
Další nenáročná úprava pro vlky samotáře, kteří dostali chuť na kus ovečky a nechce se jim čekat hodiny na to až patřičně zkřehne. Tedy, ono úplně původně to tak mělo být, ale průběžně se mi hroutí jakýkoliv časový plán a jsem nucen surfovat na divokých vlnách improvizace…Dostal jsem jehněčí plec a slíbil ukvapeně, že dárci připravím něco dobrého a pojíme spolu. Bohužel mě převálcoval pracovní týden, jehněčí bylo v lednici už třetí den a já se rozhodl, sprovodit ho ze světa dřív než mi odkráčí samo. Předesílám že veškeré ingredience, s výjimkou jehněčího, jsou stálou součástí mého kuchyňského arzenálu a tak mám po ruce vždycky prostředky na nějakou rychlou a dobrou žranici. Je to v první řadě chic(k) peas v plechu, anobrž cizrna v nálevu, římský hrách v konzervě…Je to skvělá surovina na rychlý hommos bil tahina, součást tangie (u nás tažínu) vložka do polévky, nebo surovina na salát jak tomu bude dnes!
K přípravě tohoto lahodného, sytého salátu bude dále třeba 2 – 3 rajčat, asi 1 dcl opravdu dobrého olivového oleje, sůl, pepř, šťáva z jednoho citrónu a hrst sekané petrželky (prosím ne kudrnky – tu si schovejte na chlebíčky (-: ) Já si pro sebe přidávám jednu chilli papričku, protože to už je hrome závislost! Propláchnutou cizrnu z plechovky, smíchám s nakrájenými rajčaty, petrželkou a vším ostatním, osolím a opepřím a dám na chvilku nezbytnou k přípravě jehněčího „k ledu“(tj. do chladničky nebo za okno)
Zatímco salát odpočívá za oknem v míse zakryté tak aby mi ho nevyzobali straky, vezmu jakýkoliv nůž, delší než 10 cm a oddělím z plecka tzv. „lýtko“ Je to šlachovitější a menší bratříček tzv. jehněčího kolínka, pro samotného kluka tak akorát. Jako koření jsem použil drcený česnek, nasekané chilli, zaatar (chystá se u stánku s kořením, ale jinak k dostání – buď směs saturejky, citrónového tymiánu a sezamu od Arabů, nebo prostě tymián…)sůl, pepř , olivový olej a koření bharat, což je něco podobného jako cajúnská směs, nebo čínské koření pěti vůní. Tady je těch vůní sedm, někde se mu také říká „horké koření“ a povinnými členy tohoto volného sdružení jsou : skořice, muškátový oříšek, nové koření a hřebíček…Potom už podle fantazie tvůtce následují pepř, kardamom, kurkuma a jiné. Pro mě je důležité, že je tam nové koření kterému se v angličtině příznačně říká All Spice a skořice bez které si jehně neumím představit…A to je vše. Žádné odblaňování, žádné vykosťování všechno zůstává jak je. Při pomalejší verzi „durch“ pečeme při cca 150 stupních Celsia tak dlouho dokud nám ČEZ neodpojí proud (-:, ba ne – asi tak tři až čtyři hodinky. Při rychlejší, kterou jsem zvoli já – evropskou verzi medium – medium well, remoska, která se nedá nastavit a netuším kolik v ní je, ale v troubě bych volil 180 stupňů Celsia. Šup do pekáče, šup s pekáčem do trouby a pečeme dokud maso nezačne klást při tlaku prstem aktivní odpor.Víc než pruží. Jinak – je slušný způsob jak to jistojistě zjistit, ujistit se a pojistit – ukrojit kousek masa u kosti. Pokud je u kosti růžové, není co řešit a můžeme si naládovat cizrnový salát na talíř a vrhnout k němu bytelný kus masa.

Proč že vykosťuji maso až upečené? Méně odpadu, než při vykosťování zasyrova, pokud nejste zběhlí bourači masa ( konkrétně u jehněčího měla spousta kuchařů velké problémy) silnější výpek, a potom – hrozně rád oďobávám maso od kosti. Je to jediné „královské“ gesto, které si můžu dovolit. Hodit ohryzanou kost za sebe – ajajaj to by bylo facek! I moje malá dcerka hrozně ráda okousávala krůtí „stříkačku“, tj. spodní stehno. Líbilo se jí, že může vzít jídlo do ruky a jíst jako neandrtálec (-:
A jsme ve finále! Jakmile maso trochu vychladlo vykostil jsem je – studená jehněčí pečeně byla i studená hezky pikantní a voňavá – mluvit u jehněčího a zápachu skopového jsou hloupé a zbytečné předsudky! Jehněčí lůj je tak jemný, bílý a je jen lehce cítit ovčinou, že můžete risknout i jehněčí škvarky! Pokud nabídnete tradičním požíračům jehňat kotletku, zbavenou tuku a všeho ostatního, budou na vás koukat, jako že jste se zbláznily! Taková ta „lízátka“ s holou kostičkou, tzv. kotletky French rack jsou vyložený výsměch.
Takže vychladlou pečeni můžete s klidným srdcem předložit jako jehněčí verzi roastbeefu i druhý den, kdy i cizrnový salát bude mít větší chuťové kvality. Dárci jehněčího tímto děkuji, přispěl na dobrou věc a já mu včera musel za odměnu upéct dva seabasse a nějaké mořské potvory…)-:
Měli jste na Velikonoce jehněčí? Máte svůj oblíbený recept? Jedli byste to… ? (-:




Panu fotografovi: Maso na prvém snímku má silný modrý nádech (colour cast), převzatý pravděpodobně od okolních předmětů. Mému oku to neladí a působí to odpudivě, I am sorry to say.
1: Smutný fakt za který se omlouvám. To je nezpochybnitelné. Tento dramatický nedostatek způsobila kletá kuchyňská zářivka. Fotky jsou staršího data, tento nedostatek jsem do budoucna odstranil tím, že nefotím v kuchyni, ale v pracovně, pod klasickým bílým světlem.(Pro ilustraci – byt má 18 metrů čtverečních, takže z „kuchyně“ do „pracovny“ je to pouchých 1,5m. To stihnu ještě horké!(-: )
Rachade, tou fotkou sis tedy pravděpodobně „dovolil dost“… Kašli na to co komu ladí a neladí a pokračuj v dobrém díle…;)
Jehněčí miluju! Na velikonoce jsem se pokusila o kýtu s rozmarýnem a citrónem, ale někde se stala chyba, nejspíš v nádobí, protože ani po dvanácti hodinách pomalého pečení maso rozhodně od kostí neodpadávalo, ale dalo se žvýkat. Jen co budu mít pořádný pekáč, co se dá zakrýt nejen alobalem, jdu do toho znovu! A cizrnu taktéž velmi ráda, takže Váš recept vypadá jako moc lahodné spojení. Vlastně by mě zajímalo a nikdy jsem se nezeptala na místě a možná to víte – umelou mi v Myslíkově jehněčí?
5: Rozhodně ano. Naporcují podle přání, umelou a dokonce vám na přání namíchají koření podle účelu. Ale na vašem místě bych se spolehnul na vlastní kombinaci – jste zkušená kuchařka a máte pro to cit. Jak staré bylo to jehněčí?Myslím jak dlouho zrálo maso?
Úžasná horká masáž ve staré dobré remosce (kterou nemám) musela jehněčímu blahodárně svědčit. Velikonoční jehně u nás nebylo, nějak jsem v ty dny ztratila chuť na maso, ale už se mi zase vrací :-) Z jehněčího mám děsně ráda jehněčí filátka, ale nejsou zrovna snadno k mání. Až potkám nějaké dobré jehněčí, bez váhání si ho nastěhuji domů. Díky za inspiraci a za pěkné povídání k receptu :-)
Nejenže bych to jedla, já bych si to dala hned teď!;o) Jehněčí má perfektní doprovod v cizrnovém salátu. (Na tom, v různých obměnách, žiju aspoň jednou týdně — pozůstatek z mé vegetariánské éry.) Zaatar kupuji v arabském obchůdku už namíchaný ve velkém balení, protože ho sypu určitě i tam, kam tradičně nepatří — tolik mi chutná.(Je z Jordánu, tmavozelený, vonící na sto honů a obsahuje mletý sumac).
Salát v této podobě už je v lednici, cizrnu miluju, ale vařím ji. Konzervy mi nějak nejdou pod nos. Zas takový problém to není, jen si večer vzpomenout, nasypat do hrnce a zalít vodou. Uvařené je to pak hned. Jen to jehněčí už jsme snědli na Velikonoce a obávám se, že další bude zase až za rok.:-( Nejraději mám pečený skopový! hřbet právě pro tu vůni a tuhnoucí lůj! Mňam! Peču pomalu a vcelku, protože kosti dodají další chuť už tak báječnému sósu, který dokáže vytvořit jen skopové maso. Pak se, jako mandličky, vyloupnou dva báječné válečky, nakrájí na medailonky…:-) Žádný odpad. Jsem zvědavá na ten zaatar, cosi si míchám, ale tentokrát nebudu předbíhat a počkám na Tvoji verzi..:-)
Milý Rachade, jste ke mě až příliš laskav. Zkušená kuchařka moc nejsem, zejména co se masa týká, anžto nejsme takoví masožrouti, nevařím ho příliš často. A jehněčí poprvé v životě..Možná, že problém je právě v tom odležení, vrtalo mi hlavou, zda marináda ano či ne, ale nakonec leželo jen dva dny v ledničce, chuděrka, pouze v igelitové tašce. No tak to asi pak nemůžu očekávat zázraky(:
a lepší pekáč s poklicí by taky bodnul.Ale nevadí, nevadí, s pomocí Farahu si to už nějak vynahradíme(: