týden vám to pošlu.Slibuju! (-:
Děkuju a budu se těšit, ostatní určitě taky.