Na psaní příspěvků mě nejvíc baví vymýšlení titulku.:-) Blíží se pesach (passover) a já už tak dlouho nenapsal na souk nic co by se týkalo hlavního předmětu jeho zájmu… Vlastně už jsem dlouho nenapsal vůbec nic! Chtěl jsem původně napsat „Pesach troubí na šofar“ jako parafrázi na „Únor bije na rafije“ ale to bych byl za bambulu. Na šofar se troubí při Jom Kipur.
www.dianasdesserts.com/
Pesach znamená „překročit“ podle Božího překročení izraelských domů v Egyptě při masakru egyptských prvorozených. Masakry se od té doby opakovaly, pouze se měnili aktéři a adresáti. Chmelnického masakry na Ukrajině, Křišťálová noc, masakry v Arménii, až po novodobé masakry na Balkáně, ve střední Africe, na středním východě…Proto mnohem raději dávám přednost výkladu „vycházení“, podle spěšného odchodu Židů z Egypta. Tradice je tradice, ale naštěstí neslavíme svátek Masakru s hojností masa, krve a zlámaných kostí, posolené země a vypálených domů, znásilněných žen a povražděných prvorozených. Slavíme pesach, paschu, passover, Velikonoce…svátek s různými záminkami a výklady, tentokrát převlečený za připomenutí rychlého odchodu, opouštění otroctví, spěšného balení kufrů a hltání jehněčího gyrosu s nekvašeným chlebem.
Můj život se opět řítí střemhlavě vpřed a mým osudem je býti Ahasverem kráčejícím napříč kulturami. Ačkoliv se italská gastronomie prodává sama, já čítám mezi své blízké Židy, Turky, Araby, Arménce, Ukrajince, Romy a v neposlední řadě Čechy,což není až tak zajímavé, protože když jste jednou Čech, byť asociál,rozumí se to tak nějak samo sebou :-)) Ze svého ranně křesťanského období jsem si odnesl jeden cenný poznatek, který používám od té doby jako klíč. „To co lidi spojuje je od Boha, co je rozděluje je od Zlého“. Pobavilo mě když jsme slavili narozeniny jedné mojí kamarádky (poloviční Syřanky) s její sestrou a jejím židovským kamarádem. Když do něj omylem drbnul chlapík z Makedonie, označil ho tento za Rusa a ptal se ho konfrontačním tónem, jestli přijel do Prahy v tanku, zaměňujíc jeho rodný jazyk za ruštinu. Vzhedem k tomu, že dotyčný tam měl dalších šest kamarádů z Černé Hory a Bosny, uchlácholili jsme ho a pili v míru dál. Když pominu, že občané bývalé Jugoslávie si tohle opravdu nezaslouží, protože k nám zatím jezdí jen vlakem na rozdíl od nás, chechtám se tomu jak si lidi neumí dát pokoj :-D A tak je to pořád dokola. Proto nebudeme na souku řešit náboženské otázky a politiku abychom podobným aktivitám nedávali prostor.
Protože mým povoláním je vaření, nechávám se stále okouzlovat úžasným prolínáním kultur, které je právě tak dobře patrné na stole každého jednoho z mých známých a v průběhu svátků které slaví. Věřím, že každý kdo se snaží mezi lidmi nakreslit tlustou čáru a rozdělit je tak, sám se jednoho dne octne na nesprávné straně té samé čáry a svůj pohár pelyňku si vylíže do poslední kapičky. Já zatím hledám mosty.
Během jedné sborové dovolené jsem měl připravenou přednášku na téma Sederová večeře a eucharistie. Bylo to značně roztažené do stran a do každé strany se to dalo natahovat ještě dál. Ale to bychom tam asi seděli dodnes. Například symbolika sederové večeře ve srovnání s eucharistií. Krátký exkurz do historie. Samotné recepty(což bylo asi nejzajímavější). Stravovací předpisy kašrutu, stravovací předpisy praktikované v islámu a co si z toho vlastně odnesli křesťané. Musím kriticky poznamenat, že křesťané s tím pěkně vydrbali, protože se prostě někomu zdál sen, ve kterém hlas shůry pravil, že může jíst úplně všechno a od té doby jsou křesťané za vodou a můžou se cpát svíčkovou, párky a po vepřo knedlo zelo si klidně a bez výčitek mohou dopřát kafe se šlehačkou a puding. Muslimové z toho nevyšli tak lacino, a tak si nedopřejí prasátko, ale narozdíl od židů, kteří k sobě zase byli až sebemrskačsky tvrdí, ocení například krevety a jiné plody moře, ale třeba i skvělý mansaf z jehněčího s domácím jogurtem. Ale pojďme se bavit o Pesachu. Říká se mu také svátek nekvašených chlebů a hledání a následná likvidace chamecu mi připadá na Pesachu nejzábavnější. Nebudu nás zdržovat podrobným popisem Pesachu. Čas oponou trhnul a z tradice se stává spíš folklórní zajímavost. Ale přesto: pokud máte chuť okusit vůni sederu, můžete tak učinit i vy a to třeba zde na stránkách King Solomon.
derek4messiah.wordpress.com/…/
Seder je tradice a symbolika snad nejvíc ze všech svátků.
Ochutnat seder můžete i doma. Proč ne? Na sederu se mi osobně nejvíc líbí pohár vína pro Eliáše. Je to jako čekání na Ježíška. Čekám, že jednoho jarního dne se otevřou dveře, vejde strhaný Eliáš, zhluboka se napije a řekne: „Moc se omlouvám, ale ta D1 je opravdu otřesná!!“:-)
Pamatujte, že při Pesachu nesmí ve vašem bytě zůstat ani kousek chamec (mimochodem vynikající záminka pro pořádný jarní úklid) – kvasu, kynutého pečiva a střezte se kvasit pšenici, ječmen, žito, oves a špaldu. To by se Eliáš podivil…Výjimkou je víno, které se taky samozřejmě kvasí. To nelikvidujte, to by se Eliáš opravdu zlobil! Opatřete si maces (maza) a sežeňte si pěkný kus jehněčího s kostí. Kdo chce trochu té sefardské exotiky,může si připravit kuře nebo jehně grilované na dřevěném uhlí po způsobu prchajících Židů a vařené boby foul, které si Izraelci odnesli z Egypta a dodnes díky tomu poslouchám řeči o tom, že správný falafel se dělá z foul a ne z hommos (cizrny) a přestože Izraelci umí skvělý falafel, nedá se zapřít jeho egyptský původ. Zaplatili snad Egypťané za svoje pyramidy nejen životy prvorozených, ale i foul a falafelem?
Na stole by měli být na sederovém talíři rozděleném na části vpravo nahoře kus jehněčí pečínky s kostí, symbolizující pesachovou obět nařízenou našim milým Hospodinem (Dt 16, 1-3), a vlevo na stejné úrovni ležící vejce, jako symbol oběti míru. Vejce se namáčí do slané vody, která symbolizuje slzy prolévané nad ztrátou chrámu. Proč právě o Pesachu? Aby to nebylo tak jednoduché tak podle rabiho Darcheje Mošeho připadá první den Pesachu na stejný den v týdnu, jako půst 9.dne měsíce av, jenž je výročním dnem zboření Chrámu. Není snadné být žid… Nám možná postačí slzy prolévané v otroctví, co říkáte?
Pod kostí a vejcem se nachází maror: hořké byliny a zelenina, jako je šťerbák, kerblík, křen, nebo hlávkový salát, jejichž hořká chuť nám má připomenout hořké chvíle strávené v egyptském otroctví.
Abychom však neztráceli naději na vykoupení z otroctví, je tady sladký charoset z ořechů, karotky a jablek s medem a sladkým červeným vínem, barvou připomínající hlínu z nilských naplavenin, z níž naši předci plácali cihly na egyptské stavby. Jak jednou trefně poznamenal jeden známý v Bratislavě, kdyby Židé nepostavili Egypťanům pyramidy, nač by byli tak hrdí? To by bylo po turismu. :-D
Mimo jiné mají jablka také symbolizovat jabloně pod kterými židovské ženy tajně rodily své děti, aby je ochránili před Egypťany. Mojžíš musel milovat jablka! Červené víno v charosetu symbolizuje krev – krev obřízky, krev pesachové oběti, krev pobitých židovských pacholátek… Charoset je umístěn pod jehněčím více vpravo.
Pod vejcem vlevo se nachází karpas. Jakákoliv vařená sladká zelenina: mrkev, pastiňák nebo petržel, brambor. Sederová večeře jím začíná. Symbolizuje obnovu. Karpas také připomíná, že záchranu svého vyvoleného národa Hospodin připravoval ještě před egyptským zajetím. Před začátkem sederu se odříkává požehnání: „Pochválen budiž Hospodine, Bože náš, králi světa, jenž tvoříš plody země.“
Pod charoset a karpas přijde chazeret,který má čistě symbolický význam, nejí se a sděluje nám totéž co maror.
Na sederovém stole leží pod ubrouskem tři macesy. Svrchní se jmenuje Kohen, prostřední Levi a spodní Izrael. Symbolizují tři praotce Izraele – Abrahama, Izáka a Jákoba. Prostřední maces se rozdělí na dva nestejně velké díly. Menší díl se rozdělí mezi stolující, větší se uschová na tzv. afikoman, uschová se až nakonec sederové večeře a po jeho rozdělení už není dovoleno nic jíst.
Během sederu se přečítá Hagada, starý rituální text popisující exodus z Egypta. Čtyřikrát se naplní pohár červeným vínem. Moc hezky a s krásným nadhledem o tom píše má milovaná Claudia Roden:
“ V Egyptě jsme s naší rozsáhlou rodinou slavili útěk předků z Egypta, ale přitom jsme tam stále žili. My děti, shromážděné na jednom konci stolu, jsme to považovali za velice zábavné. Muslimským kuchařům,kteří seděli v kuchyni,to určitě připadalo také směšné, hlavně když můj otec při vyjmenovávání ran egyptských naléval víno. (Něčemu rozuměli, protože hebrejština Egypťanů – al micraim – používá mnoho slov podobných arabštině) Ale po první válce s novým státem Izrael začaly být oslavy Pesachu v Egyptě poněkud nervózní.“
KNIHA O ŽIDOVSKÉ KUCHYNI, Claudia Roden, 2005 ,nakladatelství BB/art s.r.o.
Nebudu se dopodrobna rozepisovat o sederu,to si koneckonců může vygůglit každý bambula. Důležité je, že po stránce kulinární je seder více rituálem plným symboliky než hostinou, ale kdo by hledal mlsku například v hostii? Je mi trochu líto, že z takového svátku se do křesťanství probojoval jen chléb a víno. Při přijímání jsem měl chuť zvolat: „A kde je jehněčí? Aha?! Ježíš měl beránka a my budem o chlebu?“ Někteří charismaticky zaměření křeťané se dokonce pokoušeli o pečení nekvašených chlebů. Ale mezi námi nic moc. Charismatičtí křesťané a mesianisté se pokoušeli napodobit sederovou večeři a přenést z ní trochu té starozákonní vůně a vytvářeli silné a tvrdé placky bez kvasu. Jak pravil, trochu smutně jeden pragmatický bratr po dlouhém chroupání: „To se nedá žrát…“
Je fajn, mít na své straně nejen požehnání Všemohoucího, ale i know how a schopného pekaře či pekařku:-)
Ještě že evangelíci se aspoň rozdělí o víno…
Přeji Vám všem požehnané Velikonoce, Pesach, Paschu…krásné jaro, vždycky plný stůl a domov plný lásky a tepla. Opatrujte se a ať se Vám daří!!
Rachade, opět pěkné počtení. Pobavil mě závěr, kdy píšeš o pokusech podávat při přijímání nekvašený chléb. Já jsem byla kdysi jakožto novopečený evangelík zklamaná, že se podává chléb obyčejný (zřejmě s ohledem na zuby starších bratrů a sester:-), aspoň, že víno splnilo očekávání:-) Také přeji krásné jaro.
masakry se opakují…:(a každý je ho schopen,co zbývá?víno,víno,víno,beránek a chléb jakýkoliv,snad to nasytí obojí-duši i tělo,ale občas to přesto nestačí.pardon.že by velikonoční i noční depka?!oslavte jaro jistě v lepším rozpoložení:))
2: Depka? Ale kdepak!:-D Jen když dávají zprávy,nekoukám jen na sport… A potom taky úhel pohledu. Ale depka bych tomu rozhodně neříkal. Snad jen trochu hořkosti po tom všem co už lidstvo stihlo zažít i splácat. Ale snažím se to brát s humorem.
co lidstvo stihlo zažít? to jsou ti chlapáčtí bohové.
já kdybysem v něco věřil, tak jedině v bohyni.
[I]Jak pravil, trochu smutně jeden pragmatický bratr po dlouhém chroupání: „To se nedá žrát…“[/I]
To mě rozesmálo. A to ten nekvašený chléb museli jíst jenom při té jedné příležitosti a ne osm dní v jednom kuse — k snídani, obědu i večeři! ;o) Nikdy mě nepřestane udivovat vynalézavost a důmyslnost, s jakou se macesy během Pesachu využívají k přípravě různých jídel a šikovně se tak jejich identita „maskuje“. (Na „bejgly“ z macesů už mě ale nikdo nenachytá, to ne!)
Hezký článek. Chag sameach, Michale!