Ale.
O jídle si rád povídám, i když tomu třeba nerozumím.Možná proto, že mě to neživí, ale docela baví.
Protože to je moje zábava.A cítím se být oprávněnej kritizovat.A proč taky ne?
Jídlo je výborné téma k hovoru.Stejně jako sex.
Můžu si povídat o sexu, aniž bych musel bejt profesionální pornoherec ,-)

Jídlo je jenom jídlo… není to náboženství.Vaření je jenom vaření, není to neurochirurgie.Někdo to umí dobře, někdo blbě.Někomu chutná pstruh, někdo má rád gothaj.

Moje babička vařila báječnou polívku.Z pytlíku hrachovou.Nesrala se s tím, protože neměla moc času.Ale opekla tam chleba,přidala česnek a opečenou klobásu a já to miloval.

Ale to je fuk, proč to vlastně píšu: Já nevím,jestli je Marta skutečná nebo jestli má nějakej předobraz.Ale nezávidím jí.Po takových proslovech začne vaření nenávidět.

Je mi lito, ale kdyz host (kritik) prijde do restaurace, kde za veceri zaplati napr. pres 1000 Kc (a to uz vubec nemluvime o tech nejdrazsich mistech jako napr. La Degustation nebo The Maze, kde cena je jeste nekde jinde), tak proste to pravo ocekavat konzistentni kvalitu ma. A to jake jsou zrovna podminky v kuchyni neni vubec jeho problem. Navic myslim, ze i v levnejsich restauracich lze docilit konzistentni kvality i bez uchylovani se k pouzivani konvenience. Viz male rodinne restaurace, kde vam kasi z prasku politou omackou z prasku proste nenaserviruji, vidite to nejak moc pesimisticky.

Budte konkretni a navrhnete v cem by se meli kritici vzdelavat, aby jejich hodnoceni bylo pro vas smerodatne. Kdyz se tedy vsichni nejak shodneme na tom, ze kritik opravdu nemusi byt praktik a nemusi varit stejne nebo lepe nez kuchar tak co jsou tedy ty znalosti, ktere kritikum podle vas chybi a jak by je meli nacerpat?

Co se týče kritiků, necítím se na to, abych hodnotil foodkritiky v ČR z jiného hlediska, než je zábavnost jejich recenzí. Kritik čehokoliv by obecně měl mít co největší znalosti o oboru o kterém píše, ale nemusí v něm být nutně zkušený praktik – to by mu taky mohlo překážet v udržení potřebného odstupu. Je to povolání z principu velmi neoblíbené mezi těmi, na kom vlastně závisí (ale s tím do toho ti kritici šli) – teď tedy nemluvím o „kriticích“ kteří napíšou recenzi za nějakou protislužbu.
U neopakovatelných výkonů (ať už je to divadlo, koncert nebo právě jídlo) je taky samozřejmě problém právě s tou neopakovatelností. Tady by bylo potřeba, aby ten kritik ono představení nebo návštěvu restaurace opakoval víckrát a zjistil, jestli to co se mu nelíbí byl výsledek momentální shody okolností, nebo jestli to je tím, že někdo někde na něco prostě kašle. A hlavně je podle mě potřeba jakoukoliv recenzi čehokoliv brát s rezervou (ze strany čtenáře) – každý máme jiný vkus a jiné nároky. Od kritika prostě nemůžu čekat, že recenzi napíše přesně z mého pohledu. Co od nich ale naopak chci – aby měli stabilní měřítka – abych si mohl vytvořit něco jako osobní slovníček pro jejich recenze.