Trochu pro pobavení, ale hlavně proto aby nám to na souku neusnulo(protože jsem trochu víc vytížen),předkládám jednu ze svých prvotin: příspěvek pro internetový dočasník Hromosvod, kam jsem na začátku své pochybné kulinární kariéry psal o jídle. Byl jsem mladý a nadšený teď už jsem starší a rozvážnější (-: Nicméně laskavý čtenář snad promine…
Čuftovo Zdařbůh!
———————
Na naléhání reakční redakční rady, v níž většina členů má ke Kladnu víceméně kladný vztah, si dáme na krátkou dobu pauzu od světoběhání s příborem v ruce a povíme si, jak to bylo s jídlem na Kladensku za onoho času. Především bychom si měli uvědomit, že Kladno a Kladensko byl vždycky kraj vpravdě revoluční a skrznaskrz proletářský. Až vám popíšu jídelníček průměrné dělnické rodiny, pochopíte že ti hoši stávkou vpodstatě nic moc neriskovali a spíš než hrdost a touha po sociální rovnosti je k revoltě proti buržoazním nenažrancům toho nejhrubšího zrna ponoukal hlad, který (jak je známo)je hned po mě nejlepší kuchař!(-:
Kladensko byl až donedávna kraj horníků, bylo tu jedno z největších nalezišť černého uhlí, takže i jídelníček který dnes zdrbneme se bude týkat hlavně horníků. Vzhledem k tomu, že jsem dítkem Rudého Kladna, nebudeme řešit jídelák obézních, zpovykaných uhlobaronů, ale zdatných zdravých a silných horníků s čistým kádrovým profilem a patřičným dělnickým původem. Horníci vpodstatě kromě kopy dětí a malých baráčků, ve kterých se tísnili s kopou dětí neměli vůbec nic. Vlastně ještě celkem dost hustou pracovní náplň a dobu a taky hlad. Kdo měl štěstí a byl o něco spořivější, vlastnil několik řádků brambor což už bylo něco, na čem se dalo solidně stavět. Naprostá většina však neměla nic. Na nudličkovitých záhoncích se kromě brambor ještě pěstovalo zelí a mák a pokud se u kamen krčilo několik slípek, potom i trocha toho ZRNÍ(koncert 11.1.2004 klub Vagon).
Co se týká ostatních základních potravin, nakupovalo se mléko, tuk, vejce, mouka a chléb v konzumu. Většinou byli nuceni odebírat zmíněné potraviny v závodních konzumech a peníze jim byly strhávány z platu. Chléb dostávali dvakrát týdně, mouku jednou za čtrnáct dní. Chlapi umounění dostávali zálohu a plat, takže penízky a nějakej ten dlabanec, byly dvakrát za měsíc, mamina sloužila za nějakej ten šesták nebo naturálie u sedláka v blízkém okolí. Většinou za řepu a brambory. Jídlo se mastilo sádlem a lojem. Máslo bylo tak drahý, že ho horníci prostě nepoužívali. A lůj byl ještě levnější než sádlo. Sádla se v průměrné rodině spotřebovalo 1-2kg za měsíc. A to se mastilo většinou těm kdo chodili na šichtu, ostatní se v lepších případech směli podívat jak sádlo vypadá a do hluboké noci si potom o sádle vyprávěli pohádky. Kde to bylo jen trochu možné, sádlo nahrazoval mák a povidla.
Začínáte sledovat ty typické rysy české kuchyně? Stejně tak se šetřilo i cukrem – ten nahrazoval tzv.syrob, vařený z řípy. Maso bývalo pouze o nedělích a o svátek ( Velikonoce, Vánoce, posvícení a pouť ) Někdy se ani nedivím, že tenkrát ty lidi volili komunisty. Mléka bylo poskrovnu, takže se s ním obarvila káva taťkovi jdoucímu rubat, nebo se s ním zadělalo na buchty. První a největší porci dostával taťka – živitel. Děti byly až daleko za ním a maminka dojídala co zbylo. Což nezřídka nebylo nic. Otec dostával maso a otci se mastilo (kde jsou ty časy!)Všechno se jedlo lžící a z jedné mísy. Taťka měl přirozeně talíř.
Snídaně: Bílá nebo černá káva (žitná)v některých případech oslazená, k ní suchý chléb, nebo vařený brambor.
Sváča do práce: Totéž
Svačina pro děti do školy: skrojek chlebav létě a na podzim trochu toho ovoce
Oběd: polévka – vařila se kmínová, bramborová, zelná a hrachová
tzv.skleněná polévka se vařila tak, že se uvařili knedlíky a z vody co po ní zůstala, se za vydatné pomoci octa, nalámaného chleba anebo namačkaných brambor uvařila tato „pochoutka“. Oblíbená byla pro svoji rychlou přípravu také česnečka.
Polévky se dochucovaly kmínem, majoránkou, zelenou petrželkou a houbami. Jako hlavní chod byly brambory, nebo brambory a docela často brambory. Na loupačku – velice populární receptura, šťouchané, kaše, nebo chlupaté knedlíky. Celkem oblíbené byly škubánky. Z mouky se pekly na sucho vdolky a polévaly se syrobem, nebo povidly nebo se podávaly s lesním ovocem které obstaraly děti.
Z obyčejného těsta se pekly tzv. karásky zapletené jako houska a sypané mákem a solí. Z ječné mouky se pekly lívance, na neděli se pekly buchty „cihly“ čtyři na plech. Když byla sezóna, plnily se ovocem. Povidly nebo tvarohem. když sezóna nebyla a nebo ničím když to stálo úplně za hovno.
Vařily se knedlíky a ke knedlíkům omáčky – rajskovka, tedy známá rajská omáčka, jejíž tradiční sladkokyselá chuť je dědictvím rajskovky připravované výhradně z rajčat nakládaných v octě. Snad i proto tuto chuť umlátili naši nápadití předci cukrem a skořicí. Dále koprovka, cibulová okurková, houbová a křenová omáčka.
Krajovým jídlem byla tzv.uhlířina – brambory s pokrájenýmy knedlíky se sádlem a smaženou cibulkou. Kladenským jídlem byly piskorky – vdolky pečené na suchém tálu které se po upečení roztrhly a polily mlékem, posypaly strouhaným perníkem a omastily.
Vánočním jídlem byla hrachová polévka, černý kuba, králík na černo, po večeři vánočka, nebo štrůdl a čaj. Na Boží hod potom maso s omáčkou a knedlíkem. Z lepších jídel ještě můžeme jmenovat krupicovou kaši, velikonoční nádivku a klasickou zabijačku. Známým pojmem je na Kladensku tzv. buďák, což je podle některých názorů buchta s mákem a se švestkami, podle jiných jakákoliv levná buchta či koláč.
Takže to bychom tak v rychlosti měli a necháme se překvapit, s čím na vás přijdu příště!
Mějte se rádi – já se mám taky rád. A važte si dobrého bidla !!(-: čus Čuft
„Jako hlavní chod byly často brambory, nebo brambory a docela často brambory.“ :-)))
Parádní výlet do zašlých časů :-))) Často si povídám se starou paní sousedkou a dozvěděla jsem se, že rajčata byla velmi podivná plodina v českých zahradách. Děda mé sousedky míval pár keřů a ostatní na ty keře koukali opravdu podezřele. Když se rajčata konzumovala (dávno před slavnou zdomácnělou rajskou omáčkou), tak s cukrem. Nakrájet a pocukrovat. Logickým vyústěním byla rajčatová přeslazená marmeláda :-) Když se to tak vezme, tak ani brambory neměly cestu na stůl zrovna příjemnou.
Nechám se překvapit, s čím na nás přijdeš příště :-)
2: Dneska už bych ten příspěvek doplnil a asi z gruntu napsal jinak. Většina informací je z knihy Kladensko ale samozřejmě jsem to konfrontoval s pamětníky a byla to na dnešní poměry fakt silná káva! Taky odstranit ty hrubky zabralo dost času, ale fascinuje mě hlavně jak všechno co bylo dřív symbolem bídy je dneska in a zdravý a naopak ((-:
*jak všechno co bylo dřív symbolem bídy je dneska in a zdravý*
Také jsem si všiml!
Mimochodem – uhlířinu jsem znal i z Plzeňska. Zde občas dělám něco příbuzného, poté co jsem dostal odvahu míchat dva druhy karbohydrátů přečtením receptu „Trenette col pesto alla Genovese“. Jednoduše jde o směs vařených brambor nakrájených na kolečka a nudlí, 50:50. Zalije se pestem (trochu třeba naředit) a bohatě zasype sýrem.
Prý janovská specialita, nyní vařená v Anglii Jednorožcem vzpomínajícím na uhlířinu.
Když už mám v hlavě směs uhlohydrátů (uhlířina), nemohu nezmínit CHIP BUTTY, lidový sandwich z bílého chleba a smažených brambůrků. Více na
http://en.wikipedia.org/wiki/Chip_butty
4:A nebo tak známá a skvělá věc, která svou prostotou budí až nedůvěru, jako je tzv. grenadýrmarš!Znáte?
6: Neznám, rád se poučím!
8: Vlastně už znám. Z nedočkavosti jsem si zagůgloval! (-:
Teď jen rozhodnout, kdo od koho opisoval!
7: Je zmiňován například u Haška (Dobrý voják Švejk)je to typické vojenské jídlo a já jsem ho s úspěchem aplikoval na dětských táborech. Jednoduše jde o směs vařených brambor nakrájených na kolečka a nudlí, 50:50. ((-: Ba ne. Jsou to vařené kostičky brambor, uvařené fleky a vše se přelije cibulkou na sádle s rozpuštěnou mletou paprikou. Podávalo se to jako samostatné jídlo, ale je to i vynikající příloha k vepřovému, k uzenému nebo jen tak s rozpuštěnou slaninou. V překladu to má být granátnický pochod, ale tady v Čechách se uchytil rakousko-uherský název grenadýrmarš. Jako mašinfíra, futro,šnuptychl a eklhaft (-:
9: No v rámci Rakousko – Uherska bych to neřešil (-: A právě Hašek je úplná kulinární encyklopedie!Když se tam vojáci baví o tom co se vaří u nich doma a shodují se že nechtějí na italskou frontu, protože:…“se tam furt dokola žere jen polenta…“(-:
Šnuptychl našim německým přátelům zde přijde velmi legrační (asi archaický, z dob, kdy se ve společnosti šňupal tabák?) a skoro vždy to při našich setkáních připomenou.
Ještě ke kombinacím škrob se škrobem: Někdy, když dělám rýžový pokrm (říkáme mu doma Fried Rice a je to verse pilafu, nebo ve výrazivu české školní jídelny mého mládí „rizoto“) tak dávám část těstovin. Zvou se Risoni a vypadají…, světe div se… (virbl na buben prodlužující napětí)…jako rejže!
11: Díky za inspiraci!Teď mě něco napadlo!!
12: Rádo se stalo. Můj podíl z případného zisku je obvyklých 15%. (((-;
13:15% mé rýže? Pane to by nebylo ani na předkrm!Musíte přitvrdit!!(-:
15% nikoliv z rýže, ale z rejžování! To až budete mezinárodně ještě víc slavnej, s řetězem restaurací, včetně „Blood-ishtě“ (maze) v Londýně. (-:
15: Až pánbůh nebude doma a k něčemu takovému nedopatřením dojde budete vždy srdečně vítán (-:
..tu sa uz aj vyjednava ako na souk ako vidim a pocestneho dakym percentikom nepocastujete?! o)) ..
..inac krasny clanocek,milujem taketo povidani ..uz vcera v noci som si to vykostovala, aj som sa chcela rozplyvat ale to heslo mi dako unikalo…;)…u nas na vychode sa uvaria strapacky/halusky, do vyvaru sa narezu zemiaky na kocky, naprazi trosku slaninky a da sa kusok rezancov cik-cak tie domace a dakedy sa moze priliat aj juska-teda stava z kyslej kapusty.. za takymito jedlami sa dokazem utlct…na blizkom vychode, ked sme uz na http://www.souk.cz je kopa takychto jedal..napr. nadrobit/nalamat kynuty a upeceny chleba do plytkej okruhlej velkej misy, zaleje sa to hustejsou cervenou lupanou uvarenou sosovicou a ti majetnejsi si na nu naprazia cibulu alebo dokonca! si to poleju ghee/simne balady..joj, tiez to je fajnove..
Pro Jednorožce/Rachada: úžasná debata, přesně takové se mi líbí, pokračujte!
Jen mám jednu hnidopišskou poznámku (holt, profesionální deformace se nezapře) – carbohydrates jsou správně česky jednoduše cukry. On ten termín měl dost peripetií, co se překladu do češtiny týče, nejdřív karbohydráty, pak uhlovodany, pak glycidy atd., atp. Až ty cukry jsou správně, málokdo to ví. To je tak, když laici překládají odbornější věci, kterým nerozumí (filologové nejspíš chemii moc nedají). To bych mohla vyprávět ságy. Nejveselejší případ, který jsem zažila, byl překlad názvu slintavky a kulhavky (foot-and-mouth disease) jako „nemoc nohy a tlamy“.;-)
18: Jste profesionální hnidopich? (-:
Jo. ;-) Vlastně ne, překladatelka. ;-)
18 aida: Takovéto překlady vám vůbec nezávidím! Takže cukry, říkáte. Potom ŠKROB, coby „complex carbohydrate, polysaccharide“ je co? Polycukr? Složitý cukr?
(Kladu tuto otázku v duchu přátelském, nikoliv škrobeně!)
Grendarýmarš je klasika a pochoutka!
Vtipně napsaný článek, byť tu a tam hrubečka zůstala (omlouvám se, že prudím, ale vždycky z toho mám cukaturu), ale obsah to plně vynahrzuje!!!
To Jednorožec: Vámi zmiňované těstoviny s vizáží rýže znám z řecké kuchyně. Jen si teď nevzpomenu, jak tomu říkají a kamarád Řek asi není zrovna online… Dostali jako svatební dar nádhernou knihu o kulinářských specialitách celého Řecka, je to tam kraj po kraji a ostrov po ostrovu rozebrané(taky ta kniha má velikost skoro Ďáblovy Bible), tam o tom taky psali, včetně výrobního postupu…ale má hlava, už si nic nepamatuje…
pivli 22: Vrazil jsem „greek rice shaped pasta“ do Gůglu a vylítlo kritharaki, a orzo.
22: omlouvám se (-: Postrádám klasického vzdělání.Na dlouho jsem se zavrtal k manuální práci a znáte to – když hlava chvíli zahálí…
Orzo je to, děěěkuji, neměla jsem čas déle prodlévat u PC (krásný den, škoda sedět doma), vyslala jsem zprávu směr Sifnos a Cambridge, ale Vy jste rychlejší!!! A skvělý!
Rachad: v pohodě, já jsem na tohle hnusná, opravuju chybky i v dekursech, ambulantních kartách a chorobopisech. Tam je to dle mého mínění mnohem horší!!!!
A sama jsem střevo na čárky, tak občas pomlčkuju. (-:
25: Já jsem ulítlej na závorky a zakončování vět třemi tečkami… ((-:
26.:
(-:
17.: Tu dobrůtku, kterou popisujete jsem párkrát u příbuzných na Slovensku měla a nejvíc mi sedí právě ta kombinace nudlí a brambor s kyselostí šťávy. Uh, úplně se mi sbíhají sliny!
A babku či bábku znáte? Opakovaně se s ní vnucuji na stránkách pana Cuketky, tak proč ne i tady, že?
25: *já jsem na tohle hnusná, opravuju chybky*
Tohle mě pronásleduje taky, teď už v druhém jazyce.
Koupil jsem si tu před lety autobiografickou knihu jednoho člověka, kterého si stále vážím. Malíř, spisovatel, básník, dramatik. Navštěvovali jsme s přáteli jisté zdejší puby v naději, že on si zase přisedne k našemu stolu a zapřede rozhovor. Pak jsme mu viseli na každé slabice.
Kniha byla zřejmě odfláknuta. Zejména šetřili na korektorovi (proof-reader). Děsné hrubky: canvass místo canvas, ale i opakování toho samého odstavce s malou změnou textu.
Zanechalo to velmi hořkou pachuť.
Práce kvapná – málo plátna? Teď jen: canvass, nebo canvas?? You decide. (-:
28: Kniha-to už je jiná. A řeknu vám, že když čte moje maminka noviny, tak se někdy taky chytá stropu (-: A to jsou „písmáci“ profíci.
Přesně tak, v novinách, dosti solidních – v titulku – a ona tam hrubka, že to člověka praští do očí. O internetovém zpravodajství ani nemluvě. V poslední době jsem se rozčilovala na Lidovkách, kde běžel kurz češtiny. A když mi to v diktátu ukázalo dvě chyby a já tam prokazatelně žádné neměla, naštvala jsem se a napsala jim! Uznejte sami, tak třeba: krocan se „čepířil“ člověka úplně bouchne. Mé čepýřil to označilo jako chybu. A tak je to u nás furt! (-:
V knihách je to ještě horší. Dostala jsem před časem nádhernou knihu „A všichni svatí spali (WHEN CHRIST AND HIS SAINTS SLEPT)“ od S.K.Penmanové (má to ještě pět volných pokračování) – historický román odehrávající se převážně v Anglii (mocenský boj mezi císařovnou Maud a jejím bratrancem Štěpánem, pokračuje to přes Jindřicha až k jeho synovi Janu Bezzemkovi a jeho bojem s welšskými knížaty – nádhera, mňam, mlask) no a v každé kapitole takových hrubek, že jsem byla fakt znechucená. Vzala jsem obyč. tužku a vše opravila, aby mne to neiritovalo při dalším čtení.
Dříve korektor za chyby, které mu utekly měl srážky z platu, naše mamča pracovala v tiskovém středisku několika novin, tak o tom vím své…
A dnes je to každému fuk.
Omlouvám se za dlouhou gramaticko – literární vsuvku, zpět na souk:
Moc se těším na zítřejší seminář, počasí má býti příznivé, takže to určitě bude prima den! (-:
Jdu si namazat chléb domácím sýrem labneh.
Jednorožec: a když už jsem tu teda nakousla ty Plantagenety – kochala jsem se, jak v Anglii všude nádherně kvetla kručinka!
Ale z té se asi nic uvařit nedá…
Pivli, mas na mysli zemiakovu babu?..ak ano tak samozrejnmme ze ju poznam akoby som nepoznala…zhanas recept alebo sa nad nou len tak labuznicky rozplyvas..o)) ;-)…ja zasa milujem cesku cesnecku, moravske a chodske kolace a rozne tie ceske svadobne kolaciky..nedavno ma okuzlili Kominkove kolaciky-su uzasne ..u nas na vychodnom slovensku sa davno davalo este detom ked prileteli ze su hladne krajec zitneho alebo tmaveho chleba namacany vo vode a pocukrovany..to vam bola lahoda a este zemiakovy cukor-ten bol pre nas deti priam nebeska mana…
Mám na mysli tuto babku:
Nakrájet rohlíky nebo veku na kostičky, polít trochu mlékem. Slaninku nakrájet na kostičky, osmažit, přidat trochu sádla(oleje), aby to nebylo suché. Přidat to k rohlíkům, dát tam 2 vejce, rozetřený česnek, nějaké koření podle chuti a spojit to hrubou moukou. Dají se použít i žloutky zvlášť a z bílků ušlehat sníh.
Vaří se 10–15 minut podle velikosti v kapustnici s uzeným. Knedlík má pak velmi zvláštní, pikantní chuť. Někdy jsou v té kapustnici brmbory, někdy právě nudle – rezance.
Kousek toho uzeného můžeme nakrájet do babky. Kolem Liptovského Mikuláša to dělají k obědu jako špekové knedlíky. Dávají do nich špek i uzené, vytvarují to do koule, uvaří ve vodě a podávají se zelím a knedlíky polijí smaženou cibulkou.
Tak tuto babu/babku…u nas sa tomu hovori plnka/polnina po vychodniarsky ;-)v tej kapustnici alebo juske je chutovo nezabudnutelna ;-)… ja ju robim najcastejsie na kuriatko: bud naporcujem kurca,omastim, okorenim, podlejem a dam pod poklicku do rury alebo najprv uvarim polievku, potom vyberiem rozporcujem,trochu omastim a okorenim, podlejem a dam pod alobal do rury, ked zacne bublat tak babku/plnku ako kouli polozime a dobre pritlacime na kazdu porciu kurata az kuriatko spopod nej nevykukuje a dame zapiect do rury-najprv znova pod alobal/poklicku a potom odkryt a zapiect do zlatava..velky vyznavaci slaninky nakoniec este navrch prelozia platkom slaniny a zapecu..myslim ale, ze takto sa to pripravuje skoro vsade..:)
(-:
Mňam!!!
Pivli, 30: Dlouhá gramaticko – literární vsuvka byla přijata s povděkem, alespoň mou maličkostí. Nelze pořád jen slintat do klávesnice nad fajnovými recepty!
Ta babka a její variace od Jolany mě připomněly nádivku do kuřete – tu mám raději, než kuře samotné!