[I]Jak pravil, trochu smutně jeden pragmatický bratr po dlouhém chroupání: „To se nedá žrát…“[/I]
To mě rozesmálo. A to ten nekvašený chléb museli jíst jenom při té jedné příležitosti a ne osm dní v jednom kuse — k snídani, obědu i večeři! ;o) Nikdy mě nepřestane udivovat vynalézavost a důmyslnost, s jakou se macesy během Pesachu využívají k přípravě různých jídel a šikovně se tak jejich identita „maskuje“. (Na „bejgly“ z macesů už mě ale nikdo nenachytá, to ne!)
Hezký článek. Chag sameach, Michale!
]]>