Vzpomínám na jedno obzvlášť bujaré přeplouvání La Manche. Něco jako super-lochneska. Obklopovaly nás samé zelené obličeje. Náš synek, tehdá asi 4 letý, se růžolící probudil ze zdravého spánku, protáhl se a dost hlasitě (anglicky) se zeptal:“Mami, máme eště nějakej ten salám a jogurt?“
Pojednou se kolem udělalo hoooddně místa.